Áčko nám tak trochu pokazilo jednotu. Jeli hrát na Spartu. Kdyby jeli do Bohnic, byl by to bohnický týden na 100%. Na Spartě a na Střeláku v pondělí to bylo jednoznačné. Ve čtvrtek doma naopak drama s nešťastným závěrem pro domácí.
AC Sparta Praha C vs. SK START Praha A 10:1
To se museli na Spartě bát outsidera! Postavili sestavu z těch nejlepších. Chyběla jen nová posila z Francie. Zábrana tvrdí, že to chlapec umí velmi dobře. Taky si velmi úspěšně už zahrál i 1. ligu, tuším bez porážky. Ale nakonec ty zápasy Spartě skrečovali. Důvod? Chtěli toho už moc. Francouz přišel do Česka a nebyl na žebříčku, Sparťané ho nechali odehrát povinné tři zápasy v 1. třídě. Když je odehrál, nechali ho zařadit na žebříček. Potud dobře, ale pak ho vyřadili ze soupisky 1. třídy a dali ho na soupisky divize, třetí a první ligy. Všude odehrál nějaké zápasy, ale tím nastoupil za čtyři družstva, což náš soutěžní řád zakazuje. Hráč může hrát aktivně jen za družstva tři. Správně ho měli nechat v té 1. třídě a připsat na další dvě soupisky. Chtěli moc a mají málo.
Výsledek vypadá naprosto jednoznačně a asi nejspíš ve skutečnosti i byl. Čestný bod vykouzlil svojí hrou Petr K., když porazil hráče základu týmu z 1. třídy. Je nutné napsat, že naši opět hráli bez Dana, který kvůli zdravotním potížím chodí v pondělí na injekce a po ní nesmí 24 hodin sportovat. Asi by to sám nevytrhl, možná by to bylo 10:2.
Protože to však bylo tak rychlé a hráči se tolik neunavili, mohl jsem poprosit Martina, aby šel pomoct béčku ve čtvrtek.
SK START Praha B vs. Slovan KST Bohnice E 8:10
To zas bylo utkání! Bylo přeložené z pátku, protože to byl státní svátek a nedali bychom dohromady solidní sestavu. Čtvrtky nemůže Honza P, jinak bych ho jistě postavil, ale i tak jsme měli silnou sestavu: Martin R., Honza A., Jirka a Martin B. Podle postavení soupeře v tabulce jsem to viděl růžově. Ukázala se stará pinčesová pravda: je to kulaté a nic není předem dané. Soupeř nakonec zvítězil pro nás tím nejhorším možným výsledkem. Kdybych to měl shrnout, tak tam bylo několik zásadních faktorů.
Soupeř byl hráčsky velmi vyrovnaný, a to i přesto, že jeden z týmu uhrál nakonec jen jeden bod. Se mnou však mohl dělat další. Zase byl ze všech výrazně nad věcí.
Druhým faktorem bylo to, že hráč, který má hru založenou jen na jednom jediném úderu, dělal čtyři body. Nutno napsat, že jeho jediný úder, ostrý forhendový drajv, je skutečně vynikající a takřka bezchybný. Ale to je všechno. Na bekhendu má trávu, kterou skoro vůbec nepoužívá a nehraje s ní (tedy alespoň proti mně ji nepoužil ani jednou – už jsem o tom psal vloni). Je pravda, že do každého jen trochu vyššího míče tvrdě bouchá a vychází mu to skoro na 100%. Martin po utkání s ním, jen udiveně kroutil hlavou a říkal: „Tak takhle mě v životě snad nikdo nerozstřílel!“. Martin má ostrý spin, žádný namotaný bochánek s vysokou dráhou letu, a stejně mu do toho klučina bušil a bušil. Ale skutečně to bylo jen o prvním a jediném úderu. Kdyby se někomu vedlo mu ty jeho čmouhy vracet, tak byl v hajzlu. Takhle nás rozstřílel všechny. Kromě Jirky. Ten se ho zeptal na začátku utkání, co to má na bekhendu a když mu soupeř odpověděl, že trávu, Jirka pokýval hlavou, řekl „Hm, tráva“ a byl v podstatě konec utkání. Strach z matroše. Přitom byl jediný, kdo si na něj uhrál set. Vše
Další, co mohlo hrát roli, byla přítomnost ženy, tedy hráčky s typickým ženským stolním tenisem, ale hlavně s potahy, ze kterých to „výrazně padalo“. Zahrála kontr nebo blok, míček vypadal, že doletí někam na standardní místo stolu. Jenže on najednou spadl dřív. Já a Jirka jsme s ní celkem hladce prohráli, Martin musel dřít pět setů a v tom posledním vítězství vybojoval na poslední chvíli. Jediný, komu hra této hráčky vůbec nevadila byl Honza, který ji porazil rozdílem třídy (2,3,8)
Posledním faktorem byla přítomnost neuvěřitelného blba v týmu soupeře. K deblu nastoupil se svou spoluhráčkou proti mně a Honzovi. Při úplně prvním mém servisu začal vykřikovat, že mám špatný servis, že ho vůbec nenadhazuji. To mě opravdu minimálně dvacet let nikdo neřekl. Sám si házel míček na pálku, ale já nenadhazuji. Zopakoval to při druhém servisu, a pak při mých dalších servisech, pořád dokola. Snažil jsem se na něj vůbec nereagovat, ale bylo to ve mně a začal jsem se až moc soustředit na servis a jeho dokonalost. Tím pádem jsem byl při vlastní hře mimo. Reagoval jsem až v okamžiku, kdy zase při mém servisu a při hře (!) začal ten blb vykřikovat jaké je to z mé strany vrcholně nesportovní chování. Poslal jsem ho do patřičných mezí.
Při tom všem jsme však s Honzou vyhráli první dva sety. Stále jsem však podvědomě hrál servis jinak, než jsem zvyklý a na to jsme začali doplácet. Honza mi říkla, ať se na to vykašlu a hraju si své, ale nešlo to. Přitom nesportovní byl spíše on, zvláště když si stále mlel svou. Když vyrovnali na 2:2, tak ve třetím setu přestal prudit úplně. My prohráli i ten pátý set. Honzovi jsem to podělal, také mi v šatně po zápase řekl své a měl pravdu.
Neubráním se pocitu, že ten blb to musel mít nějak připravené. Nechci, aby to vypadalo divně, ale že by to bylo připravené přímo na mě? Při mých servisech měl stále nějaké kecy, Honzovi neřekl nic. Když hrál singl s Honzou a Martinem, neřekl ani slovo. A kdo naše borce zná, ví, jaké mají servisy. Po zápase s hubou od ucha k uchu za mnou přišel a říkal, že si mě pamatuje z dávné doby. Že to muselo být opravdu dávno, o tom svědčí to, že si pamatuje, že jsem hrával s žlutooranžovou yasakou Tornádo. Ale to bylo opravdu někdy před 30 lety. Že bych ho tehdy porazil a nemůže mi to zapomenout? Já si ho tedy rozhodně nepamatuji a pamatovat ani nechci.
Byl jsem rozhozený v mém prvním zápase. Naštěstí jsem hrál s úžasným pohodářem, který se soustředil na hru a o můj servis se nezajímal. Porazil jsem ho a zase měl radost s pinčesu. Byl to ale boj, první a třetí set jsem vyhrál shodně 12:10, sudé jsem prohrál. V pátém setu jsem prohrával už 6:10 a přesto vyhrál 16:14!
Zrodil se ten nejhorší možný výsledek. Porážka 8:10 je smutná. Mrzí mě, že přišel pomoct Martin a nepomohlo to. S Honzou uhráli šest bodů. Oba bohužel porazil ďábelský střelec. Ode mě se stejně nedalo čekat víc bodů, ale utkání nevyšlo Jirkovi. Jindy spolehlivému sběrateli minimálně dvou bodů.
SK START Praha C vs. Slovan KST Bohnice H 10:2
Souběžně s áčkem hrálo céčko doma a nastoupilo v podstatě s tím nejlepším, s čím může nastoupit. Chyběl jen Vašek, který, kdyby byl k dispozici, by určitě hrál. Nastoupila standardní opora céčka Radek, Ivoš, u kterého stále očekáváme, že konečně zúročí ta úspěšná léta u pinčesu a začne vyhrávat. A posilami jsem byl já a hlavně Patrik, kterého se mi podařilo dopsat na soupisku.
Céčko se díky této sestavě dočkalo konečně prvního vítězství! Základem byly oba vyhrané debly, shodně 3:1 a shodně s prohraným prvním setem. Radek prohrál hned svoji první dvouhru po velkém boji 2:3. V pátek se byl podívat na Extraligu na Kotlářce, kde hrál nejlepší evropský obranář, Řek Gionis. Radka jeho hra nadchnula a já myslel, že to dobře odkoukal. Něco už při své obrané hře dělá dobře, ale stále má velké rezervy. Další zápas však už odehrál ve svém standardu a přidal důležitý bod.
Patrik, pro mě trochu překvapivě, vymlaskl soupeřova asi nejlepšího hráče ve třech setech a vypadalo to, že s ním nemá vůbec žádný problém. Vyhrál i svůj druhý zápas 3:1 odešel z herny. Proč? Stihl totiž při rozjetém zápase ještě poskytnout nějaké televizi živý telefonický vstup. Diváci si určitě představovali, kterak ctihodný zastupitel a poslanec někde z prostředí své kanceláře vynáší své soudy a komentáře. Rozhodně si nepředstavovali, že s nimi hovoří zpocený, unavený a rozcuchaný borec v šortkách a tričku! Pálku asi v ruce neměl.
Patrik hrál schválně na pozici B, protože je tam dlouhá pauza, do které se vměstnal ten rozhovor. Spěchat nemusel, protože mezitím zápas skončil.
Ivoš, stejně jako Radek prohrál první zápas (v tu chvíli to bylo jen 3:2 pro nás) a stejně jako Radek pak už neprohrál. Na rozdíl od Radka ho však ještě čekali dva zápasy a tentokrát si odpustil některé své nevyvážené zápasy a chyby nedělal. Začínal jsem ho znovu poznávat. Po zápase jsem viděl, jak je rád, že mu to vyšlo.
Já měl trochu větší problémy v druhém zápase, který jsem vyhrál až v pěti setech. 4tyři sety byly jako na houpačce a velmi těsné, v pátém jsem se i se štěstím rozjel a vyhrál ho 11:3. Celý zápas jsem ukončil desátým bodem.
Soupeři byli všichni v pohodě a jejich kolegové, resp. jejich jeden kolega z trojky by se od nich mohl učit.