Áčko se těšilo na Michli s tím, že jí doma šmikne. Béčku se nedostavil soupeř a céčko vyhrálo na stolech klubu, který má už letos v soutěžích myslím tři výhry wo. Je to tak daleko, že se tam asi soupeřům nechce.
SK START Praha A vs. TJ Sokol Michle B 5:10
Máme v paměti ještě smolné utkání v Michli, kdy jsme vedli 6:1, abychom nakonec prohráli 6:10. V klucích bylo velké odhodlání tento výpadek doma napravit, zvláště když soupeř přišel v sestavě, která opravňovala myslet na vítězství! A opravdu naši borci začali velmi dobře. Vyhráli oba debly, sice v pěti setech, ale na to se historie neptá. Jenže pak v první rundě bodoval až Dan, tři singly před ním kluci prohráli. Míla s Petrem J. smůlovatě v pěti setech. Ale i zde se dá použít to o té historii. Druhé kolo mělo stejný scénář, bod udělal zase jen Dan. Jenže to bylo ten večer z jeho strany vše. Další dvě utkání prohrál Dan v pěti setech po velkém boji. Pátý bod přidal Míla.
Malý zádrhel nastal v úvodu utkání. Kapitán týmu Martin byl mimo republiku a tak se nevydařila tvorba sestavy v zápise. Kluci se sice na nějaké taktice dohodli, ale to se pak při vlastním zápisu nerespektovalo. Po zjištění panovala napjatá atmosféra, která možná trochu ovlivnila podvědomě přímé výkony. Ale kluci už po zápase, byli plni optimismu do dalších bojů o záchranu divize.
Je fakt, že metodiku přípravy na každé utkání by si měli osvojit a konzultovat s někým zkušeným. Špatně připravený zápis už tady byl několikrát, navíc to občasné střídání…
SK START Praha B vs. TJ Malešice B 10:0 wo
Hráči Malešic nedorazili. Včas se omluvili s tím, že tento týden prostě nedají dohromady ani tři hráče, kteří by k nám mohli dorazit. Hledat termín pro odklad se jim moc nechtělo. Ono by to bylo složité i z našeho pohledu. Tělocvična nám pane neříká a je celý týden jinak obsazená. Možná by se to vešlo do jarních prázdnin, ale to by možná z hlediska personálního bylo to samé. Vzdali to s tím, že by u nás stejně prohráli. Jejich pocit ještě umocnilo, když se podívali, jak jsme vyběhli s El Niněm.
Přesto, že jsem věděl, že nedorazí, nezrušil jsem účast. Ještě teoreticky, ale opravdu teoreticky, hrozilo, že by se mohli objevit. A kdybychom tam nebyli, kontumace by mohla být opačná. Ale takové sviňárny se snad nedělají.
Jirka přišel, a když zjistil, že nikdo nepřijde, prohlásil: „Tak to jdeme domů, ne?“ Sjeli jsme ho s Honzou pohledem a už se začal svlékat. Domluvili jsme si „davis cup“, matadoři proti mladíkům. Patrik stále prohlašuje, že je nejlepší deblista, tak jsme se rozhodli to prověřit.
První dvouhry byly: Patrik – Martin a Jirka – Honza. Druhý singl měl velice rychlý průběh a Honza nedal Jirkovi nejmenší šanci. My jsme s Patrikem hrály dlouhé sety, i když byli myslím také jen tři. Patrik mě zase po dlouhé době porazil. Vedl 2:0 a opět začal pochybovat o svém vítězství: „Nojo, už je to tady, vedu 2:0, to určitě zase prohraju 2:3“ Přesně to se totiž stalo v září na tréninku. Chtěl jsem to zopakovat, ale nějak mě ten míček tentokrát neposlouchal. Navíc ta moje současná bolest, kdy nevím proč, ale 80% úderů hraji na střed stolu a tím se šidím o délku. Patrik má skutečně dobrý blok bekhendem. Tedy abych byl přesný, vynikající blok, ale musí na něj stát. Jakmile se musí, byť jen mírně pohnout, už to tak nebezpečné není. To je nejlepší taktika, rozběhat ho, pak zoufale nestíhá.
Každý můj úder (nejen můj, dělá to všem) komentuje tak, že vlastně pak nevím proč ten pinec hraji. Všechny míče ode mě jsou: „náhoda“, „šmrdla“, „zase prase“ (když opravdu je), „zase prase“ (subjektivní výkřik i když nebylo), „ani neví, jak to dal“, a další. Ani si to nepamatuji, protože to je za každým míčkem něco. A do Patrika to jsou: „ty naše klacky“ (stále nevíme jaká je správná definice klacku), krásný míček (je jedno jestli to bylo prase), „světový úder“ a další lichotivá pojmenování.
Jak jsem psal, hrál ale jinak celkem dobře. Však mu také Honza po tréninku řekl, že takhle by měl hrát i v zápasech. Jenže ono to nejde. Nastoupí proti němu někdo s trávou, anťákem, nebo nedej bože s prkýnkem a, jak říká Martin R., je tady čas na to, dojít si pro „pemprsku“!
Ono by jen stačilo, aby na tréninku byl Radek s Vaškem. Vaška probudíte o půlnoci, postavíte ho rozespalého proti Patrikovi, on si ho vychutná ve třech setech a půjde zase spokojeně spát.
Celkově mladíci vyhráli 3:2, když naše body dělal jen vynikající Honza. Debl jsme s Honzou prohráli 1:3. První set byl náš, ale pak to už nešlo.
TJ Sokol Běchovice D vs. SK START Praha C 1:10
Do zápasu céčka jsem musel naskočit i já a navíc jsem musel povolat i Adama, kterého jsem do takové dálky nechtěl původně tahat. Destinace Běchovic je jen pro mobilní hráče. Hrál sice nemobilní Ivoš, ale ten už to absolvoval vloni a má MHD nastudovanou. Čtvrtým byl Radek. Celá situace nastala kvůli nemocným Heleně a Vaškovi. Zkoušel jsem Patrika, ale ten měl pracovní povinnosti.
Debly hrály ve složení: Radek + Adam a Ivo + Martin. Oba shodně prohráli první sety a shodně 8:11, aby pak shodně vyhráli zbývající tři sety. Já s Ivošem jsme museli vynaložit úsilí o jeden míček větší než kluci (my na míčky 41:19, kluci 41:28).
Dále se hra vyvíjela tak jednoznačně, že snad ani není o čem psát. Všechny zápasy skončily 3:0, i ten co prohrál Radek. Jen Adam si zase neodpustil pět setů. Prý proto, aby si takovou dalekou cestu z centra pěkně užil.
Čestný úspěch zaznamenal hráč soupeře se stylem podobným tomu z Kyjí. Ale nemusel vyhrát, kdyby mu to Radek totálně neusnadnil. Poslední dobou totiž Radek chodí hrozně často od stolu a to dost daleko. Snaží se hrát míče se spodní rotací, ale technicky to nezvládá. Bekhend „seká“ před tělem a to pak samozřejmě musí míček zákonitě vyletět vysoko a soupeř buší. Měl se přijít podívat v pondělí na hráče z Elizzy.
Přitom já znám Radka jako dělostřelce, který nejen ničil míčky, ale i soupeře. Není to od té doby, co nalepil jiné potahy?
Utkání končilo po 1,5 hodině a my se šli převlékat. Ano chybí tam mezičlánek, sprchy. V herně Běchovic prostě sprchy nejsou. Já bych snad takové kluby ani nenechal hrát soutěže. Možná by běchovičtí mohli namítnout, že v areálu sprchy jsou. To je pravda, je to sportovní areál s tenisovými kurty a v budově u kurtů sprchy mají. Jenže se k nim nedostaneme jinak, než venkem tak cca 100 metrů cestou pod krásnými smrčky. Už vloni či předloni nám to místní nabízeli, ale ono vypravit se v propoceném tričku a šortkách po sněhu při mínus 5 stupních není zrovna příjemné.