Áčko se před sezónou přihlásilo do Interpoháru. V prvním kole porazilo doma soupeře z Německa 4:3. Zajímavostí bylo, že proti stejnému soupeři jsme hráli jako START již kdysi dávno ve druhé polovině devadesátých let. A v Německu jsme zvítězili 7:0. Sestava tenkrát byla famózní: Petr Polyak, Tomáš Červený, Vít Černý a Pepa Zábranský. To se snad ani nedalo prohrát!
SK START Praha A vs. SPG Sportklub-Flötzersteig Wien (AUT) 0:4
Naše áčko nastoupilo ve druhém kole TT Inter Cupu opět doma na Střeleckém ostrově. To že to bylo proti všem zvyklostem zase doma, je divné. Podezřívám rakouský tým, že si to tak domluvilo, aby se podívalo do předvánoční Prahy. Nakonec Interpohár pořádá rakouský svaz. A to přitom soupeř hrál první kolo venku, takže výměna se přímo nabízela.
Soupeř měl být podle zpráv a našich zjištění zhruba na naší herní úrovni. Nějaké naděje si dělali, byly však krocené naší současnou výkonností v divizi.
Při pohárových zápasech většinou panuje všeobecně pohoda a přátelský duch. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Naši soupeři od nás dostali vlaječku našeho SK a každý lahev becherovky. My dostali Vídeňské koule… Jo a také vlaječku. Již druhým rokem, co pohár hrajeme, nám utkání pískal Emanuel Votípka. Nikdy nás neodmítl a za to děkujeme.
První nastoupil Dan a hrál dobře. Je na něm bohužel vidět, že šetří zraněnou nohu. Některé míče, které vloni normálně dobíhal jako Usain Bolt do cílové rovinky, letos vynechává. Škoda prvního setu, který prohrál 16:18. Druhý set vyhrál a určitě by se mu hrálo lépe. Bojoval, ale nakonec to bylo 1:3 a 0:1.
Druhý nastupoval Petr K., který poslední zápasy hraje v divizi v dobré formě. Když se k tomu připočte, že rakouští soupeři absolutně nemohou znát Petrův herní projev (to by museli číst zprávu Tomáše), tak z toho vyšel nervy drásající pětisetový boj, bohužel se štěstím na straně soupeře.
Famózní však opravdu byly reakce soupeře na Petrův styl a hlavně servis. V prvním setu si hráč rakouského klubu snad ani neškrtl. Díky překladům našich dvou znalců němčiny vím, že se po každém nevybraném servisu obracel nešťastně na lavičku, kroutil hlavou a opakoval: „To jsem ještě nikdy neviděl!“ Někdy mu opravdu lezly oči z důlků. První tři sety byly vyrovnané a Petr po jejich odehrání vedl 2:1. Bohužel nastalo to, čeho jsem se obával a co už platí v divizi. Soupeř si postupně na servisy zvykl a začal jejich účinek eliminovat. To je to, co jsem psal v komentáři ze souboje s Čakovicemi. Petře vymysli něco, čím budeš soupeře překvapovat v závěrech setů. Druhý zápas na sety 2:3 a zápasy 0:2.
Třetí v pořadí nastupoval Milan s odhodláním prodloužit zápas ještě po deblu. Bylo totiž připraveno střídání v singlech a místo Dana se chystal Martin. Bohužel zůstalo jen u přání a tento zápas byl asi nejjasnější 0:3 na sety a stejně tak na zápasy, tedy 0:3.
Následovala čtyřhra, ve které nastoupili Dan s Martinem. Po vyhraném prvním setu a vzhledem k jejich sehranosti jsem v dílčí prodloužení zápasu trochu doufal. Ale nešlo to a ve čtvrtém setu to dokládal výsledek 3:11.
Prohráli jsme 0:4. Rozdíl byl v tom, že, jak jsme se dozvěděli, mladíci v soupeřově týmu trénují skoro každý den. V jistotě úderů byl právě ten největší rozdíl.
Přišel nás povzbudit jeden divák. I když vlastně nevím, komu fandil. Pozvali ho totiž soupeři, protože v jejich klubu v minulosti hrával rakouskou ligu. Na Startu měl zase kdysi vykonávat funkci předsedy a nastupovat za naše áčko. Jenže to se ušilo v létě roku 1989, tedy těsně před listopadovou revolucí a po ní už měl jiné zájmy a tak z toho sešlo. A kdo to tedy přišel? David Lenc.
I přes porážku, jsme se potom příjemně pobavili U Žíznivého jelena. Mladíky po večeři Martin vezl do centra za zábavou…
