Legendy na zápase béčka, vítězství céčka v kouřové cloně!

Áčko se připravuje na minimálně jedno velice důležité utkání a hrálo s Elizzou vyrovnané utkání. Béčko vyhrálo ve Vršovicích za bedlivého dohledu legend stolního tenisu. Céčko hrálo ve Kbelích a chvílemi to vypadalo, že domácí vypustili kouřovou clonu.

SK START Praha A vs. TTC Elizza Praha E            7:10

Martin dal volno Káfovi a Danovi a nepovolal ani Honzu, který za nás může odehrát už jen jedno utkání a tak si ho áčko šetří na důležitější utkání. Proti Elizze E kluci nastupovali s odhodláním, ale soupeř může svou sestavu napsat hodně silnou. A bylo tomu tak i teď, ale zřejmě s mladými hráči přišla i jedna špatná vlastnost, podcenění soupeře. Naši byli elizzákům víc, než vyrovnaným soupeřem a kdyby třeba Petrovi K. vyšel pátý set jeho předposledního zápasu, mohla to možná být i remíza. Výborně hráli Míla a Petr J, oba ze čtyř zápasů vyhráli tři.

Podle vývoje v tabulce divize a podle rozlosování posledních kol, by to mohlo snad vést k záchraně. Je potřeba ještě porazit poslední Spartu D a zkusit někde urvat alespoň remízu.

TJ Loko Vršovice E vs. SK START Praha B           4:10

K utkání ve Vršovicích jsme přistupovali s určitým respektem. Vršovice hrály v domácí hale, jejich hráči jsou herně nepříjemní a doma jsme vyhráli po boji 10:6 a to byl soupeř ve třech. Nemohli jsme počítat s pomocí Martina nebo Petra, protože oba hráli ve stejném čase domácí utkání v divizi. Všichni jsme nakonec byli velmi spokojeni. Zvládli jsme to herně a navíc bez posil a to se cení!

Před utkáním v šatně jsme se pozdravili s tátou a synem Kramešovými a vpluli do haly. Tam na dvou stolech trénovalo kompletní extraligové KT Praha i s legendami Milanem Orlowským a Jindrou Panským (dále Petr Javůrek, Pavel Špaček, Tomáš Sváta, Ivo Durdil a jako host Vlasta Kolář). Milan byl v civilu a netrénoval, nejspíš to nepotřeboval. Uvítal mě však slovy: „Konečně Tě také uvidím za stolem v akci“. Po rozehrání, při kterém já umím napodobit ty nejlepší stolní tenisty a pan Čížek mi kdysi na Startu říkal: „Tebe, když někdo uvidí při tréninku, tak si musí myslet, že jsi mistr světa“, ke mně Milan přišel a povídá: „Tak jsem koukal, jak to pěkně strkáš!“. Odpověděl jsem mu, že by tedy měl odejít, aby mě náhodou neviděl při soutěžním zápase, aby nebyl zklamaný. Je to hrdina, vydržel a ještě se mnou konzultoval moje první utrápené vítězství.

Byla radost pozorovat všechny hráče KT, jak trénují a hrají tréninkové zápasy na 100%. A k tomu to klasické Jindrovo hecování v každém zápase. Nádhera.

Docela legrace byla s osobou našeho Honzy. Honza měl letitou pauzu, skončil někdy po absolvování VŠ s vrcholovým pinkem a navázal až po letech v nižších pražských soutěžích. Jako mladý se pochopitelně potkával s Milanem, Vlastou a dalšími. Teď ho pochopitelně nepoznali. Až když přišel do haly Karel Nykl, zeptal se ho Milan, kdo to se mnou hraje debl. Karel se zeptal: „Ty ho nepoznáváš? To je Honza Adášek“. Údiv Milana byl velký. Stejně tak v případě Vlasty. Šel kolem Honzy bez povšimnutí. Honza mu zastoupil cestu a pozdravil ho. Vlasta na půl úst odpověděl a Honza pokračoval: „Poznáváš mě? Já jsem Honza“. A už jsem slyšel Vlastu, jak s úsměvem od ucha k uchu se vítá s hráčem, kterého neviděl snad 30 let. Pak mi říkal: „Já Honzu nepoznal podle vzhledu, ale poznal jsem ho podle stylu hry. Ten jsem vždycky v mládí hrozně obdivoval.“

K vlastnímu zápasu. Debly byly postavené klasicky a klasicky také dopadly – naše vedení 2:0. Jen Patrik s Jirkou se rozehřívali pět setů, já s Honzou jsme to zvládli velmi rychle.

Honza opět neprohrál, dva své zápasy vyhrál velmi lehce 3:0, zapotil se jen ve druhém zápase v pořadí. Hrál s nejmladším hráčem soupeře, který toho ve svém mladém životě pinčesově ještě mnoho nepředvedl. Pokud se bude chovat i nadále tak, jako se choval v zápase s Honzou a vůbec v celém zápase s námi, tak toho moc nedokáže. Bude rád, když si někdy zahraje na pár utkání divizi. Je stejně starý jako Honza Krameš, který pomáhá našemu áčku a vůbec se ti dva nedají srovnat. Jak herně, tak chováním je Honza úplně někde jinde!

Honza s ním prohrával 1:2 a tvrdě musel bojovat o zisk čtvrtého setu (výhra 14:12), aby v pátém vyhrál 11:1. Klučina odešel nejspíš psychicky, úplně se na to vykašlal a vyhazoval se. Po utkání nejdřív „vynadal“ Honzovi: „Pane, vůbec nenadhazujete servis“ a potom vynadal mě s Patrikem, že jsme Honzovi hlasitě tleskali a hlasitě fandili. Možná, že dosud chlapec hrál šachy a není zvyklý. Nevím, co by říkal, fanouškům v Havlíčkově Brodě. Asi nic, to byli fanoušci fotbaloví, které naverbovalo vedení stolního tenisu pro vytvoření „atmosféry“ a šla z nich hrůza.

Díval jsem se na zprávu z utkání s Vršovicemi doma a psal jsem o tomto mladíkovi stejně. Vůbec ho to evidentně nebavilo ani tehdy. A ptal jsem se, proč to hraje.

Já jsem v první rundě porazil seniora vršovických hráčů po pětisetovém boji, dvanáct v pátém. Pohyb za stolem neměl dokonalý, ale ruku rychlou. Bloky rozděloval na obě strany stolu, ale ne jak je běžné do rohů, ale na podélné lajny, to nešlo doběhnout. Jirka prohrál „otráveným“ hráčem 2:3, ačkoliv vedl 2:0 na sety a v pátém také. Patrik prohrál s jejich, ten večer, jedničkou a vedli jsme 4:2.

Ve druhé rundě jsem prohrál jen já s jedničkou – vedení 7:3. V dalším kole prohrál jen Jirka a tak jsme zvítězili. Velká opora posledních zápasů, Jirka, se tento večer nemohl srovnat a prohrál dvakrát. Vršovická herna je pro mě začarovaná. I když jsem dělal dva body, tak jsem měl obrovské množství zkažených servisů. Ale opravdu hodně. Pokud si vzpomínám, tak to mám v této herně vždy. Čím to bude?

Bohničtí hráči v tomto kole opět remizovali, a tak máme na největšího pronásledovatele náskok už šest bodů.

TJ Sokol Kbely C vs. SK START Praha C               3:10

Toto utkání bylo nejen se soupeřem, který by mohl našemu týmu při určité konstelaci ve svém domácím prostředí dělat herně problémy, ale také soupeřem, který v případě našeho vítězství by byl tím, který nás vyprovodí do soutěže o patro výše. Z toho vycházela i nominace: Vašek, Ivoš, Radek a Adam.

Poprosil jsem aktéry, aby se dohodli a někdo mi poslal nějakou zprávu z utkání. Klasicky perfektně se tohoto úkolu zhostil Ivoš. Má to dokonce charakter reportáže a předkládám jí celou bez úprav.

Na tento zápas jsem se těšil z několika důvodů:

Ve Kbelích jsem kdysi dávno za Start již hrál a zajímalo mne, jak to tam dnes vypadá.

Mám to kousek od svého bydliště a také jsem dopřál tátovi ještě jednou pohled na naši hrající partu.

A pokud bychom vyhráli (což se předpokládalo), nikdo další by nás již nemohl bodově dostihnout.

A jaká byla realita? Vypadá to tam skoro stejně, je to prostě sokolovna, hraje se v malém sále, po schodech dolů, pak nahoru, málo místa, šatny se závěsem místo dveří po ruce, bohužel (viz později). Překvapilo mne automatické otevírání hlavních dveří, zdá se, že sehnali sponzora.

Přivezl jsem obecenstvo, tátu a jeho přítelkyni (průměrný věk 80), a když jsem domácím řekl, že se omlouvám, že jsem je musel vzít s sebou, protože nemám hlídání, s mírným podivem, ale větším pochopením je přijali a ukázali, kam si mohou sednout.

Za chvíli přišel Radek, pak Adam, že bude mít Vašek zpoždění Martin avizoval a udělil pokyny.

Chvíli jme trénovali a přiblížilo se půl sedmé, kdy se mělo začít. Domácí se podivili a s nepochopením přijali náš požadavek pro naplnění čekací doby 20-ti minut.

Chtěli hrát hned, a argumentovali tím, že jme tam tři, tak ať nastoupí jeden pár, že stejně nemohou hrát oba debly najednou kvůli místu. Když viděli naši odmítavou reakci, přidali silný argument, a sice, že spěchají na mariáš. A na to já slyším. A když vzápětí dodali, že je stejně porazíme, tak o co nám jde, byl jsem skoro jejich. Při pohledu na Radkovu ustaranou tvář jsem si ale vzpomněl na předsedovy pokyny a byl jsem neoblomný, jako žula. Kbelští s remcáním odešli kouřit do šatny.

V 18:48 jsme byli vyzváni k nahlášení sestav a pak už bylo vše víceméně v tradičním duchu. Už jsem toho napsal dost a ještě jsme nezačali hrát.

Jakožto nerozehraný a s bolavou pravačkou (stáří se hlásí, odpoledne mi škublo v zápěstí a nemohl jsem ho zcela ohnout, což ovlivnilo můj bekhend) jsem do první čtyřhry nasadil Adama s Radkem.

Měli prohrát až třetí set, pokud by ještě nepřišel Vašek, ale oproti pokynům prohráli již druhý. Hráli však proti jejich lepší dvojici. V průběhu čtvrtého setu konečně Vašek dorazil a kluci vyhráli.

Já s Vaškem jsme hráli proti slabší dvojici, já tradičně kazil, ale Vašek hrál bezchybně a měli jsme navrch.

Na úvod dvouher Radek zdolal bezpracně jejich dvojku, roztomilou paní Bartoňovou. Já jejich čtyřku pana Dusílka, též bez problémů. Adam prohrál po velkém boji s postarším panem Vrbou, hrajícím penholdrem. Ruku měl hbitou a sklápěl dobře, dovedl i vypálit, a poslední set, ve kterém pánové sehráli asi 40 míčků přitáhl pozornost všech, skoro ani nedutajících, přítomných. V závěrečných výměnách pomohla páska soupeři k zisku prvního bodu. Další jejich bod přidal šikovný pan Trnka, Václav nebyl dostatečně rozehrán z deblu a měl pro svou hru málo místa. I tak bylo i v tomto zápase vidět několik výměn, za něž by se nemuseli stydět ani plejeři z páté či čtvrté třídy. V další sérii Radek přehrál znaveného penholdra a já Trnku, oba zápasy 3:1, u mne to nebylo úplně jednoznačné. Kolegové bez problémů bodovali.

V poslední sérii přidal Radek povinný bod proti čtyřce, a Adam rozehrál zápas o desátý bod s panem Trnkou. Byl to napínavý a dlouhý zápas, takže jsem mezitím dorazil desítku v souboji s ještě roztomilejší paní Bartoňovou. Mezitím se v šatně domácí rozkouřili, zápach pronikl do herny, což rozhodilo Adama a díky tomu pan Trnka vyválčil třetí bod soupeře. A bylo to 10:3, po doplnění zápisu jsme si plácli a pak se rozjeli do svých domovů (soupeř na karty) plni myšlenek na 5. třídu a na poklidné dohrání soutěže.

P.S. Senioři byli celou dobu klidní, můj výkon táta zhodnotil tak, že řekl pouze, že mám ještě rezervy. Na to jsem zakontroval, že si bohužel myslím, že se budu již spíše zhoršovat než zlepšovat. Ale jelikož můj výkon roste se soupeřem, uvidíme….

Kdepak, na Ivoše a jeho literární talent je spolehnutí. Zmínil kouření v herně. K tomu mi napsal svou poznámku Adam. Ten se rozepsal ještě více a prodloužilo by to tuto reportáž o stránku a půl. Tak to jen zkráceně převyprávím. Adam se na začátku přiznal k tomu, že vlastně neví, jak probíhal vlastní zápas, protože byl vytočený z toho, že herna byla plná kouře z cigaret. Já jako nekuřák ho plně chápu. Na druhou stranu si nějak neuvědomuji, že by to bylo ve Kbelích pravidlem. A to už jsem tam hrál mnohokrát. Kouřilo se vesele v šatně domácích, která je od hracího prostoru oddělená jen látkovým závěsem. Nikdo po takovém závěsu nemůže chtít, aby těsnil.

Když Adam slušně požádal silného kuřáka v šatně, aby buď přestal kouřit nebo aby alespoň otevřel okno. Kuřák se neměl ani k jedné z možností. Diskuze gradovala až jí kuřák ukončil nějak ve stylu „už neser a vypadni“ a otočil se na druhého kuřáka v šatně s otázkou: „Ty vole, co je to za blba?“

Je fakt, že jsme přišli za sportem, ale museli jsme sportovat v kouřové cloně. Asi by kouření v hracím prostoru nebo blízkém okolí mělo být zakázáno. Adam se nebyl schopen soustředit na hru a dva zápasy prohrál. Když se ptal domácího hráče, zda mu to nevadí, ten odpověděl, že je nekuřák, ale že s tím také nic neudělá.

Všechno negativní ale přehlušilo to, že céčko je již jasným postupujícím do páté třídy!