Problémem tohoto týdne bylo to, že ve středu se hrály současně tři zápasy (B, C a D). Chybělo pár hráčů (nemoci, pracovní povinnosti) a my naštěstí dali dohromady 3 plné sestavy, ale žádné družstvo už nemohlo postavit náhradníka. Možná jedině déčko.Chtěl jsem příspěvek umístit už o víkendu, ale nechal jsem si vtipně v kanceláři napájení k notebooku a baterka nevydržela…
SK START Praha A vs. TJ Sokol Nusle A 10:4
Zápas s Nuslemi měl opět zvláštní náboj. Očekávali jsme, že dorazí Jirka Hron, bývalý dlouholetý hráč Startu, který u nás hrál ligu. Nemohl jsem si toto utkání nechat ujít, a tak jsem si počkal alespoň na úvodní zápasy. S Jirkou jsem se pozdravil a hned mu sdělil, proč jsem přišel. Lákalo mě opět po letech vidět na vlastní oči tzv. „Hronův servis“ (dále jen HS) a něco mi říkalo, že se dočkám. Už jsem tady několikrát zmínil, co takový servis znamená. Protože opakování je matka moudrosti popíši opět. Možná, že se tento termín vžije a začne se používat obecně.
Rozdělil bych tento servis na klasický a obyčejný. Klasický HS je servis, který hráč pokazí na dramatického stavu 10:9 (nebo jiný možný stav 11:10, 12:11 apod.). Je jedno, jestli podávající vede o míč nebo prohrává. Úplně nejklasičtější z klasických servisů je ten, kdy hráč v pátém setu v úplném závěru prohrává o jeden míček a zkaženým servisem si ukončí zápas. Z výše popsaného vyplývá, že obyčejný HS může nastat třeba i v prvním setu na jeho konci. Vždy se jedná o konce setů. A ještě jeden důležitý detail: vždy se musí jednat o vysoko nadhozený forhendový servis.
Rčení HS vzniklo dávno koncem 70.let, kdy Start hrál národní ligu a v klubu působil Mirek Čížek, velká duše Startu, trenér a vedoucí v jedné osobě. Jirka tomuto pánovi přidělal hodně vrásek a hlavně nervů. Dostalo se to do takové fáze, že v závěru zápasu Jirka prohrával třeba 20:19 (hrálo se ještě na velké sety) a začal se štelovat na forhendový vysoko nadhozený servis. V tu chvíli Mirek Čížek obrátil oči v sloup, chytil se za hlavu a raději se otočil zády ke stolu. Tušil přesně – konec zápasu (nebo setu).
Oba debly jsme vyhráli shodně 3:1. Na vzdálenější stůl jsem moc neviděl, ale Martin D. s Petrem vyhráli celkem lehce. Jen třetí set prohráli 13:15. Na jedničce hráli čtyři matadoři. Na naší straně Jirka s Martinem a na straně Nuslí Jirkové Plch a Hron. Mě osobně velmi překvapilo v prvních dvou setech, jak špatně podával Jirka Hron. V deblu nehraje voje pověstné servisy, musí se podřídit spoluhráči. Servisy byli dlouhé bez jakékoliv rotace a zvláště Ňéma je bezchybně rozehrával a druhý Jirka nemohl reagovat. Ve třetím setu Jirka své servisy zkrátil a bylo to lepší. Naše rozjeté borce to už nezastavilo.
Do první dvouhry za nás nastoupil benjamínek Martin právě proti Jirkovi Hronovi. Říkal jsem si, že nejspíš zkušenosti budou slavit proti mládí. Jak jsem se mýlil! Martin Jirku docela drtil a v podstatě ho lehce porazil. Ale stalo se to, na co jsem čekal roky! Jirka ve druhém setu zahrával servis, postavil se mírně na svou bekhendovou stranu levým bokem ke stolu a já tušil co přijde. Vyhodil míček hodně vysoko a chystal se těsně nad stolem udělit míčku spodní a boční rotaci. Protože jsem již před zápasem avizoval svým spoluhráčům na co jsem se přišel podívat, sledovalo právě probíhající úkon více očí. Míček padá a Jirka míjí – bod pro našeho hráče. Neubránil jsem se výkřiku: „Dočkal jsem se, dočkal jsem se po letech! Mohu klidně už odejít.“ Rozesmál jsem i samotného vynálezce tohoto servisu.
Drobné postřehy z dalšího průběhu zápasu mně dodal Martin R. Kromě prvních dvou singlů, které jsem sledoval, mě překvapil velice vyrovnaný průběh zápasu Martina s Jirkou Plchem. Martin tvrdí, že na hru Jirky nemá žádný recept. Ale už v prvním zápase s ním uhrál pět setů, teď to byly sety sice jen čtyři, ale kromě prvního to bylo vše na výhody. Možná chybí trochu štěstí. Ve druhé rundě dal Jirka Plch zabrat Ňémovi, který už prohrával 1:2 a musel tak zapnout na ten nejvyšší výkon, aby nakonec vyhrál 3:2! Poslední zápas této rundy prohrál Martin D. s Prokšem lehce 0:3, ale nejspíš na tom měl také podíl neskutečná situace, která nastala v prvním setu. Martin vedl 8:6 a do té doby nic nenasvědčovalo tomu, že by set nedotáhl do vítězného konce. Za tohoto stavu se však soupeři povedla málo vídaná věc. Nasadil Martinovi pět prasátek za sebou a set takto vyhrál!! Samozřejmě, že je nezahrál cíleně, měl jen štěstí, ale deprimující to musí být. Martin prohrál lehce 0:3.
Ve třetí rundě, která byla nakonec konečná, vyhráli všichni naši hráči. Velkou radost z vítězství měl Martin R., který porazil Jirku Hrona. Spokojený musel být i druhý Martin, protože porazil lišáka Jirku Plcha 3:1 (na Nuslích s Jirkou prohrál lehce 0:3). Celý zápas ukončil maratonem na pět setů Petr.
Možná by byl pěkným závěrem celého zápasu duel Ňémy s Hronem, ale k tomu už nedošlo. Také proto, že Ňéma neztratil ani bod. Mrzí mě, že mě nenapadlo vyfotit před zápasem aktéry veteránského deblu.
TJ Sokol Stodůlky D vs. SK START Praha B 3:10
Minule jsem jen nesměle zmínil, že jsem nedostal žádné zprávy ze zápasů. Je pravda, že jsem se ani po zprávách nijak nepídil. Možná tak trochu z lenosti. Ten týden jsem měl dost hektický mimopinčesově a nechtělo se mi moc psát, to přiznávám.
Tentokrát se mi ze zápasu ve třetí třídě sešly dva názory na utkání. Své postřehy mi poslali Dáša a Honza. Když jsem sledoval zápas on-line, říkal jsme si, že byl nějaký divný. Soupeř ve třech, Dáša si tak zahrála jen jeden zápas, protože ani debl se na ní nedostal. Reportáže od obou jmenovaných mi potvrdily, že to asi moc záživné nebylo. Takže tady jsou:
Postřehy od Dáši: Zápas začal trochu zmatkem a místo v sedm o dvacet minut později, protože domácí Stodůlky měly dva zápasy (3. a 2. třída) ve stejném termínu, ale nějak se jim nesešli hráči, a tak ti nejlepší z 3. třídy nakonec nastoupili do zápasu ve 2. třídě a proti nám nastoupili soupeři jen ve třech.
Dohady u zápasů druhé třídy dělaly z herny chvílema takové docela rušné turecké tržiště. Čtyřhra vyšla na Milana s Pavlem a kluci se nějak nedostali do pohody, soupeř navíc držel míček s jistotou na stole a občasný útok taky nekazil a 3:2 vyhrál.
K zápasu nastoupil Honza, kterému rozehrání ze čtyřhry chybělo a první dva sety mu nešlo pořádně trefit míček a srovnat koordinaci. A soupeř taky hrál velmi dobře, prakticky nekazil, hodně dobře blokoval a sem tam povedeně zaútočil. Ve třetím setu se Honza začínal dostávat do své hry a díky bojovnosti ho 11:9 vyhrál. Po jeho konci padlo od soupeře hodně ošklivé sprosté slovo, netuším, jestli na Honzu nebo na sebe, jak pak říkal, ale situaci před rozvíjející se hádkou musel jít uklidňovat Milan. A platilo, co vždycky, čím víc se Honza naštve tím hraje lépe a i když to nebylo úplně ono, tak už to dohrál.
Pavel svého soupeře v klidu přehrál, když se soupeř za celý zápas nesrovnal s útokem z Pavlova bekhendu. Milan prohrál v pěti setech s nejlepším hráčem soupeře, útočníkem, který nemá žádnou výraznou herní slabinu a při rozhodujících baloncích mu přálo i neskutečné štěstí.
S tímhle soupeřem prohrál i Pavel a zrovna tak to bylo ve všech setech vyrovnané, soupeř ale hodně těžil z topspinu do Pavlova forhendu, kterému se tento úder obtížně vybíral. Honza svého druhého soupeře k ničemu nepustil a s přehledem vyhrál. A svůj první a zároveň poslední zápas téhle části, celkově desátý v zápase jsem šla hrát já. Ztuhlá, zmrzlá se soupeřem, který tak potrápil Honzu. Ukázalo se, jak je to o hře na hru, soupeř sice nekontroval špatně a ani mu tak nevadil anťák, ale na rychlé kontry úplně nestačil. Pak s ním šel hrát Milan a po prvním prohraném setu začal taky hodně kontrovat a už v pohodě vyhrál. Honza přehrál nejlepšího hráče soupeře a bylo vidět, že se dostal do tempa a útočná hra soupeře mu vyhovovala, některé výměny byly moc pěkné. No a bylo to 10:3, pravdou je, že pokud by soupeř nastoupil v nejlepší sestavě byl by to pro nás mnohem těžší zápas.
Honzův příspěvek: Ve středu jsme vyjeli na Stodůlky do herny tamního Sokola. Není to pro mě oblíbená herna. Ne, že by se tam hrálo špatně, ale nemám na to prostředí dobré vzpomínky. Přesto jsem se těšil, mělo to být venkovní utkání jara. Domácí tam v sezóně neprohráli, my přijeli ve stálé sestavě: Dáša, Pavel, Milan a já. Stodůlky si na utkání připravily sedmičlennou sestavu. Jenže. Jedním dechem domácí vedoucí a můj spoluhráč z dětství Martin Boltík prozradil, že k vedlejšímu utkání ve 2. třídě má pouze jednoho hráče, a tak půjdou hráči, původně nominovaní k našemu utkání, hrát vedle a pokusit se zachraňovat vyšší soutěž. Tzn., že na nás nastoupili zbylí tři borci. Tím utkání jara prakticky skončilo, aniž by začalo. Milan s Pavlem prohráli čtyřhru v pěti setech, Dáša si docela počkala na svoji jedinou dvouhru večera a tři vítězné sety. Pro mě to bylo zase specifické, bez čtyřhry se mi hraje první dvouhra hůř. To se potvrdilo i tentokrát. První dva sety jsem dostal dvakrát tři. Musel jsem se nějak naštvat, nabudit. Soupeř mi k tomu pomohl, naštval jsem se, zanadával, dostal do rytmu, a zápas otočil. K utkání za soupeře nastoupil k prvnímu utkání nový hráč, který prý potřebuje odehrát co nejvíce zápasů k zařazení na žebříček atd. Tento nováček v pražských soutěží překvapil Pavla i Milana. Souhlasil jsem, že s ním zápas sehraji, i když v případě mojí skreče utkání i tak pro nás dobře dopadlo a končilo. V prvním setu jsem ještě prohrával 8-10, soupeř se otírá ručníkem, za stavu 9-10 si bere time-out. To mě zase naštvalo, a povedlo se i tento zápas vyhrát. Celkově jasných 10:3 pro nás, ale takový divný dojem, který jsem si ze Stodůlek nevylepšil. Mám takový pocit, že soupeři s námi už ani hrát nechtějí. Tak uvidíme dál.
TJ Sokol Praha Podolí B vs. SK START Praha C 0:10
Ani v tomto zápase se sestava nerodila snadno. K dispozici byli vlastně jen čtyři hráči: Jirka H., Radek, Dan a Adam. Jirka P je stále ve stavu nemocných a Ivoš se již dlouho před zápasem omluvil. Naštěstí se mi všechny použitelné hráče podařilo přemluvit. Menší šok jsem zažil v den zápasu, když se mně ráno rozezvonil mobil, na displeji Radkovo jméno. To nikdy nevěští nic dobrého. Na druhé straně se ozval Radek neuvěřitelně skuhravým a zastřeným hlasem. Blesklo mě hlavou: je zle. Radek to ještě podpořil tím, že včera měl teplotu a ptal se, jak je to s personálem. Naštěstí druhou stranu hned dodal, že ležel včera celý den a bude v tom pokračovat i dnes a že chce hrát. Vysvětlil jsem mu situaci, že by nejspíš zbytek týmu byl ve třech. Domluvili jsme se, že si odpoledne ještě zavoláme. Asi kolem 16 hodiny jsem volal a Radek mě ubezpečil, stále stejně skuhravým hlasem, že hrát bude. Domluvili jsme se, že pokud by mu nebylo dobře, vzdá zápasy. Kdybych věděl, jak celý zápas dopadne, ani bych tam Radka nehnal. I když vím, že ve třech se nehraje dobře věřím, že by to kluci zvládli.
Zápas nakonec byl o ničem. Kluci vyhráli všechny zápasy jednoznačně. Kromě jednoho singlu na čtyři sety, byly všechny ostatní jen třísetové! Ten na čtyři sety si musel odehrát paradoxně nemocný Radek.
Teď si doufám všichni hráči 14 dní pořádně odpočinou a po jarních prázdninách budou připraveni i s uzdravenými zabojovat o první místo v soutěži!
SK START Praha D vs. TTC Elizza Praha M 10:3
Do týmu se již naplno vrátil Vikas, což je jistota bodů. Spolu s ním nastoupili dnešní večer ještě Dušan a já. Trojici hráčů doplnila premiérově v této sezóně Karin. Její počáteční obavy, jestli nebude jen do počtu, vzaly rychle za své. Hned v deblu, který hrála se mnou. Vyfasovali jsme papírově lepší dvojici Elizzy, ale přejeli jsme je ve třech setech. Karin se perfektně vyrovnala se hrou s levákem, jako bychom spolu hráli už dlouho. Navíc její kontry a drajvy na soupeře platily. Druhá dvojice, Vikas a Dušan, spolu hrála vůbec poprvé a evidentně jí to spolu jde, protože vyhrála 3:1.
Tři hráči vyhrávali všechny svoje zápasy, jen Dušan to trochu zdržoval svými prohrami. Jen v první dvouhře neměl moc šancí (0:3), další dva zápasy prohrál po obrovském boji, a zvláště ten třetí při troše štěstí mohl dotáhnout do vítězného konce (1:3, 2:3).
Karin si v první dvouhře lehce poradila s mladíkem, který na Elizze velmi trápil mě a i dnes jsem musel zabojovat. Druhý zápas jí stál pět setů, vedla 1:0, prohrávala 1:2, soupeř v závěru čtvrtého setu srovnal na 2:2 a cítil šanci. Karin mu razantním vstupem do pátého setu a chytrou hrou tento pocit vzala a povolila soupeři jen jeden (!) míček.
Vikas hrál velice dobře, dva zápasy vyhrál lehce 3:0, jen v zápase s nejzkušenějším hráčem Elizzy strávil u stolu čas rovnající se pěti setům (3:2). Stylově vítězil vždy v lichém setu.
Perlička na závěr
Ferda dělal doma pořádek a našel staré lepidlo, kterým si lepil potahy ještě jeho děda, František Hadaš nejstarší (nar. 1917). Ten se nejprve věnova lehké atletice, ve skoku vysokém byl přeborníkem ČSR. Po zranění ve 20 letech se začal věnovat lukostřelbě. Byl to až do roku 2023 náš jediný mistr světa v lukostřelbě (rok 1938). Teprve vloni, po 85 letech, získala další zlato Marie Horáčková z Plzně. V roce 1938 přidal ještě titul v družstvech. I po válce vozil medaile z OH, MS a ME. Účastníkem MS a OH byl i jeho syn Fr. Hadaš st. MS se zúčastnil i jeho vnuk a náš spoluhráč Fr. Hadaš ml. A jeho děda začal v pokročilém věku hrát i stolní tenis a dobře. Na Startu hrál soutěže a zúčastnil se i MS veteránů. I nějaká medaile cinkla. No a po něm tady zůstalo staré lepidlo zn. Butterfly.
