Áčko dostalo klepec na Elizze. Béčko si naprosto suverénně poradilo za 90 minut s Oazou. Céčko vypadalo v půlce zápasu na porážku v domácím prostředí, ale udělalo neskutečný vítězný obrat. Déčko zahájilo sezónu i s posilou vysokou porážkou.
TTC Elizza Praha F vs. SK START Praha A 10:1
Na zápase jsem nebyl, ale vzhledem k tomu, že v herně Elizzy se hraje dobře jen domácím, tak si umím představit, jak se tam klukům hrálo. Je pravda, že si nepamatuji, kdy naposled nějaký náš tým na Elizze vyhrál. Milan to ve zprávě okomentoval slovy: „Tak hoši, včera jsem si vyzkoušel na „Elizza – hlavní nádraží“, jak se hraje pingpong, když neslyšíš klapot míčku. Dnes se těším na pořádnou hernu“.
Je pravda, že mě se hraje nejhůř právě na Elizze a na Lokomotivě ve Vršovicích.
SK START Praha B vs. SK OAZA Praha B 10:0
V tomto utkání se odehrál velký dvojitý comeback. Do víru pinku se vraceli dva dlouho absentující hráči: Petr Novotný a Pavel Nejedlý. A byl to návrat velkolepý. Petr to sice před utkáním okomentoval slovy: „Já jedu jen střídat. Předpokládám, že mě ušťouchá první soupeř, naseru se a v osm jsem doma“. Kdepak, žádné ušťouchávání. Po letech pauzy výborný pinec a dva jasné body. To samé Pavel. Přitom Mazánek nebo Kuběna nejsou vůbec špatní hráči.
Pětičlenná sestava si to rozvrhla tak, že debly hráli Honza s Dášou a Milan s Pavlem. Do singlů nastoupili dva již jmenovaní a Honza a Dáša. Milan byl připraven střídat Dášu, i když velmi prorocky před zápasem tvrdil, že se už do hry ani nedostane!
Honza poslal malou reportáž ze zápasu:
Po dlouhé letní pauze a několika málo předsezónních trénincích jsme se sešli v domácí herně k utkání 2. kola 3. třídy pražských soutěží, do které jsme postoupili. První utkání bylo odloženo, o čemž psal náčelník Martin. Před sezónou naše B-družstvo výrazně posílilo o Petra Novotného a Pavla Nejedlého, což jsou velmi zkušení hráči, a jsem si jistý, že nám ve vyšší soutěži hodně pomůžou. Z loňské širší sestavy nikdo nevypadl, i když… Náčelník Martin avizuje aktivní působení v jen D-družstvu, což doufám, se v sezóně ještě upraví a žolíkový debl s Dášou bude opět střádat body i v této soutěži. V neposlední řadě bych rád vzpomněl i na Honzu A., u kterého se těším, že mu zdraví dovolí hrát, a tady bych si přihřál svoji deblovou polívčičku.
Na toto první utkání jsme dorazili “v plné palbě”. Dáša, Petr, Pavel, Milan a já s tím, že Martin nás přišel vyfotit a perfektně připravil hernu k utkání (na to bych si zvyknul). Soupeřem nám bylo družstvo SK OAZA Praha B. Ke složení sestavy si hlavní slovo vzal Milan, který jasně predikoval budoucí dění, a i konečný výsledek. Milanovy zkušenosti se v tomto osvědčily, výsledek odpovídal plánu.
Sám Milan po úvodní čtyřhře s Pavlem, chopil se role kouče, a v utkání byl připraven příp. vystřídat Dášu, k čemuž nakonec nedošlo. Ke druhé čtyřhře jsem nastoupil s Dášou, a bylo vidět, že to byl, z mojí strany, první soutěžní zápas sezóny. Po lehce nervózním prvním setu, jsme se více a více sehrávali a zápas zvládli.
Celkově jsme vyhráli 10:0. Nechtěl bych se rozepisovat k jednotlivým zápasům, utkání bylo v naší režii, a již zmiňovaný Milanův plán byl naplněn. Tři postřehy však dodám. Petr se, po jistém experimentu s potahem na bekhendové straně pálky v minulosti, vrátil k softu, a udělal víc než dobře. Všichni jsme měli možnost sledovat jeho dominantní bekhendový úder. Petr nějakou dobu pinec nehrál, určitě se ještě více rozehraje a jeho výkonnost, s přibývajícím množstvím sehraných zápasů, vysoko přeroste parametry této soutěže. Podobně je na tom Pavel. Také nějakou dobu nehrál, také se vrací, a také se bude ještě herně zlepšovat. U Pavla jsem si všimnul ladnosti a elegance jeho pohybu. Pro mě radost se i jenom podívat, jak Pavel hraje “sekerkový” servis. A Dáša. To je klidná síla, jistota, a zkušenost. Už jsme si možná až zvykli, že Dáša vyhrává. Věřte mi, není to snadné. Ale ona pinec umí, rozumí mu a svým přístupem je nepostradatelná.
Co mi ukázalo toto utkání? Máme personálně silné družstvo, a i v případě nemoci, absenci dvou i více hráčů věřím, že např. Alex, Dan, Radek a Jirka “rychle naskočí”. Máme také herně různorodé družstvo, což jsem ocenil po posledním tréninku s Pavlem, resp. po své druhé dvouhře, kdy mi soupeřův potah nevadil, ba až vyhovoval. Už teď si troufnu napsat, že máme super partu, což je, pro mě, to nejdůležitější! Uvidíme, co sezóna přinese, hned v pondělí jedeme do Běchovic.
Pozoroval jsem smíšený debl, který vyhrál lehce ve třech setech, přesto mi připadalo, že Dáše víc vyhovuje hrát s leváky (viz celá loňská sezóna se mnou a teď za áčko s Martinem D.) Má při hře víc místa, ale také je možné, že si za ta léta hraní se mnou odvykla hrát s praváky.
Trojice Milan, Petr a Pavel po zápase zamířila oslavit vítězství do hospody na kartičky.
SK START Praha C vs. TJ ABC Braník F 10:6
Sestava: Radek, Dan, Adam a Ivo byla přímo stvořená k vítězství. Místo Ivoše měla původně hrát Helena, ale skolila jí nějaká viróza.
Přišel jsem na úvod, osvěžil klukům paměť se zadáváním výsledků a zápisem do Registru on-line. Po deblech, které skončily nerozhodně jsem odjel domů a sledoval na netu reportáž. Po šesté dvouhře to bylo 2:6, když jediný bod přidal Dan. Následovaly čtyři pětisetové zápasy, naštěstí vždy s dobrým koncem pro nás a rázem to bylo 6:6. Nevím, jestli to hráče soupeře rozhodilo, ale pokud se již viděli vítězi, mohlo. Najednou koukám, zápas skončil výsledkem 10:6 pro nás. Úžasný obrat z 2:6 na 10:6! Ivo a Adam poslali reportáže. Nejdříve Ivo:
Tak už se nám to zase rozjelo, minulý týden chlapci zvítězili na Spartě a nyní došlo i na mne. Jelikož jsem od dubna nehrál, chtěl jsem jen střídat, ale díky Helenině absenci jsem hrál na plný úvazek. Braničtí plejeři přišli včas a vyklubali se z nich bývalí Rebelové. A do toho se bude herna v Braníku bourat a přestavovat, tak budou hrát v Záběhlicích na Hamru. Myslím, že už jsme tam kdysi s Rebelem hráli.
Tři čtvrtiny naší sestavy vypadaly docela silně: Dan Weis, Radek Botek a Adam Hrazdíra. Při pohledu na soupisku soupeře jsem nicméně očekával vyrovnané utkání. Povzbudit nás přišel Martin (díky za ty stoly), pomohl Adamovi nastartovat zápis a odjel, asi aby se nenervoval.
Po dvou celkem vyrovnaných čtyřhrách bylo srovnáno 1:1. S Adamem jsme po špatném začátku (zase já) dokonce vedli 2:1, ale oni pak přidali, my měli trochu smůlu a bylo to. Naštěstí Dan s Radkem potvrdili roli favoritů. Ve dvouhrách jsme nezačali nejlépe, Radek prohrál s jejich jedničkou, já s dvojkou, Adam po vyrovnaném boji uhrál jen set, a tak jediný bod udělal Dan proti čtyřce, ale kupodivu až po pěti setech. Po první rundě tedy 2:4.
V dalším kole jsem s jejich jedničkou kupodivu hrál na pět setů, asi mne ve třetím a čtvrtém šetřil, v pátém za stavu 8:8 jsem dva údery hranou pálky ven, a bylo to. Holomek byl nad Adamovy síly, 2:6. Nevím, jestli soupeři usnuli na vavřínech nebo jsme měli jen více štěstí, ale pak jsme rozjeli šňůru pěti vyhraných pětisetových zápasů, přerušenou pouze Radkovým jasným vítězstvím nad Zavřelem. Dan vyhrál všechno, Radek kromě prvního zaváhání také, Adam přispěl cenným vítězstvím nad jejich jedničkou Vrňákem (15:13 v pátém) a já jsem po pauze porazil jejich čtyřku Šragu. Po třetí rundě 8:6 pro nás, to už bylo slibné.
Při pětisetovém zápase Adama se Zavřelem došlo ke konci zápasu ke kuriózní situaci, jakou jsem ještě neviděl. Protivník zahrál v cca 1/3 nalevo (od něj) nechtěně podání do nejbližší hrany stolu a míček začal strmě stoupat, vypadalo to, že dopadne těsně za síťku. Adam vystartoval zleva kolem stolu, aby to jako pravoruký hráč optimálně zamáznul a byl tam včas. Míček dopadl dle předpokladu kousek za síťku, ve vzduchu ale letěl zřejmě poněkud stranou, bohužel ale špatným směrem. Takže jsme sledovali, Adam s údivem, já se zděšením, soupeř pobaveně, jak Adam na míček nedosáhl, ten spadl ještě asi dvakrát na stůl, pak na zem, a byl to bod pro soupeře. Škoda, že tam nebyli z ČT Sport. Možná i to byl důvod, proč Adam ve čtvrtém setu uhrál méně bodů než v předcházejících.
Ale byly tam ještě dva zajímavé vrácené míče: Dan pokračoval dále ve výměně poté co ležel na zemi. Adamův soupeř vybojoval míček poté co zboural polovinu ohrádek uprostřed. A jelikož naše opory nezaváhaly, mohli jsme po vítězství 10:6 sbalit stoly a vykročit s hřejivým pocitem po vyhřátém mostě Legií k domovu.
Jo, a Danově ženě to moc slušelo a držíme palce, ať si užijí hezké Vánoce ve třech.
Adam připsal svoje vidění zápasu:
Po čtyřhrách to bylo 1:1, my jsme s Ivošem v prvním setu vyhrávali 3:0 a pak jsme prohráli 3:11, v dalších dvou setech jsme se ale chytli a relativně s přehledem je vyhráli. To nás ale uspalo, přestalo se dařit, a nakonec jsme prohráli 2:3. Pak hráli Radek a Ivoš a oba dost jasně prohráli 0:3. Já jsem pak hrál se Zavřelem a ve dvou setech v koncovce mi dal prase a vyhrál vždy 12:10. Jeden set jsem udolal, ale ve čtvrtým jsem kapituloval. Jediný, kdo bodoval byl Dan – ten si chtěl ten večer pořádně zasportovat a hrál 3 pětisetový bitvy, který všechny vyhrál. Klobouk dolů. Pak Ivoš nešťastně prohrál v pěti setech a já celkem jasně s pavoučím mužem Holomkem 0:3. Celkový stav byl 2:6 a vypadalo to dost černě. Těžko říct, co se zlomilo, ale od tohoto momentu jsme už jen vše vyhráli. Bylo to ale hodně vyrovnaný, protože z 8 zápasů se hrálo 5 pětisetových. V posledním zápase ještě trochu postrašil Radek, když nejdřív vedl jasně 2:0 na sety, ale pak ztratil set a výsledek byl nejistý a Ivošovi se paralelně taky v prvním setu moc nedařilo. Stejně jako já už nechtěl hrát poslední zápas. Nakonec ale Radek zabojoval, vyhrál a ukončil zápas.
Ivo se na sezónu připravoval svědomitě i na horách…
KST Vršovice C vs. SK START Praha D 10:3
Déčko jelo hrát s KST Vršovice v sestavě Vikas, Dušan, Mirek a já. Bylo to dost rychle hotové. Debly jsme prohráli oba. Nechtěl jsem nijak zasahovat do zaběhlého systému déčka, tak jsem se podřídil sestavování deblů i sestavy k utkání. Průšvih je, že nikdo z kluků neumí hrát s levákem a i když se Dušan velmi snažil (a už jsme spolu vloni debl vyhráli) tak to prostě nejde. Musím stát na levé straně stolu, takže pro forhend mám cca 20 % stolu a 80 % stolu na bekhend. A to mi spoluhráč musí uhnout. Moc to nefunguje. Po deblech to bylo 2:0 pro KST.
V první rundě jsem vyhrál jen já. Ve druhé a třetí jen Vikas, který hrál dobře. Svoje porážky nechápu. Copak, s Brožem jsem prohrál už vloni v páté třídě. Nevím, co jsem k tomu tehdy napsal, ale určitě to, že má jeden skvělý úder – blok bekhendem. Jinak to už žádná sláva není. Jenže, když jako levák, který nehraje (ne, že neumí, ale nehraje) útočí spinem jen do soupeřova nejlepšího úderu, je to marné. Ovšem totální průšvih přišel v mém třetím zápase s Dvořákem starším. V prvním setu jsem vyhrál lehce 11:2. Jenže to soupeř chtěl hrát stolní tenis. Snažil se o moderní aktivní stolní tenis. Od druhého setu tento záměr opustil, stal se silně defenzivním a destruktivním. Jen nepříjemně pinkal, byl pasivní, vracel dost míčů. V závěru zbylých tří setů, hlavně ve třetím a čtvrtém, měl navíc hodně štěstí. Ano, perfektně změnil taktiku a já na to nebyl schopen zareagovat, což bych měl. Ale na takový pink prostě nemám nervy. V závěru čtvrtého setu jsem si zavzpomínal na mládí a střihnul tam tzv. „Hronův servis“ a bylo vymalováno. Pan Čížek se asi tam nahoře smál, až se za břicho popadal.
Pel – mel
Tento týden se na některé zápasy dostávalo těžce. Šílenci z minoritního hnutí Poslední generace se opět rozhodli terorizovat většinu svými pochody po magistrále. Nevím, co si o nich mám myslet. Nejspíš to budou primitivní naivní chudáci, které pár vychcánků, kteří to mají jako svůj dobře placený byznys, dokáže zblbnout. Vedou mě k tomu dva střípky z TV reportáže.
Nejdříve se reportér ptal přímo na magistrále nějakého tatínka, který v tom provozu tlačil kočárek s dítětem, jestli není nebezpečné jít na magistrálu v provozu s kočárkem. Tatínek se zamyslel a odpověděl: „No, pokud je to nebezpečný, tak je to špatně“. Nejspíš se domníval, že silnice nejsou pro auta, ale pro kočárky.
Následoval rozhovor s členkou iniciativy 30 pro Prahu Zuzanou Polákovou. Na dotaz, proč chtějí zrovna 30 km/h odpověděla: „Třicítka dokáže velmi pomoct plynulosti dopravy, protože se člověk nemusí vlastně rozjíždět a zastavovat.“ To mě hlava nebere. To jako po hlavní se pojede stále 30 bez zastavování a z vedlejší ulice tam prostě nepůjde vjet?
Tuto její odpověď zhodnotil dopravní expert Robert Kotál: „Praha na to není připravená a nic ta 30 nevyřeší. Vozidla budou jezdit většinou na 2. rychlostní stupeň. To znamená vysoký hluk a vysoké emise.“
Četl jsem zajímavý článek od Marka Veselého (stojí za to si ho přečíst ZDE), kde mimo jiné píše o pokrytectví těchto aktivistů, cituji: „Zde ale pokrytectví radikálů zdaleka nekončí. Asi nejvtipnější věc se odehrála začátkem roku, kdy dva němečtí členové Poslední generace odletěli na indonéský ostrov Bali, mimochodem v době, kdy se měli zúčastnit slyšení stuttgartského soudu. Ano, letadlem přes celý svět cestují lidé, kteří zároveň blokují silnice s transparenty „šetřete ropou“.A jak reagovala Poslední generace? „Ty lety si zaregistrovali jako soukromé osoby, nikoliv jako klimatičtí aktivisté. Člověk musí tyto případy oddělovat,“ uvedlo hnutí ve svém vyjádření, za což by zcela jistě zasloužilo zlatou medaili v disciplínách největší šašek a bezmozek i v měření míry pokrytectví a kretenismu.„, konec citátu.