Historická událost v 7.třídě

Zase dva týmy proti stejnému soupeři jen s jinou výkonností. Áčko a céčko si střihlo zápasy s TTC Rebel. Já jsem po osmi letech nastoupil do zápasu v sedmé třídě a nic moc. Také jsem spoluhráčům oznámil, že už mám posilu do áčka, jen si borci budou muset chvilku počkat. Jen mám obavu, aby se posila nepotatila a nechtěla se, místo nejmenšího míčku, věnovat míčku největšímu, basketbalovému.

Další z rodu – Toník

SK START Praha A vs. TTC Rebel A                       10:2

Áčko hrálo proti novému týmu, který vznikl přeměnou s původního SK Hamr. Na Hamru už pro ně nebylo místo, loňskou sezonu dohrávali v herně Braníku. Tam také zůstali pod novým názvem. Dokonce založili i ženský tým a přestoupily tam některé ženy z Braníka.

Pamatuji se, když hráli před několika lety u nás ještě jako Hamr, tak Martin vyhlašoval další utkání takto: „Na stůl číslo jedna nastupují oba disidenti proti sobě“. Za nás to byl Havel a za soupeře Uhl.

Utkání bylo jednoznačné od samého začátku (debly 2:0). V první rundě vyhráli všichni naši borci (sestava: Jirka, Dan, Petr J., Martin), takže to bylo rázem 6:0. Hlavně v prvním zápase předvedl pěkný fičák Ňéma, když smetl „disidenta“ lehce 3:0. Že bude soupeř takhle rychle hotový určitě sám nečekal, zvláště, když to nebývá jeho zvykem při jeho povolání. Ve druhé rundě si už nechal záležet a Danovi předvedl pěknou výdrž – pět setů se šťastným koncem pro nás.

Za stavu 8:0 prohrál v pěti setech Petr a pak za stavu 9:1 Martin s disidentem. Tam už zase byl rychle hotový on. Utkání ukončil v pěti setech, jak jinak, Petr.

SK START Praha B vs. TJ Sokol Michle F              10:1

Na začátku zápasu jsem byl, ale když jsem tušil rychlý konec, odjel jsem domů. Ona totiž „žižkovská“ sestava je pekelně dobrá.

Jen ty debly zatím trochu dělají problém, protože to po nich často bývá 1:1. Na druhou stranu to byl první a zároveň poslední bod soupeře. Opět mě pomohl svými postřehy Honza P., navíc mi poslal také tři momentky z utkání, nezvykle vyvedené jako černobílé. Pěkná vzpomínka na doby kinofilmů…

Přesně po týdnu tu bylo další utkání béčka. Hostili jsme „nečitelnou“ Michli, která byla po dvou kolech v popředí tabulky se dvěma výhrami. Náčelník Martin B. opět sehnal silnou sestavu. Navíc v domácím prostředí se hraje skvěle. V Praze nejsou, z mého pohledu, lepší hrací podmínky pro pražské soutěže než u nás na Startu. Sestava tedy byla (stejná jako na Žižkově): Martin R., Petr K., Honza A. a Honza P. Čtyřhry opět ve stejném složení, tedy Martin s Petrem a Honzové spolu. Soupeři dorazili s dostatečným předstihem, což jim slouží ke cti. A tak utkání mohlo začít přesně na čas – v 19:15h.

Družstvo Michle přijelo v sestavě: Z. Valeš, J. Hrdlička, M. Veselý a A. Mrázek. První dva jmenované osobně znám ještě z dob, kdy jsme byli starší žáci – no, zkrátka dlouho. Tito borci stále hrají s útočnými softy na obou stranách pálky. Zato pan Veselý má na obou stranách pálky sendviče, a A. Mrázek sendvič na bekhendu. V našem družstvu má „speciální“ kombinaci potahů jen Petr K., kterou neznám.

Obvyklé úvodní čtyřhry jsme hráli 1:1. Martin R. s Petrem prohráli 1:3 na sety se „softovým“ párem Hrdlička, Valeš; Honzové si poradili s párem „sendvičovým“. Dvouhry byly kompletně v naší režii, když zejména Petr si spravil chuť a dělal tři body. Po dvou vítězství jsme přidali my ostatní. Téměř celé utkání sledoval také Martin B. Bylo to rychlé: 31:6 na sety – ve 20:45 byl konec. Jak Martin R. s oblibou říká: „Ještě stihneme Ordinaci, nebo Modrý kód!“ Opět byly k vidění krásné a dlouhé výměny. Někdy téměř až ligové. Ligový určitě je forhend Honzy A. když mu chodí, a že mu chodí, radost pohledět!

Co závěrem? Jestli se takhle budeme scházet i dál, soupeři by se naší formy měli bát. Děkuji spoluhráčům za výkony, náčelníkovi za podporu a těšíme se na příště.

Jen dodám, že by bylo krásné chodit stále ve stejné sestavě, a ještě jí někdy vyšperkovat Honzou B. Podle mě by se za celou sezónu už neprohrálo. Ale má to význam? Hráči áčka budou přehraní a nemusí to vydržet jejich stárnoucí těla. Původní hráči béčka si nezahrají. Vidím to na perfektně s rozmyslem připravený mix dvou jídel: ostrého (áčko) a sladkého (původní béčko). Bude to takový pinčesový Jekyll & Hyde. Jeden večer bude hrát Jekyll team a druhý Hyde team. Vždy někdo ze soupeřů bude mít smůlu.

TTC Rebel D vs. SK START Praha C                      2:10

Zase dva týmy Startu hrály v jednom týdnu proti družstvům z jednoho klubu. Ani v páté třídě však soupeř moc nerebeloval! Náš tým nastoupil v sestavě Helena, Radek, Ivo a Vašek. Zvláště na výkon Vaška jsem byl zvědavý. Přeci jenom v dubnu schoval pálku hluboko do skříně a vyměnil jí za golfové hole. Na trénink před sezónou nedorazil. Vedl si výborně! Nerozehraný uhrál dva body, když jediná prohra byla v pěti setech a poslední set prohrál v koncovce. Také to mohlo být obráceně. Vyhrály se oba debly a druhý bod soupeřům věnoval Ivoš. Na hře Heleny se projevilo, že chodila před sezónou hrát turnaje do Ďáblic a Radek je už dlouho velký držák výsledků.

Začínám mít trochu strach, aby céčko nenapadlo hrát na postup…

TTC Elizza Praha L vs. SK START Praha D            10:1

Déčko v sedmé třídě zažilo menší revoluci. Nastoupil jsem na místě náhradníka za nemocné a pracovně zaneprázdněné hráče. Pozitivem bylo, že jsem přispěl bodem k tomu, aby to nebylo s nulou. Negativem bylo, že druhé utkání jsem prohrál. Šílené!! Výmluv bych měl v záloze plno, ale jak říká Zábrana, na to se historie neptá, ta vidí jen výsledek.

Stejně si to neodpustím. Ve čtvrtek mi doktor diagnostikoval boreliózu a nasadil antibiotika. Vůbec nevím, kde jsem k tomu přišel, říkal, že to je tak od poloviny září (přišel jsem s červeným flekem na noze o průměru 20 cm). To jsem byl na chatě v lese, ale vůbec jsem nezaregistroval přisáté klíště. Možná se zakouslo, nechutnal jsem mu, tak se zase sviňák pustil, ale stačil do mě vstříknout vir. Protože mi jinak nic pocitově nebylo, šel jsem hrát. Ani v zápase jsem nic nepozoroval. Víkend byl už horší, asi sport a antibiotika nejdou dohromady. Prvního soupeře, dvanáctiletého klučíka, jsem porazil. Ve druhém utkání jsem nastoupil proti hráči jménem Rosa, kterého jsem, když hrál za Hamr, lehce porazil 3:0. Kdeže ty loňské sněhy jsou. Zase ale hráč, který v 70% případů ani sám neví, jak míček vrátil, ale vrátil. Když se k tomu připočte nezvykle velké množství prasátek z jeho strany, je překvapení na světě. Navíc tolik „kantů“ v celém zápase, jsem snad nedal za poslední dva roky. V každém setu 3-4 hrany, ale i při servisu. Říkám to leta – na elize se mi hraje blbě. Přitom jsem prohrával 0:2, srovnal na 2:2, ale v posledním setu mě zase zradily moje chyby.

Debl jsme dokonce mohli s Dušanem vyhrát. Dobře vracel míčky ve hře, překvapivě neměl problém se servisem těch dvou jinochů, co stály na protější straně stolu, ale k dokonalosti chyběla moje 100% úspěšnost. Kluci mě žrali servis, o tom svědčí první dva sety: 18:16, 19:17. To, že jsme je prohráli, bylo právě tím, že jsem vždy jeden servis v koncovce pokazil.