Vítězná dohrávka áčka, béčku stačí bod, zkrat při utkání céčka!

Byl týden volna, protože v Praze byly jarní prázdniny. Naše áčko toho využilo a sehrálo odložené utkání ve Stodůlkách. Vítězství mělo cenu zlata. K řádnému utkání v termínu nastoupilo proti třetímu týmu soutěže a prohrálo. Béčko hrálo doma proti týmu Turbina Rostock, který byl však spíš Ventilátor Kotěhůlky. Céčko zcela nepochopitelně doma remizovalo s nejslabším týmem soutěže i díky jednomu zkratu.

TJ Sokol Stodůlky A vs. SK START Praha A         7:10

V dohrávce 16. kola náš tým nastoupil proti celkem silnému soupeři ze Stodůlek. Výsledek utkání byl podle mě tak 50:50 a možná by to tak i dopadlo v reálu, nebýt zranění soupeřovy jedničky (dle % ve STISu) po prvním zápase. Toto zranění bylo příčinou tří rozhodujících bodů pro naše borce. Po deblech 1:1 a Petr J., Míla a David vyhráli shodně každý dva zápasy. K tomu ty skreče a bylo tu vítězství 10:7 pro nás. To budou důležité body!

Avia Čakovice B vs. SK START Praha A                 10:5

V tomto utkání naši borci mohli skutečně jen překvapit, ale síla soupeře je dost veliká. Také po odehrání sedmi prvních zápasů to bylo 6:1 pro soupeře. Jenže potom se klukům vydařilo pár zápasů a po dvanácti zápasech to najednou bylo 7:5 pro čakovické hráče a mohlo to být ještě zajímavé. Škoda, že Káfa prohrál pětisetové utkání s Melicharem. Byl jediný, kdo nebodoval. Všechny válcuje fyzičkou, ale herně bez tréninku to prostě v divizi není ono. Třeba si příští rok rád zahraje s béčkem třetí třídu.

SK START Praha B vs. TJ Střížkov E                      10:3

Béčko nastoupilo posílené o Martina, protože bychom tu šanci na první místo v soutěži neradi ztratili. Střížkov umí postavit dobrou sestavu a být nepříjemný. Skutečnost byla však taková, že opět zafungoval „syndrom prvního místa“, kdy někteří hráči soupeře nemají zájem zhoršovat si procenta. Ze sestavy, proti které jsme hráli na Střížkově, dorazil jediný hráč. Chyběl hráč Turbiny Rostock a další hráč základu. Naopak dorazila slečna, kterou si někteří z nás pamatují z dávného vzájemného utkání, kdy ještě jako mladá holčina používala při hře některé docela dost sprosté výrazy, které možná nezná ani Martin ze Stodůlek. Přišli dva nováčci. Jeden hráč základu 7. třídy a druhý, pro kterého to byly vůbec první zápasy v letošní sezoně v nějaké soutěži.

Naše úžasné béčko!

Já si zahrál s Honzou debla. Vyšli proti nám ti dva nováčci a zcela lehce jsme je poslali od stolu. V prvním setu za stavu 10:0 jsem záměrně pokazil míček, nechtěl jsem s nulou, nemám to rád. Hned jsem se omlouval Honzovi, protože vím, že ten, když hraje, tak nezná slitování a nulu nasadí ihned.

Druhý debl, byl náš, dle Patrikových slov, nejlepší debl. A skutečně také neprohráli i když hráli proti papírově silnějšímu deblu soupeře. Patrik viděl závěr našeho souboje a konstatoval, že jsme měli nějaké moc moc slabé soupeře.

Já pro ten večer své účinkování za stolem ukončil a vystřídal mě Martin, což bylo plánované. Nejspíš mu ten večer herně moc nedal, ale to jsme původně nemohli vědět. Začal se slečnou, která ten pinec umí, což je vidět i na hodnocení 4.třídy (56%), 3. třídy (44%) a 2. ligy žen (66%). Ruku má dobrou a Martinovi někdy vracela neskutečné míčky, vyhrála jeden set a možná musel Martin v některých pasážích malinko přidat.

Jirka překvapil asi i sám sebe prohrou se soupeřovou dvojkou. V posledních dvou, třech zápasech Jirka začíná prohrávat vyhrané zápasy. Ve Vršovicích vedl nad mladým otráveným hráčem 2:0 a prohrál. Dnes ve všech setech i v závěru vedl o tři, čtyři míčky a přesto prohrál. Na druhou stranu, tím že prohrál, otevřel dveře k vyniknutí Patrikovi, na kterého na céčku tím pádem čekaly tři zápasy.

Patrik nastoupil proti, dle jeho slov, slabému soupeři z deblu a nestačil se divit. Vyhrál sice 3:0, ale ve dvou setech shodně na výhody 12:10 a jen kroutil hlavou. Prostě si soupeře před zápasem onálepkoval a on ho překvapil.

Honza svého soupeře přejel rozdílem třídy. Po něm nastoupil Jirka proti slečně a v jednu chvíli skoro ztracený zápas (1:2) horko – těžko dotáhl do vítězného konce 12:10 v pátém setu. Patrik v té samé rundě vzápětí také prohrál s Jirkovým prvním soupeřem. Když jsem Patrikovi řekl a zdokladoval, že na Střížkově toho samého hráče přejel 3:0, nechtěl tomu věřit a stále se ptal, kde tedy udělal chybu. Dobrý pocit měl však z toho, že bylo jasné, že kromě něho, bude muset třikrát hrát ještě Honza. Druhé kolo dvouher končili naši nejlepší a bez nějakých problémů oba 3:0.

Třetí rundu zahájil, jak bylo avizováno Páťa se slečnou a asi mu nestačilo, že přidal třetí utkání Honzovi. Rozhodl se totiž, že umožní ještě vyniknout potřetí Martinovi a PROTO prohrál! Jinak by přeci vyhrál. Slečna ze Střížkova, ten večer nezvykle slušná, ale hrála opravdu dobře, má takový mužský styl pinčesu, jiný, než hrají obecně ženy. Sází spiny a drajvy jako by nic. Například závěrečný úder zápasu s Patrikem byl famózní, když tři metry za stolem nasadila ke kontraspinu a Patrik ani nestačil zareagovat! Tohle mi Patrik povolil napsat, dokonce mě o to poprosil.

Honza s Martinem v závěrečných dvouhrách sice ztratili po setu, ale to nic nemění na tom, že oni dva dnes vůbec žádnou velkou snahu vyvinout nemuseli.

Protože do konce soutěže chybí dvě kola a máme náskok šesti bodů před druhými Bohnicemi, stačí nám k jistému prvnímu místu ze dvou utkání získat jeden bod. Ale rozhodně nechceme nějak spekulovat, s posledními soupeři (Bohnice a Kbely) chceme vyhrát. Do Bohnic byla nahlášena sestava: Martin R., Petr K., Honza a Jirka. Patrik dostal volno, ne proto, že doma proti Bohnicím nebodoval, ale proto, že jede den před tím hrát za céčko. Chceme Spartu v 6. třídě porazit i když už jsme na 100 % první. Za prvé jim musíme oplatit porážku z domácího zápasu a za druhé nechceme být my ten jazýček na váhách, který by měl rozhodnout o postupujícím z druhého místa.

SK START Praha C vs. SK Vršovice B                    9:9

Céčko čekal v domácí hale beznadějně poslední celek soutěže, kterého jsme na jeho půdě porazili lehce 10:0. Soupeř hrál v úplně stejném složení. Je fakt, že z našeho týmu z toho vítězného utkání nastoupila jen Helena. Dali jsme příležitost také Pavlovi, aby ukázal, jak jde jeho forma nahoru. Dále hrál Tomáš a jako potenciální čtyřbodový hráč byl Adam. Jo jak se říká, papír snese všechno, tedy i papírové předpoklady, ale tady vzaly za své!!

 Já si tedy i s touto sestavou nepřipouštěl žádné komplikace, od soupeře jsem si představoval tak maximálně dva body. Některé výsledky mě překvapily, stejně tak jako nesmysl, který přišel v závěru utkání z naší strany. Doporučuji vrátit se v archivu k utkání hrané u soupeře a mému komentáři. Píši tam, mimo jiné, že Patrik mě zakázal o utkání psát protože „bylo o ničem“. Já sám jsem si to přečetl a ještě víc jsem nechápal ztrátu bodů.

Výborně hrála ten večer Helena, a nebýt jejích tří bodů, byli bychom asi ještě překvapenější. Škoda, že prohrála s hráčem, kterého u nich šmikla. Ale to už bychom chtěli moc, děkujeme za tři perfektní body! Ty tři body měl dát Tomáš nebo Adam, uhráli oba jen po dvou. V první polovině soutěže hrál náš spoluhráč z Bulharska Ivan, který si před rokem na Hamru zpřetrhal šlachy a pinec viděl tak akorát možná v televizi, ale ve Vršovicích neprohrál.

Já jsem v domnění jednoduché záležitosti odešel v průběhu prvních dvouher z haly a možná to byla chyba. Minimálně radou bych určitě klukům byl užitečný, Helena evidentně rady nepotřebovala. Ráno jsem uvažoval, že si vezmu věci na pinec sebou. Škoda, že jsem to neudělal. Mohl jsem třeba střídat za stavu 9:8 pro nás.

Divil jsem se například, že u nás neprohrál ani jeden zápas hráč Polášek. Měl nejspíš velkou kliku. Tři zápasy vyhrál 3:2, tedy po pětisetových bitvách. Ve dvou případech (Adam a Pavel) vedl 2:1 na sety, naši vyrovnali a prohráli pátý. S Tomášem prohrával už 0:2, ale přišel tzv. Patrikův syndrom a bylo to. I když u Tomáše je to jiný druh syndromu. Nemohu se totiž zbavit dojmu (a to už několikrát), že Tomáš při vedení 2:0 přejde do modu velkého sebeuspokojení a začne hrát jako by říkal „tebe, frajere, přejedu lehce i ve třetím setu“.

Do stavu 8:6 pro nás se zápas vyvíjel tak, že jsme mohli pomýšlet na celkové vítězství. Na stolech hráli se svými soupeři Helena a Adam. Helena svého soupeře vyprovodila velice rychle 3:0. Adam to měl o poznání složitější. Na stůl, kde dohrála Helena, nastoupil Tomáš a chtěl se se svým soupeřem normálně rozehrát. Ťulpas z Vršovic, neznaje pravidla předzápasové rozehrávky, při každém Tomášově servisu do příjmu střelil jak z děla a Tomáš to šel sebrat. Udělal to ještě dvakrát a tak Tomáš vznesl dotaz, jestli mu připadá normální se takhle rozehrávat. Vršovičan reagoval tak, že řekl: „Je to normální, vždyť to tady vy děláte všichni“. Nevím, koho tím myslel, že by Pavla…?

Mě toto udělat, tak jako domácí dám míček pod stůl a řeknu, že tohle nemá smysl a hrajeme. Pak bych ho smáznul dvojnásob rychle, než bylo původně v plánu (vím o čem mluvím, hrál jsem s nimi u nich, poslední místo jim patří právem).

Jenže Tomáše postihl zkrat, bohužel ten nejméně vhodný. Prohlásil, že s idiotem nehraje a šel si sednout na lavičku. Helena chtě-nechtě musela utkání skrečovat ve prospěch soupeře. Dalším průšvihem bylo to, že ťulpas si nenechal líbit toho idiota a začali se s Tomášem velmi nahlas hádat přes celou délku haly. Tím zcela pochopitelně vyvedli z tempa a soustředěnosti Adama, který hrál své dlouhé, pětisetové utkání. Ač Adam před tím vyrovnal na 2:2 setem 11:2 a měl soupeře na lopatkách, tak kvůli řevu prohrál pátý set.

Adam mi poslal svoje vidění celého zápasu, tak mu v této pasáži dám slovo:

„Tentokrát jsme hráli s Vršovicemi B, což je poslední mančaft tabulky s pouze jednou výhrou za celou sezónu. Proto jsem čekal, že je rychle „přejedeme“ a půjdeme domů. Nakonec z očekávaného nudného utkání bylo pořádné drama. Ten večer jsme hráli v celkem nestandardní sestavě: Helena s Alicí na jednu čtyřhru a Tomáš s Pavlem na druhou. Já jsem pak nastoupil místo Alice na dvouhry. Čtyřhry dopadli obě 3:1 pro nás. Soupeř se trochu cukal, ale v zásadě proti již sehrané dvojici Helena+Alice neměl šanci a i nesehraná dvojice Tomáš+Pavel vyhrála s přehledem.

Po dobrém deblovém začátku přišla hned první prohra 1:3 Heleny proti Poláškovi, zápas jsem moc neviděl, ale nutno říct, že nás porazil všechny (moje pozn.: Helena ho u nich smetla 3:1). Koukal jsem se mu na pálku a prý ji zdědil po bráchovi. Byly to jakési dva anťáky s vydřeným kolečkem uprostřed, takže se raketa chovala totálně nevyzpytatelně… (moje pozn.: anťák se chová pořád stejně ať s kolečkem nebo bez něj). Byl to fakt nepříjemný hráč, já jsem s ním prohrál v pátém setu, přičemž moje dva vyhrané sety jsem vyhrál 11:2 a 11:3 – takže vlastně nevím, jestli jsem byl tak psychicky labilní já, a nebo on… 

Pak přišla Tomášova rychlá výhra 3:0, Pavlova prohra, moje výhra a pak náhle 3 prohry v řadě a bylo to 5:4 pro soupeře! Tomáš bohužel prohrál těsně v pátém setu, Pavlovi ten den moc nesedl a prohrál opět 0:3. No a mně vlastně taky ne, protože jsem prohrál 1:3 se soupeřem, který má asi 20 % úspěšnost! Fakt ostuda…

Nicméně zápas pokračoval a nám se podařilo pro změnu našimi třemi výhrami v řadě opět vrátit stav na 8:6 pro nás. Helena vyhrála po pěkné pětisetové bitvě proti Pocarovi. První tři sety byly hodně vyrovnané (-9, 10, -8), ale v posledních dvou mu Helena začala nádherně blokovat forhendový topspin a už neměl žádnou šanci. Vždycky dal topspin a pak už jen pokrčil rameny a šel zvedat míček!

Za stavu 9:7 se však stala jedna neočekávaná událost, a sice hádka Tomáše a Pocara a skrečování zápasu ve prospěch soupeře! Zrovna jsem hrál, tak jsem to moc nevnímal, ale Tomáš ex-post říkal, že prý soupeř při rozehrávce zbytečně mlátil do míčku a na otázku proč to dělá, odvětil, „že to tak všichni děláme“ a asi se chtěl pomstít a nepřestal do Tomáše – resp. míčku mlátit. To zase vytočilo Tomáše, který utrousil nějakou asi ne zrovna lichotivou poznámku, což vedlo k jisté výměně názorů mezi oběma hráči a skreči… No, objektivně bych řekl, že asi oběma trochu ujely nervy. Upřímně řečeno si myslím, že z nás při rozehrávce nikdo do míčku „jak šílenej“ nemlátil a Tomáš si mohl myslet pro sebe, co chce a spíš si pak libovat v eventuální výhře, ale zkrátka stalo se. Atmosféra byla přece jen trochu napjatá a jsme jenom lidi…

Utkání nakonec skončilo nerozhodně 9:9 a byla to naše první remíza v sezóně. Snad kromě Heleny, která dělala 3,5 bodu, nemohl být nikdo s tímto zápasem moc spokojen, ale na druhé straně už nám to bylo stejně jedno, protože postup o soutěž výš je již zajištěn!“

Tomáš ten závěr celého zápasu nezvládl a tady jasně ustřelil. Vzdát utkání je možné jen pro zranění, ale kvůli tomu, že někdo je, dle subjektivního posouzení, idiot, to se nedělá! To by takových skrečí bylo nepočítaně. Závěr zápasu byl ve znamení naštvanosti i domácích, protože já věřím, že by Tomáš vyhrál. A o to je to vše horší! Tak se mu měl pomstít a ne mu darovat bod. Je třeba však objektivně napsat, že když jsem o tom s Tomášem druhý den mluvil, tak uznal, že takhle to řešit neměl! Dal mi za pravdu, že ho měl pokořit za zeleným stolem. Tak Tome, příště nejdřív mysli. Stačí, že máme ministra financí, který rychleji mluví, než myslí.

A je tady ještě jedno hledisko, proč to bylo špatně. Čistě hypoteticky si představme, že by Vršovicím stačil bod k záchraně na úkor někoho jiného. Stalo by se to, co se stalo. Nikdo neuvěří, že Tomáš měl problém s chováním soupeře a že ho „chytil rapl“. A už by šlo po Praze, že prodáváme zápasy, to bych byl pěkně nas…ej. Tome, poděkuj vršovickým, že jsou tak slabí, že už je nemůže zachránit ani bodování Extraligy, kde za vítězství jsou čtyři body!

Jedna stará vzpomínka pro pamětníky jako douška na závěr.

Když jsme kdysi na Startu hráli 2. ligu jeli jsme k utkání do Českých Budějovic a soupeřem nám byl TJ Pedagog. Z něj hrál nějaký Steinbauer (snad se to tak píše) a to byl pěkný nervák. Naše vzájemné utkání bylo velmi vyrovnané a emoce pracovaly na obou stranách. Vedli jsme 9:8 a poslední utkání s naším spoluhráčem měl absolvovat výše zmíněný budějovický hráč. Ten den byl vycukaný už od začátku a k tomu se ještě stihl pohádat s vlastními spoluhráči. Po vyhlášení posledního zápasu rozhodčím náš hráč přišel ke stolu a čekal na soupeře. Ten se najednou objevil ve dveřích šatny (ta domácí byla součástí herny) plně oblečený do civilu a na půl huby oznámil: „Krečuju du domu!“ a skutečně odešel. My vyhráli tím pádem 10:8, ale nikomu z nás to nebylo jasné a ptali jsme se domácích co se děje. Jen krčili rameny a říkali, že je to u něj normální, že už to udělal několikrát. Buď ho vytočí vlastní spoluhráči, nebo soupeři.