Týden porážek, stolní tenis s hvězdičkou od 15 let a starý Brůna!

To byl zase týden! Všechna družstva prohrála, béčko a céčko dokonce se soupeři ze stejného klubu – Bohnic. Pokud je snaha zlepšit úroveň mladých stolních tenistů, tak budeme muset zřejmě zápasy některých „borců“ označit hvězdičkou, jako mládeži nepřístupné! Viz text béčka.

SK START Praha A vs. AC Sparta Praha C             5:10

V zápase opět hrozilo, že kluci budou ve třech. Dan a Káfa nemohli nastoupit. Martin proto využil poprvé v sezóně mladíka na střídavý start z Vršovic, Míru Knoblocha.

Když jsem druhý den s Martinem mluvil, velmi mladíka chválil. Letos by nejspíš jedničkou týmu, jako vloni Honza, nebyl, ale všichni jsme přesvědčeni, že příští rok už to bude velmi platný hráč do divize. Martin u něj vypíchnul několik kladů, které u takto mladých hráčů nejsou obvyklé. Tím prvním je výborná povaha i ve vztahu k veteránům v týmu. S tím souvisí i to, jak se chová při hře. Žádné rozčilování, házení pálkou, sprostá slova a hlasité řvaní, jak je to velice často vidět u vrstevníků na stolech Kotlářky nebo Sparty. A nebylo to jen proto, že hrál v týmu se starými otci. Viděl jsem ho v zápase 1. třídy na Spartě, kde shodou okolností hrál proti vrstevníkům a známým sparťanským sprosťákům. Mirek se soustředil jen na hru, neviděl jsem ho dělat žádné kraviny a asi proto tam také plně bodoval.

Při zápase si nechá poradit a snaží se rady plnit. Když nehrál, tak dědkům normálně fandil! Žádné hry nebo surfování na mobilu! Chování podobné jako Honza Krameš. Martin jen kroutil hlavou nad tím, jak to v těch Vršovicích dělají, že tam vychovávají takové hráče. Já říkám, nejspíš práce Honzy Krameše staršího.

Spartě asi letos dohrál jejich nejlepší hráč ze zdravotních důvodů a nevím, jestli by byla k poražení, kdyby hráli Dan s Káfou. Nejspíš ne. Zápas byl vcelku jasný, akorát to nebyl propadák jako s Michlí.

Kluci odehráli maximum, Martin s Petrem J. dělali po dvou bodech, jeden přidal Petr K. Možná trochu smůly měl mlaďoch. V každém svém zápase vždy vyhrál první set a v následujících třech hrál velmi vyrovnané partie. Ale byl to jeho první zápas v divizi a navíc nebyl mezi „svými“ a to hraje také svoji roli. Nejspíš dostane příští týden zase šanci a třeba to bude ještě o kus lepší.

Slovan KST Bohnice E vs. SK START Praha B      10:8

Na tento zápas měl místo mě jet Martin, ale v pondělním zápase se Spartou si něco udělal s ramenem, a tak jsem musel, ač nemocen, nastoupit. Se mnou ještě oba Honzové a Jirka. Je to neuvěřitelné, ale zápas skončil úplně stejným výsledkem jako u nás, tedy tím nejtěsnějším a pro poraženého i nejhorším. A navíc to bylo stejné i výsledkem jednotlivých zápasů. Po deblech 1:1, když jsme vyhráli s Honzou A, na rozdíl domácího zápasu, kde mě ukecal ten, co mu vadily stále moje servisy, ale po servisech Honzových a Martinových ani nevzdechl. Dnes však k servisu neměl jedinou připomínku! Naši dva nejlepší uhráli stejně jako doma po třech bodech. Doma jsem uhrál jeden bod já a Jirka byl bez bodu, v Bohnicích jsme si to otočili. Dokonce jsem zase já hrál o remízu, a navíc se stejným soupeřem jako doma. A stejně jako u nás, dělal 4 body soupeře Kozel Kozlovič.

O tomto hráči jsem už psal vloni, letos, ale asi se toho dá napsat více. Jak píši vždy, má neuvěřitelný drive a střílí z každé pozice a do každého míčku. Už dříve jsem uznal, že tohle umí perfektně a skoro se nemýlí. To je fakt. Jenže dalším faktem je, že tím jeho pinčesové umění končí a nic dalšího neovládá.

Myslím, že mohu trochu hodnotit. Za těch více jak 35 let, co se pohybuji ve výkonnostním, ale i ve vrcholovém ligovém a extraligovém pinku, jsem toho už viděl hodně. A hodně zajímavých hráčů, jejichž hra nebyla rozhodně konvenční. Samozřejmě čím vyšší soutěž, tím vytříbenější styl. Celou dobu reportáží píši o různých typech hráčů, ale nic se zatím nevymykalo. Tady v tom případě to říci nelze.

Kozlovo čekání na servis soupeře jako by vypadlo z klasického seriálu o majoru Zemanovi, kdy se „starý Brůna tak podivně klátil“. Starší ročníky znají, mladší, nechť si to vygůglí. Soupeře při soustředění se na servis vyvádí z rovnováhy tím, jak periferně vidí vysokou soupeřovu postavu při neuvěřitelně klátivém pohybu ze strany na stranu! A není to jen zleva doprava, ale je to také zároveň nahorů – dolů. Takže by se možná dalo říci, že tělo tohoto hráče vytváří při pohybu kruhy! Za pohyb při vlastní hře by se nemusel stydět ani Vinnetou, který se přískoky blíží určenému cíli. A zase: já mu tu pohybovou vitalitu závidím, ale učitelé tělocviku a cvičitelé fitness by z toho dostali nejspíš šok a ptali by se sami sebe, jestli se nezměnilo něco v zákonitostech pohybu.

Ve třetí třídě má tento hráč velice aktivní bilanci (71%), o soutěž výše to už tak slavné není (11%). Ve dvojce už jsou již nejspíš hráči na jiné úrovni. Tohle skutečně může stačit tak od 3 třídy níž. Velice bych se přimlouval, aby u zápasů bohnického plejera byla na začátku umístěna hvězdička s tím, že „není vhodné pro diváky do 15 let“. Mladí hráči hledají své vzory a snaží se je napodobovat. Tady jakékoliv kopírování nejspíš není na místě. I když…? Možná, kdyby to hrál někdo na reprezentační úrovni, mohlo by to Číňany vyděsit.

Vlastní zápas se vyvíjel šíleně. Po deblech to bylo 1:1 a pak dvě rundy to bylo stejné. Po zápasech Honzů jsme vždy o dva body vedli, Jirka a já jsme svými prohranými zápasy zase statečně dorovnali. V třetí a čtvrté rundě na naši borci postupně narazili na Kozla. Nejdřív Honza P., který prohrál lehce ve třech setech. To druhý Honza, jak bývá jeho zvykem, kůži lacino neprodal. Ale prohra 2:3 nás odsoudila do průběžného stavu 9:7 pro bohnické. Pak se stalo to nejhorší, co se stát mohlo. Samozřejmě z mého pohledu, z Jirkova ne. Jirka uhrál bod po boji v pěti setech. Musel jsem nastoupit k zápasu o bod. I když mě nebylo nejlépe, řekl jsem si, že to zkusím a s odhodláním šel ke stolu. Snažil jsem se, ale nebyl jsem trpělivý a prohrál ve třech setech. Musím však uznat, že tentokrát provokatér ze zápasu u nás doma, byl úplně jiný člověk.

Slovan KST Bohnice H vs. SK START Praha C      10:5

Céčko čekal v pátek stejný soupeř jako béčko a bohužel také tento tým prohrál. Bohničtí neponechali nic náhodě a nastoupili s tím nejlepším, co postavit mohou. Naše céčko by jistě postavilo silnější tým, ale já byl nemocen a Patrik nemohl dorazit. Poprvé v novodobé historii Startu nastoupily do singlů dvě ženy: Helena a Marta a rovnou si spolu zahrály debla. Helča mi říkala, že si myslí, že kdyby si Marta šla občas zatrénovat, body by dělala. Jenže co naděláme, nejspíš to mají Káfovi v rodině.

Ivoš mi poslal takový stručný postřeh z utkání, tak autenticky přetiskuji:

Holky hrály výborně, bohužel nebyly dostatečně sehrány na debla. Helena krásně bodovala, její forhendový drajv bych potřeboval. Marta zřejmě doplatila na nerozehranost, ale její přestřelky se soupeřkou lahodily oku. Radek bojoval, někdy i sám se sebou, čtyři pětisetové zápasy, kdo z nás to má? Já mu pokazil čtyřhru, snad jsem to napravil ve dvouhrách, mladý Kadavý byl rychlejší, mně docházely síly. Snad jim to někdy oplatíme.

Tolik Ivo. Ještě mi oznámil jednu smutnou zprávu. Začátkem března zemřel jeho tatínek a dodal k tomu: „Kdo jste ho znali, vzpomeňte, třeba na jím vybojovaný bod za Start v Braníku.“

Obávám se, že současným hráčům Startu už jméno pana Trnovského nic neřekne, ale Ivošův tatínek byl jeden čas skutečně platným členem starťáckého kádru. Mě zůstanou v paměti jeho „taxikářské“ služby, když nás, mladíky, vozil k soupeřům po Praze svým trábošem. Celou cestu mu Ivoš kecal do řízení, opravoval jeho řidičské umění, ale náš taxikář to s ledovým klidem jen občas okomentoval! Byly to neuvěřitelné debaty a já se při nich velmi bavil. Teď si vzpomínám, že ve Startu měli tráboše dva členové. Tím druhým byl pan Trpišovský. Jeden nás vozil kombíkem a druhý sedanem. To bylo rally! Jo a tráboše měl také Honza Hruška, ale to byly jiné jízdy! To je na samostatnou kapitolu.