Týden začal zápasem áčka s týmem, jehož hráč připravil Danovi jedinou porážku v soutěži. V tomto zápase zářil hlavně Káfa. Béčko odjíždělo v úterý do Kbel bez Martina a podle toho také vypadala nálada. To céčko jelo do Bohnic k poslednímu týmu soutěže s velkými ambicemi.
SK RTTI Poplatky.com A vs. TJ Orion Praha A 10:3
První utkání v novém roce absolvovalo naše áčko. Martin je sice stále v cizině, ale nahradil ho Honza P., hlavní událostí však bylo nastoupení Honzy A. k ostrému zápasu po skoro dvou měsících marodění (naposledy hrál v Braníku 4.11.). Bylo velké očekávání, jak mu bude držet zdraví a proto se k zápasu dostavil jako náhradník i předseda. Nastoupit nakonec nemusel, Honza zvládnul odehrát celé utkání. Jen výsledkově to ještě nebylo asi tak, jak by si sám představoval. Na jeho hře byl prostě dvouměsíční výpadek moc vidět. Ale prohrál se soupeřovou jedničkou a dvojkou, zbylé dva hráče by porazil.
Soupeři si dávali načas, dorazili přesně v sedm večer, tedy v době, kdy mělo utkání začínat. Byl jsem v šatně, když pět minut před sedmou přišel Káfa a povídá mi: „Vzhledem k tomu, že se nerozčiluješ nad mým příchodem, tak asi nejsem poslední.“ Na to dostal odpověď: „ No to nejsi, chybí ještě čtyři hráči.“ Chvíli bylo ticho a pak jsem dodal: “Čtyři soupeři“.
Po deblech to bylo 1:1, Káfovi s Honzou P. nedala lepší dvojice soupeře vůbec šanci. Druhý Honza s Danem si se soupeři ve čtyřech setech poradili.
Hvězdou soupeře měl být hráč, od kterého má Dan jedinou porážku v soutěži, navíc má jen tři porážky a úspěšnost přes 90%! U nás mu však pšenka nekvetla. Hned v prvním utkání si ho vychutnal Honza P. 3:1 a to ten druhý set prohrát nemusel. Vedl 10:8, jenže soupeři se podařilo snížit a vzápětí dal servisem eso (prasátko) a už ten set nepustil.
Honza A. na druhém stole prohrával s „dvojkou“ 0:2, ale zabojoval tak, jak ho známe a najednou to bylo 2:2. Bohužel pátý set do vítězství už nedotáhl.
Káfa nastoupil proti odchovanci Startu (!) Pavlovi Matouškovi, který ale svá učednická léta prožil v herně v Družbě na Václaváku. Jeho styl je takový rozevlátý, samá noha, samá ruka. Asi jako kdyby pinec hrála chobotnice. Ovšem nedivme se, je to odchovanec mistra podobných úderů, Pavla Horta! Přitom Pavel hraje druhou třídu už léta a má tam stabilně kolem 50% – co já bych za to dal.
Káfa prohrál první set, protože mu hrál spin stále do bekhendu a Pavel to vždy „nějak“ sklopil. Při střídání stran mu Honza P. poradil, ať mu většinu úderů hraje do forhendu a pomohlo to perfektně – 3:1! Ale David po zápase nebyl spokojený, říkal, že ho to nebavilo.
Mezitím, co Dan vyškolil soupeřovu čtyřku, mimochodem také hrál s trávou, a Honza A. prohrál s jedničkou, jsme si s Davidem povídali o jeho příštím soupeři. Byl to takový záhadný „vraceč“ všech míčků, co na něj letěly. Shodli jsme se, že má podobný styl jako Káfa, ale ten tento fakt okomentoval slovy: „No pane jo, doufám, že u toho ale nevypadám tak blbě jako on. On u toho vypadá hrozně!“ Káfo ty u toho vypadáš krásně!
A vzápětí s ním šel hrát. Dal mu ale takovou sodu (3:0), že jsme všichni čuměli. Navíc z Káfy úplně vyzařovala neuvěřitelná pohoda a bylo vidět, jak si na něj věří! Po zápase nám dal za pravdu – věřil si. Ale co bylo důležité, podle jeho vlastních slov ho hra v celém zápase hrozně bavila, oproti prvnímu zápasu.
Následně porazil Dan chobotnici Pavla, i když ten mu vzal jeden set, a Honza P. bez nejmenších problémů přejel čtyřku. A měl přijít Davidův zápas proti jedničce soupeře.
Když kluci hráli první utkání u nich, Káfa v zápase neprohrál a dělal tři body. Škarohlídové to však komentovali tak, že měl kliku, protože nehrál proti tomuto nejlepšímu, už na něj totiž nevyšel. Nechci si hrát na odborníka, ale už tehdy jsem prohlásil, že by ho s tou svojí hrou porazil. Teď mohl dokázat, kde je pravda.
Ano Káfa vyhrál! Ale v jakém stylu. Sice prohrál první set, ale to vůbec nemusel, kdyby si zase neodpustil ty svoje blbůstky. Další tři sety byly „o ničem“, poslední 11:4. Chudák soupeř dlouho nemohl pochopit takové ty typické Káfovy bekhendové „vykláněčky“. Dalším úderem, se kterým měl evidentně velký problém, byly Káfovy do stran odskakující míče – stále je míjel! Navíc celá Davidova hra byla rychlá, moderní, jako v dobách jeho mládí. Po zápase opět s úsměvem zdůraznil, že ho to velmi bavilo. Jen aby ještě nechtěl ten pinec hrát na úkor tenisu…
To že překvapil více lidí, dokladuje následující situace. Vedle mě seděl Honza P. a po některých míčích jen kroutil nevěřícně hlavou a povídá mi: „Já jsem Káfu ještě takhle hrát neviděl. Já netušil, že hraje takhle dobře.“
Sláďa a Honza P. bez problémů oba shodně ve třech setech udělali devátý a desátý bod a vzali tak vyléčenému Honzovi šanci na bodík.
Sokol Kbely A vs. SK RTTI Poplatky.com B 9:9
Na tento zápas jsem se vůbec netěšil. Martin totiž měl z dovolené dorazit až ve čtvrtek. Jelikož kbelští nemají uvedený pevný termín, museli nabídnout soupeři dva termíny k sehrání utkání. Bláhově jsem se domníval, že by nám mohli jako jeden z těch dnů nabídnout pátek. No, nabídli pondělí nebo úterý. Tak si čtveřice Radek, Patrik, Jirka a Martin (předseda) jela zahrát a někteří možná zlepšit svá procenta.
Všichni jsme dorazili bez problémů, jen Patrik asi 20 minut hledal vchod, ale za to dorazil v úchvatné čepici.
Po deblech to nevypadalo na nějaký slušný výsledek. Debly se ve Kbelích hrají po sobě, protože prostor je tak malý, že hrát dva debly najednou, tak se tam všichni umlátíme a nebude mít kdo hrát. Já s Jirkou jsme sice vyhráli první set, ale pak další tři prohráli. Měl jsem tam stejně na jedné straně jako levák hrozně málo místa a při spinech jsem se opíral o stěnu. Kdybych měl vypito, byla by to dobrá opěra, ale takhle ne. Patrik s Radkem vyhráli pro změnu druhý set, ale tři také prohráli.
V první dvouhře vyhrál Jirka nad trávařem a v tu chvíli to vypadalo, že si splní svou normu, tedy minimálně bod v utkání. Já začal hrát svůj zápas, ale ruka hrozně bolela. Ke konci prvního setu, mě v ruce dokonce tak bodlo, že jsem chtě-nechtě zařval bolestí. Set jsem nějak doklohnil a šel si obvázat ruku. Jenže na obvaz padlo celé obinadlo a tak jsem na ruce měl obrovskou bílou bouli a s tím se nedalo hrát už vůbec. Utkání jsem vzdal. Ruka se nelepšila a tak další utkání s vidinou toho, že bych měl hrát proti solidnímu obranáři s anťákem, který to zezadu umí a musel bych hrát jeden spin za druhým, jsem také vzdal. Teď už vím, že jsem to měl risknout! Utkání se totiž následně začalo vyvíjet velice zajímavě hlavně díky famózní formě Jirky a Radka!
Radek nejprve tím svým superpasivním stylem s občasnými nechytatelnými drajvy porazil soupeřovu jedničku, následně trávaře, oba ve třech setech! Jirka si bez problémů po úvodní výhře poradil s dalšími dvěma soupeři také naprosto suveréně! To je prostě hráč pro třetí třídu jak dělaný!
Když jsem viděl, jak se utkání vyvíjí, jak kluci makají na hranici možností a protože jsem týmový hráč, šel jsem znovu do toho. Řekl jsem si, že kdyby mě ta ruka měla upadnout, tak to musím zkusit, to bych se moc styděl! Protože bolest ruky při hraní bekhendu skoro vůbec žádná nebyla a problém byl hlavně ve forhendovém spinu, hrál jsem skoro po celém stole bekhend (!) a občas pinkal forhendem! Soupeřům to také došlo a tlačili mi všechny míčky, šmejdi, do forhendu. Myslím však, že jsem si s tím poradil dobře a po prohraném prvním setu jsem porazil nejprve soupeřovu jedničku 3:1. Bod v předposlední „rundě“ přidal Patrik, který porazil trávaře (!) 3:0. Do posledních dvouher se šlo za stavu 7:7 a naděje na vítězství, zvláště při formě Jirky, byla obrovská. Bohužel do té doby fantasticky hrající Jirka neuvěřitelně prohrál se soupeřovou jedničkou lehce 0:3 a to by mě ani ve snu nenapadlo. Fakt bych si na jeho vítězství vsadil u Fortuny! Já jsem však na vedlejším stole porazil trávaře lehce 3:0 a bylo to 8:8.
Radek nastupoval proti obranáři s anťákem a Patrik proti útočníkovi, který uštědřil jedinou porážku Radkovi. Radek ten den chytil vítěznou slinu a neuvěřitelně hladce si poradil se soupeřem 3:0! Faktem zůstává, že pohled na dva pinkálisty, kteří byli schopni pinkat míče i 40 cm nad stolem, byl šílený. Oba se snažili hrát naprosto stejnou hru: několik desítek pinků a pak prudký útok. Radkovou výhodou bylo, že on ty útoky na rozdíl od soupeře měl skoro 100%. V posledním setu se Radek odhodlal dokonce i ke spinům. No spinům? Míček podebral a předloktím mu udělil velkou rotaci, ale také véééélmi vysokou dráhu letu. Kdyby soupeř do toho začal bouchat, tak by to bylo ještě zajímavé. Soupeř se toho ale tak bál, že míček nechal dlóóóóuho padat a pak ho skoro od země pinknul Radkovi zpět.
Patrik svůj zápas začal velmi dobře a vyhrál první set. Druhý bohužel prohrál na výhody 14:16. Kdyby ho vyhrál, myslím, že by byl konec. Pak každý vyhrál jeden set, Patrik to měl těžší, protože musel dotahovat na 2:2. Pátý set se opět vyvíjel pro Patrika dobře. Po prohraném třetím setu jsem mu poskytl nějaké rady, včetně toho, že soupeř má skoro neomylný forhend (levák) a neumí moc bekhend, ale snaží se přitom bekhendem paradoxně zakončovat. Patrik měl občas soupeře namlsat tím, že mu míček nabídnul do bekhendu a soupeř skutečně pravidelně kazil a fungovalo to. Stejně to fungovalo i v pátém setu, Patrik vedl 9:7 a já to viděl velmi dobře zvláště, když dodržoval stanovenou taktiku. Jenže to by nesměl být Patrik. Za toho stavu 9:7 (servis měl soupeř) mu to dvakrát po sobě zahrál do forhendu a šel sbírat míčky. A při svém servisu to dokopal podobně a prohrál 11:9! Asi jsem si měl za stavu 9:7 pro Páťu vzít time a připomenout mu taktiku.
Byla to velká škoda. Ale na Patrikovi bylo hrozně znát, že měsíc nehrál. Neběhal tak, jak jsme zvyklí, podvědomě nohu šetřil. A jak to tak ve sportu bývá, kdyby mi někdo před zápasem nabídl remízu, bral bych jí všemi deseti. Po tomto zápase jsme však byli všichni právem naštvaní, že jsme jen remizovali. Stále si velmi vyčítám, že nenastoupil do druhého utkání, třeba by se pinkálistu podařilo upinkat. Ale v tu chvíli bolest byla silnější než racionální uvažování.
Po zápase padaly úvahy typu: jó kdyby tady byl Martin… Ale otázka zní, místo koho by nastoupil? Nejspíš místo Radka, kterého bychom asi vůbec nenominovali. Jenže Radek dělal 3 body. Těžká otázka.
TJ Slovan Bohnice vs. SK RTTI Poplatky.com C 9:9
To už se začíná stávat pravidlem. Céčko nastupuje proti poslednímu týmu v tabulce a remizuje! Už to bylo v Podolí, které v době zápasu bylo poslední a teď v Bohnicích! Bohnice jsme doma porazili 10:1, teď však nastoupily v úplně jiné sestavě a navíc se dvěma ženami. Ivoš to nazval nefér taktikou, protože to prý je na gentlemany moc!
Protože jsem tam nebyl, poprosil jsem aktéry, aby mi mailem poslali nějaký komentář, který bych použil zde v textu. Tohoto nepovinného úkolu se zhostili dva: Pavel a Ivoš. Jako stěžejní jsem použil text Pavlův, doplněný o Ivošovi postřehy a moje minimální úpravy.
„Až mě opět někdy pošle Martin na zápas, tedy pokud se tak vůbec někdy stane (Pozn. předsedy: Pavle určitě tě pošlu, netrestáme za porážky), se slovy: „je to poslední nejslabší tým a budeš tam mít silný parťáky, takže se nemusíš stresovat“, tak v tu chvíli budu asi v tom největším stresu!
Co k zápasu napsat? Začnu úplně od konce. Usměvavý a velmi sympatický tým z Bohnic se s námi srdečně loučí, potřásá si s námi rukama se slovy: „To byl nádherný zápas – děkujeme!“ No, jak pro koho.
Nyní tedy od začátku. Sportovní halu jsme všichni našli v pohodě, a to díky Martinovu přesnému popisu a navigaci. Celkem nově opravená hala, pěkně osvětlená, čisté zázemí, pět stolů a relativně dostatek místa pro hru, i když na to bude mít Radek asi jiný názor, když jsem ho několikrát viděl skončit v ohrádkách. (Pozn. předsedy: Pavel asi hóóódně dlouho nebyl v hale Bohnic, jestli tedy vůbec někdy, protože tato hala je stále stejná již několik let.)
Tým Bohnic nastoupil v sestavě: klidný dvoumetrový pořez, asi patnáctiletý nevyrovnaný a mírně hysterický mladík (jestli s tím něco neudělá, tak to s ním ve dvaceti sekne), slečna, o jejímž vzhledu by se asi dalo kulantně říci, že asi studuje Matfyz, ale ve hře velmi agresivní a nakonec paní v důchodovém věku, která evidentně hraje pinec od kolíbky. Zajímavé je, že tato dáma, jak jsme se dočetli na nástěnce, hraje 6. třídu, pak 3. třídu, pak 1. třídu a divizi. Nerozumím tomu systému, ale asi to tak lze. (Pozn. předsedy: hraje 6.třídu mužů a divizi a 1.třídu žen a to může).
Nyní tedy pár postřehů k jednotlivým zápasům. Kluci Ivo s Vaškem vyhráli svoji čtyřhru celkem s přehledem, zato já s Radkem, po té, co jsme vedli v prvním setu 10:6 a nedokázali jsme ho vyhrát, se nám přestalo dařit úplně a prohráli jsme 3:0.
V mém prvním zápase na mě naběhla ona agresivní slečna (Pozn. předsedy: Pavle seš si jistý, že to byla slečna? U ročníku 1979 mi to nějak nejde dohromady. I když z Matfyzu…) a chvíli to vypadalo, že odejdu s kanárkem. Tato hráčka s přehledem rozehrávala každý vyšší míček, spinovala do všech stran a občasný můj topspin bezpečně sklápěla tam, kde jsem zrovna nebyl. Navíc hrála levou rukou, což mně samozřejmě vůbec nepomohlo při příjmu jejích rychlých servisů s různými rotacemi. (Pozn. předsedy: je vidět Pavle, že budeš muset potrénovat se mnou. Levák jsem a servisy mám také nechytatelné!).
S touto usměvavou slečnou sehrál super napínavý zápas Radek, kterého jsme mocně povzbuzovali. Nejdříve tuším prohrával 0:2, pak srovnal na 2:2 a v posledním vypjatém setu prohrál vyloženě o prsa. (Pozn. předsedy: to by mě zajímalo o čí prsa…). Z mého pohledu byl Radek velmi trpělivý, v podstatě se jenom bránil a vracel svým specifickým způsobem slečně všechny rozehrávky na stůl. A někdy také za.
Za zmínku stojí určitě i hra postarší madam, která byla schopná pinkat míček po celém stole klidně do rána a trpělivě čekala na svou šanci k rozehrávce. A když se jí to konečně poštěstilo, rozběhala mě po tělocvičně tak, že jsem měl pocit, že jsem spíš na tenisovém kurtu a ne za ping-pongovým stolem. Pěkný a napínavý zápas s touto důchodkyní sehrál i Vašek, bojoval jako lev, chvíli si nevěděl rady, co na paní zahrát, ale když jí začal rozehrávat do bekhendu, šlo to hnedka líp. Myslím, že ji svou trpělivostí nakonec udolal.
S touto paní také sehrál napínavý zápas Ivoš. Měl to být poslední zápas na vítězství, jenže se to nějak zvrtlo. Jak k tomu došlo nevím, protože mě vyzval „dvoumetrák“, ať jdu tedy ještě hrát s ním, protože na vedlejším stole je to zatím 1:1. Myslel jsem si, že si jen tak pinknem pro zábavu a za chvilku jsem prohrával 2:0. Ve třetím setu mi kolohnát začal žrát servis, znervózněl, a tak jsem ho smetl 11:4. Vycítil jsem svoji šanci, uklidnil jsem se, protože jsem si myslel, že už o nic nejde. Jenže od vedlejšího stolu se ze strany bohnických ozval vítězný ryk, jako by vyhráli mistrovství světa. Podíval jsem se na Ivoše a ten mi jen suše sdělil: „Tak a teď je to na tobě.“ Můj klid byl v tu ránu tentam a „drobeček“ mě ve třetím setu sfouknul jako svíčku…
Tak a konec už vlastně víme:-)
Ještě k tomu poslednímu týmu – kluci říkali, že s nimi již hráli, ale že to byla úplně jiná sestava. Oni hráli fakt dobře a určitě by neudělali ostudu ani ve třetí třídě (Pozn. předsedy: Tak to Pavle prrr! Ve třetí třídě jsou jiní pásci. Možná by ostudu nedělali v páté třídě!). Tím se vracím k tomu, proč šestou třídu hrají hráči, kteří evidentně hrají třídy vyšší, a jak je to vlastně s tím systémem… Ale to můžeme nechat na diskuzi k pivu…“
Ještě pár poznámek Ivoše:
„Václav je rozený gentleman, ale musím říci, že ty dámy hrály opravdu dobře, chlapce šmiknul. (Pozn. předsedy: Na tom gentlemanství Vaška asi něco bude!)
Radek držel svůj dobrý standard, nechával soupeře útočit a vracel kopce jak Secretin, bohužel ta mladší hráčka mu v 5. setu na konci dala prase a hranu, a bylo to.
Já jsem měl s tou mladší plné ruce práce, s tou starší to byl vyrovnaný boj o vítězství, nejdřív jsem ji převálcoval, pak ona mne, protože vedle prohrál Vašek a to se mnou otřáslo, ve třetím to bylo vyrovnané, ve čtvrtém jsem se vzepjal, abych si to v pátém při snaze o vítězství útokem vyházel.
Pavel to měl těžké, soupeři byli nad jeho momentální síly, ale bojoval a potrápil alespoň jejich nejmladšího.
Takže tak. Doufám, že z Kyjí přijedou jen chlapi.“
Ivošův závěr byl skoro dojemný: „Snad jsme Ti nezkazili víkend úplně, vždyť jsme vybojovali v Bohnicích alespoň (cennou) remízu“. Chlapci mohu vás ujistit, že jste mi nic nezkazili, jen jsem byl trochu překvapený. Fakt je, že tyto dvě ženy takto spolu hráli v jednom utkání poprvé a zřejmě to je v konečném důsledku celkem silné duo.