Klid před další bouří

Tento týden byl ve znamení jedné pohodové výhry a dvou pohodových proher. Prohra béčka se čekala, prohra céčka vzhledem k oslabení vlastně také. Příští týden čeká na béčko další utkání pravdy s Bohnicemi, ale zase to vypadá na soumrak. Jirka odjel s rodinou na hory a na horách by měl být i Rybka. Ten ale zauvažoval, že by na ten zápas přesto dorazil. Uvidíme, jak se mu to podaří. Bez něj je to marný boj.

SK RTTI Poplatky.com A vs. TJ Sokol Petrovice B           10:1

Hrál jsem souběžně na Spartě s béčkem, takže moc zpráv z průběhu utkání našeho první ho týmu nemám. Jediný čestný bod si soupeř udělal za stavu 6:0, když porazil Honzu A.

V tomto zápase nehrál Káfa, neb si jel zalyžovat s rodinkou na hory. Nahradil ho druhý Honza a stává se už pravidlem, že opět bez problémů přijal roli záchrany, když někdo chybí!

Výsledek byl navlas stejný jako v první polovině soutěže. Akorát hráče, se kterým teď Honza prohrál, u nich porazil. A byl to jediný hráč základní sestavy Petrovic. Jinak přišli tři náhradníci z nižších soutěží. Víc informací k zápasu nemám, ale asi by nebyly ani nijak zajímavé. Stačí se podívat na průběhy setů v jednotlivých zápasech.

Po uzávěrce mi došel příspěvek začínajícího žurnalisty Martina „Rybky“, tak ještě dotiskuji:

„Další zápas v 2. třídě byl poměrně nudný, soupeř přišel s náhradníky a nám to bylo jedno, protože nikoho stejně neznáme! Výsledkem bylo vítězství 10:1 a už jsme se všichni těšili, jak si zahrajeme mezi sebou. Jak jsem se v minulé informaci ze zápasu zmínil o Danovi, který musí zahrát trochu více úderů, tak při tréninkových zápasech to byl zase ten starý známý “divočák“ Sláďa, bojovný rychlý a čím prudší a silnější úder na něj šel, tím se cítil lépe a lépe. Dan hrál s Honzou P. zápas na tři vítězné sety. Výsledek byl 3:2 a ani nevím, kdo vyhrál, ale byla to bitva famózních úderů od obou soupeřů a plná velkých pozitivních emocí!!! Ještě bych se maličko zastavil u našeho nejmladšího spoluhráče Honzy P. Naše vzájemná komunikace (myslím všech v áčku) byla zpočátku taková opatrná. V současné době mám z Honzy super pocit!! Dokázali jsme společně překročit i několik poněkud uspěchaných volání o pomoc (viď Martine presidente…). Honza to přešel s diplomatickou grácií a vždy pomohl! Přicházíme si vzájemně na chuť! Fandíme si, povzbuzujeme se a dokonce si domlouváme tréninky po sezóně. Už se na ně těším! P.s.: Já jsem dostal od rozjetého Dana malého kanárka 4:0!“

Nemám co dodat, snad jen – 100% souhlas! Jen s tím uspěchaným voláním o pomoc mi někdy pomáhal Dan …

AC Sparta Praha G vs. SK RTTI Poplatky.com B              10:2

Další z těch marných utkání. Za prvé jsme hráli proti prvnímu týmu a za druhé bez Martina. Za Spartu hrají mladí kluci, kteří u nás dlouho nevěděli, zda vyhrají (7:10, s Martinem, přitom Jirka jediné utkání v soutěži bez bodu), tady to věděli velice brzo. Sice po deblech byl stav 1:1, když Radek s Patrikem porazili lepší dvojici v pěti setech.

V první rundě soupeř bodoval na 100%, ale dva zápasy mohly být jinak. Jirka prohrál s takovým uspávačem 3:2, když ale vedl 2:0 na sety. Jeho soupeř je zajímavým typem. Stoupne si 1,5 až 2 metry od stolu a pomalu vrací všechny údery. To má jisté. Jakmile přejde do útoku spinového, tak už to není ono. Ale tím vracením uhraje hrozně moc a má dobré výsledky i v 1. třídě. Škoda, že Jirka nedotáhl vedení do konce.

Patrik prohrál také v pěti setech a opět „po nacherovsku“. Hrál se soupeřovou jedničkou a stejně jako Jirka vedl 2:0 na sety. Ve druhém setu mu nevyšlo několik míčů a prohrál se sedmi. Čtvrtý a pátý set opět prohrál na výhody! A to v průběhu setů vedl.

Soupeř je mimo stůl takový slušný chlapec a celkem se s ním dá mluvit, ale za stolem se promění v něco neuvěřitelného. Možná je to taktika. On za stolem totiž dělá, že ho to vůbec, ale vůbec nebaví, plouží se tam jako stoletý dědek, pořád na něco nadává nebo si mrmlá pod vousy.

Pamatuji si své začátky na Startu, hráli jsme soutěž starších žáků (já, Ríša a Zábrana) proti tuším Orbisu. Nastoupil jsem proti malému Jirkovi Ezrovi, který v té době už ve své kategorii patřil mezi nejlepší a později to dotáhl až do áčka mužů Sparty. Přesně takhle se choval v prvním setu, jako trenér tam byl jeho táta, nechal ho dohrát první set, potom ho lehce propleskl (dnes by ho za to v Norsku zastřelili), vynadal mu, že takto se chovat nebude a stáhl ho z utkání a já vyhrál kontumačně. Tolik malá vzpomínka.

V dalším zápase hrál výše zmíněný hráč s Radkem a také to dotáhl na pět setů, i když nakonec opět se štěstím vítězných. Bylo to 2:2 na sety, hrál se úvod pátého a Radek bodoval. Ten sparťanský borec na celou hernu zakřičel: „ To je hrozný, vždyť ten chlap to vůbec neumí!“

To už na mě bylo moc, tak jsem vstal a řekl jsem mu: „Když to vůbec neumí, tak mu nandej ve třech setech za deset minut a můžeš od stolu a netahej se s ním na pět setů“. Čuměl jak puk. Radek má výhodu v tom, že buď takové kecy (na rozdíl ode mě) nevnímá, nebo to umí velice dobře maskovat, protože nehnul ani brvou.

Všichni se na té Spartě chovají nějak divně (viz loňské eskapády s unavenými dětmi…). Asi tam nemají takového pana Ezra. Zato tam mají trenéra Rudu a tam je, myslím, zakopaný pes. To je také zajímavý člověk. Ten viděl pinec z rychlíku, ale né našeho Pendolína, ale japonského Šinkanzenu. Když hrál Jirka s dalším mladíkem, rada pana trenéra byla slyšet až ke mně: „Hele hraj víc forhendový topspin, ten člověk (jako Jirka) si myslí, že to umí, ale hele, von to vůbec neumí. Víš, tak běž!“. Dobrá rada, že? Škoda, že ten „co to neumí“ Sparťana porazil…

Musím dát za pravdu Zábranovi a jeho vyjádřením na adresu sparťanů. Někdy mám dojem, jestli je tam všechny nevycukal právě on. Dusí je na každém tréninku a jsou to už celé story! Jednou jim řekne, že: „Tričko s nápisem Sparta, ještě z tebe nedělá sparťana“, nebo si jen tak povzdechne: „Tak tohle kdysi býval excelentní klub.“ Jednou před sparťanským fórem prohlásil, že by se neměli jmenovat Sparta, protože se Spartou nemají nic společného, ale mohli by se třeba jmenovat SK Nádraží Vysočany! A já s ním souhlasím.

PSK Olymp Praha D vs. SK RTTI Poplatky.com C            10:3

Reportáž ze zápasu mohu začít sám, neboť jsem do Dejvic vezl Ivoše s Tomem. Protože se před časem v okolí školy, kde se hraje, opravovaly silnice, nechal jsem se instruovat od současného hráče Olympu Jirky, zda se tam ještě bez problémů dá zaparkovat. Jirka mi potvrdil, že ano, ale že se tak lehce, jako dřív, do tělocvičny nedostaneme, protože je vše na čipy. Dal jsem si před školou sraz s Helenou a Radkem (S.) a byl připraven na to, že budeme volat někomu z domácích, aby nám šel otevřít.

Přijeli jsme na místo, my tam byli všichni, ale před vstupní bránou stáli bezradně i tři domácí hráči. Zmateně pobíhali před vraty s tím, že je nová vložka a nefunguje čip. Vedoucí týmu soupeře, syn prodavače zápasů, se skutečně snažil dostat klíčem do vložky bez úspěchu. Bývalý spoluhráč Michal zase neustále přikládal svůj čip k takové černé krabičce na sloupku vrat, která byla cca 30 cm nad zemí. Připadalo mi divné, že by řídící jednotku někdo umístil tak nízko, ale nechal jsem to bez komentáře. Soupeři žhavili mobily a sháněli informace. My se už těšili, jak to bude kontumační vítězství. Asi po 15 minutách někoho napadlo prohlédnout si sloupek vrat pořádně a ejhle. Na sloupku byl zhruba ve výšce očí normálního dospělého člověka umístěn plastový čtvereček 10 x 10 cm a pod ním byla evidentně čipová jednotka k otevření vrat, protože po přiložení čipu to ve vratech cvaklo a daly se otevřít.

Zařízení je tam prý již delší dobu a tak mě napadá, jak často chodí hoši na zápasy či trénink. Pravda, čtverec byl v barvě sloupku a byla už tma, ale ten samý princip otevírání je již léta u dveří do tělocvičny.

Na rozdíl od soupeře, který nastoupil v tom nejsilnějším možném složení, u nás chyběli dva nejlepší hráči – Vašek a Radek B. Přesto jsme nenastupovali s poraženeckou náladou, protože Ivoš je jistota bodů, Helena hraje v poslední době velmi dobře, Tomášovy zkušenosti musí už konečně přinést nějaký špičkový výsledek a Radek od Jelena vždy umí překvapit. Po deblech utkání ještě vypadalo nadějně. I když stav 1:1 nebyl zásluhou zkušené dvojice Ivo – Tomáš, ale dvojice Helena – Radek a ve třech setech! Helena ještě letos neprohrála debla a má to 6:0! Dvě vítězství má s Alicí, dvě s Radkem S. (!), po jednom se Štěpánem (to byl jediný boj na pět setů) a s Radkem B.

Další vývoj zápasu už byl plně v režii domácích hráčů. A nebýt Ivoše, byl by bod ze čtyřhry bodem jediným. Ivo vyhrál hned první zápas 3:0 a pak s Michalem bojoval 5 setů, aby v závěru ukázal, že to prostě kdysi uměl. Poslední zápas s trávařem už nezvládl, nejspíš pod tíhou soupeřova celkového náskoku. Sám mi k zápasu napsal, cituji: „Ahoj, dobře, že jsi odjel, bojovali jsme, ale bylo to nad naše momentální síly. S tím důchodcem s trávou jsem nemyslel a vyházel si to. Ostatní se snažili a bojovali, řekl bych, že výsledek je krutější než rozdíl u stolu.“ Nevím co Ivo myslel tím „dobře, že jsi odjel“.

Radek překvapil v zápase se soupeřovou čtyřkou s polsky znějícím jménem. Prohrál až v pěti setech, z nichž čtyři byli velmi kvalitní. O setu v pořadí čtvrtém se raději nebudu zmiňovat, protože s jedním vyhraným bodem z jedenácti se vyhrát nedá. Je opět zajímavé, že takový útlum přišel po setu třetím, ve kterém Radek vyhrál a vedl 2:1 na sety a psychicky měl mít vlastně navrch oproti soupeři.

Škoda, že Tomáš stále nemůže najít rytmus vítězných zápasů. To že netrénuje, není podstatné, protože netrénuje většina týmu. Spíš si moc nenechá kecat do toho, jak hrát a vymýšlí nesmysly. Topspin vhodný pro náraz třeba nasadí v tom nejméně vhodném okamžiku, kdy protihráči se zrovna v tu chvíli podaří výstavní čop. Za chvíli soupeř nasadí náraz a Tom spinuje, jako kdyby tam byl čop. Musíme začít pracovat na technice.

To, že se céčku postup do vyšší třídy nepodaří, vypadá týden od týdne reálněji. Tak až příští rok.