Tento týden se odehrálo poslední kolo soutěží. Nakonec sezóna dopadla velice dobře. Máme dvě pomyslné bronzové medaile, když týmy áčka a céčka skončily na třetím místě tabulky svých soutěží. Béčko skupinu vyhrálo naprosto suverénním stylem, když neztratilo ani bod s impozantním skóre 220:44. Déčko nakonec také dosáhlo historického úspěchu. Ani ne tak umístěním v tabulce, jako počtem nasbíraných bodů. Tým, který do začátku letošní sezóny slavil v celé své historii šesti sezón, jen jedno jediné vítězství, jich letos nasbíral sedm a jednu remízu a získal tak celkem 22 bodů. Nakonec i 6. místo je velký úspěch.
SK START Praha A vs. SK Slavia Praha D 10:0 wo
Áčku soupeř vzdal z důvodů silné personální krize. Připraveni nastoupit byli jen dva hráči Slávie. Kluci se přesto sešli v hale na Střeláku a dobře si spolu zatrénovali.
Je jen zajímavé to, že áčko mělo v sezóně dvě kontumační výhry a VŽDY to bylo se Slávií! Takže letos, při dobré formě našich hráčů, si kluci s tímto soupeřem vůbec nepoměřili síly.
Sezónu kluci zakončili na krásném třetím místě, na což před začátkem sezóny nikdo nepomyslel. A nebýt některých remíz a možná zbytečných těsných porážek, kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Pomyslná bronzová medaile je krásná.
SK START Praha B vs. AC Sparta Praha J 10:1
Na utkání se sešla sestava: Dáša, Honza, Petr, Pavel a já. Milan přišel jen jako divák, protože mu nebylo zrovna nejlépe. Nejspíš se včera nastydl, když hrál padel. Původně jsme si říkali, že v tomto utkání nastoupí všichni, kteří během sezóny zasáhli do bojů v tomto družstvu. Takže kromě šesti jmenovaných se měli zúčastnit ještě Dan a Martin. Jenže oba byli v době zápasu mimo ČR, takže to padlo. Chtěli jsme využít pravidel a zápas by skutečně odehrálo osm hráčů. Něco podobného jako vloni předvedlo céčko, když zápas odehrálo v devíti.
Sparta nepřišla jen v nějaké povinné sestavě, ale docela silná v čele se svým nejlepším hráčem Šancem. Do haly nejdříve přišli tři hráči, slušně pozdravili a odebrali se rozehrát. Chvilku po nic do haly vplul čtvrtý hráč, ten nejlepší. Nesl se jako kdyby byl mistr světa a jestli vůbec pozdravil, tak hodně potichu.
Do čtyřher jsme nominovali dvojice: Pavel s Petrem a Dáša se mnou. Kluci na zadním stole výhru zvládli ve třech setech, ale díky dlouhému prvnímu setu skončili dokonce později než my na prvním stole. Náš zápas byl celkem zajímavý. Začalo to tím, že Milan přinesl ke stolu mokrý hadr na namáčení podrážek a dal ho na obvyklé místo ke stolu skoro až pod síťku. Děláme to tak vždy a nikdy si nikdo nestěžoval. Hráli jsme proti dvojici, ve které byl pan mistr. Ten hned Milana upozornil, že hadr musí dát až ke zdi, protože on by u síťky mohl uklouznout. Řekl jsme mu, že jsem ještě neviděl, že by někdo hrál míček tak, že stojí s nohama pod síťkou. On na to, že on tam hraje. Milan mu ve srandě řekl, že doufá, že ho tam alespoň jednou v zápase uvidí. Myslím, že spíš se hráč dostane do prostoru, kde chtěl Sparťan hadr mít. Hadr jsme posunuli a začali hrát. Mistr světa myslel, že to bude lehká záležitost, ale první bod v setu uhráli soupeři za stavu 7:0 pro nás. Mleli jsme je neskutečně – set 11:1. Ve druhém setu jsme stále vedli, ale nakonec jsme museli bojovat o vítězství v nastavení. Ve třetím jsem se Dáši zeptal, proč vůbec při podání nevyužívá anťák. Slíbila, že bude, ale set jsme prohráli. Zajímavé. Čtvrtý set už zase byl v naší režii.
V první rundě ztratil jediný bod zápasu Pavel s mistříkem. Ten neustále hledal někde nějaké problémy. Když náhodou někdo tlesknul po míčku, který lehce škrtnul síťku nebo hranu stolu, mohl se zbláznit. Už při deblu jsem se jen po prvním setu zeptal přihlížejících, jestli ho viděli u síťky, on to slyšel a začal se vztekat. Byl ale jediný, kdo o tom stále mluvil. Tenhle hráč sice nehraje špatně, ale jeho maximem je a nejspíš bude maximálně 1. třída. S tím, jak se chová to bude mít těžké.
Další zápasy byly o ničem. Dáša si ve druhé rundě poradila s mistrem naprosto lehce. Vůbec nevěděl, jak hrát na Dášiny kontry anťákem. Poradil si s ním i Petr a žádný ze zbývajících zápasů nepředstavoval pro naše hráče žádný problém, a tak těsně po deváté hodině bylo hotovo.
Po zápase jsme si šli sednout do Kolkovny, někteří na pivo, někteří na kofolu, ale všichni na pozdní večeři. Mimo jiné tam padla otázka, jestli vůbec si někdo pamatuje, že by nějaké družstvo, ve kterém jsme hráli, prošlo soutěží bez ztráty bodu. Tak jsem zapátral a prošlo.
V sezóně 2011-2012 tehdejší mnou nově založený klub SK Revatti odehrál v 6. třídě jako nováček 18 zápasů a všechny vyhrál se skóre 180:33. Tehdy družstvu vévodil Honza Adášek se skóre 46:0, druhý jsem byl já 35:2. Výsledky byly stejně jednoznačné jako letos, jen Sokol Žižkov nám dal zabrat. Hrál v sestavě Tomáš Stejskal, Lukáš Kotlorz, Jiří Ruml, Marián Červeňák a my vyhráli 10:8 (první tři jsem porazil 3:0, jen s Červeňákem 2:3 prohrál). Všichni tehdejší soupeři hrají dnes mnohem vyšší soutěže, my, co jsme tenkrát nastoupili, nikoliv. Jak to dělají?
Pak už to byly dvě sezóny s minimální ztrátou. V sezóně 2012-2013 v 5. třídě jsme už utrpěli jedinou porážku v Nuslích, byli jsme však v ořezané sestavě. To už za nás hráli Sláďa (22:0) a Káfa (27:0), ale tenkrát nemohl ani jeden z nich. Jinak bychom zase neztratili ani bod. A v sezóně 2013-2014 ve 4. třídě, SK RTTI Poplatky.com A ztratil bod za remizu v Klánovicích. V sezóně to vypadalo bodově takto: Dan (29:0), Káfa (28:1 – v Klánovicích Kratochvíl 2:3), Martin R. (40:2 – Kubera a Kalíšek oba 2:3), Honza (35:8).
SF SKK El Niňo Praha K vs. SK START Praha C 10:8
Tento zápas byl v podstatě skoro zbytečný. Niňo bylo za námi o dva body a jejich vítězství by znamenalo náš pád na č. místo. V předposledním kole však soupeř překvapivě nestačil na Stodůlky, a tak ani naše porážka by nemohla ohrozit naši třetí příčku ve třídě. Měli jsme celkem štěstí, protože na zápas byli k dispozici z 12. hráčů na soupisce, když nepočítám Milana a Pavla, JEN tři hráči: Adam, Jirka P. a já.
Dorazili jsme na Kotlářku, kde nás čekala omladina z druhé poloviny soupisky soupeře. Překvapilo mě, že kdykoliv hoši přišli ke stolu, soupeře, tedy nás, velice slušně a nahlas pozdravili: Dobrý den! To se u mladých vůbec nevidí (ani u starých) a velice to kvituji.
Každý, kdo někdy hrál ve třech proti plnému stavu soupeře ví, že to fyzicky vůbec není jednoduché. Šli jsme ze zápasu do zápasu, a to pro mě a Jirku vůbec nebylo jednoduché. A když i takový mladík a atlet Adam řekl, že už toho začínal mít dost, je to na pováženou.
Kluci uhráli po třech bodech a debl, já bohužel jen bod. Mohli jsme nakonec i remízovat, ale já už toho měl plné zuby (spíš nohy a tělo) a ač jsem vnitřně nechtěl, tak jsem poslední zápas vzdal. Mrzelo mě to, ale opravdu to nešlo. Až druhý den na zápase béčka mi Milan řekl, že kdybych ho oslovil, šel by raději na Niňo, než na ten padel. Kdybych to býval tušil, určitě bych mu zavolal. Minule jsem zapomněl vložit fotku ze zápasu s Konstruktivou. Přidal jsem toto foto do minulé reportáže. Tak kdo se chce podívat, máte možnost.