Všechny týmy tento týden měly personální problémy. Áčko sice točí pravidelně všech svých šest hráčů, ale pokud vím, původní sestava měla vypadat trošku jinak. Průšvih byl, že při omluvenkách hrálo béčko proti céčku ve stejný den a nominace byla šachovou partií.
SK START Praha A vs. TJ Sokol Praha 5 – Stodůlky A 5:10
Jak jsem psal v úvodníku, šéf áčka Martin měl nejspíš v hlavě na toto utkání jinou sestavu. Nakonec tým nastoupil bez Dana a Petra J. Stodůlky však patří mezi horké kandidáty postupu, mají v týmu dva borce, kteří by nejspíš 3. ligu zvládli. Uvidíme, jak si poradí s ostřílenými sokoly z Michle a Nuslí.
Původně jsem se chtěl jít podívat, ale už týden mě trápí nějaký zánět průdušek, a protože i s tím budu muset ve čtvrtek někde hrát, tak jsem šel „marodit“. Zpravodajského pera se chopil Martin, protože už předloni mi posílal výstižné reportáže. Tak tady jsou jeho postřehy.
Borci ze Stodůlek se dostavili v plné sestavě. Náš tým nastoupil bez Dana, který si potřeboval odpočinout a Petra J. Ale je nás přece jenom šest, tak se můžeme vystřídat.
Po čtyřhrách to bylo 1:1 a bylo jasné, že se hraje o to, kdo z nás porazí jednoho ze dvou nejlepších hráčů divize a zda někdo z nás neprohraje s některým z jejich slabší dvojice. Petr K. to vystihl prakticky přesně, když prohlásil: „Po mé prohře s “nejslabším” bylo rozhodnuto“.
V plné nahotě se ukázalo, že Dan je od nás přece jenom výkonnostně odskočen. V tréninku ho občas pozlobíme, ale v ostrém zápase se prostě léta odehraná ve stolně-tenisové špičce zákonitě musí projevit. Navíc jeho výkonnost je obdivuhodně stabilní!
My ostatní jsme vzácně výkonnostně vyrovnaní a je opravdu složité, někdy bych řekl, že skoro nemožné, vybrat zbývající tři hráče. Naopak nevyrovnaní jsme psychicky. Z výsledků je totiž vidět, že když vždy dva hráči zaberou, tak to skoro vždycky tomu třetímu nevyjde. Škoda.
Tolik Martinův komentář k vlastnímu zápasu. Připsal však ještě pár dalších vět. On je psal původně k situaci v áčku, ale mně se ten proslov líbí, plně s tím souhlasím a tak bych to chtěl vztáhnout na všechny členy klubu.
Důležité je zapomenout na to, že jsem tzv. „hrál v minulých letech takovou a makovou soutěž“, a že jsem „tohohle vždycky porážel“. Z minulosti se žít nedá! Velmi důležité je také zapomenout na občasnou předzápasovou poraženeckou náladu!
Jsme společně s El Niněm nejstarší tým divize a věk nezastavíš, musíme ale mít největší srdíčko!!!
Hrajeme divizi (4. třídu, 6. třídu – pozn. redakce) a chceme ji hrát dobře.
Kdo potřebuje trénovat, ať trénuje. Kdo není zvyklý stát denně za stolem, nevadí, o to větší nasazení je potřeba potom ukázat za stolem.
Nejdůležitější věcí je ovšem přestat se NEGATIVNĚ rozčilovat a ukazovat soupeři svoji slabost. Hrát uvolněně bez křeče!!
Vzhledem k tomu, že áčko padá tabulkou do nebezpečných vod, doufám, že výše uvedený text bude mít stejný vliv, jako známý projev hokejisty Růžičky na OH v Naganu v šatně po prohrané první třetině s USA.
SK START Praha B vs. TJ Sokol Suchdol-Sedlec B 10:0
Minule jsem uváděl zápas v Malešicích slovy: „No tak to byl masakr!“ V tomto duchu nevím co napsat teď. Supermasakr? Zase nemohl hrát Patrik, protože měl nějakou neodkladnou akci. Uvolil se přijít alespoň na čtyřhru, protože jí s Jirkou hraje dobře. Po ní byl v plánu jeho odchod a nástup tomáše do utkání. Nebyl jsem ani já, protože jsem musel jít hrát za céčko. Znovu se úplně neskutečně zachoval Petr K., který i když měl v nohách zápas za áčko, vyslyšel moji prosbu, aby nastoupil. Soupeř byl totiž z té skupiny týmů, která se celkem jistě usadila na posledních čtyřech místech tabulky 4. třídy a tvrdošíjně je odmítá opustit! Chtěl jsem jim v tomto trendu vyhovět, a proto bylo nutné soupeře porazit. No jo, ale koho čtvrtého? Protože se hrálo doma, povolal jsem Tomáše (to on rád!). Vlastně mi také svým způsobem vytrhl trn z paty. Myslel jsem, že bude jen do počtu, ale zvládl hned své první utkání a vyhrál nad mým oblíbencem Koťátkem 3:1. Musím se Tomášovi omluvit.
Soupeř dorazil ve třech, asi se zalekl našeho současného umístění v tabulce. Patrik se hrnul na debla, ale zrovna na něj vyšla skreč. Určitě byl hróóóózně šťastný. Druhý den si mi „stěžoval“, že přišel o možnost hrát se dvěma týmy, kde by si upravil procenta k lepšímu. Nebýt politiky, měl by lepší procenta.
Tomáš mi slíbil dodat nějaké postřehy ze zápasu, ale jak se svěřil Honzovi po zápase, nevěděl o čem při takovém fičáku psát. Honza mi prozradil, že Tomáše ale velice zaujala neortodoxní hra Petra K. a prohlásil, že o tom by mohl napsat. Nám, kteří Petra známe, to divné už snad ani nepřijde. Tomáš ale snad od doby Vaníčka z UDPMJF tohle nikdy neviděl. Prý pozorně Petrovu hru sledoval a nevycházel z údivu. Dokonce si vzal židli a šel si sednout k zadnímu, kde zrovna Petr hrál. Pečlivě vše sledoval. Tome, hraj to svoje! Na tohle nemáš ruku!
K datu vydání této zprávy Tom nic nedodal. Pokud dodá, neschovám to před vámi a zařadím to dodatečně.
TTC Praha D vs. SK START Praha C 6:10
Nebyli lidi, nechtěl jsem, aby céčko spadlo z prvního místa. Nakonec se mi to podařilo zalepit sestavou: Marta, Ivo, Radek a já. Hrálo se v herně TTC v Ďáblicích, kterou klub honosně inzeruje jako novou Pinec Arénu. Asi mám o arénách jiné představy. Vloni nebyla hotová podlaha a hráli jsme na čerstvém betonu, kde se neuvěřitelně vířil betonový prach. Ivo měl tehdy problém s dýcháním. Hala byla „syrová„ a všechny zvuky zvýrazňovala. Při obsazenosti všech šesti stolů to byl neuvěřitelný rachot. Radka to tak rozhodilo, že neudělal ani bod. Letošní očekávání bylo tedy velké.
No! Hala už není „syrová“, na podlaze je položená dřevotříska obarvená do odstínu taraflexu (také mě to při vstupu zmátlo). Bylo nám vysvětleno, že se tam budou pořádat plesy a to by na taraflexu nešlo. Akorát mohli zvolit nějakou vhodnější barvu ve smyslu chemického složení. Nejspíš hodně barví, všechny míčky, se kterými jsme hráli, byly umatlané od červené barvy tak, že na některých nebyl k přečtení název a vypadaly jako 100 let staré. Radiátory u podélných zdí, tedy přímo proti míčku, byly krásně čistě bílé. Teď mě napadá, že možná proto mají tak špinavé míčky, aby kontrastovaly proti radiátorům…
I přes množství radiátorů tam byla pěkná zima, která se moc neshodla s mými chycenými průduškami. Velké zlepšení asi nelze očekávat, protože v šatně po utkání sami místní hráči debatovali: „No řeknu ti, zima je veliká“, a druhý: „A bude ještě hůře!“. První: „To abych si začal brát nějaké teplé prádlo i na zápas“.
A vůbec nejhorší věc. Stejně jako vloni nefunkční sprchy! Ani jsem se nepřevlékal do civilu, natáhl jen jeansy, nechal sportovní bundu a na ní civilní a jel jsem domu. Napadá mě, kdo by se však v takové zimě sprchoval. V autě smrádek, ale teploučko.
K zápasu samotnému. Suverénní jedničkou našeho týmu byl Ivoš. Kráčel utkáním bez ztráty setu. Jen ve svém posledním zápase si zašpásoval se soupeřem v pěti setech. Já s Radkem jsme to měli 2 – 2. Radek v zápase, které jsem viděl, zbytečně chodí daleko od stolu a hraje si na Secretina (pro mladší ročníky: Francouz s geniální lobovanou obranou i tři metry za stolem). To ale Radek není, musí blíž. A dlouhý prudký servis soupeře nemůže bekhendem šmikat před tělem. Míček zákonitě vyletí do velké výšky a soupeř lehce smečuje.
Já prohrál první zápas s klohňou (oni byli všichni klohňové, snad kromě mého posledního soupeře). Stál nalepený pupkem u stolu a všechny moje údery nezvykle a prapodivně, ale musím uznat, že i jistě vracel blokem zpátky. Prohrál jsem 1:3 a v tom jednom vyhraném setu jsem ho nechal tvořit hru a byl v hajzlu. Bohužel další sety jsem to nevydržel a nechal se ublokovat. Druhá prohra přišla ve třetím zápase s takovou vysokou chobotnicí, samá ruka, samá noha. Jako chapadla. Jestli v prvním případě můžu i uznat, že jsem neměl co hrát, v případě druhé prohry říkám otevřeně, že jsem vůl! První set jsem bez problémů vyhrál 11:4, když jsem vedl už 9:0. Ve druhém setu soupeř začal spinovat (no spinovat…) moje delší servisy a prohrál jsem 8:11. Ve třetím setu to vypadalo jako v prvním a lehce jsem vedl 9:4, jenže pak se něco pokazilo a já prohrál 9:11!!! Nemocí průdušek to nebylo, na to se nelze vymlouvat. Možná tak nemocí hlavy. Ve čtvrtém jsem zkoušel všechno možné, ale nepomohlo to, soupeř byl hrozně nahoře. Pochopil, že jsem mu ten den nebyl schopný rozehrát dlouhý servis do mého forhendu. Divné, že?
Marta ze tří zápasů jeden vyhrála. A zrovna porazila lehce 3:0 chobotnici! Mohla vyhrát i ten první zápas, prohrávala 2:0 a srovnala na 2:2. Jenže tam je prostě vidět těch X let bez pinčesu. Je to jen v jistotě. Sama se poráží. Když s námi hrála třetí třídu, tak tam to prostě nešlo vůbec (nakonec i nám), tady je jasně úderově lepší, ale nedá správný úder vícekrát za sebou. Třeba zahrála špičkový spin, správně provedený a bodovala. Zřejmě se jí to tak zalíbilo, že chtěla dát hned druhý, ale to už ulétlo. To samé je v kontru i servisu. Ale výborně jsme spolu hráli debla a porazili lepší dvojici 3:0. Velmi oceňuji Martin přístup k tomu, jak se za pochodu učí hrát s levákem. Začali jsme to již vloni a pokračujeme letos. Je učenlivá Patriku, Radku, Tomáši!
Ještě bych napsal něco, co bych nazval: problém „prasátka“. Já si zakládám na tom, že prasátka moc nevnímám a nenechávám se jimi rozhodit. Včera to byl z mé strany možná až extrém. Žádné soupeřovo prasátko jsem nekomentoval (!) a s výrazem Ivana Hrozného (Lendla) jsem pokračoval ve hře. Dokonce se mě jeden protihráč ptal: Tobě prasata nevadí? Že jsi tak klidný“. Soupeř dostal prasátko a vypadalo to na infarkt. Třeba ten můj poslední soupeř. Dostal ve druhém setu ode mě dvě za sebou (on tvrdil tři, ale to jedno nebylo – fakt) a opravdu jsem měl strach o jeho zdraví. Ještě, že tam s námi byla profesionální sestřička, to mě uklidnilo. Jenže on se sám neskutečně vytočil, a ještě to přiznal a deklaroval veřejně, že třetí set nebyl schopen vůbec odehrát (11.4 pro mě)! A hlášky typu, kdyby nebylo prasat, tak jsem vyhrál apod., jsem už neposlouchal.
Tady bych přidal pár vět k Martinovu prohlášení, protože i u nás v klubu jsou někteří jedinci, které prasátko rozpálí do běla a o jednom jediném jsou schopni vyprávět za dlouhých zimních večerů. Že …., ne, ne, nebudu jmenovat.
Použiji Martinovu předposlední větu a navážu:
Nejdůležitější věcí je ovšem přestat se NEGATIVNĚ rozčilovat a ukazovat soupeři svoji slabost. Přeneste se přes obdržené prasátko, schovejte své emoce, neukazujte soupeři, jak hrozně vás tím dostal. Nebrečte!
Vzpomeňte si na to, co říká Zábrana a co jsem si přisvojil i já: „No jo, to prostě platí na celém světě!“
A pokud chcete vytočit naopak soupeře, tak až dáte prasátko a on se bude rozčilovat, řekněte mu opět Pepovu repliku: „To ale bylo krásné prasátko. To se muselo líbit i soupeři!“ Funguje to spolehlivě…