Céčko si pěkně zahrálo. Bojovník Radek!

Áčko se Stodůlkami bude hrát, nebude hrát, bude hrát… Stále se řešil odklad utkání až do poslední chvíle. Béčko jelo hrát sice na stoly posledního týmu, ale týmu také zároveň nevyzpytatelného. Céčko si pěkně zahrálo s druhým týmem tabulky. Skoro samý pětisetový zápas a k vítězství tým táhl Radek, který neprohrál.

TJ Sokol Stodůlky A vs. SK START Praha A          Odloženo

Tak nakonec se utkání odložilo. Bylo to na žádost Stodůlek a kluci z našeho áčke se snažili vyhovět. Odložilo se to však pěkně stylem a lá Fantomas: na poslední chvíli. Termín se hledal minimálně do 15 hodin, kdy jsem to konzultoval s Mivojem. Tomu naštěstí již předehrávka byla avizována pár dní předem, takže šlo jen o přesné datum. Snad nám ten odklad přinese vítězství.

TJ Sokol Suchdol-Sedlec B vs. SK START Praha B          5:10

Do Suchdola jsem dorazil s Honzou, neboť jsem ho vezl. Při parkování jsem stále pozoroval odlehlou polní cestu, jestli se po ní neblíží, jako naposled, když jsme zde hráli, Patrik. Tentokrát však přijel kultivovaně po řádné silnici a při parkování na nás vesele blikal dálkovými světly.

V hale se už rozehrávala čtveřice seniorů a podle zvuků odražených míčků od pálek jsem začal tušit, co nás čeká. Věděl jsem, že materiál mi nedělá až tak problém, bál jsem se o Patrika. Bohužel bylo to skoro naopak. Ale předbíhám.

Debly byly sestavené klasicky. Patrik s Jirkou měli proti sobě alespoň jednoho hráče, jehož hra by se dala při troše fantazie nazvat normální. I když co je to normální, že? Druhý kozel měl nějaký sendvič s minimem houby, takže se to blížilo prknu a druhý potah byl anťák. Ale kluci to zvládli naprosto bez problémů ve třech setech. Stejně jako já s Honzou. Proti nám stál klohňa, co vypadal jako útočník, ale jeho údery byly nevyzpytatelné. Jeho spoluhráč měl na bekhendu superantispin a na forhendu nějaký potah s názvem Defenziv! V tomto deblu paradoxně vůbec nevadilo, že Honzovy servisy jsou „jen uvedením míčku do hry“. Naopak bylo to ideální. Soupeře jsme přejeli lehce a já se utvrdil v tom, že to půjde.

V první rundě Jirka ani Honza evidentně neměli problémy a svá utkání zvládli lehce 3:0. Honza s kozlem hrál to svoje, tedy servis a hned do spinu a soupeř chodil sbírat míčky. Jirkova hra typická hra je pro většinu soupeřů neřešitelný problém. Já své utkání zvládnul také lehce, ale opačně 0:3. Nastoupil jsem proti tomu Defenzívu z debla a z jeho vrácených míčů prostě nešlo smečovat. Totálně jsem se vyházel. Patrik svedl pětisetovou bitvu s „útočníkem“, který ale celý zápas pindil. Patrik Vedl 2:1, ale prohrál 12 v pátém setu. Ten jeho soupeř stále brečel, co dostává prasat. Ale byla to jen taková ta klasika: dal 5 prasat, dostal reálně 3, ale bez ostychu lhal, že jich dostal 20.

V další rundě Honza jasně vyhrál a Jirka šel hrát proti Defenzívu. Už tomu přestávám rozumět. Jirka ho přejel velice nechutně, ve třetím setu si dal jeden míček. Nechápu. Přitom Jirka není spinař jako Honza!

Já hrál s „útočníkem“ pět setů, prohrál jsem se smůlou první set, další dva vyhrál (třetí 11:1), čtvrtý prohrál. Sebekriticky přiznávám, že v pátém mě ruplo v bedně a odházel jsem to. Vlastně ani nevím proč. Dostal jsem po právu vynadáno od Honzy i Jirky. Patrik hrál s kozlem a po prvním vyhraném setu v dalších už neměl šanci.

Další runda začala úplně stejně. Honza s Jirkou vyhráli, i když tentokrát Jirka předvedl ohromnou morální sílu. Hrál s „útočníkem“ a prohrával 0:2 na sety. Závěr měl vskutku famózní – 3:2. Honza šel hrát s Defenzívem, kterého smetl ve třech setech. Já vím, že Honza „kdysi v mládí“ hrával na jiné úrovni než já, takže pink musí umět, ale když jsem ho viděl hrát, jak lehce šel hned do spinu, tak jsem si říkal, že na tom asi nic není a proč jsem já prohrál…

Runda pokračovala klasicky – já prohrál s kozlem. Ten člověk tam opravdu skákal jak kamzík. Ne tak vitálně ale podobným stylem. Údery hrál před tělem a úplně mně tím naboural to, co neustále zakazuji Radkovi. Jenže tenhle do toho uměl dát čop a bylo vymalováno. Stereotyp toho večera naboural Patrik, který porazil klohňu. Vyhrál všechny tři sety a tak došlo na Patrikovu průpovídku: To jsou ty naše klacky. Akorát to začal říkat za každým dobrým míčkem. Já hrál vedle něj a stále to dlouhé souvětí, navíc vyslovované zřetelně a nahlas, slyšel a nemohl jsem se vůbec soustředit na hru. Myslím, že kvalifikovaný rozhodčí by to označil jako nesportovní chování. Patrikovi jsem vynadal. Po zápase se rozčílil, že se to nedělá. Je fakt, že jsem na něj vylétl v přestávce mezi druhým a třetím setem, když si vychutnával energetickou tyčinku. Asi jsem mohl počkat po zápase, ale to se opravdu už nedalo vydržet. A s klasickým „šotováním“ 90% stolních tenistů se to pochopitelně nedá srovnat. Slovo šot netrvá tak dlouho jako Patrikův román na pokračování. I honza po utkání uznal, že to bylo vyřčené až moc často. Tím trochu ubrousil Patrikovu bojovnou náladu.

Honza zase lehce vyhrál a bylo to deset a my mohli domů. Letos je vidět, že Honza pravidelně hraje. Před rokem si kvůli zranění zahrál občas a moc kazil. Teď má „nahráno“ a už tolik nekazí, resp. kazí, ale méně, než dá vítězných úderů. Je to prostě v tréninku obecně a proto věřím, že kdyby kluci z áčka mohli trénovat častěji, neměli by problémy v divizi.

SK START Praha C vs. TTC Praha D                       10:8

Přišel jsem na začátek, připravil zápis a po deblech a dvou singlech jsem musel odejít. Radek mě zásoboval aktuálním stavem pomocí SMS. Byl psaný na céčku, a jak měl tu dlouhou pauzu před posledním utkáním, tak mi psal po každém zápase. Byly to větší nervy, než kdybych tam seděl. Odjížděl jsem za stavu 1:3. Kluci následně vyrovnali, chvíli byla pauza, než jsem dojel domu a pak to začalo. Napsal jsem „Jaký je průběžný stav?“.

R: 6:6

Já: Dík, tak zas napiš.

R za chvíli: 7:6

Já: To nemusíš po každém zápase. I když je pravda, že teď už to finišuje. Tak držím palce.

R: 7:7

Já: Ty brďo to bude výsledek. Nepusťte to! Alespoň remízu.

R: 7:8

Já: Makejte!

R: 8:8

Bylo mi jasné, že to je poslední zpráva, protože Radek musel jít hrát, věděl jsem s kým, tak jsem rychle napsal (až později jsem se dozvěděl, že moji SMS si už nestačil přečíst):

Já: Hábu dáš! Bacha na jeho forhend, když na to stojí. Hraj na břicho a spodní rotaci.

Radek se na dvacet minut odmlčel a pak přišla SMS: 10:8!

Zápas skončil po desáté a byl pěkně dlouhý a napínavý. Z 18 zápasů jen čtyři byly na tři sety. Jednou takto vyhrál Vašek, dvakrát Ivoš, ale také jednou ve třech setech prohrál s chobotnicí (viz Zpráva č. 5). Desetkrát se hrál zápas na 5 setů! Hned v prvních zápasech Vašek a Adam vedli 2:1, ale nakonec prohráli. To Radek začal svůj večer „antipatrikovým“ syndromem. Prohrával 0:2, aby nakonec vyhrál 3:2 a to ho zřejmě nakoplo k famóznímu večeru. Už neprohrál!

Některé prohry našich borců byly pro mě překvapením a zcela jistě bych si před zápasem vsadil na jejich vítězství. Ivoš mi poslal malý sumář zápasu a tak ho dávám k dispozici:

Zatímco Václav s Adamem ve čtyřhře po boji zvítězili, my jsme s Radkem hráli opatrněji než soupeř, a poté, co jsem nedbal Martinových rad a pokazil závěr pátého setu, jsme srovnali celkový stav na 1:1. V tu chvíli jsem věděl, že budou potíže. U nich jsme sice vyhráli, ale v trochu jiné sestavě a já jsem byl tak o dvě kila lehčí. Oni hráli naopak ve stejné sestavě: Pavouk, Levák, Pořízek a Čipera. Pak se vedení střídavě přelévalo z jedné strany na druhou až do stavu 7:7. V tu chvíli mne čekal Pavouk, jehož jsem u nich porazil, bohužel jsem již neměl na svou nátlakovou hru sílu a ani štěstí, tak jsem rupnul. Naštěstí se chytnul Adam (s Čiperou), Vašek přidal druhý bod s Levákem a Radek dokonal vítězství výhrou nad Pořízkem. Měli jsme všichni velkou radost a pocit úlevy.

Za vítězství vděčíme nejvíce Radkovi (4 body), ale bojovali jsme všichni, i když občas sami se sebou. Prohrál jsem druhý pětisetový zápas při vedení 9:7 v posledním setu. Budu muset oprášit své předvánoční moudro. Že to byl boj, o tom svědčí devět pětisetových zápasů a náš pozdní příchod domů.

Abych se přiznal, nečekal jsem, že Pořízek bude dělat dva body. S pozdravem a přáním hodně štěstí ve Slivenci. Mrzí mne, že jsem neviděl hrát toho ctihodného kmeta Ruzhu, ale možná je lepší, že nepřišel. Třeba se potkáme příští rok.

Pár mých vět k výše napsanému. Líbí se mi, jak si Ivoš pojmenoval všechny soupeře a předpokládám, že jeho Pavouk je moje Chobotnice. Pořízek je pro mě také jasný. Váhal bych, kdo byl Levák a kdo Čipera, ale protože pojmenování Levák vycházelo zřejmě z jeho držení pálky levou rukou, tak pak je jasné i toto.

Ohledně pana Ruzhy, souhlasím se závěrem Ivošovy předposlední věty. Pokud by byl tento několikanásobný mistr světa veteránů se svým prkýnkem na zápase, nejspíš by bylo naše vítězství trochu vzdálené. Myslím, že by šmiknul všechny. Je to velice příjemný a slušný pán a já si ho vždy spojím s Ríšou, který stále tvrdošíjně, i přes mé vysvětlování, vyslovoval jeho jméno jako Růža!