Poprosil jsem spoluhráče a společné kamarády, jestli by nechtěli napsat něco k té smutné události, nějakou vzpomínku, i veselou, na Honzu. Některé příspěvky uvádím. Uvádím i příspěvky na sociálních sítích.
To je těžkej a smutnej úkol, říkala jsem klukům, že jsem Honzu znala od mých 8 max 9 let. A všechny moje vzpomínky na něj jsou jen pozitivní. Ta pingpongová je nostalgicky úsměvná. Když jsem teď začala znovu hrát, tak jsme vzpomínali na naše mixy z té doby, byla jsem tak malá, že když to vypadalo, že nestihnu míčku uhnout, zapadla jsem pouhým přikrčením se pod stůl. Občas to soupeře odbouralo, byli jsme tím vyhlášení. Ostatně jsme byli dvojka – já prcek, co sotva viděl na stůl, tmavé vlasy ostříhané na kluka a on na svůj věk vysokej a s blond hárem, jako mušketýr.
A ryze osobní, která ale přesně vystihuje jeho povahu. Když Honza zjistil, že jsem zůstala sama a některé technické záležitosti okolo bytu mi jsou naprosto cizí, mně okamžitě řekl, že když budu cokoliv potřebovat ať mu hned zavolám, že mi pomůže. A opakovaně mi to připomínal, a to i v době, když už chodil na chemoterapii a nebylo mu po ní dobře. Prostě frajer Chlap v tom nejlepším smyslu toho slova.
Ach jo :(((
Dáša Hronová
Honzu jsem znal od žáků, vždy usměvavý, príma kamarád, jehož topspin se mi bohužel nepodařilo napodobit a většinou ani sklopit. Dlouho před covidem jsme plánovali, že půjdeme u nás na Ládví ke Zvonečku na pivo. Pro oboustranné zaneprázdnění a určitou liknavost k tomu nedošlo a již bohužel nedojde. Asi tam ale zajdu, dám si jedno černé a budu přemýšlet o tom, že některé věci by se prostě neměly odkládat. Psáno se smutkem.
Ivo Trnovský
Honza bude vždy mým příkladem, jak být veskrze pozitivní i v těch těžších chvílích. Nechápu, kde tu energii a radost tu být neustále bral. Nikdy nezapomenu na naši cestu jeho dodávkou ze zápasu z Klánovic, tam jsem ho snad obdivoval nejvíc. Takového člověka je škoda, aby si ho ta svině vzala. Nerozumím tomu. Rád jsem byl v jeho blízkosti, byl to fajn chlap. To je ode mě k Honzovi tam nahoru.
Jirka Havel
Honza mě vždycky inspiroval svou pozitivní a dobrou náladou.
Adam Hrazdíra
Cítím nekonečný smutek. Jeden z nejlepších lidí, které jsem ve svém životě potkala.
Alice Roubalová
Vždycky se mi zlepšila nálada, když přišel. Martine díky Tvé výzvě jsem si to uvědomil. To do vzpomínky klidně ocituj.
Tomáš Vystrčil
Honza byl srdcař a týmový hráč. Když vyhrál všechny zápasy, a to bylo hodně často, nikdy na něm nebylo znát, že by se zlobil na nás, kteří jsme pro tým třeba přispěli jen jedním bodem. Fandil, motivoval a inspiroval. Hrozně mě štve, že už neuvidím jeho forhendový topspin a neuslyším jeho hlas. Honzo, myslím na tebe.
Patrik Nacher
Hrozný, odchází ti, kteří by tu ještě měli být. Honza byl moc fajn.
David Kafuněk
Dovoluji si poslat pár vzpomínek na Honzu, když jsme spolu hráli v žákovských kategoriích ve Spartě (přiloženo v galerii). Tehdy to byl jeden z mých nejlepších kamarádů z pinku. Později s pinčesem skončil a hrál, myslím, tenis. Potom jsem ho dlouho neviděl a potkal ho až ve Startu. Sbohem Honzíku.
Petr Janíček
Pamatuji si Honzu, když hrál za Spartu v herně v Korunovační ulici. Jeho rozevlátá blonďatá hříva byla vidět široko daleko. A když se opřel celým svým tělem do topspinu, tak to bylo sakra znát. Jeho zámaz pocítila i některá děvčata v mixu. To, když se hrálo ještě s míčky SUPER BARNA a holky to trefilo do stehna.
Párkrát jsem proti němu hrál a vybavuji si turnaj na Orbise. Byly to s Honzou dlouhé zápasy, které se hrály ještě do jednadvaceti bodů. Vždycky byl férový a nezkazil žádnou srandu. Měl jsem ho rád.
Jirka Hron
Vzpomněl si i Sláva Budík, který kdysi dávno hrával za Start a pak přestoupil právě do Honzova Orbisu. Myslím, že se neminuli, ale jednu sezónu tam odejrál. Volal mi a bylo znát, že je hodně smutný.
Také jsem byl velmi překvapený z mailu, který dorazil na mou adresu. Překvapený a potěšený. Potěšený z toho, že i rivalové mohou cítit bolest ze ztráty příkladného hráče. Mail napsal Tomáš Stejskal ze Sokola Žižkov a reagoval na oznámení na stránkách PSST. Tady je:
Již od doby znovuzaložení Revatti/Startu patřím já, ale i někteří další spoluhráči k občasným čtenářům tvého blogu hlavně v době vzájemných zápasů, proto nás včera zasáhla zpráva o odchodu Honzy Adáška. Po úvodním šoku začala padat na jeho adresu slova úcty jako – bojovník, správný chlap, motorová myš, fantom s čelenkou, FH topspin po celém stole, neuvěřitelné nohy…
Tímto bych chtěl vyjádřit jménem oddílu TJ Sokol Žižkov upřímnou soustrast stolně-tenisové rodině ze Startu.
Nevím o tom, že by mezi některým z vašich a našich hráčů panovalo bližší přátelství, ale zdravá sportovní rivalita, která započala hned od Vašeho znovuzaložení přetrvává dodnes a nejednou se stalo, že Vaši největší vyzyvatelé v boji o postup do vyšších soutěže byli právě hráči pod Vítkovem.
Teď budu trochu osobní. Procházel jsem si vzájemné zápasy a nejvíc budu určitě vzpomínat na první a poslední.
První – pozítří to bude 12 let, co jste k nám přijeli na 6. třídu k pro Vás určitě památnému zápasu, kde jste až po boji vyhráli 10:8 a málokdo Vás v následujících třech sezónách dokázal takto potrápit. Vzpomínám si, že Honza na mě vyšel hned ve druhé rundě a poté co jsem vedl 8:0 v prvním setu jsem byl jako v Jiříkově vidění, z kterého mě rychle vyléčil a já prohrál 0:3.
Poslední – poprvé a zatím naposled, co se nám podařilo vyloupit Střelečák. Na jaře roku 2019 se mi poprvé podařilo vzdorovat Honzovi, a dokonce ho porazit po boji a vyrovnat ten den na 8:8. Honza A. bojoval pět setů proti „vraceči“ míčků. Podle slov Honzy vrátil prý i nemožné. Této výhry i týmové výhry 10:8 si dodnes vážíme.
Poté co se naše A týmy v posledních letech usadily v 1. třídě, tak jsem se těšil na další zápasy s Honzou zase o nějaký ten level výš, ale los soutěží a Honzovo zdraví bylo bohužel proti.
Za TJ Sokol Žižkov
Tomáš Stejskal