Áčko remizovalo na Slavoji a všichni doufáme, že to bude remíza v konečném důsledku vítězná. Patrik konečně prozradil původ svého bojového pokřiku. Prostory Startu při zápase céčka ožily jedním slavným příjmením.
TJ Slavoj Praha A vs. SK START Praha A 9:9
Tentokrát v podstatě známe výsledek jen ze STISu. Kluci šli na zápas v šesti lidech, pět hráčů a trenér Martin. To je správný přístup. Ale protože skoro všichni z áčka byli na zápase (jen mimo Petra K.), už se navzájem neinformovali o průběhu zápasu na vocapu, nebylo totiž koho. Možná mohli dát vědět mě, ale asi se po zápase nikomu nechtělo. Na předzápasové komunikaci bylo vidět velké odhodlání Slavoj porazit.
Ze zápisu z průběhu utkání je vidět, že opět podal vynikající výkon Honza Krameš, který uhrál 3 body. K němu se přidal Sláďa se dvěma body. Míla a Petr J. udělali po bodu a vyhrály se opět oba debly. To většinou bývá pěkný základ pro celkové vítězství. Oproti prvnímu utkání Slavoj udělal jednu změnu. Tentokrát nastoupil hráč Škraban a uhrál 4 body. Jen s Káfou (0 bodů, po dvou zápasech ho střídal Míla) neměl výraznější problém. Ovšem hned v prvním utkání musel hrát pět setů s Petrem, když už vedl 2:0, Petr srovnal, ale už to bohužel nedotáhl. Stejně se pak zapotil s Danem. Tady naopak náš hráč vedl 2:0, ale další tři sety už patřili hráči Slavoje.
Start vedl 9:7, ale oba poslední zápasy jsme prohráli 3:2!!! Petr prohrával 0:2, srovnal na 2:2 a v pátém prohrál 17:15, to je smůla!
Snad nakonec ta remíza bude k něčemu. Ovšem to, co se děje v divizi výsledkově, je docela zajímavé. V tabulce poslední déčko Sparty dvě utkání hrálo s náhradníky, dokonce s hráčem, který pravidelně nastupuje v šesté třídě. Oba zápasy prohrálo. Teď proti Bohnicím opět vystartovalo s nejlepšími hráči soupisky. Nedělají samozřejmě nic proti pravidlům, ale podle mě znehodnocují soutěž. A vědomě nebo nevědomě zasahují tímto stylem nominací do regulérnosti soutěže.
SK START Praha B vs. SK Dolní Měcholupy B 10:4
Béčko nastoupilo opět v klasické „základní“ sestavě proti soupeři, kde Patrik měl dokazovat, že u soupeře mu to jen náhodou totálně nevyšlo a my ostatní jsme zase chtěli dokázat, že zápasy bez porážky v Měcholupech nebyla náhoda.
Soupeř přišel ve stejném složení, jako ve svém domácím zápase, tak srovnání mohlo být dokonalé. Oba debly jsme vyhráli shodně ve třech setech. Prohodili jsme si oproti prvnímu utkání soupeře. Honza a já jsme v Měcholupech prohráli s bratry hájící barvy Měcholup a u nás doma je Patrik s Jirkou smetli. Já snad nakonec začnu věřit té Patrikově pohádce, že je nejlepší deblista a s Jirkou tvoří nejlepší debl. Škoda, že to teď áčku v deblech šlape, hned bych jim tento pár nabídl k dispozici.
Po první rundě jsme vedli 5:1 na zápasy. Všichni jsme jeli v duchu zápasu v Měcholupech, tedy i Patrik s jedním s hrajících bratrů…
Pro mě překvapivě měl největší problémy se svým soupeřem Honza a zřejmě nejslabšího ze soupeřů udolal až v pěti setech. Já následně prohrál s druhým z bratrů, kterého jsem v Měcholupech šmiknul 3:0. Tentokrát jsem 0:2 prohrával, vyrovnal na 2:2, ale třetí set jsem nezvládl už na otočce (1:5). Po mém zápase prohrál opět Patrik a co víc, i Honza. Rázem to bylo 5:4 pro nás na zápasy a mohlo to být zajímavé kdyby…
- Kdyby Jirka neměl poslední dobou famózní formu a dnes opět neprohrál.
- Kdyby se Patrik konečně nenadechl k výbornému výkonu a nevyhrál nad mým přemožitelem.
- Kdyby Honza konečně nenašel někde schovanou svoji bezchybnou hru.
- Kdyby se jeden ze soupeřů nezranil
- Kdybych já lehce nevyprovodil nejstaršího hráče.
Když sečtete všechna „kdyby“, lehce zjistíte, že jsme soupeře už k ničemu nepustili a vyhráli od stavu 5:4 všechny zápasy. Malá odbočka k tomu, co jsem již nakousl ve výčtu „kdybyjů“.
Honzu v jeho zápasech neporážejí soupeři, on své zápasy prohrává. Že je to nesmysl? Ne, ne. Tolik kiksů, co má Honza v zápase jsem dlouho neviděl. A ve všech. Je to nejspíš jeho stylem hry, která je postavená na maximálním pohybu za stolem a ono to už dnes zas tak dobře nejde, a proto Honza na údery nestojí správně. Samá hrana pálky a míče za stůl. Dobře to bylo vidět právě v dnešním prvním a druhém zápase. Ve třetím to bylo jen pár kiksů v prvním setu a od druhého nic! A výsledek: 3:0 (7, 2, 2).
Jo a už také víme co znamenají „ty naše klacky“. Patrik konečně odhalil původ svého oblíbeného rčení. Mimochodem rčení, které hlásá jen když vyhrává. Když prohrává a udělá bod, stejně mlčí jako ryba. Takže odkud? No z Mrazíka, když na loupežníky spadnou kyje vyhozené krásným Ivánkem do vzduchu.
Každý tým v jakékoliv soutěži využívá pochopitelně svoji halu, na kterou je zvyklý a bere ji jako své domácí prostředí. Ve velké většině mají haly v Praze různá specifika, která hostům „vadí“ a domácím vyhovují. Známe malé prostory na bývalých podiích sokoloven, kde se nedají hrát debly souběžně, známe haly s nízkým stropem, kde se nedá pořádně nadhodit míček, známe haly s nejrůznějšími typy podlah. Všichni o tom víme a musíme se s tím vyrovnat. Smutné je, když hosté naznačují, že kdyby nebylo těch „specifik“, tak by určitě vyhráli.
S hráči Měcholup to v historii byly vždy pohodové zápasy, možná i díky Ríšovi. Tentokrát jim však u nás vadilo plno věcí. Je zajímavé, že jednomu to klouzalo, druhému to zase neklouzalo a třetí zase neviděl. Jen ten nejstarší hrál a na nic si nestěžoval.
SK START Praha C vs. Slovan Svoboda 10:3
Nominace na utkání byla: Helena, Radek, Adam, Tomáš a do debla s Helenou Alice. V neděli odpoledne mě přišla SMS od Tomáše, že má zablokovanou krční páteř a doktor mu zakázal hrát pinec. Tak jsem narychlo sháněl náhradu. Ještěže Patrik minulý týden nehrál a potřebuje se rozehrát před čtvrtečním zápasem béčka. Kývnul na nabídku provětrat pálku s céčkem. Takže celkem silný základ.
Svoboda přišel (jéje, to je šílené spojení, jak to má být asi správně? Přišla? To je stejné dilema, jako u tv moderátorky Petry Svoboda…) s jednou změnou. A zase to byla změna, která přinesla problémy. Naši vyhráli stejným výsledkem jako u soupeře, kde padl jeden debl a 2x Radek. Tento večer se podělili o prohrané body všichni kromě Patrika a na svědomí to měl jen jeden hráč soupeře. Hráč s tak nostalgickým jménem pro Start: Čížek. Slavného šéfa pinčesu na Střeláku Mirka Čížka ale pamatují asi jen Tomáš, Ivoš, Honza A. a já. Jo a asi i Alice!
Debly se vyhrály oba a chvíli to vypadalo, že i při stejném skóre. V posledním setu holky povolily soupeřům o míček více. Jednotlivé zápasy v utkání nebyly nijak dramatické. Jen úřadoval „Číža“. Nejdříve potrápil Radka. Ten prohrával 0:2, srovnal na 2:2, ale pátý se prohrál. Má to, chlapec, v posledních zápasech nějaké vachrlaté. Dál už to bylo v podstatě o zápasech na tři sety. Za zmínku stojí i Patrikova nula ve druhém setu druhého zápasu. A to právě Patrik, když viděl soupeře na rozehrávce, šly na něj mdloby. Všichni měli nějaký materiál. Ale nakonec si s tím poradil bravurně a neprohrál ani set. Strach mívá velké oči.
A škoda, že za nás nehraje také dlouholetý starťák, táta Štěpána. To by při vyhlašování zápasu také mohlo nastat, že bych vyzval ke stolu dvě úplně shodná jména i příjmení.
Situace se má tak, že když céčko ještě jednou vyhraje, tak už NEMŮŽE skončit jinak, než první! Vzhledem k tomu, že nás mimo jiné ještě čeká El Niňo a SK Vršovice, troufám si říct, že je hotovo. V příštím kole do Kbel pojede navíc velmi silná sestava.