Dnešní úvodník bude delší. V tomto týdnu se opakovala situace z týdne minulého: naše družstva B, C a D své zápasy vyhrála. Áčko doma prohrálo. Jediný rozdíl je v tom, že áčko bylo v podstatě donuceno prohrát. Ne, nejednalo se o prodej vítězství soupeři, ale o naprosto necitlivý a sobecký přístup soupeře.
V pondělí 26.1.2025 měla své zápasy rozlosováním naplánovaná 3 družstva: A, C a D. Normálně by to i přes shodný termín bylo sice personálně napružené, ale jinak realizovatelné. Jenže už 14 dní dopředu jsem věděl, že v áčku z vážných a objektivních příčin nebudou moci nastoupit tři hráči základu! Nějakých 12 dní dopředu jsem oslovil Tomáše Kremlu, vedoucího áčka Braníku, jestli by ten zápas bylo možné odložit. Ještě jsem mu nabídl, že prodloužím termín odkladu o těch 14 dní, co jsou jarní prázdniny pro Prahu. Bylo mi jasné, že hráči z Braníka mohou jet s dětmi na hory. Takže termín na odklad vycházel od 26.1. až do konce března! Tomáš mi řekl, že se musí zeptat ostatních v družstvu (což je naprosto pochopitelné) a že mi dá včas vědět. Dodal, že si myslí, že by to nemusel být problém a že tomu dává šanci. Nechal jsem ho vyjednávat, ale termín zápasu se blížil. V pátek 23.1.2026 mi poslal strohý mail ve smyslu, že nejsou schopni nabídnout v nejbližším období, i kvůli jarním prázdninám, žádný náhradní termín. Hm, kvůli prázdninám! Právě kvůli nim jsem ten termín prodloužil. Nebylo mi jasné, že nedokážou za 9 týdnů najít alespoň jeden volný termín, aby se sešli.
Zvedl jsem telefon a zavolal mu. Dušoval se, že opravdu se na termínu nejsou schopni shodnout a když, tak by musel hrát náhradník. Oni prý chtějí postoupit do divize, a tak se na tento cíl soustředí. To je také pěkná blbost. Mají ztrátu šesti bodů na vedoucí Střížkov, který má tým na to, aby si postup pohlídal. Střížkov vyhrál v první části dokonce v Braníku a jsem přesvědčený, že vyhraje i ve druhé, kdy hraje doma. Řekl jsem Tomášovi, že to je pěkné, že hrají o postup, ale aby si uvědomil, že nebýt nás, tak letos hrají o postup, ale ze druhé třídy do první.
My jsme před touto sezónou vyměnili naši 1. třídu za 2.třídu právě s Braníkem, kteý intenzivně škemral. Braník A „suverénně“ sestoupil vloni z první třídy do druhé. Tomáš říkal, že si to uvědomuje, ale nic to nemění na tom, že termín na odklad nemají a odkládat nebudou. Oni nejspíš skutečně věří, že postoupí. Velkou roli tam mohla hrát i skutečnost, že na podzim u nás schytali debakl 10:4. Nejspíš se báli, že by se to mohlo opakovat. Schvaluji plno odkladů a vždy se soupeři umí dohodnout a pro dohodu dělají všechno. Paradoxně ještě v pátek přišla žádost Braníka B o odklad a v sobotu další družstvo Braníku H chtělo odklad. Soupeř jim vždy bez problémů vyhověl…
TJ ABC Braník A vs. SK START Praha A 10:0
Tak jsem se dostal poprvé do nové herny Braníka. Musím říct, že proti té staré barabizně je to něco úžasného. Je patrová a pinec má v prvním patře krásnou hernu s 10 stoly, kde se může hrát teoreticky 24 hodin denně / 7 dní v týdnu. V budově je ještě zázemí pro další sporty, hlavně volejbal. Škoda, že tam není úplně ideální spojení a cesta od autobusu tmou (v zimě) také není příjemná, zvláště pro děti. Jinak nic asi nebrání tomu, aby se tam začali vychovávat noví hráči. Jo pořad je tam trenérem Pavel Lopocha. Na toho si asi nikdo z mých spoluhráčů nevzpomene, ale kdysi tohoto Ukrajince do Startu dohodil Zdeněk Veselý. Hrál za Start 3. ligu a celkem dobře. Bylo to ještě za éry Petra Děrkase, Luboše Vorlíčka, Jirky Hrona a dalších. Pamatuji si, že si do pití házel nějaké tablety a vzniklo z toho rčení, že má „vodku tabletnaju“.
Problémy s tímto utkáním jsem popsal v úvodníku. Na zápas jsem dorazil já s Ivošem. Původně měl dorazit Ňéma, ale volal mi v sobotu, a ještě se ani nedostal k podstatě telefonátu a už jsem slyšel, že je zle. Skřehotal jako baba Jaga v Mrazíkovi a k tomu prý měl teplotu. Už jsem to viděl na ztrátu jednoho bodu za kontumaci, když mě napadla spásná a zároveň kacířská myšlenka: povolám Honzu. Tedy pokud bude mít čas a chuť. Nechtěl jsem ho rušit ve víkendovém rozjímání telefonátem, tak jsem mu napsal na vocap obsáhlou, vše vysvětlující zprávu a čekal co se stane. Napínal mě celou sobotu V neděli mi to konečně v mobilu píplo a já se začetl do zprávy a tetelil se blahem, jak dobrý jsem manažer, co jsem dokázal (dělám si srandu s tím manažerem). Honza celému tomu stavu dojednávání o odkladu nerozuměl, také mi to napsal, ale podstatné bylo, že se rozhodl v kritické situaci družstvu pomoci i přes to, že měl původně na pondělí jiné plány. Opustil jsem představu mínus bodu za wo!
Dorazil jsem s Ivošem do herny a čekali jsme na Honzu. Přišel těsně před začátkem zápasu a soupeři nás vybízeli k rozehrání. Všichni tři jsme je šokovali, když jsme jako jeden muž konstatovali, že můžeme hrát rovnou, že se rozehrávat nemusíme. Nahlásil jsem sestavu s tím, že jsem říkal vedoucímu týmu Kremlovi, že hrajeme až druhý debl a první singl vynecháváme. Debly evidentně pochopil, ale singly už ne, protože nás napsal v pořadí, jak jsem to hlásil hned na první tři místa. Po zápase (před ním mě nenapadlo zkontrolovat něco, co jsem jasně řekl), jsem sdělil vedoucímu jeho omyl a on se zeptal, co prý s tím!? Úžasné.
Debl jsem hrál s Honzou a povedlo se nám urvat jeden set. Singly byly skutečně o ničem. Jedině Honza by nejspíš byl schopen soupeře škádlit svými výhrami, ale moc se mu nechtělo zápas prodlužovat. V prvním zápase s Fialkou ukázal v prvních třech setech, jak by to mohlo vypadat, kdyby hrál za konkurence schopný tým. Vedl 2:1, ale při představě, že bude muset odehrát v nicneříkajícím utkání ještě třetí singl zápas vedl k porážce 2:3. Od té chvíle jsme všichni vše prohráli ve třech setech a za 55 minut se šli sprchovat.
Honza v hale položil řečnickou otázku: „Koho takové utkání může bavit?“ Samozřejmě nikoho, ale soupeři mlčeli. Byli šťastní, že vyhráli a že nám vrátili porážku, kterou jsme jim uštědřili na podzim u nás. Tam tomu ještě šéfovala Dáša, která neprohrála.
SK START Praha B vs. TJ AVIA Čakovice D 10:8
Béčko se konečně „podívalo“ do své domovské haly a přivítalo soupeře z Čakovic. Tentokrát se v našem týmu objevili dva „nováčkové“: Martin R. a Pavel! K nim jsme nominovali ještě Markétu, Petra a Honzu. Nic jsme nepodcenili a byli v pěti. V Čakovicích jsme na podzim prohráli, nedařilo se tam v podstatě nikomu, jedině Markéta měla aktivní skóre. K nám však teď soupeř přijel jen se třemi hráči, a to vypadalo nadějně.
V jediném deblu museli Martin s Honzou vytáhnout veškeré své umění aby soupeře nakonec porazili po pěti odehraných setech, 12:10 v pátém! Po první rundě jsme vedli 4:2, Markéta hned v prvním zápase vyhrála, Martin s Pavlem prohráli a Honza měl kontumační vítězství. Ve druhé rundě prohráli Pavel a Honza, Martin svého soupeře porazil a Markéta si „vychutnala“ kontumační výhru – 6:4.
Na konci třetí rundy jsme si stále udržovali dvoubodový náskok. Martinovi se po prvním setu „zadřel“ motor a kvůli bolesti musel odstoupit ze zápasu, Honza zvítězil ve třech setech a Markéta v pěti prohrála po boji s Petříkem. Pavel kontumace – 8:6.
4tvrté kolo nezačalo dobře, protože Honza prohrál zápas jedniček týmů, Markéta dodala povinný bod, Pavlovi se nepodařil ani poslední zápas a prohrál. Do posledního zápasu vystřídal na původně Martinově pozici Petr, ale bylo to jen papírově, protože to byla kontumace. Tak jsme slavili upocené vítězství. V tuto chvíli, i kdybychom už vše jen prohrávali, tak béčko nemůže sestoupit!
SK START Praha C vs. VSK MFF UK Praha A 10:3
Céčku se poslední dobou daří a s dnešním soupeřem chtěl tým navázat na tři předchozí výhry. Přišel nám pomoct Pavel, který se chtěl rozehrát na středeční zápas ve druhé třídě za tým B. Pomoc ro byla výrazná a s ním dále nastoupili: tahouni týmu Radek a Dan, znovuzrozený Patrik.
Po deblech a prvním kole singlů jsme vedli celkem lehce 5:1. Prohrál smolně v pátém setu jen Patrik se soupeřovým, ten večer, nejlepším hráčem. Druhá runda byla navlas stejná. Stejný soupeřův hráč uhrál druhý bod s Pavlem, ostatní tři jeho spoluhráči prohráli. Vedení 8:2. První zápas třetí rundy prohrál opět v pěti setech se smůlou Patrik, následně Pavel přehrál 3:0 svého protihráče a celé utkání zakončil desátým bodem suverénní Dan.
Budu se opakovat, ale napsat to musím. Překvapuje mě Patrik tím, jak se stává platným hráčem céčka. Hraje fakt perfektně a měl by se zase pinku začít věnovat. Nezvykle často boduje a je skoro na 50% úspěšnosti. Nejenže hraje velice dobře, ale také hraje v perfektním týmu a klubu, který má špičkové vedení. Ještě tak, kdyby se mu stejně dařilo v „zaměstnání“. Tam moc dobře nehraje. Nejspíš to bude tím, že „nekope“ za perfektní klub se slabým vedením!
KK Konstruktiva D vs. SK START Praha D 2:10
Jak jsem psal v úvodníku díky okolnostem jsme si se sestavou nemohli moc vyskakovat. Nakonec bylo ale déčko hodně silné: Helena, Jirka H., Jirka P. a Mirek! Nemám žádné zprávy ze zápasu, dopisovatel Ivo v něm nehrál, ale podle výsledku to byla jednoznačná záležitost našeho týmu. Soupeři se podařilo bodovat jen přes Mirka, který ale s Helenou ovládl debl naprosto jednoznačně! Poslední dobou se z Mirka začíná stávat deblový specialista. Jirkové měli pětisetovou práci.
Singly byly všechny jednoznačné ať pro jednu nebo druhou stranu. Jen ve čtyřech případech se odehrály čtyři sety, v devíti případech stačily jen tři sety. Helena si stihla ještě celý zápas, který se do výsledku týmu nepočítá, ale do osobních statistik Heleny ano.
Jedno velké setkání
V úterý do Prahy zavítal můj dřívější spoluhráč. V letech 1971 až 1976 jsme spolu hrávali ve Startu. V 18 letech ale Jirka dal vale pinčesu a začal se věnovat své největší lásce, a to koníčkům. Vždy, když jsme měli trénink a Jirka seděl na lavičce a čekal až na nej přijde řada, neustále probíral v časopise Dostihový věstník kurzy a sázky na koně. Zřejmě mu to šlo velice dobře a mezi chuchelskými sázkaři si udělal dobré jméno. Hned po revoluci, ještě se třemi kolegy, založil sázkovou společnost Fortuna. Setkání jsme dávali dohromady od prosince, konkrétní termín setkání se ale narodil na poslední chvíli. Chtěl vidět bývalé spoluhráče: Luďka Pechouše, Ríšu Habrycha, Pepu Zábranského, Tomáše Vystrčila a mě. Bohužel první dva jmenovaní se setkání s Jirkou nedožili – oba se zabili v autě. Pro Pepu to byl termín šibeniční, měl jiné závazky. Takže uvítání Jirky zůstalo na Tomášovi a mě. Prokecali jsme cca 4 hodiny a dozvěděli se plno zajímavých věcí kolem dostihových koní. Slíbili jsme si, že by se setkání mělo určitě opakovat.
A na závěr
V neděli jsem byl na procházce na Pražském hradě a když jsem prošel to, co jsem měl v plánu vracel jsem se na Hradčanské náměstí k autu. U sochy TGM jsem zaznamenal nějaký šrumec, tak jsem šel blíž. Nejdříve jsem zaznamenal devět policistů, kteří byli jak v uniformách, tak tři v civilu s páskou „Policie“ na rukách. Následně jsem viděl, že tam je, nejspíš povolená, demonstrace. Demonstrujících bylo pět (!!!) a tématem bylo: Macinka na hrad“! Hodně velká drzost stoupnout si k soše TGM! Možná že ti vypatlanci ani nevědí kdo to TGM byl. Vyfotil jsem to, protože to už fakt asi neuvidím.
A asi jsem nebyl sám. Zaujalo to i novináře Tomáše Etzlera, ale ten to rovnou srovnal s nedělí, viz ZDE.