Zase se povedlo, že dvě naše družstva hrála proti soupeřům z jednoho klubu. Tentokrát to byl Sokol Podolí a minizápas skončil smírně 1:1. V herně na Startu se objevil Kozel Kozlovič, který přestoupil z Bohnic do Běchovic. Áčko dohrávalo odložené utkání s Nuslemi a během jednoho týdne uhrálo dvě remízy.
Díky Honzovi P. při zápasech béčka už bylo dvakrát využito zadávání výsledků online! Je to perfektní, protože výsledek se dá sledovat doma v PC po jednotlivých zápasech. Používá se to už v ligových soutěžích. Mohlo by se to možná začít používat i v Praze, dnes má každý chytrý telefon. I když mě teď napadá, že když jsou v našich soutěžích, které se hrají v 21. století, stále kluby, kde nemají sprchy a hráči se svlékají na podiu v sokolovně, tak co bych mohl po takových klubech chtít.
TJ Sokol Nusle A vs. SK START Praha A 9:9
Odložené utkání ze druhého kola se hrálo v týdnu, kdy měly soutěže volno kvůli prázdninám. Kluci nastoupili v sestavě: Jirka, Dan, Honza B. a Martin. Původně byl nominován ještě Petr J., ale stále laboruje s nějakými zdravotními problémy. Nusle nastoupily se „starou gardou“: Jirka Plch, Pavel Kocábek, Petr Kára a Vašek Hrabě, který ten večer neprohrál. Velké štěstí, že nenastoupila Lenka Radnicová, která je na soupisce a nejspíš by neměla problém udělat čtyři body.
Utkání bylo dle výsledků vyrovnané, každý chvilku tahal pilku. My jsme vedli nejvíc 4:1 a 5:3, pak přišel zlom a do vedení se postupně dostal soupeř 7:5, 8:6. Pak ale přišel soupeřův devátý bod a vypadalo to špatně. Jenže naši borci poslední tři utkání vyhráli. Hlavně to poslední vítězství z pálky Martina, který do té doby nebodoval, bylo úchvatné. Přitom Pavel Kocábek je pověstný svou velikou bojovností! Martin k tomu prohlásil: „Hrál jsem tužku, ale poslední zápasy já umím!“ Hlavně, že se neprohrálo. Teď čeká doma na naše borce Sokol Stodůlky a pak se jede na Spartu. Té bychom se měli utrhnout, je v závěsu.
SK START Praha A vs. TJ Sokol Běchovice A 9:9
Běchovice jako nováček v 1. třídě si nevede špatně. Je fakt, že před sezónou posílil. Přišel již zmíněný kozel Kouba a Vích. I přesto jsem nečekal, že by naše áčko mohlo ztratit body. Podle zpráv z utkání hrála soupeřova jednička, mladý kluk Rejent, velice dobře a dělal 4 body. Kozel uklohnil jen Petra J. v pěti setech. Martin s ním hrál poslední, rozhodující zápas za stavu 8:9. Naposledy s ním na Startu prohrál, ale bylo to v malé herně. Martin vyhrál první set, aby následující dva ztratil a ve čtvrtém opět srovnal stav na 2:2. V pátém setu už Martin prohrával 4:9, ale zabojoval a set vyhrál 11:9!! Své vítězství lakonicky okomentoval slovy: „Vím, kam si ho můžu pustit“. Tím završil, společně s Jirkou, výborný výkon se skóre 3:1. Dan se stále rozehrává (2:2). Kozlovi, který sám hraje s trávou na bekhendu to proti podobně zaměřeným soupeřům asi moc neumí. Dan mu naložil lehce 3:0. Kozel hrál rozdílné zápasy. Dvakrát klohnil pět setů (Petr a Martin) a dvakrát dostal naloženo lehce ve třech setech (Jirka, Dan).
V tomto utkání se opět ukázalo, jak důležité jsou debly! Vyhrát alespoň jeden, byla by výhra. A to jsme oba debly prohráli v pěti setech, takže nejspíš jen štěstí rozhodovalo o výhře soupeřů.
SK START Praha B vs. TTC Rebel C 10:2
Malé problémy se sestavou, které se tradičně řešili až v den zápasu. Dopředu jsem věděl, že nemůže hrát Martin ani Honza B, jistí byli další Honzové A + P a Jirka. Jako čtvrtého jsem nominoval sám sebe. Soupeř byl předposlední a tak si říkal, že neúčast Martina a Honzy B. nebude vadit. Jenže na poslední chvíli mi volal Jirka, že má něco s kolenem a špatně chodí. Nakonec jsem ho přesvědčil, aby dorazil, protože nebyl nikdo, kdo by byl schopen zareagovat v den zápasu a jít hrát.
Původně jsem uvažoval o sestavení deblů tak, aby byl jeden na 100% tutový a druhý 50:50. Tedy oba Honzové spolu a já s Jirkou. Nakonec po diskuzi v týmu jsme se rozhodli v podstatě o prověřenou klasiku. Honza A. – Martin a Honza P. – Jirka. Druhý náš debl se svými soupeři vyběhl pěkně rychle, snad se ani kluci nezpotili. Zato my jsme prožili utrpení. Jeden z nejlepší deblů v soutěži (vloni) a my prohráli s joudama z posledního místa. Byl jsem úplně hotový a to tak, že jsem udělal něco, co jsem dosud nikdy neudělal. Honza přišel na poslední chvíli a nestačil se pořádně rozehrát. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit proč jsme dopadli, jak jsme dopadli. Honzu celou dobu co ho znám ctím jako mnohem lepšího hráče, než jsem já. Poslední roky, co spolu hrajeme debla by se dalo spočítat na prstech jedné ruku, kdy jsem byl jakousi vůdčí osobou v deblu já. V naprosté většině to byl Honza, kdo uhrával důležité body a já mu většinou dobře sekundoval. Tenhle deblový večer se Honzovi tedy nepovedl. V prvním setu nejenže nevzal mladíkovi v dresu soupeře – no dresu, oni žádné dresy neměli, každý jen nějaké tričko – ani jeden (!) servis, ale co bylo horší, svých zkažených servisů měl tedy nepočítaně! Přesto jsme drželi krok a prohráli set 9:11. V dalších dvou setech to stále nebyl ten Honza, co známe, ale přesto jsme je vyhráli. Už jsem to neviděl tak černě a šli jsme do čtvrtého. Zvláště, když ve čtvrtém setu Honza nepřijímal od mladíka. Přesto to zase byla přehlídka zkažených servisů a kiksů a prohra 8:11. V pátém setu jsme už totálně odešli. Byl jsem tak naštvaný, pozor ne na Honzu, ale na to, že jsme, prohráli s dvojicí, se kterou bychom normálně nemohli prohrát. Tak moc jsem na to myslel, že jsem zapomněl podat soupeři ruku! To jsem ještě nikdy neudělal. Nejhorší je, že jsem si to vůbec neuvědomil po celý zápas. Až když byli všichni pryč a já s Honzou zhasínal tělocvičnu, tak mi to řekl! Proč mi to nevytknul po zápase. Fakt se stydím.
Pak už se zápas vyvíjel podle předpokladů. Všech deset singlů po deblech bylo ve třech setech. Kromě jednoho. Já se tahal se svým druhým protihráčem v pořadí setů pět. Prohrával jsem 1:2, ale nakonec vyhrál. V prvních čtyřech setech jsme oba shodně povolili tomu druhém sedm míčků! Poslední byl už mojí jasnou záležitostí, když jsem vedl už 8:1. Jediný singlový bod soupeře jsem zařídil také já. Proti mladíkovi jsem neměl šanci, protože na mě byl moc rychlý.
Jirka s ním problém neměl, on nakonec neměl problém ani s jedním ze svých tří soupeřů. Jeho styl hry je nepříjemný a na soupeře platný. Byl tak v ráži, že zapomněl i na bolavé koleno. Honzové v kvapíkovém tempu byli také bez problémů. Honza A. se rozehrál v deblu a takové problémy jako se mnou už neměl.
Zajímavý byl závěr utkání, kdy o desátý bod hráli právě oba Honzové, A. byl rychlejší a začal třetí set o pár míčků dříve než P. Dle zápisu byl sice první v pořadí Honza P., ale protože druhý Honza ve třetím setu vedl už 7:1 vypadalo to na připsání vítězství do osobních statistik. Jenže najednou se to A. zaseklo, soupeř snižoval a snižoval, P. naopak ujížděl rychle třetím setem. Nakonec A. byl o jeden (!) míček rychlejší, takže to nakonec dopadlo tak, jak jsem si původně myslel.
TJ Sokol Podolí A vs. SK START Praha C 6:10
K utkání do Podolí byli nominováni: Helena, Radek, Ivo a Adam. On v podstatě nikdo další nebyl k dispozici. Já musel hrát proti TTC Rebel a protože jsem těsně po vyléčení boreliózy (dle doktora), tak jsem to nechtěl přehánět ve dvou družstvech. Ale tým nakonec vyhrál, i když Radek poprvé v sezóně ztratil body, ale výborně ho zastoupil Ivoš, který ten večer neprohrál a do konečného součtu přidal čtyři body. Asi to utkání mělo silný emoční podtext. Dozvěděl jsem se od spoluhráčů, že tam byly nějaké třenice zvláště s jedním ze soupeřů. Tentokrát se k zápasu vyjádřili v krátkých reportážích rovnou dva hráči, Ivoš a Adam. Předkládám pro přehled o utkání oba názory.
Ivoš k utkání napsal:
„K průběhu včerejšího vyrovnaného mače v Podolí asi tolik. Radek s Helenou udělali polovinu bodů, já s Adamem druhou a jeli na konec fotbalu. V herně je blbě vidět, což se podepsalo na spoustě zkažených míčů. Dále tam byla hustá atmosféra, přikrmená touhou soupeřů nás pokořit. Hlavně pan Kolařík se předváděl v pokusech rozhodit soupeřovo soustředění různými poznámkami. Dobře, že ho porazila i Helena. Snažil se ji přesvědčit, že její vítězný míč v prvním setu škrtl v jeho prospěch, ale Helena se nedala, a to zřejmě rozhodilo zpětně i jej, takže si neodpustil další řeči i po zápase.
Co dělal mně, o tom se zde nebudu rozepisovat. Dlouho jsem se s takovým expertem nesetkal. Čtyřhru jsme těsně prohráli, rozehrávali jsme se a zvykali na prostředí. Naštěstí zabojovali H+R a bylo to 1:1. Bojovali jsme všichni, Radek měl často málo místa, Helena se hodně zlepšila, a krásně boduje, Adamovi úplně soupeři nesedli, no a já jsem měl v prvním zápase namále, vzájemné potíže s příjmem servisu, čtvrtý set jsem se štěstím vyhrál 19:17, pak se štěstím uhrál dva míčky z 9:9 na 11:9.
To mi zvedlo náladu, s dalším jsem se nemazlil, pak dva sety v klidu uhrál na Kolaříka, avšak místo dorážky jsem o dva míče pustil třetí a odpočinul ve čtvrtém, nicméně v pátém jsem mu utekl, že jen smutně bručel něco o mém bekhendu a už mne nedohonil. V posledním zápase jsem myslel po úvodu, že prohraji, ale soupeř zřejmě znervózněl více než já, přidal jsem a zajímavý byl průběh čtvrtého setu, jemu to šlo, vedl 5:1, ale pak se stalo něco u mne nevídaného, zakousnutím do něj jsem vyhrál ve šňůře 10ti míčů 11:5, a šli jsme. Bylo to bojovné, napínavé a na jaře to asi bude také nervák.“
Nemusí! Nasadíme Jirku a Honzu a spadne jim hřebínek.
A Adam k tomu dodal:
„Ten den zrovna hrála Slavia proti Barceloně, takže všichni chtěli co nejdřív začít a nejlépe i skončit. Ze začátku jsme ale byli na obou stranách ve třech. My museli čekat na Ivoše. Nakonec ale přišel dřív, než čtvrtý hráč soupeře a začalo se spekulovat, jestli se začne hrát či se bude čekat, aby se stíhal fotbal. Ivoš byl akorát pořádně rozladěn, protože mu nefungoval telefon, musel jet autem a ještě platit za parkované. Fakt, že jsme spolu prohráli čtyřhru na jeho náladě asi moc nepřidal. Každopádně nakonec všechny překvapil a podržel celé družstvo, když jako jediný dělal 4 body. Především překvapil a zabojoval v posledním zápase, když porazil Michala Táborského 3:1 – všichni ostatní jsme s ním prohráli 3:0. Radek ztratil první dva body v sezóně, nehrál nijak špatně, ale osobně jsem měl pocit, že chtěl tak moc vyhrát, až se mu nedařilo a nemohl se prosadit. Helena odehrála dvě pěkná utkání. Nejdříve rychle „sprovodila ze světa“ Kolaříka jasně 3:0. Na moji poznámku, že má sandwich akorát suše odvětila: „to je jedno, na to se vykašli, hraj krátký pinky do forhendu, ten má úplně zamrzlej a pak to prohoď křížem…“ no a evidentně to fungovalo. Nám ostatním to tak lehce jako Heleně ale nešlo, Ivoš nakonec v pátém setu vyhrál, já jsem se trápil a v pátém prohrál a Radek zase zahrál pár „ligových“ míčků, ale protihráčův sandwich mu moc nesedl. No a další Helenin zápas s Patrikem Skálou byly nervy, nejdřív 2:0 prohrávala, ale nakonec se kousla a krásnými drajvy soupeře skolila v pětisetové bitvě.
Já jsem začal první zápas celkem dobře 3:1 proti Ziklovi. Soupeř akorát stále nadával, že nemám nic jiného, než podání, no však to na něj taky bohatě stačilo. Vrátil mi tak 1 z 6. Třetí zápas proti Táborskému jsem absolutně nevěděl, co hrát a neměl jsem šanci. Byl jsem rád, že jsem neskončil s nulou. No a poslední zápas jsem měl dobře nakročeno celkem jasně 2:0 proti Skálovi, ale Ivoš překvapil a porážkou Táborského ukončil utkání s konečným skóre 10:6 pro nás.“
Tomu rozumbradovi, co nadával na servis měl Adam rezolutně vysvětlit, že servis je základ hry a uvádí se jím míček do hry. Možná by ten chytrák měl poslat protestní nótu do sídla ITTF s tím, že by Číňané neměli hrát stolní tenis kvůlivá jejich servisům.
TJ Sokol Podolí C vs. SK START Praha D 10:0
Nevím, co stále psát. Takže jsem si vzpomněl, jak v novinách bývala rubrika: „Výsledkový servis“ a byly tam jen telegraficky výsledky. Jako tady. Snad by se jen dalo napsat, že zase dvě družstva hrála proti soupeřům ze stejného klubu – C a D.