Áčko jelo k těžkému utkání na El Niňo a tentokrát nepřekvapilo. Hráči béčka a céčka vyhráli hodně jednoznačně, v případě céčka ta jednoznačnost byla docela překvapivá. Tomáš nám všem poslal takovou novoroční úvahu. Napsal to pěkně, líbí se mi to, tak se podělíme i s dalšími pinkálisty:
Milí tabletenisti,
přeji Vám též v tomto roce vše dobré, neb nepochybuji, že to bude rok více než náročný. Koho volit? Robejška, Okamuru, Babičku nebo Konvičku? Babo raď.
Také se má změnit pravidlo o podání. Nebude se smět nadhazovat míček čtyři metry nad stůl, jak to dělá třeba…, nebudu Martina jmenovat. Má to psychologické důvody: Po té, co Martin vyhodí míček do nebes, začne soupeř přemýšlet o rodinných problémech, a co zapomněl koupit v sámošce, no a samozřejmě podání nevybere, protože prakticky zapomněl i na to, že hraje nějaký pinky-ponk (Heleno, že je má psychoanalýza správná?).
Takže navrhuju, aby každý volil sám sebe. To je asi nejlepší varianta. Vzhůru do Nového ročku. Tomáš
SF SKK El Niňo F vs. SK START Praha A 10:1
Utkání se hrálo na Kotlářce a naši tam odjeli ve složení: Dan, Míla, Káfa a Petr K. Sestava jistě nijak slabá, ale Niňo hrálo doma a tam je silné. Nehrál ani Zbyněk ani Zdeněk, ale nastoupil Tomáš Vrňák. Mě osobně překvapil výkon mladíčka Přídy. Ten kluk jde s výkonem neuvěřitelně nahoru. Vždyť před cca čtyřmi lety jsme ho poráželi v 6 třídě. Šmiknul ho i Štěpán! A teď zatočil s Mílou i Káfou.
Čestný bod udělal světový topspinář číslo jedna Káfa, když svými brilantními spiny porazil obranáře Láďu Plachého! Akorát ho prý bolí celé tělo.
Žádná tragedie z výsledku, s Niněm prohrají i ostatní týmy ohrožené sestupem. Tedy alespoň doufám, že se nezrodí nějaký „překvapivý“ výsledek.
My se musíme soustředit na zápasy s týmy okolo nás.
SK START Praha B vs. TJ Sokol Praha 5 – Stodůlky E 10:2
Hráči Stodůlek vyměnili oproti zápasu na podzim jednoho hráče, my vlastně dva. Místo Patrika a mě hráli Jirka a Radek.
Patrik v době zápasu obhajoval evropské hodnoty a tradice v pořadu proradné „našívaší“ ČT u Jílkové, kde se diskutovalo o muslimských šátcích a zvycích v českých školách a životě vůbec. Viděl jsem to ze záznamu a nevedl si špatně. Ponechám stranou chování a diskusní prostituci zástupců muslimského světa (kromě egyptského novináře), ponechám stranou neuvěřitelnou hloupost při diskusi češek (schválně mám malé č!), které tam seděly zahalené. Zvláště „úchvatná“ byla krasavice, která prohlásila, že její spolužáci o ní říkají, že je dáma. Mě osobně točil marxistický nevychovaný spratek Stropnický. Proč nevychovaný? Jeho rodiče mu asi nevysvětlili, že diskuze je o tom, že nejdřív vyslechnu názor druhého a pak přednesu názor svůj. Neustále každému skákal do řeči a mlel a mlel a nebyl k zastavení. Každého diskutujícího tím zastavil a nikdy jsme se proto nedozvěděli, co chtěl dotyčný říci. Zajímavé zjištění bylo, že nikdy neskákal do řeči muslimům. Ale dost politiky.
Já mám něco s nohou. V pátek mi doktor řekl, že se mi nejspíš bortí klatba. Bolí to jako čert. Zkusil jsem alespoň zahrát debl. Během zápasu to šlo, ale po jeho skončení už jsem to docela cítil. Zůstanu u našeho deblu. Celkem v pohodě jsme s Honzou vedli 2:0 a nic nenaznačovalo, že přijde drama. Jak to tak bývá, ve třetím setu při našem vedení jsme si oba párkrát „zablbli“ a náhle tu byl tzv. Patrikův syndrom. Tedy vedení 2:0, vyrovnání soupeřem na 2:2. Naštěstí jsme s Honzou nezpatrikovatěli (ha nový výraz) a začali hrát „ty naše klacky“ (Patrikův nikým nepochopený výraz). V pátém setu jsme vyhráli rozdílem třídy.
Jirka s Martinem bez výrazného vzrušení v pohodě smázli soupeře 3:0. Vlastně pozor, vzrušení bylo a pořádné. Takové, že my jsme na prvním stole skoro nemohli hrát, takový to byl hluk. Jeden z dvojice soupeřů, který si o sobě již dlouho myslí, že je lepší jak Waldner v dobách své největší slávy, si vzal do hlavy, že Martinův servis je neregulérní. Hádal se do krve, Martin mu vždy jen odpověděl, že počítají domácí a tak stav bude takový, jaký hlásí rozhodčí. Já toho hráče znám, měl jsem s ním také výstup před třemi lety u nich. Tam to nebylo kvůli servisu (jak píše Tomáš, nadhazuji dostatečně vysoko), ale z jiného důvodu. Zažil totiž Patrikův syndrom. Vedl 2:0 na sety a prohrál 2:3. Od třetího setu se začal chovat jako blázen. A protože na servis nemohl, tak si vymýšlel neuvěřitelné věci. Byl by snad schopen mě nařknout, že schválně hraji levou…
Nejhorší ale bylo, že v tomto deblu totálně rozhodil svého spoluhráče, kterému Martinův servis nevadil a naopak mu vadilo hádání spoluhráče. Naštval se tak, že pak zápas hrál absolutně bez zájmu.
Martina jsem oproti zvyklostem postavil na áčko a ten hned smáznul soupeřovu jedničku, které také servis nevadil a snažil se hrát. Martin své zápasy vyhrál shodně 3:0 a to musel jako áčko překonat tu strašlivou mezeru mezi zápasy.
Pak šel na stůl Jirka a Radek. Jirka měl za soupeře někoho, kdo vypadal jako útočný hráč, ale bylo to jen zdání. S Jirkou brzo pochopil, že přes kontr to nepůjde a tak začal čekat na Jirkovy chyby. A ty bohužel přicházet začaly. Přesto se Jirka rval o každý míček a bylo z toho pět setů. Když vyhrál lehce čtvrtý set, myslel jsem, že už půjde. V pátém nechal soupeře moc odskočit a prohrál 2:3.
Radek měl ve čtvrté třídě premiéru, a i když první utkání prohrál s „Waldnerem“ vedl si dobře. Zvláště první dva sety, které vyhrál. A byl tu opět náš klubový syndrom. Radek prohrál další tři sety, pátý 12:14. Od stavu 1:10 dělal taktické nesmysly. Chtěl jsem mu dát time, ale nechtěl jsem ho rozhodit.
Po něm se dostal ke stolu Honza a zahrál tak, jak jsme u něj zvyklí. Nezdržoval to a v tempu zvítězil 3:0. Po něm doslova urval Jirka vítězství 3:2 s jedničkou soupeře, a to už prohrával 1:2. Radek zahrál excelentně ve svém druhém zápase velmi lehce Jirkova prvního soupeře. Tady se stodůleckému nevyplatilo čekat na chyby Radka. Nejenže jich moc nedělá, ale jemu vyhovuje pindit třeba půl hodiny.
Druhou rundu uzavírali dva naši nejlepší. O Martinovi se nemá cenu rozepisovat, bylo by to stále stejné (lehce 3:0). Honza hrál s hádavým hráčem, a protože znám Honzovy servisy, čekal jsem zase pěknou melu. Ale nic se nedělo! Přitom, jestli někdo tvrdí, že Martin nenadhazuje, tak v tom případě Honza „podhazuje“. Ze strany Wladnera nepřišla jediná výtka. Je pravda, že Honza svým servisem opravdu jen uvádí míček do hry a nic v něm nemá. Také jsem si už párkrát povzdechl: „Kdyby měl Honza můj servis“, plno pětiseťáků by se změnilo na tří. V tomto utkání Honza vyhrál 3:1, ale ve čtvrtém setu si to rozdávali až do konečného stavu 17:15. Tak skončila druhá runda zápasů.
Radek šel hrát s jedničkou a velmi rychle prohrával 0:2 na sety. Dál jsem nechápal, co se stalo. Radek hrál stále svou hru, ale soupeř najednou „odešel“ herně a možná i duchem. Radek dotáhl zápas po pěti setech do vítězného konce. Je vidět, že Patrikův syndrom začíná být populární i v jiných klubech. Za chvíli se o něm začne vyučovat na trenérských kurzech.
Protože Honza ukončil své utkání celkem rychle a na vedlejším stole to bylo těch 0:2 a půlka setu, musel ke stolu ještě Martin s Waldnerem. Kdo by si myslel, že za stavu 9:2 pro nás už emoce ochladnou, ten by se šeredně mýlil. Martinův servis opět soupeře vytočil do běla a stále něco připomínkoval. Martin si ho nevšímal a vedl 2:0 (6 a 2). V průběhu třetího setu Radek ukončil celé utkání, ale já to vtipně zamlčel, neb jsem chtěl škodolibě soupeři zkazit procenta! Po zápase už byl soupeř zase klidný a šel se s námi všemi rozloučit.
SK START Praha C vs. KK Konstruktiva C 10:0
V první půli to bylo první utkání v sezóně, protože se odkládalo utkání s matematiky. A bylo to zároveň první utkání Adama za Start. Tenkrát mu to nevyšlo (1:3) a tak jsem mu dal příležitost k opravě. Dále s ním nastoupili Vašek, Ivoš a Tomáš.
Docela zajímavý byl průběh zápasového dne z pohledu soupeře. Po obědě sedím u kávy a najednou volá neznámé číslo. Na druhém konci se dotyčný představí, a že je z Konstruktivy a má dotaz: „Prosím vás máte u vás šatny? A sprchy? Dá se po zápase osprchovat?“
V první vteřině jsem si myslel, že si ze mě někdo ze známých dělá srandu, ale jako hlas Zábrany to neznělo. Pak mi došlo, že zástupce klubu, který píše na soupisky hráče pod jiným jménem a který hraje své zápasy na chodbě střední školy, to myslí zcela vážně!
„To si děláš srandu? My jsme klub s padesátiletou historií. My měli sprchy v době, kdy ta vaše škola ještě ani nestála“ odpověděl jsem. Poděkoval a zavěsil.
Za tři hodiny volal znovu a já se děsil, že se zeptá, jestli nám teče teplá voda nebo jestli tam máme záchody. Nic takového, ale praktická otázka: „To jsem ještě já. Dá se tam u vaší haly zaparkovat?“ Řekl jsem mu po pravdě, že na obou březích Vltavy bez problémů, ale za peníze přes parkovací automat. „A kolik to stojí? To bude asi drahé?“ Řekl jsem, že nevím (to je pravda), a že nejlepší bude přijet MHD. Už pak nevolal, ale vyšperkoval to po příchodu na zápas. Ten začíná v 19 hodin s tím, že hernu máme od 18:30. Přišel po šesté a první, po čem se pídil, bylo jestli „to už máme napsané“!
Byl jsem v hale jen na debly, a když jsem viděl hrát matadorský debl Ivo s Tomášem, tak jsem šel raději domů. Musím napsat, že Adamovi vyšla odveta skvěle a zmastil své soupeře rozdílem třídy. Ivoš mi pak napsal na mail:
„Z jednoznačného vývoje zápasu bych snad jen zmínil naše trápení ve čtyřhře. Mě osobně bylo trochu líto mého prvního soupeře, a tak jsem se po odehraných dvou setech rozhodl si odpočinout a věnoval mu set. Abych to zase moc nezdržoval tak jsem to napravil ve čtvrtém setu a vyhrál v rychlém tempu 11:2. Přeci jen byl tam větší rozdíl ve výkonnosti. Asi jsem to neměl tak hnát, jen pak chudák sbíral míčky a asi si myslel, že se vytahuji. Ale já jen myslel na ostatní. Příště raději zvolním, ať je to napínavější.
Když byl Adam aktivní, soupeři mu nestačili. Tomáš bojoval, částečně i se sebou, ale zahrál spoustu skvělých forhendů. Vašek to měl jako klidný trénink včetně asijské obrany.
Vítězství bylo očekávané, nikoliv však tak jednoznačné.