Odložené utkání áčka, béčko a céčko na vítězné vlně.

Kromě odloženého utkání a stále stejného výsledku déčka se blýsklo céčko, které rozdrtilo Olymp bez Honzy P. a béčko, které porazilo silné sokoly ze Žižkova.

Něco z historie a politiky zároveň. Objevil jsem starý zápis z utkání, kdy Start Praha A, hrající tehdy Národní ligu, druhou nejvyšší soutěž v ČSSR (pro mladší ročníky narozené po roce 1990: ČSSR = Československá socialistická republika), měl zápas v Českých Budějovicích se Škodou ČB. Nastoupil jsem v základní sestavě a debl jsem hrál proti dvojici vynikajících hráčů F. Böhm-Štícha. Se mnou hrál nějaký Jaroslav Staněk a vůbec nevím, kdo to byl. Je pravda, že stolní tenis trochu uměl, ale jinak fakt nevím, kde ho Start vyštrachal a co předtím hrál a co vlastně před naším deblem vůbec dělal! Prostě mi pan Čížek řekl: „S tímhle pánem budeš hrát debl“, a já to nijak neřešil. Až mnohem, mnohem později jsem se dozvěděl, kdo to byl. Opravdu nemohu za to, že jsem s ním hrál debl! A z pozice předsedy oddílu stolního tenisu ve Startu nikdy neodstoupím!

Tak a teď určitě plno čtenářů nevěří, co právě četlo. Samozřejmě, že vím, kdo je to Jaroslav Staněk, mistr Evropy, medailista z mistrovství světa a mistrovství republiky! Byla to čest si s ním debl zahrát! Jen jsem předchozí slohovou hříčkou okopíroval tu úžasnou ženu jménem Válková, která nevěděla, že svou práci psala s komunistickým katem Urválkem a na to, kdo to byl, přišla až nyní. Nevím, jestli někde řekla, že to pro ni byla tehdy čest, vsadil bych se, že si to alespoň myslela. Někde jsem také zaznamenal její jméno ve tvaru: (Ur)Válková – to sedí!

Jo a ano, hrál jsem na konci 70 let za áčko Startu druhou nejvyšší republikovou soutěž. Na procenta tehdy neexistovala statistika jako teď ve STISu, tak bych mohl kecat, ale několik pamětníků ví, jak to bylo, tak raději ne. Zoufale jsem paběrkoval (jako teď ve 3.třídě), ale porazil jsem třeba Martina Pacnera, ale to zas asi málokdo ví, kdo byl. A s tím Frantou Böhmem, který tehdy byl opravdu vynikající hráč jsem prohrál 1:2 (to se hrálo ještě na dva sety do 21 bodů). Do áčka jsem se dostal proto, že odešli hráči vyšších kvalit. Například Zděněk Vorlíček (původní Čenda – bratr Luboše), který už pinec bohužel hraje možná s Ríšou Habrychem tam nahoře. A hlavně Zábrana, který šel hrát 1.ligu do Ruskova u Košic. Měl jsem ale vynikající spoluhráče: zmíněný Jaroslav Staněk, Pepa Ineman a Zdenda Remeš. Občas si s námi zahrál i nejlepší klohnil, kterého jsem poznal, pinčesový srdcař, Pavel Hort, který ve Startu trénoval mládež (?!).

SK START Praha A vs. TJ Sokol Nusle B               odloženo

Tak, jako my v první polovině soutěže jsme potřebovali odložit zápas s Nuslemi, tak tentokrát to potřebovali Nusle. A protože oni vyhověli nám, my na oplátku vyhověli soupeři. Takže utkání se odehraje v termínu jarních prázdnin pro Prahu.

SK START Praha B vs. TJ Sokol Žižkov C              10:5

V prvním kole na Žižkově proti Sokolům hrála velice silná sestava, ve které jsem pro toto utkání vystřídal nakonec já Petra K. Původně jsem si myslel na Honzu B., ale zase to nestihl z pracovních důvodů. A protože mě nedělá problém jít na zápas jako pátý náhradník s tím, že si třeba nezahraji, byl jsem k dispozici i pro dnešní zápas. Ale není to už nic pro mě.

Po deblech skoro už tradičně 1:1. Honza P. s Martinem už prohrávali 0:2, ale nakonec zápas dotáhli do vítězného konce. Já s Honzou A. jsme to měli po dvou setech 1:1 a nakonec prohráli. Ve čtvrtém setu jsme prohrávali 1:7 a 3:9, stáhli a vedli 10:9. Psychická výhoda na naší straně, ale stejně to nedopadlo. Zrovna tento set byl tzv. můj. Naprosto neskromně tvrdím, že se mě povedlo vše včetně servisů. Jinak nevím, poslední dobou s Honzou dost prohráváme.

Po první rundě a deblech jsme vedli 4:2. Honza P. naprosto zničil prvního trávaře. Prvního proto, že tam byl ještě druhý. Honza A. vydřel svou pověstnou bojovností skoro ztracený zápas. Prohrával 0:2 a nevěděl si rady se hrou soupeře, která byla založena na volných úderech ze střední vzdálenosti. Honza navíc dost kazil hlavně tím, že on chce dát hned první úder vítězný. Dostal radu, aby první úder odehrál víc na jistou a začalo to platit. Martin bez větších problémů porazil druhého trávaře. Bod jsem ztratil pochopitelně já. Hrál jsem s nejmladším hráčem soupeře, který měl hru podobnou hráči z Olympu o kterém píši níže. Je to levák, který má celou hru založenou na tom, že dá ze své bekhendové strany dlouhý servis forhendem, čeká na vrácení míčku od soupeře, které většinou přichází zpět tam, kde stojí, a on zahraje rychlý spin. Nutno uznat, že to má dokonale propracované a téměř jisté. Říkal jsem si, že probudit ho o půlnoci, postavit ho ke stolu, tak to jako robot zahraje bez problémů. Snažil jsem se mu servis vracet po lajně, ale nešlo to. A proč se odkazuji na hráče Olympu? Sokolík ze Žižkova totiž také ten spin hrál skoro v pokleku. Ano někdo hraje spin až u země, ale jen sníží těžiště a táhne celou tuku nahoru. Ale tito dva hráči si fakt skoro kleknou a pak to hrají jen předloktím. Navíc dnešní soupeř byl ještě hrozně pohyblivý, v podstatě jsem ho i přes ten šílený styl obdivoval. Honza p. to však komentoval trefně: „Jo máš pravdu, hraje rychle a ten spin je zajímavý, ale je to mladý kluk. Až mu bude 30, tak bude hrát úplně jinak. To se nedá ve vyšším věku hrát.“

Další rundu jsem zahajoval. I když mi to výkonnostně nepřísluší, byl jsem napsán na „béčku“, protože jsem chtěl po dvou zápasech mít dlouhou pauzu na odpočinek. Hrál jsem s nijak nebezpečným trávařem. Myslím, že jsem ho mohl porazit, vím jak na ně hrát, ale prostě už to nejde fyzicky. Trojka je už nad moje síly. Všichni mí spoluhráči vyhráli svá utkání 3:0.

V úvodu třetí rundy prohrál nečekaně Honza A. s mým předchozím soupeřem. A tím rozhodl o tom, že jsem musel hrát potřetí. Díky mé prohře s trávařem 2, musel celkové vítězství potvrdit čtvrtým zápasem Martin. Zvládl to s lehkostí jemu vlastní. A to ho ještě jistil další suverén, Honza P., který vedl 2.0.

PSK Olymp Praha C vs. SK START Praha C           2:10

Céčko se vydalo na Olymp bez opory posledních několika zápasů, Honzy P. Doma jsme je porazili 10:1, když jediný bod soupeři daroval Ivoš. Ale podle výsledku prvního utkání se nedá řídit. Takže jsme do Bubenče jeli s výherní náladou, ale s respektem k soupeři. Jediná změna byla, že Adama nahradil Patrik.

Debly se nám podařilo otočit proti domácímu zápasu, s Ivošem jsme vyfasovali silnější dvojici mých dávných spoluhráčů. Prohrávali jsme 0:2, srovnali na 2:2 a zase si nechali soupeře v pátém setu utéct a už to nešlo dohonit. Kdyby si Ivo občas odpustil ty svoje tak specifické údery, bylo by to lepší. Naštěstí Patrik s Radkem si zavzpomínali na dávné doby, kdy spolu hráli debl a vyhráli. Po deblech vyrovnaný stav, ale to bylo tak všechno ze strany soupeře.

První rundu singlů jsme zvládli na výbornou. Radek hladce přejel prvního soupeře, kterému Radkova hra evidentně nevyhovovala. Zajímavě ale chlapec hrál. Hrát topspin skoro z kleku, kdy soupeři byla vidět nad stolem jen hlava a míček bral snad 20 cm nad zemí, to jsem opravdu nikdy neviděl. Čekal jsem, kdy si ke spinu lehne. Navíc hrál absolutně netakticky.

Ivo se trápil pět setů, vyhrával vždy liché sety. Naštěstí tu tradici do konce zápasu neporušil. Já nastoupil, jako doma, v prvním zápase proti Jardovi Jirků. Znám ho léta, i debl jsem s ním hrál ještě v Olympu, takže vím, jak na něj hrát. Vyhrál jsem jako doma 3:1 a stejně jako doma jsem prohrál druhý set. Já si vždycky vzpomenu na správnou taktiku až po druhém setu. Ale vychází naprosto přesně, budu si to muset někam napsat a před zápasem s Jardou si to přečíst. Patrik porazil Michala Šindeláře, prohrál první set a až když jsem přišel a poradil mu, nedal soupeři šanci. Patrik si nechá poradit a v zápase to pak dodržuje, a to je polovina úspěchu.

Druhá runda byla jako ta první – 4:0 pro nás. Radek a Ivo se shodně trápili 5 setů. Radek totiž přistoupil na hru Tomáše Turka, a to byla velká chyba. Tomáš ji dokonale ovládá, Radek nikoliv. Začalo to servisem jednoho nebo druhého a šup dva metry od stolu a následovaly rovné kontry ze střední vzdálenosti po celém stole. Na pohled krásná exhibiční hra, ale v zápase na prd. Navíc bylo vidět, že soupeř to má navyklé a propracované na rozdíl od Radka. Teprve, když jsem Ráďovi řekl, že nesmí na jeho hru přistupovat a musí hrát to, co umí, jeho výkon šel nahoru a šťastně ukončil zápas.

To Ivo přistupoval k utkání už od začátku s obavami. U nás ho Jarda vyškolil neuvěřitelně lehce 3:0. Snažil jsem se Ivošovi poradit taktiku s ohledem na tu jeho hru plnou paciček, vrtulek a jiných „oškliváčků“. V prvním setu dostal Ivo 3:11, později to komentoval, že soupeře nechal namlsat vidinou snadného vítězství a pak to rozbalil. Asi ano, Ivo vyhrál 3:2.

Já s Patrikem jsme to měli rychlejší. Patrik si „vyvzdoroval jeden prohraný set, jinak neměl s klečícím spinařem moc práce. Já hrál s Michalem naprosto bez problémů. On mě ještě nikdy neporazil. Nevím, jestli to ví on, ale já to vím a věřím si. Zvláště, když dobrou polovinu mých bodů uhraji svým servisem. Michal stále jen opakoval: „Vždyť u nich jsem mu ty servisy nežral, jak je to možné?“. Nechtěl jsem nic říkal, ale Michale, žral jsi mi servisy i u nás.

Vedli jsme 9:1, ale přišel výpadek Radka, který prohrál se soupeřovou jedničkou Jardou 1:3. Byla to však soupeřova labutí píseň. Pro desátý bod jsme shodně nastoupili já s Ivošem, oba jsme vyhráli a protože Ivo ztratil set a já nikoliv, skončil jsem zápas před ním.

Příjemné vítězství, dokonale okomentované a rozebrané po utkání Patrikem. Nejdříve se snažil vyhodnotit, kdo z nás byl vlastně na body nejlepší. Říkal, já vyhrál debl, tak jsem s 2,5 bodem druhý za Radkem. Rozesmutnil ho Ivo, který mu sdělil, že on a já máme tři vítězství. Patrik se tak rázem z druhého místa ocitl až na posledním…

TTC Klánovice E vs. SK START Praha D                10:0

Tentokrát mi šéf déčka, Ferda, poslal dlouhou SMS s textem, který se snažil tvářit jako reportáž. Nevím, jestli to bylo jeho dílo, nebo dílo někoho, kdo tam byl přítomen jako hráč (Ferda nehrál). Text byl malinko zmatený, tak jsem to trochu přetvořil:

Dnešní utkání v Klánovicích začalo velmi napínavě a krátce to vypadalo dokonce na první výhru ve čtyřhře. Leč nestalo se tak, a i přes skvostný začátek v úvodním setu se nakonec prohrály oba debly. Dvouhry už byly, až na výjimku (Černý), spíše otázkou, za jak dlouho půjdeme domů. A šli jsme tedy hodně rychle. Někteří se těšili, že ještě stihnou Ordinaci v růžové zahradě.

Já k tomu dodám, že jsem se díval na zápis a skutečně to bylo rychlé. Až se tomu snad ani nedá věřit. Začátek na zápise v 19 hodin a konec v 19:28!!! Trochu mě nadzvedl výsledek poslední dvouhry, ve které nastoupila Pavla. Prohrála 0:3 a sety 0:11, 0:11 a 2:11. To se přeci nedělá! To zas nějaký zakomplexovaný klohňa musel ženě v týmu soupeře ukázat zač je toho loket! Já bych nulu soupeři nikdy nenasadil. Zvláště Pavle, která umí péct famózní vánočku. Letos jsem jí od ní měl na Vánoce a byl to kulinářský zážitek! Nejspíš tu vánočku její soupeř nejedl…