SK START Praha

Áčko – záchrana v divizi! Béčko – 100% postup! Céčko – porážka!

V to, v co jsme všichni doufali, se stalo skutečností. Naše áčko se nakonec zachránilo v divizi a pro příští rok může v klidu uvažovat co s tím. Béčko hrálo v Bohnicích a vyhrálo stejným skóre jako doma. Céčko „urvalo druhou porážku v soutěži a zase se stejným soupeřem.

SK START Praha A vs. AC Sparta Praha D            10:0

Některé neoficiální zprávy typu „jedna paní povídala“, hovořily o tom, že již jistě sestupující déčko Sparty se na to nejspíš vykašle. Tedy, ne že by hráči nepřišli, ale nedorazí nejspíš podle soupisky nejsilnější sestava.

Tentokrát to nebyla jen šuškanda, ale stalo se to skutkem. Sparťané přišli se třemi náhradníky žákovského věku. Jen nejstarší z nich by snesl přísnější kritérium. Obranář, který na podzim porazil Káfu i Martina. My jsme nastoupili v nejsilnější sestavě: střídavý starťák (hezký dvojsmysl) Honza, Dan, Milda a Petr J.

Honza a Petr kazí standard družstva. Hádejte v čem!

Přišel jsem se na rozhodující zápas o bytí či nebytí podívat a tak jsem se zhostil funkce rozhodčího. Připravil čitelný (Martine!) zápis a vyhlásil první zápasy. Dan hrál s Honzou a Míla s Petrem. Oba debly bez nejmenších problémů zvítězily shodně 3:0.

Dan hned ve své první dvouhře narazil na kolegu s trávou a vyhrál celkem lehce 3:1. Rozdíl mezi oběma byl nejvíc ve využívání spinu, hlavně Danův „spin“ trávou dělal soupeři problémy. V zápasech Míly a Petra to byla konfrontace začínajícího mládí s pinčesovými matadory a vyzněla zcela jednoznačně ve prospěch zkušenosti! Mladík Honza nastoupil proti ještě většímu mladíkovi a hrál v podstatě přesně to, co potřeboval. Stále si udržoval náskok 3-4 míčků a když bylo potřeba, zabral a bylo vidět, že kdyby hrál naplno, bylo by to vítězství mnohem jasnější. Myšleno na míčky, na sety to bylo 3:0. Bavil jsem se o tom s Honzovým tátou a řekl mi, že syn chce, aby si soupeř zahrál a nedostal příliš velkou nakládačku. Já jsem příznivcem spíše opačného přístupu. Když mám na to, porazit někoho rozdílem třídy, udělám to. Poraženého to jen utuží do dalších bojů. A pokud ne, je labilní a nemusí takový sport hrát. Zrovna v případě tohoto mladíka by to bylo správné. Více v zápase céčka.

Za stavu 6:0 pro nás jsem odešel. Čekal jsem urputný boj, kde bude důležité i fandící publikum a dočkal jsem se poklidného a od začátku jasného průběhu zápasu. Možná jsem měl vydržet na sedmý zápas, kdy hrál Milda s obranářem, protože to bylo to, co jsem očekával. Napínavý souboj dvou lišáků. Milda prohrával už 0:2, ale bojovností zápas otočil na vítězství 3:2, když v pátém setu to nejspíš byly nervy – 15:13!

Po tomto zápase se průběh vrátil do obvyklých kolejí, následoval tři jednoznačná vítězství. Honza se rozloučil s účinkováním v našem týmu opět vítězstvím, i když tentokrát musel hrát čtyři sety. Tu půlsezónu ukončil se skóre 13:3 a ohromě nám pomohl. Jsem přesvědčen, že kdybychom alternativu se střídavým startem vymysleli už před sezónou a Honza odehrál i pět utkání v první půlce, tak bychom vůbec neměli problémy se sestupem. Ale po bitvě je každý generál, navíc jsme si před sezónou nemysleli, že takové problémy budou. A nemysleli jsme si to jen my, ale i někteří ze soupeřů, kteří ve druhé půlce nevěřili, že jsme se s takovou sestavou mohli dostat do problémů. Je to hlavně o tréninku. Když kluci v podstatě v sezóně nemohou vůbec trénovat na domácích stolech, je to špatné.

S Honzou už příští rok nemůžeme počítat. Díky svým výsledkům se po odchodu Vlasty Koláře stal ve Vršovicích jedničkou a střídavý start je možný jen do vyšší soutěže. A my 2. ligu nemáme…

Slovan KST Bohnice G vs. SK START Praha B       7:10

Asi tři dny před utkáním mi volali z Bohnic, jestli bychom nemohli utkání odložit, protože jim chybí jejich nejlepší hráč a jde jim o hodně. V případě vítězství by velmi posílili šance na postup do třetí třídy. Nám by sice postup neunikl, protože v případě rovnosti bodů máme s El Niněm i Bohnicemi lepší vzájemné zápasy, ale nebyl by to postup z prvního místa. Navíc kdyby přišly komplikace v utkání s Kbely, tak bychom mohli mít problém. Ale odklad nepřicházel v úvahu, protože pravidla jasně říkají, že poslední dvě kola se nesmí odkládat. V podstatě se se zápasy nesmi vůbec hýbat. Tak proti nám bohničtí nastoupili s jednou změnou, stejně jako my. Místo Patrika hrál Jirka. Patrik jako jediný v domácím utkání nebodoval, v bohnické herně jsem ho plně nahradil já!

Doma jsme vyhráli oba debly, tady to bylo 1:1. Já s Honzou jsme měli stejné soupeře, Pinkase s Matunou. Jasnou porážku 0:3 nám vrátili beze zbytku. V prvním setu jsme s Honzou pokazili asi čtyři tutové míče a už jsme se z útlumu nedostali. Na druhém stole však překvapivě zabodoval Petr s Jirkou. Všechny debly spolu zatím prohráli a zrovna v tom nejdůležitějším to vyšlo!

V první dvouhře nedal Petr Honzovi Pinkasovi vůbec šanci a vyhrál ve třech setech rozdílem třídy. Honza svedl urputný boj s mladíkem, který u nás vůbec nebodoval a možná by prohrál i poslední utkání s Patrikem, kdyby mezitím zápas neskončil. Domácí prostředí dělá divy, protože byl jako vyměněný a evidentně zná každý milimetr herního prostoru. Navíc hrál i jinak než u nás. Toto jsem o něm psal v prosinci:

„Já v takovém divném zápase porazil nejslabší článek soupeře. Divném proto, že to bylo 2:1 pro mě a já zase vůbec nebyl zpocený. Chlapec měl na bekhendu trávu, podával jen s ní a přijímal tak, že si stoupnul do své forhendové strany bekhendem a odkryl celou bekhendovou stranu stolu.“

Tentokrát za celý zápas snad trávou nepodal ani jednou, stál přísně na svém bekhendovém rohu stolu a běhal za stolem jak čamrda a vše hrál forhendem. No běhal. Spíš skákal a tak prapodivně se při tom vlnil, pro mě jednoznačně Kozel Kozlovič. To Pavel Hort, kdysi také člen Startu, byl proti němu ten nejstylovější hráč. A pinkálisti, co Pavla znali, si tedy asi umí představit hru mladíka z Bohnic.

Je pravda, že forhendem vracel někdy neskutečné věci, i když jsem přesvědčený, že někdy sám nevěděl jak. Trávou ani v mezihře skoro nehrál, a když, tak na 90% zkazil. To jsou obraty! A také je pravda, že kromě mě porazil i Petra! V zápase se mnou prohrával už 0:2 a já neviděl problém. Pak mu něco poradil Jarda Radouš, zkrátil servis a měl jsem problém. Ale jsem vůl, protože ve čtvrtém setu jsem opět vedl 10:7 a prohrál.

Proč opět? Protože po prvním zápase s Vaškem Matunou, který jsem jako doma prohrál, jsem nastoupil proti Pinkasovi a za stavu 1:1 jsem ve třetím setu vedl 10:7 a měl jsem navrch. Honza však následně doběhl z pohledu všech (!) přihlížejících včetně mě míč, který měl být jasným bodem pro mě a ještě ho neskutečně dobře vrátil na mou polovinu stolu. Pak přišlo prasátko a následně vyrovnání a já set prohrál. Ve třetím jsem hned prohrával 0:3, 1:3 a 1:5 a podvědomě ztratil motivaci.

Honza překvapivě prohrál s náhradníkem za Cihláře, ale zabojoval tak, jak to umí jen on a porazil jak Matunu, tak Pinkase. Toho opět jako doma v pěti setech a to prohrával 0:2 na sety! Za stavu 2:2 mu Pinkas říkal, že si pamatuje zápas z naší haly, že tam prohrál v pěti setech a v pátém 16:14. Dodal, že by to už nechtěl zopakovat. Nezopakoval. Prohrál pátý „jen“ 11:8.

Výborně ten večer hrál Jirka, když prohrál jen s Matunou. Taktiku na Pinkase a Kozla jsem mu poradil já. Já věděl jak oba porazit, ale sám jsem to nedokázal aplikovat. Jirka má jednu výjimečnou vlastnost. Nechá si poradit a vše dodržuje. Navíc měl přesně hru na to, tyto dva přehrát.

Takže jsme vyhráli a už nemůžeme být umístěni jinak než první. Trochu nám bylo hráčů Bohnic líto, protože bychom jim přáli postup společně s námi. Rozhodně víc než hráčům El Niňa. Ale jak sami řekli, pokazili si to remízou právě s El Niněm a hlavně remízou s Kbely!

AC Sparta Praha J vs. SK START Praha C             10:8

Já se picnu! To je zase závěr soutěže. Ještě, že jsme měli takový náskok. Na Spartu jsem poslal to nejsilnější, co v současné době céčko může postavit (tedy skromně dodávám, že se mnou by bylo ještě silnější), protože jsem chtěl na Spartě vyhrát. Za prvé jim to dlužíme, neb nás doma porazili a za druhé jsem chtěl pomoci k postupu TTC Praha. Tam nikoho neznám, ale jsou mi sympatičtější. Vlastně znám, hraje za ně doyen stolních tenistů nejen v Praze, ale i v republice. Pan Ruzha, kterého si nesmírně vážím. Vždy, když ho vidím, vzpomenu si na kamaráda Ríšu, který mu, neznaje správnou výslovnost jeho jména, říkal „pan Růža“.

Doufám, že hráči TTC nezaváhají doma s posledním týmem soutěže, protože při rovnosti bodů jsou na tom vůči Spartě lépe na vzájemná utkání (2x je porazili). Naopak Sparta to v Běchovicích nebude mít jednoduché.

Ivoš mi poslal zase menší zprávičku:

Díky rozkopané Praze jsme počkali na Vaška a k nelibosti místního strejdy jsme využili čekačku. Bohužel jsme nevyužili ani jejich nabídku na sehrání čtyřher po sobě.

Přátelé ze Sparty jsou zřejmě pod silným ekonomickým tlakem, plno stolů málo místa. Jako bychom hráli uprostřed tržiště nebo v nádražní hale plné lidí. Ke stolům se nedá projít, aniž bys někoho neobtěžoval, nedůstojné, na to, jaká je to hala.

Možná však i díky tomu jsme obě čtyřhry vyhráli, i když s my s Vaškem jsme díky mým kiksům měli namále. Soupeř měl výrazně nižší věkový průměr, ale větší  motivaci a chuť útočit. Bojovali jsme statečně, bylo k vidění spousta krásných výměn i emocí. Jejich nejmladšího, nicméně ambiciózního hráče mí parťáci několikrát přivedli k slzám. Se Zábranou jsme se shodli na tom, že takhle brečíval i mladší Boubelík. Myslím, že ten chlapec z toho vyroste a asi o něm ještě uslyšíme (prý hrál u nás v pondělí divizi). 

Výsledky byly většinou vyrovnané, bojovali jsme, hezky jsme si proti mladým zahráli. Náš prapor drželi včera Radek s Patrikem, i když ani my ostatní jsme snad ostudu neudělali (herně, bodově žádná sláva). Vašek hrál s novou (možná cizí) pálkou a já byl zničen po lyžování. Nicméně po zápase jsem se cítil lépe, než když jsem tam šel. Zvláštní.

Za stavu 8:8 mi došly síly, remízu mohl zachránit už jen Vašek. Sehráli s mladíkem spoustu krásných výměn, bohužel soupeř měl větší štěstí.

Vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, že Ivoš a Vašek neudělají alespoň jeden bod. No jiná pálka a vyčerpání z hor to vysvětlují.

Dodám k tomu pár útržků, které znám od Patrika a dalších lidí přítomných na zápase mimo náš klub. Patrik mi volal své dojmy po zápase cestou domů v cca 22:15. Nejvíc ho rozrušil zápas nejmladším hráčem Sparty, který skutečně nastoupil proti áčku v divizi. Tam ale byl klidný a při hře nic neříkal. Asi byl smířený s porážkami. Ne tak ve „své“ soutěži. Ze zdrojů blízkých Spartě mám informace, že to je suverénně nejsprostší hráč v kategorii do 15 let! Na některé výrazy by si mohli někteří slušňáci vyžádat nějaký slovník, aby pochopili, o čem klučina mluví. A Martin ze Stodůlek by se divil. Nejhorší je, že každému zápasu přihlíží (byl i na Střeláku) s blahosklonným úsměvem hráčův otec, který za celý zápas neřekne svému povedenému synkovi ani slovo. Nevím, co bych dělal, kdyby takhle mluvil ve 12 letech můj syn. Ale ono se při basketu musí běhat, tam není čas na kecy při hře.

Vzpomínám si, jak jsme jako žáci hráli zápas na Střeláku proti týmu, kde tehdy hráli bratři Ezrové. Ten mladší, Jirka, který se později stal mládežnickým mistrem Evropy, také při zápase se mnou dělal věci, které se neshodovaly s fair play jednáním (určitě však nevypouštěl takové sprosťárny jako sparťánek). Jeho táta a trenér v jedné osobě, ihned ukončil zápas, který skrečoval v můj prospěch a Jirku mírně propleskl s tím, že takhle se chovat nebude. Možná i proto pak Jirka byl takový dobrý a zároveň slušný hráč!

Navíc, jak píše Ivo a říkal to i Patrik, klučík se skoro v každém setu rozbrečel. Nikdo neví, jestli vzteky nebo lítostí. Ivo možná správně píše, že o něm ještě uslyšíme, což potvrdil i táta Honzy Krameše. Ale pokud bude k zápasům přistupovat takto a nikdo ho nesrovná, tak o něm možná uslyšíme, ale v jiné souvislosti.

Patrik mi prozradil, že poprvé v životě někomu po zápase nepodal ruku. Na druhou stranu, jak vždycky říkám u takových situací (viz Tomáš a jeho zápas v minulém kole), takové hráče je potřeba nekompromisně zaříznout 3:0.

Ten večer patřil zcela jednoznačně Radkovi. Neprohrál ani jeden zápas a od Zábrany vím, že hrál výborně. Dokázal prý vždy reagovat na nepříznivý stav změnou stylu hry. Porazil i sprosťáka

Když hrála Sparta u nás, napsal jsem, že se všichni hráči chovali příkladně, nefrajeřili a byli slušní (viz tehdejší zpráva). Ještě že tam nebyl Václav Podrazil, ale jen jeho slušný bratr!

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení