V tomto kole vyhrála všechna naše družstva, i když béčko jen díky kontumaci OAZY, která neměl hráče. Dva naše týmy očekávaly v domácím prostředí soupeře, které velmi toužily porazit a oplatit jim porážky v jejich hernách. Áčko na podzim prohrálo na Elizze v herně plné hluku. Déčko se těšilo na KST Vršovice. Že domácí prostředí a domácí míčky hrají velkou roli ukázalo hlavně áčko. Oba týmy hrály ve stejných sestavách, kromě jedné změny u soupeře.
SK START Praha A vs. TTC Elizza Praha F 10:5
Toto utkání bylo z naší strany velmi očekávané. Měli jsme soupeřům co vracet, prohráli jsme v jejich hale rozdílem třídy (1:10). Kluci to však přičítali ne zrovna pinčesovým podmínkám.
Jen bych připomenul minulý zápas, kdy naši hráli na podzim na Elizze. Milan tehdy druhý den po zápase okomentoval situaci takto: „Tak hoši, včera jsem si vyzkoušel na Elizza – hlavní nádraží, jak se hraje pingpong, když neslyšíš klapot míčku. Už dnes se těším na pořádnou hernu“. Všichni naši hráči se po zápase těšili, až budou hrát odvetu doma. Také byli přesvědčeni, že doma vyhrají.
Soupeř přišel s jednou změnou ve stejné sestavě, v jaké hrál proti nám na podzim. To však rozhodně neznamenalo, že by byli oslabení. Vždyť „náhradník“ měl do zápasu s námi výborné skóre v 1. třídě (20:13)! Oba debly jsme vyhráli. To je vždy velmi výborný základ k dobrému výsledku, známe to všichni. Milan s Martinem D. zvítězili jednoznačně 3:0. Martin R. s Jirkou ztratili první set, ale pak už to byl celkem jasný výsledek. Když se před utkáním losoval servis a soupeři výhodu prvního servisu losem získali, Martin jim oznámil: „Tak pánové, to je to poslední, co jste dnes vyhráli!“ A protože hned v prvním singlu vyhrál Milan, vypadalo to na dobré Martinovo proroctví. V první rundě sice další dva singly oba Martinové prohráli, ale protože Ňéma svůj zápas vyhrál, vedli jsme 4:2. Ve druhé rundě se to rozjelo docela pěkně, další tři zápasy v pořadí jsme vyhráli a bylo to 7:2. Skóre pokazil Milan, který prohrál po velkém boji v pěti setech. Následně jsme zvýšili na 8:3, soupeř provedl kosmetickou úpravu (8:5), ale to bylo všechno. Martin R. s Ňémou zápas ukončili!
Když jsem viděl večer výsledek, hned mi blesklo hlavou, že domácí prostředí skutečně hraje velkou roli. Zvláště v případě Elizzy. Doma své soupeře skutečně mele, asi jako naše béčko ve 3. třídě. Všechny výsledky jsou naprosto jednoznačné. Venku je to už horší. Vyhrané zápasy má Elizza velmi těsné a tři porážky, které schytala jsou jen venku. Samozřejmě, že od toho jsou ta domácí prostředí, ale tady je tvořeno trochu i tím „nádražním“ prostorem. Když jsem zmínil naše béčko, tak to mele soupeře rozdílem třídy a je jim jedno, jestli je to doma nebo venku.
SK OAZA Praha B vs. SK START Praha B 0:10 kontumace
Vedoucí OAZY mi v den zápasu dopoledne volal, že není schopen zabezpečit dostatek lidí na dnešní zápas. Takže oficiálně ohlásil naše kontumační vítězství. Hned jsem to dal na vědomí nominovaným na dnešní zápas. Škoda přijdou o ELO body…
TJ ABC Braník F vs. SK START Praha C 7:10
Céčko se dostalo opět do situace, do které se dostává každý rok, vždy to před začátkem sezóny předpovídám a nikdo mi nevěří. Na soupisce je plno hráčů a vždy probleskují nápady, jestli nezaložit další družstvo, že si takhle víc lidí nezahraje. Před dnešním zápasem byli k dispozici z plné soupisky jen čtyři hráči. Naštěstí tři nejlepší Radek, Dan, Jirka H. (nepočítám Milana a Pavla, ti stejně nehrají) a já. Všichni ostatní kmenoví hráči céčka z objektivních důvodů prostě nemohli nastoupit.
Sešli jsme se v herně, kde naše béčko v půlce listopadu po skvostném začátku nakonec málem ztratilo neporazitelnost. Stěžovali si na vysokou prašnost v herně a na míčky. Samozřejmě za herní prostředí braničtí nemohou, protože jsou na Hamru v nájmu po dobu rekonstrukce jejich herny. Ale míčky jsou jejich a hrozné. Jsou to Joola Prime, s nimi se sice hraje Extraliga, ale v této soutěži se hraje úplně jiný pinec. Jsou to tvrdé těžké míčky, skoro jako kdysi barny, které nedovolily skoro žádnou rotaci nebo falše.
Po deblech, které byla shodně na pět setů, to bylo 1:1, ale mohli jsme vyhrát oba. Jirka hrál s Radkem, vedli 2:1, čtvrtý set prohráli, ale v pátém vydřeli vítězství na výhody. Já s Danem jsme první dva sety hráli jak z partesu (2,7), já bez problémů rozehrával servis soupeřů a Dan hrál výborně, hned, jak to bylo možné, šel do spinu nebo smeče. Od třetího setu se to zadrhlo. I když to říkám nerad, musím konstatovat, že Danovi najednou nešlo vůbec nic! Sám se tomu divil. Set jsme prohráli na výhody, nás to srazilo a soupeře naopak nakoplo. Dan do konce zápasu na tom byl, co se týká úderové jistoty hůř a hůř. V první rundě vyhrál jen Jirka, na Danovi ještě ležela deka z deblu a prohrál moc lehce, Radek po boji prohrál také. O sobě moc nepíši, protože ten večer jsem prohrál všechno, i když jsem si vždy set uhrál (4:2). Ve druhé rundě kluci naopak vyhráli všichni, ale jen Jirka lehce ve třech setech, Radek a Dan to urvali po pěti setech tvrdého boje (5:5). Po dalším kole to bylo zase vyrovnané 7:7. V posledním naše trojice perfektně zabrala a třemi výhrami ukončila zápas. Ten desátý bod uhrál Jirka po pěkném nerváku, tomu dopovídají jednotlivé sety: 14:12, 15:12, 11:13 a 11:7. Já svůj zápas nedohrál. Vyhrál jsem první set, ve druhém za stavu 2:2 jsem zahrál servis, soupeř normálně přijmul a chtěl míček odehrát. Jenže míček mu samozřejmě díky mé udělené rotaci ustřelil, bod pro mě a tak najednou se zpožděním zahlásil, že míček škrtal o síťku a chce nový servis. Takové vychcánky nemám rád. Naštěstí už jsem nemusel hrát.
SK START Praha D vs. KST Vršovice C 10:4
Dva hráči stabilní sestavy, Dušan a Mirek, nemohli nastoupit. Už se však vrátil po skoro dvouměsíčním cestování mezi Českou republikou a Indií Vikas a hned se zapojil do družstva. K němu jsme nominovali Ivoš, Helenu a moji maličkost. Trochu jsem se před zápasem vyděsil, když přišel Ivo a řekl mi, že se vůbec necítí dobře. Ferda mu ale uvařil silnou kávu, Ivo si k tomu vzal tatranku a pomohlo to!
Debly nemohly být jinak než já s Ivošem a Vikas s Helenou. První dvojice spolu hraje skoro 50 let (!) a druhá se zase lehce domluví, protože oba hovoří výborně anglicky. Před zápasem jsme se vyfotili a já si všimnul, jak Helena ladí ke svému novému, fialovému potahu. Měla fialové boty, fialové tričko, fialovou mikinu, a dokonce i fialově namalované nehty. Vypadalo to úchvatně a říkám si, jestli bychom to tak neměli ladit všichni. Tedy asi až na ty nehty. I když v dnešní době….?
Oba debly jsme vyhráli. Sehraná dvojice lehce přejela lepší soupeřovu dvojici. „Anglická“ dvojice potřebovala k sehrání jeden set, který nevyšel, ale pak tři sety už byly jednoznačné.
V první rundě prohrála akorát Helena s nejmladším aktérem zápasu. 13-ti letý mladík se neprojevoval zrovna příjemně. To, že po každém vítězném míčku neskutečně řval, to bych ještě pochopil. Chová se tak dnes většina těchto mladíků. Ale to, že se místy choval v zápase s Helenou docela povýšeně s přehnanou sebejistotou, se mně nelíbilo. Mladík řval jako Pepin z Postřižin i když jen fandil. Dokonce ho musel jeho starší spoluhráč několikrát napomenout. Ivoš porazil slečnu vedoucí Vršovic lehce, stejně tak Vikas hráče Brože, kterého šmiknul i u nich.
Ve druhé rundě prohrál jen Vikas s vedoucí v pěti setech. Helena po heroickém výkonu také v pěti setech porazila Brože. Ivo lehce soupeřovu čtyřku. Já nastoupil proti Pepinovi a prohrál jsem první set. Mladík si kromě řvaní ještě celkem věřil. Ve druhém setu už uhrál jen dva míče. Ve třetím setu už vedl 9:5 a neustálým řvaním se povzbuzoval. Za tohoto stavu nahlas zahlásil: “Tak pojď, už jen dva míče“ a myslel tím, že uhraje dva míče a vyhraje. Odpověděl jsem mu, že špatně počítá, že to je ještě šest míčků. Chlapcův výraz svědčil o tom, že vůbec nechápal co tím myslím, zato mladík, který u něj seděl jako trenér pochopil hned a začal se smát. Abych Pepinovi dokázal, že já počítat umím, uhrál jsem následně těch šest míčků a vyhrál 11:9. Trochu to pošramotilo jeho sebevědomí, ale větší ránu dostalo ve čtvrtém setu, kdy mě neskutečně baštil servis a já najednou vedl 7:0. Za tohoto stavu jsem si v duchu říkal, že jsem ještě nikdy nikomu nedal „nulu“ a když to vypadlo, že k tomu dojde, vždy jsem schválně zkazil míček (jednou se mi to skoro nevyplatilo). Tady v tom zápase jsem si ale řekl, že pokud to půjde, s chutí klukovi tu nulu nasadím! Nevyšlo to, začal jsem se až moc soustředit, a to bylo špatně. Vedli jsme 8:2 Třetí runda začala dvěma porážkami domácích hráčů. Helena prohrála zase po pěti setech, po zápase se vůbec necítila fyzicky dobře a modlila se, aby nemusela hrát poslední zápas. Já jsem prohrál s Brožem. Hrál jsem s ním dosud 4x a nevyhrál ani jednou. Vůbec mi jeho hra nesedí a naopak, jak mi sám řekl, moje hra jemu vyhovuje. Už jsem to psal dříve, má špičkový blok bekhendem, a i velmi dobrý závěrečný úder forhendem. Ať se snažím, jak chci, do mého spinu se opře neskutečně ostře a jsem namydlený. Přitom Vikas už ho 2x upinkal, to já ale nemůžu. Vikas porazil v poklidu soupeřovu čtyřku. Ivo hrál s Pepinem, vyhrál první set 11:5, ale to by nesměl být Ivo, aby si ve druhém „nezablbnul“, klukovi dal „čuchnout“ a ejhle 1:1. Třetí set zase Ivo vyhrál, ale Pepin byl namotivovaný a srovnal na 2:2. Pátý set se táhnul a nikdo nevedl o víc jak o balon. Ke konci setu se soupeř utrhl a vedl 10:8, ale Ivo měl servis a zkušeně zahrál svá nejlepší podání a srovnal na 10:10. V závěru výborně přijmul a vynervovaný soupeř vyhodil mimo. A a pak následoval opět skvělý servis Ivoše a bylo vymalováno! Porazili jsme první tým soutěže!