Tento týden byl jeden z těch povedených. Čtyři týmy ve hře a čtyři vítězství! Je vidět, co udělá dokonalý vánoční odpočinek! Pozitivní je navíc zpráva, že Martin Melíšek se vrátil z druhé strany zeměkoule a je doma. Je naděje, že v únoru by mohl pár zápasů odehrát.
SK START Praha A vs. TJ ABC Braník A 10:3
Áčko hrálo doma s Braníkem, týmem, se kterým na podzim remizovalo 9.9, když Dáša musel vzdát pro zranění. Tentokrát nemohl nastoupit Martin R. a tak jsme povolali Dášu a raději ještě Petra, aby Dášu, nebo kohokoliv jiného, v případě nutnosti vystřídal. Podle konečného výsledku to vypadá na selanku, ale od aktérů vím, že to byl neúprosný boj. Tahounem byl Roman, který neprohrál ani jednou. Dáša mi opět poslala své hodnocení zápasu:
„Braník „A“ u nás, to byl úplně jiný zápas než ten na podzim. Naše čtyřhra s Ňémou byla bezchybná jako před dlouhými lety, smázli jsme soupeře rychle a jasně. Kluci to opět trochu napínali, ale vítězně.
Stejně rychle jsem přehrála svého prvního soupeře, byl mým anťákem značně znechucen a když jsem k tomu přidala pár nehezkých prasátek, prakticky to zabalil. Martin D. nenašel recept na nejlepšího hráče soupeře hrajícího trávou, když bylo vidět, jak se nemůže trefit do odskoku míčků. Roman i Jirka prohráli každý po jednom setu, ale jinak byli oba lepší než jejich soupeři.
Druhé kolo jsem začala s trávařem a než jsem přepnula mozek prohrávala jsem 0:2, třetí set už jsem začala hrát to, co na trávu potřebuju, ale ve čtvrtém setu došly síly a soupeři se začaly dařit tvrdé údery z forhendu, které prakticky nezkazil a tentokrát jsem na něj nestačila. Roman a Martin si zahráli proti útočícím soupeřům, zápasy to byly hezké a kluci byli jednoznačně lepší. Jen Ňéma prohrál, když bylo vidět, jak mu hra soupeře nevyhovuje, jisté topspiny z větší vzdálenosti s vysokým odskokem mu neumožňovaly jeho rychlé kontry a když se pokusil víc zatlačit, létaly mu do autu, bojoval, rozhodly dva špatně trefené balónky.
Roman si zkazil chuť při zápase s trávařem, vyhrál, ale některé zkažené míčky nabroušeně komentoval. Martin vyhrál jednoznačně. U Ňémy to byl opět trochu boj, ale tentokrát vítězný. Mě vystřídal Petr, a i když byl úplně ztuhlý a nerozehraný nedal soupeři šanci. Rychlý zápas 10:3.“
SK START Praha B vs. TJ Slavoj Praha D 10:0
Souběžně s tímto zápasem hrálo déčko na Spartě, kde jsem nastoupil. Neskončili jsme nijak pozdě, kolem 21 hodiny, tak jsem si říkal, že se ještě podívám, jak probíhá domácí zápas našeho béčka v domácí hale. Našel jsem si to online a obrazně řečeno: „hala prázdná a zhasnutá“. Musel to být pěkný fičák, protože zápas začal v 19 hodin a ukončen byl někdy kolem půl deváté. Podle průběhu zápasů dělal trochu problémy jen zkušený hráč Martin Linert. Nehrála Dáša, protože pomáhala áčku, takže Markéta odehrála celý zápas a já nedostal pravidelnou zprávu. Ale tak mě napadá, co by v ní asi bylo zajímavého. Nejspíš by nebylo o čem psát.
Možná škoda, že se nehrálo v malé tělocvičně. To by si totiž mohl zavzpomínat na své mládí Mirek Tvrdý. V malé tělocvičně probíhaly začátkem sedmdesátých let líté boje starších žáků mezi domácí trojicí: Zábranský, Habrych a Bajtler a trojicí Slavoje (tehdy ještě z Haštalské): Suchomel, Tvrdý a Plch! Domácí pod vedením Miroslava Čížka a hosté koučováni Karlem Chybou. To byly časy!
TJ Sokol Stodůlky F vs. SK START Praha C 5:10
Céčko se sešlo ve Stodůlkách v silné sestavě. Pomoc opět neodmítla Markéta, kterou doplnila Helena, Dan a Radek. Já byl přítomen hlavně kvůli deblu s Markétou, na který jsem se těšil. Bohužel soupeř nakonec nastoupil jen ve třech hráčích (když dlouho byli jen dva) a s jediným hratelným deblem „cuknul“ a postavil ho jako druhý. Takže jsem si nezahrál ani ten jeden zápas. Druhý debl, Dan s Radkem, prohráli ve třech setech. Po deblech 1:1.
V první rundě nastoupila nerozehraná Markéta proti soupeři, který hodně kazil servisy (a navíc doma!), ale jinak začal velice dobře a vyhrál první set. Jenže během něho se Markéta rozehrála a najela do svých obvyklých kolejí (sety: -3,-2,-1). Soupeř vynechal hráče na pozici B, takže nehrál Dan. Myslím, že spíš jak taktika ze strany soupeře to bylo tak, že tam měl původně napsaného čtvrtého hráče, který nedorazil a tak ho jednoduše vymazali. Radek vůbec neměl šanci se svým soupeřem, který měl na bekhendu asi anťák. Možná by platil ostrý spin, ale to Radek nehraje. Navíc soupeř stál úplně, ale fakt úplně nalepený na stůl a bekhendem hrál takové divné stop bally, které navíc padaly hrozně rychle a dřív směrem k desce stolu. Bekhend hrál celoplošný, takže skoro bez forhendového úderu. Takové hráče radost pohledat. Helena se svým soupeřem v prvním kole také 0:3 prohrála. Stav 3:3.
Ve druhém kole si připsala kontumační vítězství Markéta. Radek po obrovském boji porazil přemožitele Heleny, nejlepšího hráče soupeře, 3:2. Bylo to opravdu o velké Radkově bojovnosti, když už prohrával 0:2, ale dokázal následné tři sety vyhrát. Dan také bojoval, ale na výhru to nestačilo. Prohrál 2:3 a ztracené sety vždy prohrál až na výhody. Podle mě hrál málo spin, který přitom umí výborně a jen proti stopbalistovi bránil. Helena si na svého soupeře ve druhém kole pěkně vyšlápla a byla z toho výhra 3:0. Celkem naše vedení 6:4.
Ve třetí rundě měla „volno“ Helena, Markéta předvedla krásnou a chytrou hru na anťák, aby lehce ve třech setech vyhrála a soupeře naprosto otrávila. V průběhu zápasu ke mně přišel jejich nejlepší hráč a povídal mi: „Tahle vaše žena to docela umí, že?“. Pobavilo mě slovo docela. Dan opět prohrál právě s jedničkou a Radek bez větších problémů porazil trojku toho večera. Zápas ukončila Markéta lehkým vítězstvím nad jedničkou.
Zápas byl plný zajímavých jmen. Za nás opět hrála dvojice Suková – Novotná, za soupeře Jágr. Na lavičce seděl Novotný (herec nebo hokejista).
AC Sparta Praha O vs. SK START Praha D 7:10
Déčko v první půli se Spartou doma remizovalo v sestavě Ferda, Dušan, Mirek a já. Soupeř byl ale ve třech, což se teď, kdy Sparta hrála doma, nedalo předpokládat. Na druhou stranu jsme tem jeli mnohem silnější. Ferda s Mirkem byli na horách, a tak je nahradila Karin a Ivo. Ze sparťanské sestavy u nás, hrál jen jeden hráč, Vu, ostatní byli jiní. Srovnáním mého zápasu s jedincem, co hrál oba zápasy, se mi potvrdilo, že prostě prostředí haly na Podvinném mlýně mě absolutně nevyhovuje. Sice jsem vyhrál, ale proti zápasu u nás (3:0), jsem tady měl problémy trefit balon (3:1). Kdysi jsem prohlásil, stejně jako Helena, že tam už hrát nechci, a zase jsem tam jel. Není tam takový hluk jako na Elizze (i když tentokrát se vedle ve velké hale hrálo extraligové utkání ve volejbalu Lvi Praha vs. Zlín před velkou návštěvou diváků), ale zase tam brzo ztěžkne vzduch a je tam vlhko. A navíc červené jooly…
Po deblech to bylo 1:1, bod jsme uhráli já s Ivošem. Ivo se ukázal jako správná jednička týmu, protože ani jednou neprohrál. V posledním zápase s jedničkou týmu Sparty, Duškem, ukázal pevné nervy a hráčský přehled (pátý set 13:11 pro Iva). Je pravda, že pět setů hrál i ve svém prvním zápase se Slavickým. Ten si všechny své zápasy natáčel pro pozdější rozbory. Před každým zápasem se správně zeptal soupeře, jestli mu nebude vadit, když si zápas natočí. Tento hráč se mi herně líbil. Jediný měl vytříbený styl, vypadal u toho opravdu pinčesově. Údery zvládnuté přesně. Pokud ho tréninková píle neopustí a srovná si to v hlavě, mohl by se to naučit dobře tak, aby si nějakou vyšší pražskou třídu stabilně zahrál. Musí si ale pospíšit, táhne mu na 18 let. Na lišáka Iva v závěru pátého setu prostě neměl mentálně.
Já jsem prohrál jen s týmovou jedničkou. Nejmladší hráč sestavy (17 let), ale oproti svému kolegovi jeho hra byla od klasického stolního tenisu hodně vzdálená. Použil bych parafrázi citátu ze Saturnina, kdy Milouš komentuje pád Jiřího Oulického do lesního jezírka: „Jeho styl je naprosto nemožný“. Vůbec jsem někdy nepochopil logiku zahrání úderu, na první pohled to vypadalo neuvěřitelně. No, ale vracel, vracel, skoro bez nějakého závěrečného úderu. Já navíc v této herně kazil servisy (jako v minulosti tolikrát) a nebyl jsem schopen správně trefit míček. To přičítám joolám. Poslední zápas jsem hrál proti stylovému hráči a musím říci, že jsem si pěkně zahrál i když jsem prohrál první set. Od druhého setu to už šlo bez problémů, možná že si soupeř řekl po vyhraném setu, že to bude v klídku. Ve čtvrtém setu jsem již vedl 10:0 a následoval ta moje libůstka, že nemám rád výhru s nulou (u vlastních spoluhráčů i soupeřů), zkazil jsem servis a najednou se míčky začaly načítat. Naštěstí jen čtyři.
Karin zvládla před zraky své dcery uhrát 2 důležité body. Je zajímavé, že se jí to povedlo jen u soupeřů, kteří mají svůj etnický původ v Asii. Doufám, že se toho nechytí nějaký aktivista.
Dušan bojoval, jak je ostatně jeho zvykem, ale o bodík nezavadil. Možná pro srovnání. Se stylovým hráčem neměl v podstatě co hrát a prohrál 3:0 (po setech: 1,4,6). S jedničkou a jeho nepinčesem sice také prohrál 3:0, ale po setech: 14,5,11. To o něčem svědčí.