Áčko se vytáhlo v zápase s céčkem Sparty a po prohře 4:10 u nich doma vyhrálo. Hlavně díky čtyřbodovému střídači. Béčko vyhrálo na Žižkově a Petr zavzpomínal. V céčku bylo „živo“ v suchdolské hale.
SK START Praha A vs. AC Sparta Praha C 10:7
Kluci se na toto utkání velice pečlivě připravovali. Martinova nominace zněla jasně: Dan, David, Míla a mlaďoch Honza. S Káfou jsem si domluvil zaslání zápisu po utkání a netrpělivě čekal na nějaké zprávy. Oproti předchozím zápasům bylo na vocapu nezvykle ticho. Nikdo nic nepsal pro oba Petry, ani pro mě. Nervy pracovaly, ale těsně po desáté to přišlo: vítězství 10:7. Paráda!
Soupeř nastoupil ve stejné sestavě jako na podzim, jen s jednou změnou. Na pozici čtyřky hrál bývalý starťák Franta Schmidtmayer. Jelikož jsme na Spartě prohráli 4:10, tak i přes domácí prostředí by jedna změna v soupisce asi nehrála zas tak velkou roli, i když Franta byl nulový. Jenže my udělali oproti prvnímu utkání také změnu a byla to změna rozhodující. Opět nastoupil na střídavý start půjčený Honza Krameš a to rozhodlo. Hrál famózně a kromě prvního vyhraného pětisetového utkání, další tři vyhrál lehce ve třech setech. Má, chlapec, kde brát. V mateřských Vršovicích už to ve třetí lize dotáhl na týmovou dvojku, resp. jedničku, protože odešel Vlasta Kolář. Je to škoda pro nás, protože příští rok už bude v základu ligového družstva a nebude k dispozici na střídačku. Druhá škoda je, že jsme s tím střídavým startem nepřišli před sezónou. Nebylo by to jen pět utkání za nás, ale deset a nejspíš by nebyly starosti na konci tabulky.
Uvidíme, jaký význam bude mít to, že se klan Kubových doma domluvil a vůbec na tuto možnost přišel. A jsem hrozně rád, že přes počáteční týmové rozpaky „vzít – nevzít“ zvítězilo to, co jsem od začátku vehementně prosazoval, tedy rozhodně vzít. Psal jsem o tom ve Zprávě z 19. 12. 2016 nazvané Dvakrát půlmistr a jednou…. A pak ještě v následující Zprávě z 15. 1. 2017.
Jen v jednom jsem se mýlil, když jsem napsal, cituji: „Nikdo netvrdí, že mladík áčko zachrání čtyřmi body v zápase“, konec citátu. A ejhle, je to tady!
Samozřejmě, že k vítězství byly důležité i body ostatních borců, kteří se o ně podělili spravedlivým dílem. Míla měl podle zápisu dost smůly ve dvou ze svých celkově tří pětiseťáků, které prohrál. Zvláště jeho poslední zápas byl smůlovatý. Prohrával 0:2 na sety a pak v dalších dvou vždy na výhody vyhrál a srovnal. Pátý set ale zase na výhody ztratil. Nakonec jen s Frantou si připsal vítězství.
Vím, že mnohdy to je „hra na hru“, ale byl jsem také překvapený výhrou Dana s Frantou až v pěti setech. A důležité bylo i to, že se vyhrály oba debly. Oproti zvyklostem první debl nehrál ve složení Martin a Dan, ale vedoucí áčka dal přednost právě Honzovi, jako by tušil, že ten večer bude jeho. Škoda, že jsem zápas, kde nastoupil zkušený matador s dravým mladíkem, neviděl.
Obecně je vidět, že vhodně zvolený střídavý start může být pozitivum. Možná bychom měli jít touto cestou a na příští sezónu zase zkusit včas někoho najít. A třeba dva střídače – a bude pokryté jedno místo na celou sezónu.
TJ Sokol Žižkov C vs. SK START Praha B 6:10
Patrik měl, jak říká, zástupko a tak jsme s ním nemohli počítat. Poprosil jsem proto Petra, jestli by nám nepomohl. Hned souhlasil, ale má to malý háček. Jde ten den k zubaři, budou mu odebírat zub a neví, jak bude po zákroku vypadat. Tak jsem to pojistil Radkem, který si rád čtyřku zahraje. Domluvili jsme se, že pokud Petr dorazí, budu já tím náhradníkem. Opět mě bolí asi propadávající se klenba na noze a nemohu pořádně došlápnout. Začalo to už v Suchdole. Dám si debla a budu připravený střídat. Honza a Jirka byli jasní.
Před utkáním jsem uvažoval o složení druhého deblu Radek s Jirkou. Už spolu několikrát hráli a šlo jim to. Nakonec jsem po diskuzi postavil Petra s Jirkou i přes prohru v Malešicích. Chtěl jsem, aby Petr nastupoval do důležitých singlů rozehraný. Možná jsem udělal chybu. Kluci prohráli jasně 0:3. Zato já s Honzou jsme si to užívali. V soupeřově dvojce nastoupil také levák, ale my jsme asi víc sehraní. Hráli jsme fakt výborně, vše nám vycházelo a byla z toho výhra 3:0.
V první rundě šlo vše podle plánu, jen Radek prohrál v pěti setech. Radek měl ten večer opravdu hodně smůly. Makal, dřel jako kůň a všechny tři zápasy prohrál v pěti setech. Bylo nám ho všem hrozně líto. Jsou tam pochopitelně chyby ve hře, ale shodli jsme se na tom, že ty závěry zápasů nezvládl „v hlavě“. Například v jeho posledním zápase hrál proti soupeři, který zle potrápil Honzu a Petra dokonce porazil. Přiznám se, že jsem Radkovi moc šancí nedával, ale jsme zase u té „hry na hru“. Soupeři dělal pasivní styl Radka velké problémy, hlavně nepoznal čop a náraz. Tedy spíš jen náraz, protože Radek moc čop neumí. Všechny nárazy soupeř vyhazoval za stůl. Na tom jsme postavili další děj zápasu a Radek najednou vedl 2:1. Soupeř však vyrovnal a šlo se do pátého. V něm vedl Radek 8:6 a soupeř si vzal time. Protože po tajmu měl mít Radek servis, říkal jsem mu: „tvůj bekhendový servis s pořádnou spodní rotací do jeho bekhendu, má s tím velký problém“. Radek to odkýval, postavil se ke stolu a já myslel, že mě omyjí! Co myslíte? Přišel forhendový dlouhý servis do levákova forhendu a Radek šel sebrat míček- 8:7. Druhý servis byl sice do bekhendu, ale jen s boční rotací – 8:8! A Radka to rozhodilo. Po zápase mi přiznal, že si to vůbec neuvědomil. Jak moji radu, tak pak ten servis. Hlava!
Odbočka. Vzpomněl jsem si na doby dávno minulé, jak jsem již někde, někdy psal. Zábrana hrál v extralize za Start debl s Jardou Kohútem a říká mu: „Kiki (přezdívka), dej krátký servis!“ Kiki na to: „Jo, jo, jo, Pepo, jasně!“. A šup! Kiki dal nádherný dlouhý servis na konec stolu, ideální pro spinaře a Pepa šel už jen smutně pro míček. No smutně, viděl jsem v jeho očích, že by nejraději Kikiho propleskl.
Výborně hrál Jirka, který ani jednou neprohrál a věřím, že by vyhrál i čtvrté utkání, které měl rozehrané, ale Honza byl rychlejší a celé utkání ukončil. Jirkova typická hra a to, že se v zápasech nenechá vůbec ničím rozhodit – kéž bychom to uměli všichni – na soupeře velmi platí. Navíc si občas ještě stihne se soupeřem pěkně popovídat.
Petr kromě soupeřů ještě bojoval s dírou po vytrženém zubu. Správně by neměl po takovém úkonu sportovat (i mě to zubař říkal), ale byl velkou oporou. Ta jedna porážka jde na vrub tomu, že při vedení 2:0 na sety si soupeř evidentně zvykl na Petrův servis a Petr se snažil někdy až moc zbrkle zakončovat. Levou rukou hrající soupeř však ten večer hrál dost dobře.
Honza na našem středečním tréninku na Střeláku hodně kazil, ale přičítal jsem to tomu, že si zkoušel různé herní varianty, ke kterým v zápase není moc prostor. Říkal jsem si, že když „kiksuje“ na tréninku, tak zápas bude bez kiksů. Bláhová myšlenka. Na tomto zápase měl Honza tolik kiksů hranou, že začal přemýšlet, jak hrany z pálek odstranit. Věru těžký vědecký úkol. Třeba ten zápas, co prohrál, nevyhrál soupeř svým uměním, i když to hrál dobře, ale vyhrál mu ho Honza tím množstvím kiksů. V pátém setu Jenda vedl 9:5 a prohrál devět. To u takového hráče normálně snad ani nejde. Ale věřte mi, že 5 (slovy pět!) míčů od tohoto stavu hraných mimo stůl, bylo hranou Honzovy pálky!!!
Navíc celkové prostředí v hale bylo docela šílené. Na dalších dvou stolech se hrál zápas 2. třídy a v hale byl neskutečný hluk a neustálé sbírání míčků z vedlejších stolů. Nejvíc to vadilo právě Honzovi. To kam se na to hrabou suchdolské „Ty naše klacky“.
Na druhou stranu, soupeři byli z té kategorie příjemných protihráčů, myšleno povahově, herně moc příjemní nebyli. Žádné nablblé nebo frajerské chování. To se pak i přes kritické prostředí haly hraje dobře. Dokonce při našem odchodu zaznělo: „Tak ahoj a děkujeme“. Petr svou přítomností trochu zavzpomínal na časy strávené v těchto místech, tehdy však ještě s názvem Tesla Žižkov. Pozdravit ho tam přišel další bývalý člen tohoto klubu, Zbyšek Bernard.
A potěšil mě žižkovský hráč z druhého hraného utkání, který za mnou přišel a pochválil mi tyto moje výplody a že je rád čte. Alespoň tedy někdo…
SK Slivenec C vs. SK START Praha C 2:10
Na utkání na periférii Prahy byli nominovaní hráči, kteří jsou mobilní. Jediná výjimka byl Tomáš, kterého však na místo dovezl Vašek. Nevím, jestli bychom to neměli oslavit. Podle mě takhle daleko snad Tomáš ještě na pinčesovém zápase nebyl v životě nebyl. A velké štěstí, že ho tam Vašek odvezl, kdo ví, jestli by ještě nebyl na cestě!
Podle zápisu se nedá z průběhu zápasu nic moc vypozorovat. Snad jen taková zajímavost, že se v první rundě potkali jazzový hudebník Milan Svoboda se spisovatelem Tomášem a bylo z toho jednoznačné vítězství Toma. A první Radkův zápas byl na vlas podobný tomu z minulého týdne – ztráta prvních dvou setů a konečné vítězství 3:2. Vašek si pořádně zahrál až v posledním utkání – ztratil jeden set. Zaujalo mě také, jak bylo v zápise několikrát škrtáno. To mi ale vysvětlila Helena ve svém příspěvku. Ano, Helča vyslyšela moji prosbu všem jako jediná a poslala mi krátkou reportáž:
„Slivenec na konci světa, nicméně pěkná herna s novou podlahou pro pinčes. Mají to položené na parketách a můžou to lehce sundat.
Já jsem spoléhala na falešnou formu a přijela jsem dřív a rozehrála se s jedním ze soupeřů. Černého Petra (tedy čtyřhru se mnou) si vytáhl Radek, ale zabodovali jsme. Tomáš nám asi přišel velice živý a tak jsme ho nejprve do zápisu uváděli jako Vyskočila. Ale nebojte, podařilo se to včas opravit, takže utkání bylo regulérní. Jen to nové jméno se uchytlo, takže teď nevíme, zda si ho Tomáš nakonec nezmění oficiálně!
Radek konečně více útočil než čučkařil, takže svá utkání vyhrál s přehledem. Vašek taky, jen Tomáš mě neposlechl a soupeře bez forehandu chtěl porazit přes backhand a ono to nevyšlo. Ale výhra 10:2 je fajn a můžeme se v klidu těšit do té 5ky!“
Stejně jako u zprávy od Ivoše z minula, dodám pár postřehů. Úplně jsem se vyděsil, když Helena popsala sliveneckou tělocvičnu jako pěknou. Myslel jsem, že hrála snad někde jinde. Ale asi sehnali peníze a zabodovali. Nakonec, my budeme mít také do další sezóny novou podlahu. Ještě tak tu sprchu, kdyby tam na periférii vybudovali.
Nejspíš pořídili Taraflex, který se dá takto pokládat a pak případně sundat a provozovat tam třeba vesnickou tancovačku. Akorát mě mrzí, že jsem vyděsil Tomáše, když mi v sobotu volal. Sdělil jsem mu, že tam mají betonovou podlahu a u jednoho stolu vzadu něco jako vylitý beton navíc a je tam tím pádem schůdeček. Tomášovi se ale nelíbil ani ten nový povrch. Říkal mi „myslíš to, jak na tom vůbec neskákal míček?“ Je pravda, že když není povrch nalepený, tak to spíš tlumí odskok. O to více se pak hráč musí shýbat pro míčky…
Také mě zaujal pinčesový novotvar pro pasivní Radkovo hraní: čučkařit! Zřejmě to Helena přenesla z jiného sportu (?), ale moc se mi to líbí. Budu to vehementně uvádět do pinčesového slovníku. Příští tok i Radek Bauer, při komentování obranné hry Číňanů, bude mluvit o čučkaření!
A k tomu zkomolenému jménu. Jaké štěstí, že Tomáš je Tomáš a ne třeba Josef. Taky by se býval v zápise mohl objevit Pepek Vyskoč! Opravdu mě pobavilo, jak to Helena napsala: „…asi nám přišel velice živý…“. Teď mě napadlo, že jsem Tomáše snad nikdy neviděl u pinčesu „velice živého“. Jo kdysi, když nám bylo 16, u nás na chatě na lyžích, to byl živý. A když viděl nějakou slečnu, to byl přímo živoučký. Ale při pinku…?
Mimochodem na tom zápisu z utkání, díky velkému přepisování vidím zcela jasně jiné jméno: „Vystačil“!