Pojednání o jednom zajímavém stylu spoluhráče

Poprosil jsem Tomáše Vystrčila, aby připravil reportáž ze zápasu ve 4. třídě v okamžiku, kdy jsem hrál souběžně za céčko v Ďáblicích s TTC Praha. Tomášovi to trvalo trochu déle, ale nakonec se toho zhostil výborně. Obecná zápasová reportáž se však „zvrhla“ na popis neortodoxního herního stylu spoluhráče. Zajímavá je také Tomášova výzva v závěru a jsem zvědavý, jak se k tomu Petr postaví! Krásná reportáž si zasluhuje samostatnou publikaci. Tady je!

Martinova pozvánka na záskok ve čtvrté třídě mne potěšila. Čím vyšší třída, tím větší šance potkat se s hráči stylovými, kteří hrají elegantní, útočný ping-pong plný smečů, driveů a spinů, tedy pinec a lá Bengtsson, na kterém jsem vyrůstal a na který umím odpovědět stejnou mincí. Mladší asi nevědí, o čem mluvím. O zlatých šedesátých. I pinec byl tenkrát víc sexy.

V podstatě to znamená, že čím lepší hráč, tím více bodů mám šanci uhrát, takže bych měl teoreticky nastupovat v Extralize. No nic.

U Národního divadla jsem potkal Honzu Adáška. Měl jsem radost, že ho vidím a že budeme hrát spolu, obzvláště při vzpomínce na to, jak Honza ohlašoval své definitivní ukončení hráčské kariéry. Nejen, jak truchlivě to říkal na vánočním setkání, kdy mne to tak sebralo, že jsem se musel jít vyplakat na záchod, ale i v dopise nám všem pozůstalým. Fakt mi to bylo líto a ve zlých snech jsem si představoval jeho totálně zdevastovanou páteř.

Takže, když teď Honza k mému překvapení až šoku mladistvě nesl svou atletickou figuru naládovanou zdravím směrem k tělocvičně, začali jsme porovnávat své nálezy na páteři. Abych to zkrátil, po našem odborném lékařském rozhovoru vcházel Honzík na Start jako uzdravený muž. Není zač, Honzo.

Po příchodu do herny zaznamenalo mé bystré oko situaci, kterou nemám rád. Soupeř v modrých dresech se chystal nastoupit pouze ve třech. To mi opravdu kazí náladu, z takového vítězství se nedá radovat. A když se neplodně u zadního stolu hráči v modrém bavili o tom, kde je Pepa, jestli přijde Pepa, co říkal Pepa, nedalo mi to, abych jim nedoporučil, aby nemudrovali a Pepovi zavolali. Prý tak učinili a Pepa to nebere.

Byl jsem otrávený, a proto jsem šel ještě vynadat jejich třetímu kolegovi v modrém, který seděl, bůh suď proč, na naší lavičce. Po chvíli mých ironických provokací, snášejících se na jeho hlavu, se ukázalo, že se nejedná o soupeře, ale našeho domácího hráče. Tak jsem poznal Petra Kalu.

Přiznám se, že od té chvíle se má pozornost redukovala jen na něj, neboť jsem nikdy nic takového neviděl a asi již neuvidím. Tedy nikoli ve smyslu zjevu, ale herního stylu. Stručně řečeno, kolegu Kalu považuji za kouzelníka, ba co dím, mága stolního tenisu. Zoufalost jeho soupeřů pak při zápasech roste přímo úměrně obtížnosti jeho kouzelnických kousků, které ovšem provádí s naprostou lehkostí. Pro příklad uvádím několik Petrových smrtících úderů:

Podání: Fyzikální zákony odporují tomu, aby se koule točila dvěma opačnými směry. Ne tak u Petrova podání. Nejenže Petr dokáže udělit míčku jak spodní, tak horní rotaci zároveň, dokáže mu také v tom samém úderu udělit i rotaci z obou stran. Po, pro svou  rychlost, nepostřehnutelném švihu kličkuje míček k vyděšenému soupeři jako Messi v brankovišti, a po dopadu za síťku se již neodrazí, ale plazí se po stole jako kulečníková koule.

Smeč: Fyzikální zákony odporují tomu, aby se dalo smečovat zezdola nahoru, stručně řečeno do kopce. Ne tak u Petrova smeče. Kolega Kala smečuje z pozice, kdy je míček pod úrovní stolu. Smeč od podlahy je úder, který neočekává nikdo, a nikdo jej také nevybere. Naprostou specialitou je potom smeč čopem s boční rotací, kdy se míček zcela vyhne ose stolu i herny, nebo se prostě po dopadu vrátí ke smečujícímu, aniž by se jej soupeř stačil dotknout.

Topspin: Pokud se kolega Kala při zápase zasní a soupeř se mu začne blížit na dohled, zahraje Petr po protivníkově podání spin, a to především v tom případě, kdy je podání tak krátké, že spin zahrát nelze. Podezírám kolegu Kalu, že v tomto případě používá černou magii a jeho ruka zkrátka prochází i s raketou hmotou, tedy stolem.

Utkání skončilo poměrně brzy, stačil jsem uhrát bod a toto jsou mé subjektivní dojmy, o které po mě Martin Předseda Bajtler poprosil. Takže, při vší úctě k soupeři, pro mne byl zážitek potkat se poprvé se spoluhráčem ze Startu Praha, kolegou Kalou, se kterým bych si rád zahrál, abych zjistil, jestli také budu jen vztekle sbírat míčky ze země, nebo si nějaký ten bodík dám. Tímto Tě Petře zdravím a vyzývám k přáteláku.