SK START Praha

Utkání pravdy v divizi, vršovičtí divňoši a nové stoly!

Áčko hrálo venku na Elizze důležité utkání o to, zda opustí nebezpečné sestupové vody. Béčko hrálo doma s Loko Vršovice a céčko také doma s druhým týmem soutěže. Oba týmy vyhrály. V pondělí nás v hale čekalo překvapení od výboru SK. Měli jsme připravené úplně nové stoly Tibhar TOP 25! Céčko je s chutí pokřtilo a po nich se na nich vyřádilo béčko.

TTC Elizza Praha E vs. SK START Praha A            10:2

Od souboje v té chvíli s posledním týmem tabulky, si každý starťák sliboval vítězství. Elizza však může pořádně zamíchat sestavou a když jí o něco půjde, nasadí borce, kteří hrají 3. resp. i 2. ligu. To se také stalo. Naši nastoupili žebříčkově v tom nejsilnějším složení a vyhráli jednu čtyřhru (Dan s Mílou), druhý bod vyválčil za stavu 8:1 pro soupeře Petr J. Nálada byla na bodu mrazu. Ze zpráv na sociální síti jsem vyrozuměl, že za to mohou míčky značky Butterfly, které prý vydávaly zvuk, jako když jsou prasklé a nedal se jimi trefit stůl…

Káfa konstatoval, že měl jít raději na fotbal, protože se prý už dlouho takhle nenas..l!

Dokonce, plni negativních emocí, zavrhli pro zbytek sezony hru na našich nových stolech. Osobně si myslím, že v tom to nebude.

Chyběl Martin, který je mimo ČR a tak nemám podrobnější informace. Nikdo z pětice hráčů áčka si netroufnul napsat mi nějaké poznámky.

SK START Praha B vs. TJ Lokomotiva Vršovice E           10:6

Tak to zase byl zápas! Čtvrteční zápasy začínáme až v 19:15, takže pak honíme čas, abychom skončili do 22 hodin. Tentokrát už byla tělocvična volná v 18:30, jenže soupeř zase neměl čtvrtého, tak jsme museli čekat povinných 20 minut a začínalo se v 19:35. Naštěstí čtvrtý hráč nejdříve psal: „Jedu z Jihlavy“ a soupeři říkali, že dorazí. Samozřejmě nedorazil, ono jet po D1 asi není žádný med a dávat si nějaké přesné cíle na dojezd není reálné. Tak hráli ve třech a Honza už podruhé dopadl stejně. Nevyšel na něj debl i první dvouhra a tak seděl hezky dlouho. Hráči z Vršovic byli celkově takoví nějací divní.

Jirka s Radkem prohráli debl po velkém boji 2:3 a vzápětí Jirka rovněž po pětisetovém boji prohrál s nejlepším hráčem soupeře. Na lavičce říkal, jak ho to mrzí, hlavně proto, že se soupeř prý choval dost nadutě a nesympaticky.

Já nastoupil proti vedoucímu družstva a to bylo také dílo. To, že každý čtvrtý míč od něj bylo selátko, mně fakt nevadilo. Byl to však takový ten typ hráče, který sám neví, jak a čím vrátí míček soupeři. Ježíš to byly divné údery. Vyhrál jsem 3:1.

Radek následně deklasoval nejmladšího hráče z Vršovic 3:0. Také zvláštní hráč. U takových typů si kladu otázku, proč ten pinec vlastně hrají. Otrávenějšího hráče jsem snad za stolem ještě nezažil. Pohyby a výraz jeho obličeje jakoby říkaly: Ať už je konec, ať už je konec. Mohl jsem být u PC hrát nějaké hry a teď tady musím blbnout.

Je faktem, že Radek ho svojí typickou hrou otrávil ještě víc, než byla jeho přirozenost. Radkovo: pink, čop, pink, pink – zvednutý míč od soupeře – rána, jak z děla neslo své ovoce, a chlapec nezvládal. Vůbec nevěděl, co má hrát. Po každém setu to byl krásný příklad stupňování přídavných jmen: otrávený – otrávenější – nejotrávenější!

Následovala avizovaná Honzova skreč a já šel hrát s vršovickou jedničkou. Opravdu neskutečně nafoukaný hráč. Tedy alespoň tak vypadá a chová se tak. V hospodě po zápase to třeba může být příjemný společník. Už při deblu jsem klukům radil jak na jeho servis, protože s ním měli problémy. Měl v podstatě jediný druh servisu: dlouhý s horní a mírně boční rotací a rozmisťoval to do bekhendu a forhendu. Při přípravě na servis vypadal, jako když se chystá „položit kabel“. Tak divně si přisedl, ale trenky nestáhl. Když byl servis hodně dlouhý, tak nešel pinknout, protože to vylétlo do výšky. Bekhendem jsem servis zvládal vracet celkem dobře, ale do forhendu to na mě bylo moc rychlé. Prohrál jsem první dva sety, jeho selata jsem bral jako samozřejmost, na jeho výraz, když jsem dal já jedno prase, jsem se radši ani nedíval. Zřejmě si při své nafoukanosti řekl, že je hotovo a s tím nastoupil do třetího setu. Za stavu 8:0 pro mě jsem si řekl, že ač to nedělám, tak jemu s chutí nasadím nulu. Trochu mě to svázalo a tak si ten jeden míček nakonec dal. Když jsem hlásil výsledek setu 11:1 zapisovačům, několikrát se ujistili, jestli dobře rozuměli. Čtvrtý set byl podobný a vyhrál jsem ho 11:5. Šlo se do rozhodujícího pátého. Docela jsme se tahali, soupeř vedl 9:7 a bránil ze střední vzdálenosti, já zasmečoval na hranu stolu, prasátko a nadutec ve snaze ho vybrat se rozplácl na zemi. Načež se na mě podíval a prohlásil: „Ty dobytku!“

Nevěděl jsem, co mám dělat. Instinkt velel, abych k němu došel a jednu mu natáhl. Podíval jsem se na něj a vybavila se mi scéna z Tankového praporu, když Malinkatý ďábel v podání Romana Skamene nařknul vojáky, že jsou reakcionáři. Přišel k němu obrovský voják, kterému byl oficír do pasu a řekl: „Kdo je u tebe reakcionář, ty škrčku“. Takhle by to mohlo vypadat u nás v herně, když bych k soupeři přišel a zcela v duchu filmové repliky konstatoval: „Kdo je u tebe dobytek, ty škrčku!“ a napřáhl bych. Toto řešení jsem zavrhl vzhledem k tělesné konstituci soupeře. I facka by mu ublížila. Tak zvítězil rozum, nasadil jsem poker face typu Ivan Lendl. Po zápase při podání ruky jsem jen prohlásil, že prostě dobytek prohrál se symbolem všech ctností a férovým člověkem. Na to mi ten chytrák odpověděl, že to neříkal mě, ale tomu míčku…

Radek porazil v pěti setech mého prvního soupeře. Radek bojoval neskutečně i s bolavým loktem a byl to jeho druhý bod večera. Jak byly Radkovy body důležité, se ukázalo v následujícím utkání Honzy s „Otráveným chlapcem“. Honza vyhrál první dva sety velice hladce. Já je neviděl, protože jsem dohrával svůj zápas. Přišel jsem na třetí set a nevím, co se stalo proti těm prvním, ale vršovický hráč se svým typickým výrazem Honzovi nedal žádnou šanci a vyhrál 3:2. Honza za stolem létal, spinoval do všech směrů a soupeř jen stál u stolu na místě, pozor skutečně na místě, a vše blokem vracel. Tedy vše. To co Honza dal na stůl. Už jsem to možná někde psal. Honzův styl hry prostě vyžaduje poctivý trénink, na který však bohužel není čas. Takže Honza v každém zápase daruje soupeřům minimálně 40% bodů tím, že netrefí míček na stůl. Když pak někdo přidá pár procent svých úspěšných zásahů, je Honzova prohra na světě.

Následovala další skreč, tentokrát odpočíval Jirka. Radek se bez bázně a hany pustil do jedničky, ale prohrával stejně jako já 0:2. Do třetího setu pozměnil taktiku, byl více pasivní, ale ne bojácný a stejně jako já srovnal na 2:2. Bohužel mě napodobil až moc přesně a stejně jako já prohrál pátý set.

Honza bez problémů vyhrál nad trojkou. Ne že by méně chyboval, ale soupeř neudělal právě těch pár procent potřebných k výhře navíc. Jirka pro mě překvapivě prohrál s „Nezájmem o pinčes“. I přesto, že Jirka není spinař a hlavně smečuje, „Nezájem“ mu opět všechno vracel jako Honzovi. V této rundě jsem seděl já.

Bylo to 8:6 a na stolech se rozehrály dva zápasy. Jirka neskutečně lehce a rychle vyřídil soupeřovu trojku 3:0. Honza nastoupil proti jedničce. První dva sety se snažil o svoji typickou rychlou topspinovou hru, ale nevycházelo mu to. Buď zkazil, nebo mu soupeř ty ostré spiny v pohodě vracel. Stejně jako já a Radek prohrával 0:2 na sety. Honza neměl v podstatě vůbec problém se soupeřovým servisem, jen moc kazil sám. Poradil jsem mu, ať nehraje ostré spiny, ale spíš namotané. Honza tak učinil a ejhle, najednou problém na straně soupeře! Honza stejně jako já a Radek vyrovnal na 2:2, ale NESTEJNĚ jako já a Radek vyhrál i pátý set. Bylo hotovo.

Ten, co rozmlouvá s míčky a nadává jim do dobytků, si ještě promluvil s naším osvětlením: „Tady není vůbec vidět! To je osvětlení na hovno!“ Žádný z halogenů mu ovšem neodpověděl. Soupeři se shlukli u lavičky a neměli se k odchodu a stále tam něco řešili. My už měli uklizeno a oni stále řešili. Nejspíš osvětlení, tak abych jim ukázal, jak to vypadá, když není vidět, tak jsem jim šel zhasnout…

V šatně Jirka podumal a rozvinul úvahu ve smyslu, že byla klika, když byli ve třech. Kdyby byli čtyři, tak by nebylo jasné, kdo zvítězí. Na to Honza prohlásil rezolutně a pevně: „Vůbec nic nejasného, vyhráli bychom stejně!“ To jsou slova bojovníka, který proto vyhrává. Měli bychom si z toho všichni vzít příklad.

Jinak stoly výborné!

SK START Praha C vs. TJ Sokol Kbely C               10:5

Ještě než se ponoříme do aktuálního zápasu, vrátím se k tomu minulému na nádraží. V úvodu jsem popisoval prostředí, ve kterém se zápas hrál v souvislosti s mojí historickou zkušeností. Psal jsem o umývadle a převlékání bez sprchy. Když si reportáž přečetla Helena, hned mi napsala své dojmy:

„Dočetla jsem, Martine, zprávu od vlaků, Takže:

1/ umývadlo je tam stále

2/ šatna žádná – všichni se převlékají za stolem číslo 1

3/ na zemi jsou dlaždičky – kolena a záda mě bolela 5 dni a to se vlastně při hře nepohybuji!“

Tak vida, nic se nezměnilo. Na ty dlaždičky jsem zapomněl. Převlékání u stolu si teď perfektně vybavuji. Vím, že v těch úplně nejnižších soutěžích se hraje spíš pro radost, ale možnost vysprchování by měla být pro kluby povinná.

Helča ještě přidala výtku o tom, že to je zatím jediný soupeř, který hrál ještě s celuloidovými míčky. Nevím, jestli dosud byl jediný, ale myslím, že na další ještě v této soutěži narazí. Plastové jsou povinné pouze do 2. třídy včetně. Od třetí je to libovolné.

A teď k aktuálnímu zápasu. Soupeř se usadil na druhém místě tabulky, když do zápasu u nás prohrál jen v prvním utkání a to právě s „nádražáky“. Asi si kbelští hráči místo hraní prohlíželi se zájmem prostředí soupeřovy herny. I když, teď mě napadá, že ta jejich herna na podiu sokolovny také nic moc. Ale sprchu tam někde mají.

Byl jsem přítomen, protože Radek má stále problémy s loktem a domluvili jsme se, že ho v případě nutnosti vystřídám. Nominoval jsem se jen do čtyřhry s Adamem. Ono také nic jiného nezbývalo. V 18:50 volal Tomáš, že je u Máje (dnes My-je) a živě se zajímal o to, jak dlouhá je čekačka, i když vzápětí tvrdil, že za deset minut je u stolu. Tak to neodhadl. Začali jsme debly v 19:05 a přišel do druhého setu.

Ještě před utkáním jsme přesvědčili Radka (hlavně Adam), aby neblbnul a vzal si na tak důležitého soupeře svoji původní pálku. Mě bylo divné, že na nádraží dvakrát prohrál, ale přisuzoval jsem to jeho bolavému lokti. Omyl. Radek porušil všechna psaná i nepsaná pravidla v rozehrané soutěži nasadil novou pálku. Kdyby třeba jen dal nové potahy těch samých vlastností jako původní. Asi by se to dalo vyřešit. Ale Ráďa né. Místo normálního dřeva si pořídí rychlé karbonové dřevo (první chyba!), místo softů střední rychlosti si nechá nalepit údajně rychlý potah na forhend (novinka od Stigy a skutečně hodně rychlá, hlavně na topspinovou hru – další chyba) a na bekhend nechá nalepit sendvič!! Byl v prodejně U Koryse v Kobylisích, zajímalo by mě, kdo mu to takhle poradil! Hlavně mně tam chybělo sdělení odborníka o tom, jestli si uvědomuje, že přechází na něco zcela odlišného

Tak, jak se nám s Adamem dosud dařilo, tak tentokrát to už nevyšlo. Vedli jsme 2:0 na sety a na pálky se nám vloudil tzv. Patrikův syndrom. Prohráli jsme 2:3. Před utkáním Adam konstatoval, že proti penholderu ještě nikdy nehrál. Jeden s kbelských držel pálku tímto tužkovým stylem. Prohra mrzela ze dvou důvodů. Za prvé to byla ostuda, protože soupeři byli zralí na 3:0 a za druhé Radek s Vaškem také prohráli 0:3. Když vzápětí Adam prohrál lehce s jejich nejlepším hráčem a Tomáš to měl se svým soupeřem rozehrané tak, že prohrával 0:2 a nevypadalo to, že by s největším klohňou trávařem vyhrál, neviděl jsem utkání v růžových barvách.

Jenže v Tomášově zápase se něco stalo a Tom najednou svého soupeře válcoval neskutečně. Buď se po studeném začátku rozehrál, nebo si soupeř myslel, že už je hotovo a pak dostal sádru. Třetí možností je, že Tomáš vymyslel nějakou skvělou taktiku. Osobně myslím, že se skloubila první a druhá varianta. Tom je sice hloubavý člověk, ale že by přišel na nějakou novou taktickou variantu, se mi moc nezdá. První dva sety to také možná nešlo proto, že je odehrál v teplákové soupravě. Dělá to pravidelně a zlobí mě tím, vypadá za tím stolem moc oblečený. Navíc se to ani nesmí.

A protože poté nastoupili Radek s Vaškem a oba bez problémů vyhráli 3:0, začínalo to být veselejší.

Druhou rundu načal Tomáš s jedničkou soupeře. Zápas byl skoro jako přes kopírák zápasu prvního. Soupeř vedl celkem lehce 2:0, aby Tomáš vyrovnal na 2:2. Slovo „skoro“ jsem použil záměrně, protože koncovka vyzněla pro soupeře na výhody. Kdyby si Tomáš v úplných závěrech setů nekazil podání, nejspíš by vyhrál. Dokonce se mu to povedlo dvakrát za stavu 10:8 pro něj! Nejdřív podání úplně mimo stůl a pak tak špatné, že soupeř i kdyby nechtěl, tak to musel ukončit bodem pro sebe!

Pokud si vzpomínám, tak na takové servisy a za takových stavů měl na Startu vždycky patent jen Jirka Hron! Tehdejší duše Startu, pan Čížek, byl z Jirky vždycky úplně hotový. Vzpomínám si, že když šel Jirka servírovat za stavu 20:19 v rozhodujícím setu (tehdy se hrálo do 21), a je jedno pro koho, tak když přišel klasický Jirkův výhoz míčku dva metry vysoko, tak pan Čížek jen sklopil hlavu a tušil…

Porážka Toma však byla na hodně dlouho posledním soupeřovým bodem. Adam si uhrál svoje další dva body, i když s „tužkou“ to měl na pět setů, ale také klasicky. Prohrával 0:2.

Tento večer byl však famózní, po dlouhé době opět zdravý, Vašek. Jel jako fretka a ztratil jen dva sety. A to ten s jedničkou soupeře naprosto zbytečně, protože vedl. V předchozím zápase s trávařem, i přes ztrátu setu, vyhrál celkem v pohodě, ale jak!! Vašek umí pinkem udržet míček, ale pak většinou přechází do útoku. Tentokrát jsem čekal, kdy začnou hrát zápas na limit. Myslím, že kdyby tam seděl rozhodčí a měřil čas, tak jim ho nasadil. To bylo něco neuvěřitelného, oba se neodvážili zakončit i z vysokých míčů.

Tady se mi zase vybavila jiná historická událost. Kdysi, když Start hrál 2. ligu, na sebe narazili domácí Pavel Kocábek a chodovský Karel Malý, oba pasivní hráči. Oba se báli zakončit a tak pinkali a hráli na limit. Pinkali však míče, které byli vysoké i metr. Tak se báli jeden jako druhý do toho bacit.

Radek i přes bolavý loket také neprohrál. S jedničkou kbelských si však zahrál 5 setů a podobně jako Adam nebo Tomáš prohrával docela lehce 0:2, ale pak to urval! Urval to svojí dobrou starou pálkou!

Kluci měli při zápase i diváky. Kromě mě tam chodili fandit kluci z áčka, kteří v malé hale trénovali ve třech. Lichý se vždy přišel posadit k nám.

V jednu chvíli pozoroval hru Radka Milan a Radek rychle ztrácel náskok. Míla poznamenal: „Hm dostal sádru. Jo jo, to my známe také.“

Vašek s Adamem bez problémů vyhráli své zápasy. Tomáš se asi nemohl vynadívat na tužkové držení pálky kbelského hráče a prohrál 1:3. Celý zápas ukončil stylově s jedničkou soupeře Vašek, který si zaslouží uznání. Jedním se však provinil. Hrál v jiném dresu než klubovém! Dělá to často. Budeš muset, Vašku, po zápase prát v lavoru!

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení