Toto předposlední kolo bylo kvůli Velikonocům roztažené do 14 dnů. Áčko trochu nečekaně vyhrálo lehce na půdě El Niňa. Béčko odehrálo zápas v Měcholupech v zajímavé emočně vypjaté atmosféře. Céčko tentokrát otáčet nemuselo a suverénně porazilo béčko Konstruktivy.
SF SKK Niňo Praha G vs. SK START Praha A 5:10
Ácko ke svému předposlednímu zápasu jelo do Dejvic vybojovat zápas proti el Niňu. Píšu to už roky a napíšu to i tentokrát. U družstev El Niňa nikdy nevíte, jak nastoupí. Všechny týmy tohoto klubu mohou dát dohromady buď prvotřídní sestavu, která bude těžko prohrávat. Ale také jsou schopni postavit sestavu, která soupeři dává šanci na výhru. Tentokrát jim chyběl Lukáš Elicer, alias malý Čenda, ze Slaného, který u nás uhrál čtyři body. Možná nás tentokrát podcenili a nevyplatilo se jim to. Bylo z toho naše jednoznačné vítězství.
Martin M. tentokrát nemohl nastoupit, a tak ho nahradila Dáša. Rozehrála pěkný koncert a neprohrála. Soupeři z ní byli nešťastní. Díky Dáše mohu předložit i podrobnou reportáž, protože mi poslala svoje vidění zápasu:
„Je to pořád stejný, co já tuhle hernu pamatuju, jen tam člověk vleze pořádně se kvůli vydýchanému vzduchu už nenadechne, podlaha, ze které mě bolí kolena jen při pohledu a soupeř, kterého když jsem viděla při rozehrávce, říkala jsem si no nazdar, to bude těžký.
Moc nám pomohly čtyřhry, kdy jak já s Martinem D., tak Ňéma s Martinem R. jsme měli v koncovkách setů štěstí a byl to důležitý základ. Už ve čtyřhře si Martin D. stěžoval, že není schopný správně, kvůli nezvyklým odskokům balonků, načasovat úder, ale z mého pohledu spoluhráče to nebylo zas tak moc vidět, uhrál spoustu důležitých míčků.
Bohužel se to, co říkal, projevilo hned v první dvouhře, z tribuny to už vidět bylo. Martin D, se s tím pral statečně všechny zápasy, ale byl to vždycky ten drobný rozdíl ve prospěch soupeře. Když se hrají tak vyrovnané zápasy, tak dva tři blbě trefené míčky znamenají prohru.
Martin R. smázl svého prvního soupeře, druhý zápas smolně prohrál. Zároveň ho zápas stál strašně moc fyzických sil, protože soupeř jen stál u stolu, výborně kontroval a sklápěl a Martina honil umístěnými balónky po celém stole. Ve třetím zápase pak už bylo vidět, jak rychle Martinovi docházejí síly.
Ňéma jako vždy podal vysoký standard, hraje výborně a svou bojovností a neuvěřitelným pohybem uhravá i míčky, za kterými bychom se my ostatní jen podívali. Mnohdy s vrácením balónku už nepočítá ani soupeř a pak se diví. Všem nám zatrnulo v jeho posledním zápase, kdy se blbě natáhl po míčku a jeho pochroumaná záda se hodně ozvala. Sportovně jsme pak všichni museli přiznat, že tolik prasátek, co dal v posledním setu, se hned tak nevidí a soupeř se trochu vztekal oprávněně.
U mých zápasů bylo vidět, že soupeři se s tímhle typem hry už moc nepotkávají. První soupeř v posledním setu už jen zoufale konstatoval: „To snad není možný, forhendový topspin anťákem…“. Druhý zápas byl o tom, že mi tráva soupeře dělala mnohem menší potíže než jemu můj anťák. Třetí soupeř se rozhodl, že když to nejde herně, zkusí mě rozhodit nejdřív neexistujícím prasátkem a pak po prvním setu tvrzením, jak jsem to špatně počítala. No byla jsem si jistá, že prasátko nebylo, stála jsem u míčku a koukala přímo na něj a taky tím, že jsem počítala správně, jedinou chybou bylo, jak jsem si po zápase uvědomila, že po extempore s neexistujícím prasátkem za stavu 5:5 jsme neprohodili servis. Na poslední set jsem použila jeho metodu a trochu ironicky mu nabídla, že si může set odpočítat sám, aby měl jistotu, nechtěl a ve hře neměl šanci. Jo jo, už mi není patnáct, poznám, když mě někdo chce úmyslně rozhodit a na falešné fair play už taky nehraju.
Dobře jsem si zahrála a byla jsem ráda, že jsem to klukům nezkazila. Výsledek vynikající, ale myslím si, že to asi nebyla předpokládaná výhra.“
Děkuji za perfektní reportáž. Možná bych jen dodal pár slov k prvním dvěma větám v šestém odstavci reportáže. Plně souhlasím s tvrzením, že se stylem hry, který praktikuje nejen Dáša, ale i další náš hráč Sláďa, se mladí hráči už nepotkají a neumí na to hrát. Dáša má anťák a Dan trávu. Oba umí s těmito potahy spinovat (Dan přímo ukázkově), ale hlavně při kontrech po celém stole otáčí pálku tak obratně, že protihráč nestačí reagovat na trajektorii a náhlou změnu rychlosti míčku. Ještě jsem neviděl, aby někdo z mladých hráčů uhrál míček ve svůj prospěch po dvou rychlých kontrech „normálním“ potahem a po velmi rychlém otočení pálky následném třetím kontru anťákem (trávou).
Mladí neznají tento styl natož hráče, kteří tak hrají. Vzpomínám, jak před lety v době, kdy jsme se dali dohromady jako SK Revatti, si šel Patrik kupovat potahy na Vinohrady ke „Korbelovi“. Potkal se tam tehdy s jemu neznámým prostovlasým „pánem“ a chlubil se mu novým klubem a tím kdo za klub hraje. Taky mimo jiné řekl: „Máme tam jednoho hráče, který má trávu a normálně s ní spinuje!“ Nejmenoval, ale ten pán ihned prohlásil: „No tak to nemůže být nikdo jiný než Dan Sladovník!“ No jo, ale ten pán v mládí na vlastní kůži poznal Danovo umění. Byl to Martin Rybář.
SK Dolní Měcholupy B vs. SK START Praha B 1:10
Na toto utkání byli nominováni tito hráči: Dáša, Honza, Petr a Milan. Zatímco já tuto hernu znám velice dobře, tak všichni naši hráči, kteří sem tentokrát dorazili, zde byli vůbec poprvé! Nutno říci, že už prvním pohledu byli v šoku. Dva zelené stoly, ale jinak všude bílé zdi a velmi světlá podlaha. Dětem, které zde navštěvují mateřskou školku se zde asi líbí, ale my pinkálisti se vždy osypeme. Protože bydlím nedaleko, jel jsem se podívat alespoň na začátek zápasu. Zaregistroval jsem obrovské vedro, které tam tedy nepamatuji. V tom se nemůže dobře dařit ani dětem. Na zápas jsem se díval z galerie nad stoly. Stoly jsou přímo pod ní a mě se při pohledu se shora zdálo, že všechny servisy hrají hráči hrozně vysoké. Nejspíš optický klam. Po deblech jsem odešel. Trochu na mě dolehlo toto prostředí. Za Měcholupy dlouhá léta hrával můj kamarád Ríša Habrych a s Honzou Adáškem jsme tady vybojovali plno vítězných deblů a singlů. A protože oba už hrají spolu pinec tam nahoře, najednou to tam na mě dolehlo a raději jsem šel domů. Takže jsem neviděl to, co se tam později dělo. A tomu, že to nebylo nic na mávnutí rukou, svědčí to, že mi po zápase volal Milan měl jsem první informace. Moc děkuji Honzovi, který opět poslal reportáž. Tentokrát ale nebyla úplně klasická, ale podrobný popis dění v herně. Dávám slovo Honzovi:
„Po velikonoční pauze jsme zajeli do Dolních Měcholup k poslednímu venkovnímu a jinak předposlednímu utkání v soutěži. Osobně jsem v Měcholupech nikdy nehrál, neznal jsme tedy tamní hernu. No hernu, herničku. Přijížděl jsem k herně cca 20 min před časem začátku utkání, přede mnou právě zaparkovala Dáša. Milan s Petrem už byli na místě a na začátek mače se přijel podívat i Martin B., který to, stejně jako já neměl až tak daleko. Hned po vstupu do herničky mi bylo jasné, že to bude specifické utkání.
Hrací místnost se nachází v prostorách mateřské školy, je kompletně vymalována bílou barvou, světlá byla i podlaha. Světla nemířila ze stropu k podlaze, avšak byla umístěna na jakýchsi traverzách na bocích místnosti a svítila vzhůru. Mezi stoly byla vprostřed natažena 50-60 cm vysoká látka na napnutém provaze imitující ohrádky. Látka však nedosahovala až ke konci místnosti, a tak se míčky kutálely po zemi mezi jednotlivými hracími prostory. Na to, že to byla tělocvična mateřské školy, čistota tomu vůbec neodpovídala – pokud se míček, po skončené výměně, dokutálel ke stěně, bylo nutné jej očistit od chuchvalců špíny. Nejhorší byla jednoznačně viditelnost míčku. Hrálo se s oranžovými Tibhary (pozn. s oranžovými plastovými míčky jsem ještě nikdy nehrál). Míček bylo regulérně možné vidět ve chvíli, kdy letí nad síťkou, a směřuje ke mně. Stejný dojem jsme si v družstvu potvrdili všichni, a i soupeři přiznali, že viditelnost není 100 %. A protože se ve školce hodně topí, bylo nutné otevřít okna, aby se dalo dýchat a sportovat. Relativně hustá atmosféra, díky hracím podmínkám, byla tedy už před samotným začátkem utkání, přičemž domácí museli počítat s mnohými kritickými poznámkami.
Milan s Petrem nahlásili sestavu. Čtyřhru hráli právě Milan s Petrem a pak já s Dášou. Obě jsme vyhráli ve čtyřech setech. Ke hře samotné se dá napsat, že ten, kdo sebral odvahu, razantně a úspěšně zaútočil, prakticky hned bodoval. Ta špatná viditelnost zajišťovala přímý bod po takovém útoku. Druhou možností bylo soupeře přehrát spodní rotací. Obě taktiky jsme víceméně úspěšně aplikovali a kombinovali. Lidově se takové hře říká „plácaná“. Nic moc ke koukání.
S vítěznou taktikou jsme sehráli i dvouhry. V prvním kole nejprve Petr přetlačil v pátém setu Radka Procházku, já ve čtyřech Libora Vojtu (přidal jsem verbální kritiku hracích podmínek) a Dáša luxusně ve třech Pavla Kohouta. Ten sice zkusil Dášu rozhodit „žádostí“ o vyšší nadhoz při podání, Dáša ale s klidem a v pohodě zápas úspěšně dokončila. Na druhém stole hrál pětisetový mač Milan s Karlem Márou. Zatímco se Milan protrápil do pátého setu, rozehrál po Dáše svoji druhou dvouhru Petr s Liborem Vojtou.
Atmosféra zhoustla ve chvíli, kdy nervově nestabilní Pavel Kohout neunášel porážku s Dášou a brumlal nesmyslné poznámky v herničce slyšitelné. Petr také přidal několik poznámek na adresu připravených, nebo spíše nepřipravených hracích standardů, což byla voda na mlýn rozladěného Kohouta. Když ho Markéta, která opět přijela fandit, důrazně upozornila, aby si své poznámky domácí borec nechal pro sebe, konflikt byl za rohem. Pak už to šlo ráz na ráz. Domácí Pavel Kohout se nastartoval směrem k Markétě, padla slova před 22h v televizi nepublikovatelná, z galerie jsem jednoznačně slyšel invektivu domácího anti-gentlemana k naší fanynce. To už si nenechal líbit Petr, který tuto slyšel – fakt to přeslechnout nešlo. V okamžiku šel bránit svoji ženu. Další eskalaci zamezil Milan, který zrovna točil v pátém za stavu 5:5 s již zmíněným Karlem Márou. Situace se po chvíli uklidnila. Ostatní domácí hráči působili na mě dojmem, že nepříjemnosti působící Pavel Kohout nevidí poprvé, a že jsou zvyklí. Nepochopitelnou korunu utkání nasadil ještě Libor Vojta, který v tom samém zápase s Petrem psychicky neunesl Petrovu, podotýkám velmi slušnou, žádost o nadhoz jeho servisu. Ve čtvrtém setu zápas skrečoval, resp. vzdal. Samozřejmě s dovětkem, jací jsme „mistři“. Když to samé chtěl cca před 10 minutami jeho spoluhráč po Dáše, bylo to asi ok.
Po zklidnění ovzduší jsem ve třech setech ještě porazil Karla Máru, proti Milanovi „radši“ nenastoupil „diplomat“ PK – zápas skrečoval, Dáša znovu neztratila set v zápase s Radkem Procházkou, a poslední bod přidal Petr opět s Karlem Márou. Utkání skončilo v 21 hodin výhrou 10:1, bohužel, s mírnou pachutí.
Utkání, resp. hra, byla velmi ovlivněna hracími podmínkami. Pro mě za hranou pravidel. Domácí sice slibovali na příští rok novou hernu, ale pokud se k ní budou chovat jako k té stávající, hrát se dobře nebude ani tam. S rozměry herny se dělat moc nedá, ale s kulturou prostředí jistě ano. Chování některých domácích byla kapitola sama o sobě. Poslední poznámku si dovolím ohledně podání. Stále se řeší nadhoz, resp. nenadhození (alias podání z ruky). Má to smysl v těchto soutěžích řešit? Je ten servis z nižšího nadhozu natolik ovlivněn, aby přijímající hráč byl zásadně znevýhodněn? Anebo z opačného pohledu. Platí pravidla stolního tenisu ve všech soutěžích stejně a pro každého? Za dobu, co tyto soutěže hraju, si nevybavuji hráče, který by nízkým nadhozem podání zásadně ovlivnil tak, aby mi zamezil v kvalitním příjmu (přímo proti pálce si to nikdo neházel), ale i tak by slušná žádost o vyšší nadhoz neměla být brána jako snaha o konfrontaci nebo záměrné ovlivnění zápasu a rozhození soupeře. Hlavně slušně.“
Co k tomu říci? To s tím, že míček je vidět mnohem později, než bývá zvykem, je pravda. To, že i s oranžovými míčky se tam hraje hůř, je také pravda. To, že provokatér, co to celé rozpoutal, je divný (hledal jsem výstižnější slovo, ale stejně jak psal Honza, mohl by to číst před 22 hodinou někdo mladistvý), je také pravda. To už svého času říkal právě Ríša. Léta jsem ho lámal, aby se vrátil do klubu, kde začínal. Říkal, že se mu v Měcholupech líbí, že to má blízko a že tam jsou príma spoluhráči. Tedy až na jednoho. Tehdy mi řekl těžko uvěřitelnou věc. Tento hráč prý bývá nepříjemný nejen vůči soupeřům, ale i vlastním spoluhráčům.
A ještě něco Honza popsal přesně a mluví mi z duše. Zamýšlel se nad tím, jestli může málo nadhozený servis dramaticky ovlivnit jeho příjem. Já si myslím, že nikoliv. Ano, existují nějaká pravidla, ale to nechme na ligové soutěže, kde sedí rozhodčí. My rozhodčí nemáme, málo nadhozený servis nemůže vadit. Mě alespoň nevadí. Nikdo nemůže říct, že bych si někdy stěžoval soupeři, že nenadhazuje servis. A většinou nejvíc křičí ti, kteří sami nenadhazují…
SK START Praha C vs. KK Konstruktiva Praha B 10:2
Zase jeden z oblíbených obratů našeho céčka! Tyhle obraty, i když se blíží konec sezóny a postup se vzdaluje, stále fungují. A tak jako ve většině případů si opět pro vítězný desátý bod došel po pěti setech Ivoš! Porážka soupeře definitivně poslala, stejně jako jejich kolegy z 1. třídy, o soutěž níže.
Náš tým nastoupil v sestavě: Jirkové H.+P., Ivoš, Dan a Patrik. Posledně jmenovaný nastoupit musel, protože honí dostatečný počet zápasů, aby mohl být uveden na žebříčku. Jirka P. si přišel vyzkoušet, jak uvidí na míček. Absolvoval operaci očí, měsíc nehrál, a tak to šel zkusit s tím, že plánoval střídat. Chlapce jsem vyfotil a odešel. Stálý dopisovatel Ivoš mi poslal krátkou reportáž:
„Sestava oproti té podzimní narostla o našeho Patrika, já vzhledem k nachlazení jsem měl ambice pouze na zapisovatele a střídače. Na podzim to byl boj, i když soupeři hráli jen ve třech. Jejich nejlepší hráč Horák byl ale „vykopnut“ do vyšší soutěže, tak jsme nevěděli, co čekat. Přišel jejich trávař Peller a tři strejdové, a pak i dva černí bodyguardi. Ti v průběhu zápasu odešli.
Dan s Patrikem čtyřhru vyhráli ve třech setech, poslední s nulou. Na bližším stole Jirkové měli zdatnějšího soupeře, ale po pár míčcích jsem je favorizoval. Po vítězném prvním setu se však soupeři přiblížili a byl to neuvěřitelný oboustranně opatrný pinec, se spoustou zdánlivě neuvěřitelně zkažených míčků. Hlavně díky trávě, a co tam měl pan Šafránek, ví bůh. Naši bojovali, staršího Jirku při dobíhání forhendu a ztrátě rovnováhy zastavila až zeď (ve směru ke hradu). Naštěstí se hbitě oklepal a pokračoval. Drama o dva míčky pro soupeře, po deblech 1:1.
Pak již ztratil bod jen mladší Jirka s tím Šafránkem, také o dva míčky, nesedlo mu to. Dan vyhrál nad trávařem a se Šafránkem se také zapotil, často nevěřícně kroutil hlavou. Patrik hrál bojovně a trávaře dokonce pokořil ve třech setech. Měl by chodit častěji! Starší Jirka porazil Sedloně a to mu pro dnešek stačilo. Nahradil jsem jej, takticky vyzrálým výkonem jsem přehrál trávaře, a to mi také stačilo, neboť poté opory vše vyhrály a na mne se již nedostalo. Ale to mi nevadilo.
Popřáli jsme si hezké Velikonoce (čtenářům též přejeme) a šli domů.“ Děkuji Ivošovi za reportáž. Je vždy lepší, když to napíše účastník zápasu. Vsune do toho i své emoce. Ivo pravidelně dodává své vidění zápasu (stejně jako Dáša nebo Honza). Někdy by měli něco napsat i ostatní. Zvláště bych se rád dočkal něčeho takového od Patrika. Píše knížky, sepisuje politické komentáře, tak by mohl něco udělat i pro sport. Jak dobře by se mu psalo po dnešním zápase, kde neprohrál!
