Všechna družstva svá utkání vyhrála. Velmi se cení výhra áčka v herně El Niňa a rozhodující, desátý, bod Martina. Také domácí výhra déčka nad suverénem soutěže z Dolních Počernic se cení. I když jí docílily vlastně opory céčka. Déčko mělo sestavu jako hrom a takovou sestavu už nikdy nikdo neuvidí!
SF SKK El Niňo Praha F vs. SK START Praha A 8:10
Soupeř z Dejvic nás v první půli u nás v herně porazil 10:8. Bylo to smolné utkání, ale kluci už tenkrát řekli, že na El Niňu vyhrají. To se nakonec podařilo a naši vyhráli dokonce úplně stejným výsledkem, tedy 10:8. rozdíl byl v tom, že Martinové udělali ty dva body, které doma chyběli. Ňéma s Romanem zůstali na svých bodech (2:2 resp. 3:1), Martinové to měli doma oba shodně 1:3, ale na Niňu to zvládli se skóre 2:2. Debly dopadli stejně, tedy 1:1, jen s tím rozdílem, že doma bodovali mladíci a venku stař..i pardon, dříve narození.
V týmu soupeře oproti zápasu u nás nastoupil Láďa Plachý, kterého Jirka a Martin R. samozřejmě dobře znají, asi stejně jako on je. Láďa hraje s trávou, ale na naše zkušené borce si nepřišel a oba ho celkem v pohodě porazili. Zato s mladíky si Láďa pěkně pohrál a vyprovodil je od stolu shodně s porážkou 0:3.
Naše družstvo bylo stále minimálně v jednobodovém vedení a soupeř musel dotahovat. Poslední runda začínala za stavu 8:6 pro nás a v prvním singlu se soupeřovou jedničkou zvýšil Roman na 9:6. Jenže pak prohrál Martin D. právě s Láďou a nečekaně prohrál Jirka. Za stavu 9:8 pro nás nastupoval zkušený borec Martin R. proti do té doby nebodujícímu hráči soupeře. Martin si vzal příklad z Káfy, který dělal rozhodující bod v zápase s Čakovicemi, a rezolutně soupeře přehrál 3:0 a slavili jsme výhru 10:8! Asi to ti starší borci mají v krvi, rozhodovat zápasy.
TJ Lokomotiva Vršovice C vs. SK START Praha B 7:10
Naši hráči Vršovice doma porazili dle výsledku lehce, ale soupeř přišel ve třech a bez své jedničky. To teď doma neplatilo a vršovičtí se na nás pěkně přichystali. I jednu ženu do sestavy zařadili! Ze začátku to ale na drama nevypadalo. Po první rundě jsme vedli 4:2, po druhé 7:3, ve třetí rundě ještě 9:4. Pak ale ze zdravotních důvodů vzdal Milan, dva zápasy se nám nepovedly – 9:7. Ještě, že máme Dášu. Nejen jako hráčku, ale i jako zuřivou reportérku…:
„Zápas ve Vršovické herně, jen se kouknu na podlahu a je mi špatně a nejen mě, pohyb na tomhle povrchu dělá problém i klukům. A taky to tak vypadalo.
Ve čtyřhře jsme s Honzou první dva sety dostali nářez, jaký dlouho nepamatuju, vůbec jsme se nechytali. Do třetího jsme nastupovali s černým humorem a s tím, že už to ten den lepší nebude. Změnili jsme jen to, že servisem zahajoval set Honza a najednou to šlo, sice to dál bylo vyrovnaný, ale nakonec jsme byli jistější. Na konci jsme tak úplně nevěřili, že jsme fakt vyhráli. Kluci kromě jediného setu hráli všechno o dva míčky, což charakterizuje vyrovnanost celého utkání, jestli jsem počítala dobře tak setů o dva míčky nakonec bylo 20, jen já jsem jich hrála 5.
V prvním kole hrál Petr na pět setů, byl to dost boj a soupeře moc hezky rozehrál. Honza sehrál vyrovnaný zápas s mladou holčinou, která hrála hezky, Honzova hra jí vyhovovala, protože dobře sklápěla a taky bylo vidět, že Honzovi se nehraje úplně dobře. Mě čekal neoblíbený soupeř nahazující vysoké kopce, málo kazil a co jsem si neuhrála to nebylo. Děsný. Milana o vítězství připravilo vždy pár prasátek v každém setu. Prasátek tedy padalo mraky, bohužel tak v 80% ve prospěch domácích.
V druhém kole Petr sice trochu ležérním způsobem prohrál s holčinou první set, ale pak se začal víc soustředit a byl jednoznačně lepší. Honza první dva sety docela výrazně prohrál, ale jak mu to nešlo, tak začal být hodně naštvaný, a to pak hraje podstatně líp, ale ani tak to nebylo jednoduchý. Mě čekal asi nejlepší hráč soupeře, ale hrál běžný útočný pingpong, tak i když se štěstím jsem to přes bloky a kontry uhrála, v druhém setu jsem mu chudákovi nasázela asi 8 prasat, většinou pěkně hnusných a musím konstatovat, že mladý muž to nesl statečně, ani je nekomentoval. Milan bohužel prohrál se soupeřem, kterého Petr rozehrál a ten, jak byl rozjetý prakticky nekazil a pro Milana bylo těžké uhrávat vítězné míčky.
V třetím kole Petr přehrál nahazujícího soupeře, trochu si u toho zažbrblal, protože mu styl taky moc nevyhovoval, ale v koncovkách byl lepší. 8:3 pro nás a vypadalo to, že půjdeme za chvíli domů. Jenže ouha, Honza prohrál s nejlepším hráčem soupeře, kde věděl dopředu, že to bude mít těžký, protože mladík hraje i tři zápasy týdně, má přeci jen víc nahráno a v útočných výměnách byl velmi jistý. Milan do dalšího zápasu už kvůli ramenu nenastoupil. Můj soupeř, byť rozjetý z předchozích zápasů nebyl přeci jen v rychlejších kontrech tak jistý a od anťáku mu to hodně padalo. 9:5, pořád to nevypadalo na nějaký problém.
Jenže ve čtvrtém kole Petr nestačil na nejlepšího hráče domácích. Honzu rozjetý soupeř ublokoval a ukontroval, když ho honil z rohu do rohu a nedal mu moc šancí k jeho hře. Najednou 9:7 a indisponovaný Milan. Moc prima pro mě, když už jsem skoro nemohla ani chodit. První set jsem nebyla schopná přepnout mozek na skutečnost, že hraju s holkou, a tedy úplně jiný pingpong a že u stolu je ta hra fakt rychlejší a ty nohy se musí alespoň trochu hýbat. No ještě, že jsem v prvním setu měla štěstí, další už pak byly jednodušší.
Soupeři předvedli velmi dobrý výkon a celkově to byl mnohem vyrovnanější zápas, než jsme všichni čekali.„
SK START Praha C vs. TJ Sokol Nusle E 10:0
Zase další fičák. Se soupeřem jsme u nich horko těžko remizovali a klukům se tam blbě hrálo. Doma jsme nastoupili ve stejné sestavě, jen mě nahradila Markéta. Je to hrozně velká vzpruha pro ostatní, když hrajeme s někým o kom víme, že neprohraje. Nastupujeme za stavu 5:0 pro nás.
V deblech nastoupil Radek s Jirkou, kteří vyhráli 3:1, stejně jako já s Markétou. Po prohraném prvním setu a výhře na výhody ve druhém, jsme to už dohráli v pohodě. Následné singly se hrály jednoznačně v naší režii. Jediným hráčem, který nás zlobil byla žena, vedoucí Nuslí, Petra Nesvačilová. Oba své zápasy protáhla na 5 setů, vždy prohrávala, srovnala na 2:2, ale v pátých setech jí opustilo štěstí, ale i naši borci hráli dobře.
Dan měl právě v zápase s ní jeden z těch svých prapodivných stavů. Vedl lehce 2:0, hrál moderní pinec se širokou škálou úderů, pak náhle, jako už tolikrát, přepnul do úplně jiného módu a drama bylo na světě.
Jirka v prvním zápase na začátku oznámil soupeři tajemství: „Ahoj, tys mě u vás porazil viď“. Soupeř takový rozvitý pozdrav evidentně nečekal, tak jen pípnul, že asi jo. První set vyhrál, a to ho utvrdilo v tom, že Jirka měl pravdu. Nejspíš si vzpomněl a myslel, že to půjde zase samo. Jenže starý lišák Jirka mu to, že určitě vyhraje, vsugeroval, a tak ho rozhodil, že následné 3 sety už šly naprosto lehce za Jirkou! Dobrá taktika, připomnělo mi to můj stejný kousek kdysi dávno, když jsem jako mladík hrál za Start tzv. Národní ligu a hráli jsme v Pelhřimově. Pacnerové a spol. Nastupoval jsem proti Martinu Pacnerovi a už před zápasem jsem mu říkal, že jsem tam jen do počtu a že mě bez problémů porazí. Během setu jsem mu chválil jeho vítězné údery, komentoval je tak, že na ně nemám apod. Nakonec jsem ho tak zblbnul, že jsem vyhrál 2:1 (dle skenu 21:16, 13:21, 21:19).
SK START Praha D vs. Sokol Dolní Počernice A 10:2
Na toto utkání jsem se těšil. Klub soupeře vznikl pře touto sezónou. Nejspíš se dala dohromady parta lidí, kteří se znali a pinec uměli, založili klub a přihlásili se do sedmé třídy. Úroveň všech hráčů Počernic však daleko převyšuje úroveň účastníků v sedmé třídě. Už po našem zápase u nich na podzim, jsem řekl, že patří tak někam do 5. třídy. Pokud neměli možnost „nákupu“ nějaké vyšší soutěže, tak musí začít od „píky“. Vzpomínám, jak jsme takto začínali my, když jsem dal dohromady partu, dali si jméno Revatti, podle firmy sponzora, a začali v 6. třídě (tehdy nejnižší možné). Soutěží jsme prošli jako nůž máslem bez ztráty bodu se skóre 180:33 (ZDE). Honza Adášek měl skóre 46:0 a já 35:2. Tehdy se soupeři rozčilovali, co v takové soutěži děláme. Museli jsme jim vysvětlovat, že na nákup vyšší soutěže nemáme a ani ji nikdo neprodával. Stejně mají výhrady někteří soupeři teď proti Počernicím. My, co jsme si tím prošli, pro ně máme pochopení. Jak jsem psal, mají tak na 5.třídu a protože někteří kmenoví hráči déčka byli na horách, nabídl jsem soupeři konfrontaci s hráči našeho céčka, kteří mohou za déčko hrát.
Soupeř přišel se svým nejlepším hráčem, který měl skóre 30:1, dále trojkou a pětkou a sedmičkou. Myslím, že to trochu podcenili, na druhou stranu se jim ale nedivím, protože sestavy pravidelně „točí“ a dosud měli problém jen v Malešicích, kde vyhráli 10:6, jinak to jsou výsledky nejhůře výhra 10:3. Nám doma nandali 10:3. My jsme nastoupili ve složení: Radek, Jirka, Dan a já. Takovou sestavu už nikdy nikdo v 7. třídě nuvidí!! Viz foto.
Debly jsme lehce vyhráli, já s Danem jsme lepší dvojici porazili 3:0, Radek s Jirkou prohráli první set hrozivě 2:11, ale pak už soupeřům šanci nedali. Rozjeli se singly a po první rundě to bylo 6:0 pro nás. Ve druhé nastoupil Jirka proti Urbanovi, nejlepšímu hráči soupeře. Jirka obligátně před setem okomentoval situaci: „Tak ty jsi nejlepší, no tak to mě asi porazíš.“ Výsledek? 3:1 pro Jirku, jak jinak. V dalším zápase jsem prohrál v pěti setech, ale také to mohla být moje výhra ve třech. První set byl bez problémů, ve druhém jsem prohrál na výhody 12:14, když jsem vedl 10:8. Třetí set opět na výhody a opět jsem v průběhu setu stále vedl. Prostě jsem zahrál neuvěřitelně špatně koncovky! Čtvrtý set jako první, bez problémů. V pátém jsem to totálně podělal už od začátku, v půlce výměna za stavu 1:5 a pokračovalo to stejně. Radek s Danem bez problémů vyhráli, takže stav byl 9:1 pro nás. Pohled na soupeře byl tristní. Bylo na nich vidět, že takový průběh zápasu prostě nečekali. Také se upřímně radovali z obou svých bodů. Bohužel tím, kdo jim to umožnil jsem byl já.
V prvním zápase třetí rundy jsem hrál proti jedničce a začal jsem opět výborně (11:6) a říkal si, jak může mít soupeř tak dobré skóre. On v podstatě neublížil, závěrečný úder neměl, ale je pravda, že všechno vracel na stůl. Ve druhém setu jsem zase „kouzlil“. Prohrával jsem 1:7 a 3:10. Začal jsem stahovat a najednou to bylo 9:10. To bych ale nesměl být já, abych neudělal kravinu. Za uvedeného stavu jsem doslova vyhodil neprosto jednoduchý míček, kterému navíc ani nepředcházel nějaký top úder soupeře. Další set jsem vyhrál, snažil jsem se o topspiny, které se mi překvapivě dařily a dal jsem i tři za sebou. Čtvrtý a pátý set jsem dělal velké chyby a opravdu jsem spíš já prohrál, než, že by soupeř vyhrál. Radek na druhém stole vyhrál ve třech setech, a tak se jen čekalo na mě.
Myslím, že jsme si dobře zahráli, soupeř i přesto, že průběh nečekal, situaci emočně zvládl na jedničku. U stolů nebyly žádné excesy či hádky. Vše probíhalo v duchu fair play a klidu. Tento tým už nikdo v soutěži neporazí a půjdou výš z prvního místa.