Tento týden se zase po čase povedlo zvítězit všem družstvům. Copak, u béčka a céčka to je již skoro ohraná písnička, ale zabralo zase áčko! Hlavní je, že porazilo soupeře, kteří jsou stejně namočení v sestupových vodách. A to se počítá.
SK START Praha A vs. TTC Elizza Praha D 10:5
S déčkem Elizzy naši borci na jejich stolech remizovali. Přičítali to hlavně prapodivným míčkům. U nás už to bylo mnohem lepší: hala, na kterou jsou zvyklí a míčky, které nám vyhovují. Oproti prvnímu zápasu vystřídal Petra K. Káfa a místo Míly hrála mladá posila z Vršovic, Honza. Začátek zápasu nám vyšel famózně! Sehraný debl Martina s Danem sice hned v prvním utkání prohrál, ale pak to byla neuvěřitelná smršť! Vyhrálo se dalších osm (!!!) utkání za sebou. To by nalomilo i mnohem silnějšího soupeře (viz zápas s Niněm doma), natož tým, který také hraje o záchranu.
Za stavu 8:1 to malinko zadrhlo. Honza, David a Petr prohráli své zápasy. Dva posledně jmenovaní po tuhém boji na pět setů. Káfa odehrál krásný zápas s obranářem. Ten to fakt umí a hraje klasickou obranu: příjem (nebo servis) a šmik, šmik, šmik. Pokud přijde od soupeře vysoký míč, následuje nekompromisní zámaz. Radek se měl přijít podívat, jak se to má hrát. Káfa byl trpělivý, málem si utrhl ruku, ale pátý set prohrál 14:16. Pak Honza lehce vyhrál. Střídající Martin prohrál 0:3, a protože skončil o chviličku dřív než Honza, bylo to pár minut 8:5 a vzpomínky na Michli se v hlavách objevily. Honza to však posunul na devět bodů. O desátý bod rozehrály dva zápasy Honza a Petr J. Honza byl rychlejší, ale protože byl psaný až za Petrem, muselo se čekat. Petr hrál proti obranáři. Musím napsat, že to byl oboustranně nádherný zápas a moc se mi to líbilo, hlavně Petrova hra. Takhle si představuji hru proti ortodoxnímu obranáři. Petr někdy umí pěkně pokazit vyhrané zápasy (třeba právě dnes, když vedl s Vojtěchem 2:0 na sety a uměl to prohrát), ale tenhle se mu povedl.
Obdivoval jsem tu jeho trpělivost a preciznost úderů. Hrál přesně tak, jak se to má hrát. Pěkně první spin, druhý, pak pink, aby obranář přišel ke stolu a další spin. Prohrával 1:2 na sety, pak bojovně vyrovnal na 2:2. Všechny čtyři sety se rozhodovaly v koncovkách. Pátý set už Petr držel jasně pod kontrolou. Možná mu i psychicky pomohlo, že honza vyhrál a Petr věděl, že je to už výhra tak jako tak. Uvolnil se a pátý set vyhrál bez problémů. Moc se mi to líbilo.
Musím jen napsat, že jsem trochu nepochopil to střídání za stavu 8:2. Už jsem v pinku zažil hodně, ale střídat jedničku týmu, která navíc mohla utkání ukončit, bylo nečekané. Hlavně ten důvod. Můj dotaz: „Proč střídáte?“, odpověď: „Aby si Martin taky zahrál“ To samozřejmě není nic proti střídajícímu, ale narušit perfektně rozjetý tým střídáním a ještě za Dana, který neprohrál, je tedy opravdu nestandardní. Viděl jsem pár zápasů, kdy se to vymstilo. Většinou se střídá hráč, kterému to v tom momentě nejde.
No nic, vyhrálo se a to je hlavní. Tato malá taktická chyba tak je v kontextu velmi nevýznamná.
SF SKK El Niňo Praha J vs. SK START Praha B 2:10
Mladíci z El Niňa se v zápase u nás v první půli nechovali zrovna pěkně a když navíc vyhráli, tak se to ještě znásobilo. Tehdy padlo kolektivní rozhodnutí, že na utkání do Dejvic pojede to nejsilnější, co je béčko schopné postavit. Malinko nám toto rozhodnutí narušila Jirkova absence v Praze tento týden a moje bolavá noha. Takže nakonec sestava vypadala následovně: Martin R., Petr K., Honza a Patrik. My, co tvoříme základ béčka, jsme byli velmi rádi, že Martin s Petrem svolili k této kulišárně a bez řečí nastoupili. Ale to nakonec platilo po celou dobu letošní sezony. Kdykoliv jsme potřebovali, pomohli.
Debly jsem postavil poměrně netradičně. Kluky z áčka jsem nechal hrát spolu, i když to byla myslím jejich premiéra. Letošní premiéru mělo i složení druhé čtyřhry, Patrik s Honzou. Ale věřil jsem oběma deblům. Áčkový by neměl mít problém z důvodu výkonnosti a v béčkovém přeci nastoupil nejlepší deblista Startu Patrik! Ovšem dle jeho vlastních slov.
První debl neměl vůbec žádný problém a vyhrál lehce 3:0. Druhý debl v podstatě, kromě třetího setu, neměl také větší problém. Zajímavá byla, vzhledem k dalšímu průběhu jednotlivých zápasů, jiná věc.
To že dva průměrní singlisté mohou sestavit prvotřídní debl, je známá věc a kromě pinčesu to platí třeba i v tenise. A všichni to známe a viděli jsme to. Ale já jsem snad poprvé viděl, jak dva celkem dobří singlisté sestavili dost zoufalý debl. Soupeři Patrika a Honzy vypadali jako dva rekreanti, kteří se nebyli schopni trefit do míčku. Naprosto špatně jsem usoudil, že v singlu to bude podobné. Velký omyl.
Oba nastoupili do prvních singlů. Starší z dvojice, Ukrajinec, Martinovi nedal nic zadarmo, vracel všechny pokusy Martina o ukončení míčku a sám uměl celkem tvrdě zaútočit. Problém měl s rozpoznáním čopu a nárazu a s namotaným spinem. Ale Martin musel i ve čtvrté třídě podat soustředěný výkon, aby zvítězil. To se nakonec ve čtyřech setech podařilo.
Druhý „slabý“ deblista El Niňa prohrál s Petrem 0:3, ale zřejmě také proto, že poprvé v životě viděl servisy, tak trefně popsané ve vlastní reportáži Tomášem.
Za Niňo nastoupili jen dva z hráčů, kteří byli u nás. A ti končili první rundu. Honza, dnes postavený velmi nezvykle jako náš hráč číslo tři, vyhrál lehce ve třech setech s hráčem, se kterým doma prohrál. Patrik si naopak zopakoval výsledek z domácí tělocvičny. Jen doma si uhrál celkem 30 bodů na Niňu o polovinu méně (17) a prohrál s hráčem, který byl u nás asi nejlepší.
Druhou rundu začínal Martin s mladším hráčem ze „špatného“ deblu. Martin se zapotil v prvním setu, ale vyhrál nakonec 17:15. Klučina však podal velmi dobrý výkon a Martin nevěděl, jak ho má přehrát. Když k tomu navíc přidal víc prasátek, než bývá tolerovaná norma, odebral Martinovi letošní neporazitelnost.
Petr svému mladému soupeři opět otrávil slastné chvíle za zeleným stolem svým servisem. Navíc k tomu přidal údery trávou, které mladíkovi evidentně vadily. Petr opět ve třech setech a se svým pověstným úsměvem umravnil dalšího soupeře.
Zato Honza musel zapojit veškerý svůj um, aby v pěti setech vydřel vítězství nad Patrikovým přemožitelem. Ale měl to pěkně připravené. Stačilo mu vyhrávat liché sety a bylo to.
Následoval zápas, který byl ten večer asi nejhezčí. Možná nikoliv snad krásou úderů obou soupeřů, ale tím, kdo dosáhl vítezství a jak. Patrik nastoupil proti Ukrajinci, který trápil Martina. Náš hráč si však vzal k srdci moje poznámky o nárazu a čopu. Namotaný spin sice Patrik moc neumí, ale i o něj se snažil. Čím však svého soupeře z východu zcela ničil byl blok. Ukrajinec první spin měl opravdu dobrý, umístěný a velmi prudký. Když však protihráč sklopil první měl problém. Jestli Patrik umí nějaký úder opravdu dobře, tak je to blok. Ten večer ho měl však navíc téměř bezchybný. A tím svého soupeře totálně rozložil, protože ten byl zvyklý hrát na první úder a totálně ho vyvedlo z míry jeho vrácení. Patrik však navíc chytil „lauf“, dostal se do transu a v tu chvíli by ho porazilo asi málo soupeřů. Museli by nejspíš mít nějaký materiál…
Patrikovo vítězství potvrdili ve svých zápasech naši dva nejlepší hráči. Martin lehce s mladíkem ze Slovenska a utkání Petra se hlásilo foneticky takto: Kalajla – Kala. Poté jsme odcházeli po hodině a půl z herny na Kotlářce. Ještě že jsem tam byl také. Kdo by asi psal zápis? Ano, my jako hosté jsme museli psát zápis. Místní se k tomu neměli a „táta“ všech niňáků, pan Kaucký, dorazil později a věnoval se jinému družstvu.
SK START Praha C vs. TJ Kyje C 10:4
Kyjští, hrající v sokolovně Sokola Krč, mě týden před utkáním volali, že nemají v den utkání hernu k dispozici a jestli to tedy nemohou odehrát u nás. Tak jsem to domluvil s vedením Startu a céčko hrálo zápase souběžně s áčkem, ale v malé herně. Pro matadory Ivoše a Tomáše, to nebylo nic nového. Adam a Marta tady hráli poprvé. Tím jsem také prozradil sestavu. Měla hrát Helena, ale onemocněla, a tak jsem ženu nahradil ženou.
Matadoři zvládli debla vyhrát v pěti setech, ale byly to nervy, protože už vedli 2:0 na sety a pak se něco zvrtlo. Druhá dvojice neměla překvapivě vůbec šanci, ale asi to bylo tím pro ně novým prostředím.
Singly zahájil Adam pětisetovým utkáním, když jen první set získal soupeř 11:8. Další sety se už hrály na dlouhé výhody. Jeho soupeř měl tedy zajímavý styl. Stál dva metry od stolu i na příjem a všechny míče vracel skoro už pod úrovní desky stolu. Nechal vytočit všechny falše a šlo to. Měl to celkem jisté a i zaútočil tvrdým drajvem. Řešení bylo jednoduché: kratičký servis, klidně i bez rotace a za síťku. Kyjec musel ke stolu a tam už tak silný nebyl. Zvlášť když přišel spin na tělo nebo namotaný. Adam se to snažil dodržovat a byl z toho již avizovaný boj.
Tomáš hraje poslední dobou celkem dobře, ale proti soupeřově jedničce neměl tentokrát vůbec šanci. I když na podzim ho porazil 3:1. Stejně tak, ale naopak kyjská čtyřka proti Ivošovi. Ten zase kouzlil zápěstím, ale občas si vyzkouší takový nesmysl, že se divím, když z toho boduje.
Marta rozehrála zajímavý zápas na pět setů. První set prohrála na výhody, druhý vyhrála bez problémů 11:4, třetí zase prohrála na výhody, čtvrtý 11:1. Trnul jsem, jestli soupeř dodrží své vítězné liché sety. Ale kdepak, Marta mu tuto taktiku pěkně rozstřílela – 11:6. To jsme ještě netušili, že si ten večer Marta pěkně zahraje.
V další rundě prohrál Tomáš s tím střelcem od zadní čáry. Možná ho trochu ukolébalo, že vyhrál první set. Marta, Adam a Ivo své zápasy vyhráli. Chtěl jsem napsat lehce, ale to se týkalo jen mužské části sestavy. Martě evidentně ten pinec chybí a tak si ho chtěla užít. Užívala si ho pět setů. Nejdříve pustila soupeře do dvousetového vedení, aby ho nakonec vyškolila v následujících třech setech.
Marta začínala třetí rundu zápasů za stavu 7:3 a jak myslí PT čtenář jak to dopadlo? Slovy klasika: „No jistěěééééé“, hrálo se pět setů. Tentokrát však Marta vyzkoušela jinou taktiku. Nejspíš chtěla okusit, jak vypadá tzv. Patrikův syndrom a vyhrála první dva sety, aby následující dva pustila soupeři. Asi z toho neměla takový požitek jako Patrik a tak třetí set nekompromisně vyhrála. Hrála s tím zadním střelcem a tak jsem jí jen osvěžil správnou taktiku. Ten večer hrála Marta nejvíc setů: 15 (Adam 13, Ivo 11 a Tom 10)
Myslel jsem, že Ivoš přivede tým do vedení 9:3 a Adam to ukončí. To by však nesměl být hračička Ivoš. Hrál sice s jedničkou, ale rozhodně to byl soupeř, který by mu neměl dělat problémy. Už v prvním setu Ivo vedl, ale stačilo pár úderů, které Ivoše charakterizují, a set byl soupeře. Za stavu 2:2 jsem v pátém setu už viděl domácí výhru, ale zase přišly dva, tři nesmysly, a protože Adam vyhrál, musel o zápase rozhodnout Tomáš.
Ten to vzal velmi zodpovědně a přiznám se, že pro mě zcela nepochopitelně, přejel svého soupeře rozdílem třídy! Přitom ten kluk to docela uměl. Je to fakt o té pověstné „hře na hru“.