Museli jsme sáhnout až na dno soupisek a prohra áčka!

 

Jak jsem psal minule, závěr sezóny je po personální stránce je zoufalý. Může za to opotřebovanost některých hráčů a jejich zranění, mohou za to pracovní povinnosti a může za to i tenis…

Pro poslední kolo nebyli k dispozici tři hráči áčka a tak k Honzům byli nominováni nadějní junioři Patrik a Jirka. Za béčko si šel nakonec zapinkat (promiň) Pavel!

Takže sezóna skončila splněním dvou závazků. Áčko jasný postup do 1. Třídy a béčko záchrana ve třetí třídě. Já osobně jsem tajně doufal v postup céčka a do předposledního utkání v první polovině to tak skoro vypadalo. Posledním utkáním v prosinci se odstartovala špatná druhá polovina.

Teď budeme chodit, alespoň doufám, do konce května trénovat a budou následovat slovy klasika „samá pozitiva a sociální jistoty“

TJ Pankrác C vs. SK RTTI Poplatky.com A             10:4

Jak jsem avizoval už minule, Patrik a Jirka projevili přání vyzkoušet si úroveň 2. třídy. Tak jsme jim to umožnili. To jsou vylosované skupiny! Potřetí ve třech týdnech jsme na Pankráci! Nejdříve céčko, minulý týden béčko a tento áčko – správná vzestupnost. Výsledkově nic moc – tři prohry.

Nakonec to dopadlo tak, že Patrik se omluvil. Oficiálně kvůli bolavým zádům. Takže na Pankrác jelo áčko zdecimované ve třech hráčích. Honzové se snažili, ale sami to neuhráli. Stavil jsem se v hale po našem utkání na Střeláku, které bylo velmi rychlé. Zastihl jsem již jen Jendu sušícího v šatně své háro. Informaci jsem měl tedy hned z první ruky. Honzové vyhráli debla a po dvou prvních singlech to ještě vypadalo nadějně – 1:3 na zápasy pro nás. Jenže pak Jenda prohrál dvakrát a Honza jednou (i když přidal další bod) a Jirka byl bez bodu. Jenda mi říkal, že Jirkovy zápasy vůbec nebyly marné, ale chybí tam trénink proti soupeři. Věřím, že kdyby ve dvojce Jirka odehrál více zápasů, o nějaký ten bod by zavadil. Hru na to má.

SK RTTI Poplatky.com B vs. SK Dolní Měcholupy A        2:10

Poslední zápas sezóny a sestavu tvořil jen jeden hráč základu (já). Dále byli mnou přemluveni: Radek B., Ivoš a Pavel. Musím ocenit Pavlovu odvahu zahrát si proti soupeřům ze třetí třídy. Ale vytrhl mi trn z paty a tak všechna čest! Tak mě napadá, že vlastně nakonec zbyl jediný hráč celého klubu, který si trojku nevyzkoušel. Na rozdíl od Pavla byl zván minimálně 4x a z toho třikrát na domácí utkání na Střeláku (na venkovní bych ho odvezl)! A to chtěl před sezónou kupovat pro céčko pátou třídu, aby si zahrál kvalitnější soutěž! Bojí se snad?

Realita byla stejná jako v případě áčka – omluvil se Radek z důvodu ležení s teplotou. A protože soupeř přišel se třemi hráči základu áčka, nemohl nikdo soudný očekávat vyrovnaný průběh zápasu. Po čase jsem si zahrál debla s Ivošem a vyhráli jsme 3:0! Důvodů bylo několik: já hrál dobře (samochvála smrdí, ale fakt to tak bylo), Ivoš hrál dobře, hlavně se za zkažený míček neomlouval (to teď Vaškovi dělal skoro za každým míčkem) a soustředil se na hru a velkou roli hrálo i to, že měl v hale početný fan klub!

V první rundě jsem vyhrál svůj první zápas a tím jsme s bodovým přídělem skončili. Ivo ještě vybojoval ve svých třech zápasech vždy jeden čestný set, ale víc to nešlo. Pavel si, podle jeho vlastních slov, dobře zahrál. I když neměl snad ani teoretickou naději, zhodnotil vyšší třídu jako kvalitnější v tom smyslu, že se mu hraje lépe nejen úderově, ale i psychicky.

Soupeři v pohodě, akorát pak v šatně mě jeden z nich dostal prohlášením, že kupování a prodávání soutěží (pozor ne zápasů!) je stejně odporné jako to, co udělala Konstruktiva s neexistujícím hráčem. A všechny kluby co soutěž koupily nebo prodaly, by vyloučil ze všech soutěží. A vytknul mi, že i my jsme to udělali koupí 2. třídy od Žižkova! Docela mě vyrazil dech! Vysvětlil jsem mu, že jsme tři roky postupovali poctivě ze šesté třídy a sami soupeři se divili, proč jsme nekoupili vyšší třídu. Vždyť v šesté Honza neprohrál ani jednou a zasadil soupeřům několikrát nulu v setu a já prohrál jen jednou. Soupeři k nám v těch třech letech ani nechtěli chodit kvůli zkaženým procentům. To se asi chlapci z Měcholup líbí?

Ptal jsem se ho, jestli by se mu líbilo, kdyby proti němu nastoupili hráči s úrovní 1. ligy. Nejdříve řekl, že by to pro jednou vydržel a pak prohlásil, že by si alespoň vyzkoušel, jak se hraje proti takovým dobrým soupeřům. Možná si neuvědomil, že by chodil jen sbírat míčky. Po soupeřově servisu by byl konec díky rotaci, kterou by nezvládl, a pokud by dal servis on, měl by zpátky takovou čmouhu, že by se s tím psychicky nevyrovnal. Nevím, dávat výměnu soutěží (protože oficiálně to je výměna) na stejnou úroveň podvodu s černým hráčem, je buď nenormálnost, nebo nějaký komplex z jeho v minulosti podobného nepodařeného obchodu.

SK RTTI Poplatky.com C vs. VŠSK MFF Praha B             10:2

Tento soupeř možná odstartoval naši krizi ve druhé polovině sezóny. V posledním utkání v roce 2014 nás porazili. Fakt je, že pro ně to zase byl start za záchranou. Také mi to na tomto zápase potvrdili. Dnes už jim o nic nešlo, tak přišli s hodně slabou sestavou. Ještě před utkáním jsme řešili, vzhledem k bílým míčkům, čistě bílý dres hráčky soupeře. Náhradní tričko neměla, a návrhy některých jedinců na to, aby si to tričko svlékla, byly irelevantní, protože měla i bílou podprsenku. A trvat na odstranění i této bílé, by mohlo zavánět disciplinárním řízením kvůli šikaně nebo harašení. Tak jsme jí nechali hrát v bílém.

Debly byly jasné od prvního míčku. Naše dámy neměly žádný problém. Chvílemi mi to připadalo, že se výkonnost, zvláště Alice, až příliš přiblížila výkonnosti soupeře. Po zápase mě Alice ujistila, že jen nehrála na plný plyn, neb jí bylo soupeřů líto. Radek s Tomášem rovněž výhra bez problémů ve třech setech. A šlo se na singly.

Jediné dva body soupeře udělal hráč s trávou. I vzhledem k malé pinčesové dovednosti, to s potahem uměl dobře a rychle uměl pálku otáčet. Prvním, kdo ho šel otestovat, byl Pavel. I když jsem mu vylíčil zákonitosti hry na trávu, nepomohlo to. Tvrdil, že se nebyl schopen soustředit na sledování točení pálky.

Ve druhé rundě na tohoto trávaře nastoupil Tomáš. Opět dostal rady, po zápase tvrdil, že vše pochopil, ale prostě to nešlo. Syndrom trvající čtyřicet let jménem Vaníček – ÚDPMJF (vysvětlení zkratky pod článkem) se opět zjevil v celé své velikosti.

Zajímavostí bylo, že všechny zápasy skončily výsledkem 3:0 (i ty dvě prohry). Jen jeden zápas trval sety čtyři. To když Pavel hrál s hráčkou v bílém. Za stavu 2:0 jí dovolil čestný set, ale tím že vyhrál, tak zrušil tu hrozivou nulu na kontě svých výsledků ve sloupci „vítězství“. Gratuluje celý klub!!!

Na Helenu vyšly tři zápasy a mezi nimi byl i zápas s obávaným trávařem. Co nedokázal Pavel ani Tomáš, dokázala Helča a smázla ho suverénně 3:0! V tomto místě bych nechal toto vítězství zhodnotit Heleninu trenérku Alici:

Jen bych ještě doplnila, že Helena svým vítězstvím nad soupeřem hrajícím trávou složila pingpongovou maturitu a to samozřejmě na výbornou! Její hra proti trávě byla z hlediska taktiky naprosto bezchybná a trávař proti ní neměl sebemenší šanci. Škoda že jsme to nenatočili, mohli jsme to vydat jako metodický materiál, mnozí by se od ní mohli učit.“

To myslím říká vše! Trošku by mě zajímalo, koho Alice myslela tím slovem „mnozí“, ale nechám to být, abych možné adresáty nerozhodil před zápasem ve druhé třídě…!

Po zápase s vysokoškoláky, který skončil velmi brzy, byla právě Helena v ráži a tak navrhla Tomášovi s Radkem, zda by si proti ní a Alici nedali deblíka. Joj to byla pro chlapce výzva! Tomáš jí ještě okořenil prohlášením, že se ale musí hrát o „něco“. Helena souhlasila s tím, že kdo prohraje, uklízí stoly a vše v tělocvičně. Byl to boj na pět setů, který Helena okomentovala pro náš týdeník slovy: Byl to boj, nicméně Alice zachrání vše, i když už to po mých zásazích vypadá beznadějně, ale já dnes porazila poprvé „trávaře“ a tak jsem byla v euforii a oblacích až do konce!“

Alice pak ještě dodala, že není co zachraňovat, protože Helena je v deblu naprosto rovnocennou partnerkou. Dámy si ještě chvíli skládaly komplimenty a šlo se do šaten.

A jak vlastně dopadl zápas a kdo uklízel? Pššššt, podívejte se nenápadně na foto pod článkem!

Vysvětlení zkratek pro mladší generaci – naučná Poplatkipedia.

ÚDPMJF – Ústřední Dům Pionýrů a Mládeže Julia Fučíka, to bylo zařízení sdružující mládež v dobách hlubokého míru, kdy se hledělo ke světlým zítřkům, a budoval se komunismus. Mládež v tomto zařízení sportovala, malovala, sochala, baletila a věnovala se dalším tvořivým činnostem.

Ústřední dům – budova, ve které se všechny výše zmíněné orgie konaly. K tomuto účelu posloužila tzv. Gröbova vila, dvoupatrová novorenesanční vila v Havlíčkových sadech. My dříve narození jsme tomu říkali Grébovka (i celému parku), aniž bychom tenkrát tušili proč tomu tak říkáme. Tuto vilu si nechal postavit pražský židovský podnikatel Moritz Gröbe, jehož dědicové ji zchátralou prodali vinohradské obci. V roce 1953 ji hodní komunisté nechali opravit a umístili tam aktivity pro budoucnost národa. Dokonce jí vlastně nikomu nesebrali, neb patřila městu! Děti tam nechali řádit asi proto, aby zachovali odkaz z válečných let 1939-1945, kdy tam řádili mladíci z Hitlerjugend!

Pionýr – mládežnická organizace, hlásící se k idejím socialistického pokroku, byla dominantní organizací pro děti a mládež v 70. a 80. letech 20. století v Československu a cílem byla výchova oddaných komunistů. Něco jako dnes Mladí sociální demokraté.

Julius Fučík – český komunistický novinář, popravený nacisty, který to možná naivně myslel dobře. Komouši po roce 1948 jeho osobu a dílo zneužili, a proto jsme ho všichni měli „rádi“. Jeho jméno dalo vzniknout známému rčení „jdu do juldy fuldy“, což bylo dnešní Výstaviště.

Vaníček – v 70.tých letech náš vrstevník pinkálista, člen oddílu stolního tenisu ÚDPMJF Praha. Byl to hráč, který v tak mladém věku (od 10 let) jako jediný v Praze používal na pálce nalepenou trávu! Byl to v podstatě průměrný hráč, který na turnajích prohrával pravidelně v prvních kolech. Zajímavé bylo, že jeho potahy tehdy skoro nikomu nevadily. Po pražských hernách se však pohyboval v té době jeden z nejlepších mladších i starších žáků jménem Tomáš V. Talent k pohledání, který si lehce poradil se svými soupeři a porážel i tehdy horšího Zábranu. Jakmile však narazil na Vaníčka, bylo zle. Ten, když zjistil, že má v prvním kole Tomáše, radoval se již předem z postupu dál. Tomášova nálada se naopak dostala na bod mrazu. Kdyby tehdy existovala Fortuna (škoda, že se zakladatel Fortuny Jirka Balcar tehdy nezmínil. Hrával na Startu v té době pinec s námi), byl bych milionářem jenom na sázkách proti Tomášovi s Vaníčkem!

IMG_1821 IMG_1822