SK START Praha

Vzpomínka na kamaráda, mezi vlaky jsme ještě nehráli!

Tento týden hrála, jak jsem již minule avizoval, všechna družstva v jeden den. V pondělí. Áčko doma a vítězně s promyšleným střídáním. Béčko muselo hrát v místě smutných vzpomínek a zavzpomínalo také vítězně. Céčko se ocitlo mezi vlaky a vyhrálo na nádraží.

SK START Praha A vs. TJ Slavoj Praha A    10:7

Martin mi poslal pár jeho postřehů z utkání:

„Když hráči Slavoje vstoupili do tělocvičny, tak jsem si v první chvíli myslel, že se spletli a přišli na nějakou žákovskou soutěž! Všem dohromady bylo totiž zhruba jako mě samotnému, ale to je na tom pinčesu krásné.“

Tak jsem to rychle spočítal, tak hrozné to nebude: Slavoj celkem 66 let, Martin 53. Mimochodem zajímavé bylo jméno nejmladšího jinocha: Kulveit. Vzpomínáte na Kulveita alias Krále z Konstruktivy? Je to jen vzácná shoda zajímavého jména.

„Už při rozehrávce bylo na soupeřích vidět, že ač velmi mladí, tak opravdu pinčes umí. Skoro tak dobře jako my před x desítkami let. Tentokrát jsme to nepodcenili a vyrazili na soupeře v pěti: Dan, David, Míla, Petr J. a já. S tím, že já jsem byl připraven střídat v singlu, v deblu si naopak sedl na lavičku Míla.

Čtyřhry jsme postavili tedy podle zažitých zvyklostí: Martin s Danem a Petr s Davidem. Po prvním kole jsme vedli 4:2. Já s Danem jsme klasicky vyhráli 3:0, Danův klid na trávě a moje tvrdá muzika slavily úspěch. Docela mě uráželo, když mě oba naši soupeři stále hráli dlouhý servis do forhendu a já je vždycky poslal jednou křížem, jednou po lajně!

Po druhém kole to už tak vesele nevypadalo. Dan v tu chvíli nebyl úplně v pohodě a prohrál s jejich nejslabším hráčem, Petr po velkém boji na pět setů nešťastně prohrál a ještě se při tom zranil…

Do třetího kola singlů jsem Petra vystřídal a bez dlouhého rozehrání nastoupil na jejich jedničku. Milana a Davida mladík smáznul ve velkém stylu 3:0 a tak prognóza vývoje zápasu před jeho začátkem nebyla moc optimistická. Do zápasu jsem však vstoupil bez stresu a klidně. (Přesně v duchu toho, co Martin radil v minulé zprávě! – pozn. redakce). Uvolnil jsem vše, kromě základních životních funkcí, a mladého muže smáznul rezolutně 3:1. Z jeho dlouhých, ale rychlých a nepříjemných podání, jsem ho posílal a v topspinových výměnách neměl šanci. Byl to můj o 100% lepší výkon než na Spartě.

Od tohoto momentu dostal zápas vítěznou energii a udělali jsme šňůru 4 vítězných zápasů. Dan se dostal opět do pohody a toho jejich nejlepšího sestřelil také. Musím poznamenat, že to byl zase ten starý, dobrý Sláďa jak ho známe! Nabuzený, rychlý a drzý!!

Milan s Davidem potřebují hecovat a hecovat a hecovat a pak hrají famózně.

Milanův drzý bekhend a Davidův spektakulární, zatočený topspin a bekhend z forhendu do forhendu ven ze stolu, jsou prostě fenomenální!

Petr a jeho zarputilost, jak se chce dostat herně nahoru, je taky příkladná, žádné tzv. “Péťovo pokakání”, ale odvážný topspin z obou stran. Velký bojovník i přes bolest!!

Všichni jsme podali vyrovnaný výkon, každý 2x vyhrál (Petr a já jednou) a Dan 3 x, k tomu stabilní čtyřhra a vítězství bylo naše.

Musím říct, že v žádném zápase se nedá dopředu odhadnout, jak dopadne! Platí totiž:

Všichni umí pinčes.

Všichni mají výborné podání.

Všichni chtějí vyhrát.

SK Dolní Měcholupy B vs. SK START Praha B       5:10

Hráli jsme v herně klubu, za který do poslední chvíle nastupoval Ríša Habrych. O vzájemném utkání stále mluvil a těšil se na něj. V této herně jsme spolu vyválčili nejednu bitvu, pro mě vždy vítěznou. Obecně se mi zde ale moc proti ostatním hráčům nedařilo. Původně jsem chtěl utkání nějak pietně zahájit, ale viděl jsem Ríšu všude a nedal bych to. Stále jsem se s tím úplně nevyrovnal, možná to někdo nepochopí, nebo pochopí, až ztratí někoho, s kým 46 let prožíval neskutečné věci.

Hráli jsme v obvyklém složení, tedy Honza, Jirka, Patrik a já. Debly byly také klasické: M+H, P+J. Já s Honzou jsme hráli proti bratrům Vojtovým a ti si nejsou podobní jen fyzicky, ale i herně. S oběma jsem již v minulosti prohrál. Tentokrát stříleli do všech míčů a vycházelo jim to. Průběh jednotlivých setů byl však docela zajímavý. V prvním jsme s Honzou najednou, aniž bychom se rozkoukali, prohrávali 1:7. Za tohoto stavu jsme zapnuli a stáhli na 8:8 (!) a pak se střídali po míčcích do stavu 12:12. Pak nám dva ulétly a první set byl soupeřů. Ve druhém to bylo v podstatě to samé, zase jsme dotahovali náskok, abychom prohráli na výhody. Třetí set už byl z naší strany dobře sehraný a my ho vyhráli. Ale byla to jen labutí píseň. Čtvrtý bez větších problémů vyhráli bratři.

Náš druhý debl je krásně sehraný a býváto většinou velká jistota bodu. Teď to po prvním prohraném setu chlapci rozbalili, jak je známe, a bez větších problémů zvítězili.

Co napsat k první rundě zápasů? Honza hned v prvním zápase rozehrál svůj famózní večer, když prohrál celkově jen dva sety ze čtrnácti odehraných. Na Honzově hře je úžasná ta neskutečná bojovnost, žádný míč není ztracený a do každého zápasu nastupuje s jasným odhodláním – vyhraju! Prohrané míče nebo sety jdou na vrub tomu, že rok a půl nehrál a v zápase si vlastní nerozehraností zkazí cca 80% míčů. Umění soupeřů s tím nemá až tak co dočinění.

Teď si uvědomuji jednu věc. V souvislosti s tím, co nedávno napsal v jedné ze zpráv Martin. Honza vždy nastupuje v bojovné náladě do každého utkání, zápas pro něj není nikdy ztracený, i když se vyvíjí nepříznivě. Po případně prohraném zápase nerozebírá důvody, proč zrovna teď prohrál, netvrdí, že „toho jsem vždycky porážel“. Nežije minulostí, a to přitom také hrával druhou nejvyšší soutěž, tehdy nazývanou Národní liga. Jsem hrozně rád (a věřím, že nejen já), že se opět vrátil ke hraní a že mu drží záda a zdraví obecně. Velká zásluha Martina, že si ho stáhl k sobě do firmy. Takže předběhnu a napíši, že tento večer vyhrál Honza všechny své zápasy a čtyřmi body přispěl k vítězství. Nejlepšímu hráči soupeře, mladšímu z bratrů, evidentně vadilo, že takový hráč hraje 4. třídu.

Jirka si v prvním zápase neodpustil svoji novou libůstku, kterou mě deptá od začátku sezóny. Kolikrát už v setu vedl 10:7 (ano přesně tímto rozdílem už několikrát!) a prohospodařil toto vedení! Ale dokonce tak, že prohraje 10:12! Věřte, vážení čtenáři, že je to opravdu pokaždé! Tady v prvním zápase s jedničkou soupeře to opět přišlo. I díky tomu ten zápas Jirka prohrál. Na lavičce jsem mu říkal, že příště mu nahlásím time.

Patrik nastupoval proti nejstaršímu hráči, ale hráči s materiálem, konkrétně sendvičem. Patrik nemá rád žádný materiál, který není čistým softem a podle toho vypadal i výsledek zápasu, 0:3.

Já nastupoval proti staršímu z bratrů, se kterým jsem naposledy prohrál. Tentokrát ale neměl vůbec šanci. Vůbec jsem se nepoznával, jel jsem jako fretka a vyhrál 3:0. Malá odbočka. Asi před čtyřmi či pěti lety jsme rovněž hráli stejnou skupinu jako D. Měcholupy a Ríša mě celou sezónu zásoboval maily s rozbory hráčů, proti kterým hrál. Bylo to docela podrobné a musím uznat, že i celkem správné postřehy. Řídil jsem se tím a pomáhalo to. Tehdy jsem mu řekl, ať mi pošle i rozbor svých spoluhráčů. To pochopitelně odmítl. Myslím, že mi tentokrát Ríša vedl ruku a radil jak na ně. Také jsem mu po utkání nahoru poděkoval.

Druhá runda byla v úplně stejném duchu, jen s malými odlišnostmi. Honza ztratil s jejich jedničkou avizovaný první set na výhody. Jirka si opět neodpustil libůstku v podobě vedení 10:7 a následné ztráty setu 10:12. Chtěl jsem mu dát time, ale nějak jsem se neodvážil. Prohrával zase 0:2, ale další tři sety tentokrát vyhrál. Začíná se z toho stávat tradice podobná té Patrikově: vedení 2:0 a prohra 2:3. A jak myslíte, že se vyvíjelo utkání Patrika? Přesně v duchu daného pravidla v předchozí větě popsaného! Já se opět nepoznával a smetl jsem hráče se sendvičem nekompromisně 3:0. Následovalo poděkování nahoru. Třetí kolo: Honza bez problémů, i když se ztrátou jedné kytičky (setu). O tom, že to soupeřovo vyrovnání na 1:1 byla náhoda, svědčí skóre dalších setů: 11:1 a 11:5 pro Honzu. Já se svým soupeřem ztratil první set, soupeř to byl historicky pro mě také nepříjemný, tentokrát výhra bez problémů a následovalo tradiční poděkování nahoru. Věřím tomu! Nějaké fluidum tam být muselo, takhle dobře a přitom lehce, jsem už dlouho nehrál!

Jirka neponechal nic náhodě a suverénně vyhrál 3:0. Sendvič mu obecně problémy nedělá a tak k libůstce nedošlo. Bohužel Patrikovi ten den vůbec nevyšel a opět prohrál lehce 0:3. Přitom viditelně zhubnul. Dle jeho teorie, že hubnutím se zvyšuje herní vyspělost, by měl být neporazitelný…

Utkání ukončil Honza lehce po dvou hodinách. D. Měcholupy byl vždy nepříjemný soupeř, tentokrát však neměl šanci.

TJ Slovan Svoboda vs. SK START Praha C            3:10

Tak toto bylo zajímavé utkání. Škoda, že nemám nějakou reportáž od zúčastněných. Už jen to, kde soupeř hraje svá domácí utkání. Hraje se v depu kolejových vozidel v Praze 4 ve druhém patře administrativní budovy v kanceláři č. xx…. Než se dostanete do „herny“ procházíte mezi vlaky!

Já jsem v tom místě někde kdysi dávno hrál s podvodníkem Pištou nějakou odborářskou soutěž a bojím se, že to bylo v těch samých prostorách. Byly to původně dvě velké kanceláře, propojené dveřmi, v každé jeden stůl, za hráčem na zdi umyvadlo. To asi aby se mohl mezi míčky napít…

Tehdy tam nebyla možnost se osprchovat. Neznám podrobnosti ze zápasu, tak nevím, jestli se to změnilo. Jsem zvědavý, jak se rozšiřuje základna nových klubů a jaký je nedostatek prostor pro hraní, kde se ještě všude bude hrát!

Podle strohých a neúplných informací Vašek s Adamem vyhráli bez problémů, Helča s Radkem po velkém boji prohráli v pěti setech, když vedli 2:1. Utkání zřejmě nevyšlo Radkovi, protože prohrál dvakrát ze tří zápasů. Je však nesporným faktem, že má velké problémy s loktem, nějaký zánět už 14 dní. Vím sám z vlastní zkušenosti, jak je to nepříjemné a omezující. Proto velmi oceňuji jeho odhodlání hrát a táhnout céčko k postupu. A že je to přání všech, dokazuje SMS od Heleny. Psali jsme si ohledně nominace na další utkání, já zapomněl, že mi říkala, že na Kbely nebude moct přijít, tak mi to v SMS připomněla a vzápětí napsala, cituji: „Tak hlavně ať vyhrajou a postoupíme!“. Vzápětí přišla ještě jedna SMS: „CHCI DO PĚTKY!!!“. Panečku, to jsou ambice! A správné!

Za soupeře nastoupil nějaký Zdeněk Mička. Musel jsem se rychle podívat do STISu na jeho fotku. Takhle se jmenuje tatínek našeho Štěpána, jinak dlouholetý člen Startu. Nedovedl jsem si představit, že by hrál jinde. Ufff, nebyl to on, jen shoda jmen.

Helča mi pak poslala několik fotek, které dokreslují tuto zprávu. Viz níže.

img_1341-web
Tak tady to někde nejspíš bude!
img_1342-web
Radost po utkání
Ruční odstavení na vedlejší kolej
Ruční odstavení na vedlejší kolej
Helča vychází z herny stolního tenisu...
Helča vychází z herny stolního tenisu…

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení