Béčko v dalším důležitém utkání opět vítězně a dušení chudáci z Konstruktivy!

Místo úvodu malá „výhybka“.

Jako Jarda Jágr!

Během jarních prázdnin mě zaujal titulek na internetových Novinkách: „Souhra generací: Jágr poprvé skóroval, přestože mu mladíci ujeli!“

Novináři tam popisovali situaci, kterak Jágr po přestupu na Floridu skóroval poté, co mu jeho mladí spoluhráči z útoku ujeli a on dojel za nimi v poklidu do třetiny později. Mladíci z útoku dohromady nemají ani tolik let, co Jágr sám.

Když jsem to četl, tak jsem si živě vybavil hokejové utkání Kantoři vs. Žáci, které jsem pořádal jako učitel v Betlémské. Bylo to první z mnoha dalších, ale toto bylo nejpovedenější. Za kantory, kterých hokejově vyspělých bylo málo, mohli nastoupit bývalí absolventi a přátelé. Protože absolventem byl i Leo Gudas a mezi mé přátele patřili mimo něj i Jiří Doležal a hlavně Milan Černý, tak tito vynikající hokejisté pražské Sparty druhé poloviny 80. Let, stáli na straně kantorů. Že jsme díky nim vyhráli, asi nemusím moc zdůrazňovat. Ale hned první buly byla jak vystřižená z Novinek.cz. První útok hrál ve složení: Doležal – Němeček – Černý. Ňéma jako správný učitel tělocviku pochopitelně hokejové základy měl, ale rychlost profíků byla evidentně někde jinde. Pro ně zase bylo nepochopitelné, jak někdo může být tak pomalý…

Jirka byl na buly, kterou nějak vyhrál, puk si vzal Černý a zakřičel na Ňému: Jirko jedem! Párkrát si vyměnil puk s Doležalem a byli u brány žáků připraveni na nahrávku svému centru. Koukali, kde mají spoluhráče z útoku, ale ten byl ještě táááák daleko. Udržovali kličkami puk na svých hokejkách, a když se konečně Ňéma doklouzal do útočné třetiny, přihráli mu a on skutečně vstřelil úvodní gól utkání. Prostě stejně jako Jágr.

Ňéma to pak komentoval slovy: „Slyšel jsem, jak někdo volá Jirko jedem, ale když jsem se rozhlédl, tak okolo mě už nikdo nebyl. Došlo mi, že kluci už jsou asi u brány, tak jsem tam pospíchal“.

TTC Praha A vs. SK RTTI Poplatky.com A              3:10

Na zápas áčka jsem odvezl Dana, aby Martin nemusel šněrovat Prahu. Tentokrát byla naše matička měst opět totálně ucpaná a měli jsme s Danem docela namále se dostat včas do herny TTC, které teď, co budou bourat jejich původní hernu v Karlíně, našli azyl v Pinec Aréně v Malešicích. Martin i přesto, že nemusel projíždět Prahou, přijel ve stylu Káfy nebo Fantomase. Tedy na poslední chvíli, ale včas. I když teď mě napadá, že to bylo trochu po začátku utkání. Podíval jsem se na debly a první čtyři singly a jel domu.

Káfa tentokrát nemohl přijít a tak ho nahradil opět Honza P. i s bolavým zápěstím. Hraje se mu špatně bekhend. Asi bude muset změnit styl, více se hýbat začít hrát jen forhendem v celém prostoru, jako to mydlí číńani. Martin mi opět poslal svojí reportáž, tak to nechám na něm.

„Zápas začínal poněkud neobvykle, už v 18:01, všichni hráči dostali informaci, kdy je začátek tohoto utkání. Přesto já jsem  dorazil 5 minut po plánovaném začátku. Opravuje se totiž železniční most v Hostivaři a překročit Jižní spojku bylo stejné, jako brodit řeku na Antarktidě při 30° pod nulou!

Zápas zahájily debly v sestavě Dan a Jenda A., Honza P. a Martin.  David byl omluven, neboť měla oslavu jeho, pravě v ten den 18-letá dcera a nepřímo mu dala najevo: tati už dávno nejsi kluk!“

Martin sice popsal průběh deblů, ale trošku nepřesně. Musím tuto pasáž maličko korigovat. Mohu si to dovolit, neboť jsem ten zápas sledoval a navíc mám k dispozici oficiální zápis.

První zmíněný debl zvítězil celkem snadno nad takovou nesourodou dvojicí. Ve druhém deblu vyhráli domácí první set lehce, ale od druhého setu se začalo odvíjet zajímavé drama! Seděl jsem u stolu, na kterém hráli Dan s Jendou (dobré rozlišeni dvou Honzů, které začal používat Martin) a po očku jsem sledoval dění na druhém stole. Moc pozornosti jsem tomu však nevěnoval, ale říkal jsem si, jestli už se hoši „netočili“. Pozornost jsem zvýšil ve chvíli, kdy jsem slyšel počítajícího hlásit 15:15! Ten set se neskutečně táhnul a naši borci ho nakonec vyhráli 23:21! Martin sice zmińoval ve své reportáži výhru 21:19, ale slyšel jsem počítajícího soupeře, jak hlásí: „21 hosté“ a navíc je to tak v zápise. V každém případě takový výsledek, jak sám Martin prohlásil, je v deblu nevídaný! Domácí asi průběh setu vyšťavil a ten třetí prohráli lehounce 11:4. Za to do čtvrtého vlétli jako uragán – nechám to zase na Martina:

„…další set vedli domácí už 10:0 a darovali nám jeden bod dle pravidel slušného pingpongového chování. Jenže se jim to moc nepovedlo a my jsme uhráli další míčky a dostali se až k číslu 8, ale to jsem to nevydržel a zkazil… Pátý set jsme už dopinkali a vyhráli.

Dan šel hrát s Barcalem, který působil takovým zvláštním až mimopozemským dojmem. Do všeho, ale opravdu do všeho Danovi bouchal a poprvé v sezóně jsem Dana viděl chvílemi až zoufalého. Jeho výraz by slovně vyjádřený řekl asi toto: “proboha co mám vlastně hrát!!!” Borec měl na Dana v 5. setu dva mečboly, ale v tu chvíli ukázal Dan svoji velikost, která je tak vlastní velkým tenisovým hráčům jako např. Federer, Djokovič, Nadal (omlouvám se, ale ty ze stolního tenisu neznám), kteří v nejtěžších chvílích hrají naprosto famózní a neuvěřitelné míče. Dan takové dva zahrál a zápas dotáhl do vítězného konce“

Uff, ten zápas jsem ještě viděl a musím dát Martinovi za pravdu! Věřím, že Dan uvnitř sebe sváděl obrovský emoční boj, ale protože je to většinou hráč „kamenného výrazu“ a lá Lendl, a ten závěr tento výraz opět nasadil, vypadalo to na první pohled tak, že to prostě takto měl v plánu a jasně pod kontrolou! A dále opět Martin:

„Honza a já jsme povinně vyhráli, i když Honza hrál se sebezapřením (bolavé zapěstí). Jenda nastoupil proti jejich nejlepšímu hráči, Remundovi (č.8 v žebříčku). Byl to takový divný hráč s velmi nepříjemným servisem a bekhendovým držením. Jenda bojoval, ale prohrál. Ve druhém kole jsem nastoupil na Remundu já, a byl to vyrovnaný zápas na 5 setů, ve kterém jsem nakonec zvítězil, přestože Remunda vedl ve 4. Setu už 7:3 (za stavu 2:1 na sety pro něj) a měl podání…

Dan i Honza následně vyhráli v pohodě a Jenda narazil na Balcara. Vedl 2:1 na sety a ve čtvrtém setu ho měl doslova na lopatě. Set prohrál 9:11 a nakonec prohrál na výhody i v pátém setu! Škoda, hrál velmi dobře.

Ve třetí rundě šel hrát Dan a v pohodě vyhrál, na Honzu narazil Remunda. S bolavým zápěstím nemělo cenu pokoušet zdraví a zápas Honza ukončil. Do možného posledního zápasu jsem šel hrát s nabuzeným Balcarem (výhrou nad Jendou), prohrával jsem v prvním setu 9:5, ale nakonec jsem vyhrál a zápas dokončil v exhibičním stylu 3:0. A právě v tomto posledním zápase je názorně vidět, jakou důležitou roli hraje tzv. „styl na styl“. Dan s ním bojoval na pět setů a málem utrpěl třetí porážku a já ho vystřihnul v kvapíkovém tempu!!“

Tolik zuřivý reportér Martin. Já jen dodám, že v Pinec Aréně bylo tentokrát hodně příchozích, kteří si přišli zahrát. A byl tam neuvěřitelný hluk!

KK Konstruktiva A vs. SK RTTI Poplatky.com B     5:10

Tak toto utkání jsem netrpělivě očekával celé jarní prázdniny! Předpokládal jsem, že atmosféra bude dusná a emotivní zároveň. Myslel jsem, že jsem připraven na vše, ale to jsem se mýlil.

Příchod do haly byl ještě celkem neutrální. Tedy do haly, no! Konstruktiva hraje na chodbě nějaké střední školy. Ne, že by tam nebylo místo, dokonce za stolem bylo místa tolik, že dojít si pro míček byl celodenní výlet s chlebníkem. Strop by mohl být trochu výše, ale to už asi teď nepůjde.

Zápis psala jediná hráčka v zápase. Původně jsem chtěl napsat slovo dáma, ale to bych urazil tolik dam, že bych to nemusel přežít. Zaslechl jsem, že Martin jí v jednu chvíli řekl „madam“. No tak jestli madam, tak možná jedině madam z 19. století a navíc z pověstné Jedové chýše obklopená svými lehkými ovečkami!

Jako úvodníček musím odbočit k tomuto stvoření. Existuje velmi známé rčení: „sprostý jako dlaždič“. Znám majitele jedné dlaždičské firmy i některé jeho zaměstnance. Toto rčení považuji za nesprávné! Protože ve spojení s hráčkou Konstruktivy by se mohli cítit velmi uraženi. Můj dřívější spoluhráč ze Startu a poté Factory Pro, o kterém celá Praha ví, že má velkou slovní zásobu sprostých slov a rád je používá, by se musel červenat studem, kdyby slyšel tuto hráčku mluvit. Opravdu jsem sprostší osobu ženského pohlaví ve svém životě nepoznal! Možná je potřeba hledat vysvětlení v poznatku dalšího mého dlouholetého kamaráda a bývalého spoluhráče, který prohlásil, že vypadá jako chlap.

Debl jsem hrál jako obvykle s Martinem, který se již dříve vyjádřil, že se mu se mnou hraje dobře! Tak to je pro mě čest. Vyhráli jsme celkem hladce, když nepočítám malé zaváhání ve třetím setu, který jsme ale přitom měli rozehraný na vítězství. Druhý debl byl také klasicky složený: Patrik s Jirkou. Kluci vedli 2:1 na sety, ale pak přišly zase prapodivné chyby obou hráčů a tak prohráli v pěti setech. Při obou deblech zatím ještě vše probíhalo ze strany soupeře v relativním klidu.

Následovala první runda. Postavení Martina a Jirky bylo jasné – jasná jednička a jasná dvojka. Rozhodl jsem se, že se obětuji a napíši se na čtvrté místo, abych hrál se soupeřovou jedničkou. Patrika jsem dal na jejich čtyřku. Myslel jsem, že čtyřku porazí a spraví si chuť. Čtyřkou byla v zápase jak teoreticky, tak prakticky, sprosťačka.

Martin s Jirkou vyhráli, i když Jirkovi to trvalo pět setů. Jirka hrál s hráčem Semiánem a prohrával už 0:2 na sety, ale famózně otočil a následující tři sety patřily jemu. To byl možná spouštěcí mechanismus pro druhého hňupa Konstruktivy. Zbývající dva hráči soupeře si možná mysleli to samé, co jejich spoluhráči, ale veřejně to najevo nedali a chovali se normálně.

Já jsem prohrál s jedním z těch klidnějších, se kterým jsem však prohrál lehce i doma. Patrik nastoupil proti hňupce a vedl rychle na sety 2:0. Hňupka prožívala každé prasátko, které dostala neuvěřitelně emotivně. Po dvou setech následovala klasika – Patrik přestal hrát to, co v prvních dvou setech a průšvih byl na světě. Prohra 2:3 toho byla výsledkem.

Ve druhé rundě Martin s Jirkou jako přes kopírák vyhráli opět své zápasy, Jirka tentokrát bez pětisetového dramatu. Hrál s duševním chudákem ženského rodu a ten se tedy projevil! Seděl jsem u Jirky a každé, opravdu každé, jeho prasátko tahle sprosťačka komentovala slovy: „Ty prase hnusný práskačský“. Jirka zůstával ledově klidný a stále se na protihráčku usmíval. Po zápase jsem se ho ptal, jestli mu to nevadilo. On mi na to řekl, že „takový ubožák ho nemůže urazit!“. Obdivuji jeho povahu.

Patrik nastoupil k dalšímu utkání s velkým odhodláním a opět vyhrál první dva sety. Musím napsat, že jsem se už vůbec nechtěl zmiňovat o jeho „tradici“ s vyhranými prvními sety. Vážený čtenáři, Patrik mě vyloženě prosil (a jsou na to svědci), abych to zase napsal! Že si to prý musí přečíst a začít s tím něco dělat. Ano, ač vedení 2:0, opět 2:3 prohrál. Sám to má perfektně spočítané a nahlásil mi to: 11x prohrál 2:3, z toho 10x to byl případ, kdy vedl 2:0 nebo 2:1 na sety. V tomto konkrétním druhém zápase při vedení 2:1 prohrál čtvrtý set smolně 16:18.

Já jsem porazil svého soupeře v pěti setech, i když jsem už prohrával 1:2. Následovaly zajímavé čachry. Soupeř najednou přišel s tím, že ve 21:30 je přijde vyhodit školník, že musí končit a tak rozhodli, že se bude hrát na třech stolech. Já jsem s tím vnitřně nesouhlasil, ale nechal jsem to na klucích. Jirka šel hrát na třetí stůl a „za chvíli“ se vracel. Ptal jsem se ho, co se děje a on, že nic, že vyhrál rychle 3:0. A najednou soupeř zase třetí stůl složil s tím, že na něj už hrát nejde!

Patrik konečně zabral a vyhrál 3:1! Vyhrál první set, aby ve druhém prohrál. Další dva byly vítězné. Po zápase upřímně děkoval soupeři, že ho ve druhém setu porazil. Protože prý, kdyby to bylo zase 2:0 pro něj, tak zaručeně prohrál.

Šel jsem hrát s duševním chudákem mužského rodu (po zápasech ani nepodával ruku!). Moje ruka mě začala zase bolet, byl jsem otrávený, ale zase musím sportovně uznat, že hňup hrál dobře (doma jsem ho porazil po boji 3:2). Kolegyně hňupka ho přišla podpořit, protože dostala rychlou nakládačku od Martina. Když šel míček mimo stůl, nebo mi utekl soupeřův dobrý úder, šel jsem si pro něj dozadu. Jak jsem psal, bylo to pěkně daleko. Když se míček dokutálel do míst, kde seděla sprosťačka, tak ho nohou odkopla zpět ke stolu, ale mimo můj dosah. Provokace úžasná, taky se tomu hrozně smála! Vzal jsem si se skřípěním zubů příklad z Jirky a po odkopnutí jsem se v klidu otočil, narovnal si chlebník a pustil se pěkně pomalu do dalších sta jarních kilometrů směrem ke stolu. Ve dvou případech se míček dokutálel k blbovi za stolem a on ho kopl opět zpět, tak jsem si pro něj zase šel dozadu. Naštěstí nesměřoval k hňupce. To bych tam možná chodil ještě dnes!

Protože na vedlejším stole Martin svého soupeře smetl 3:0 na sety, bylo hotovo a my se mohli radovat ze záchrany ve třetí třídě. Ze strany soupeře toto vítězství spustilo lavinu slovních provokací. Neměl jsem sílu jít podepsat zápis a tak jsem poprosil kliďase Martina. Tvrdím, že žena se nebije a padesát let si zakládám na tom, že jsem nikdy žádnou neuhodil. Opravdu jsem se bál, že by při podpisu zápisu moje předsevzetí a životní krédo vzalo za své. Asi by nezůstalo jen při zamýšlené citaci Miloše Kopeckého: Vy krávo nebeská!

Zvykl jsem si, že v politice podvodníci mají lepší kredit než poctivci, ale že se toho dočkám ve třetí třídě přeboru Prahy, to je zážitek. Nejhorší je, že oni se chovali stylem: „Tak jsme měli na soupisce na černo hráče, no a co se děje? Nic tak hrozného se přeci nestalo. Ale vy jste kurvy, vy jste to oznámili!“

SK RTTI Poplatky.com C vs. TJ Sokol Stodůlky F            6:10

Při zápase šesté třídy jsem nebyl a tak jsem opět poprosil Ivoše, aby celé utkání trochu popsal. Céčko hrálo ve stejné sestavě jako proti Pankráci. Tady je jeho komentář:

„Že to bude těžké, jsme věděli, ale byli jsme připraveni bojovat. Postavili jsme stoly, letos poprvé jsem nastavil síťky měrkou a šli jsme na to. Bohužel jsem ovlivnil hned na začátku průběh utkání!

Protože hezky čitelně píšu, šel jsem psát sestavy do zápisu. Přestože mi Radek tlumočil doporučení složení čtyřher, které vymyslel Martin (Helena a Radek, Vašek a Ivo), zřejmě v předzápasovém rozrušení a při vzpomínce na Pankrác, jsem k Heleně připsal místo Radka sebe. Neuvědomil jsem si to ani při vyhlášení, teprve až když se začali kluci divit. Zpátky už to vzít bohužel dost dobře nešlo, sice jsme bojovali, ale po deblech to bylo 0:2.

Radka to zřejmě rozhodilo, navíc mu to tam dle vlastních slov nepadalo a už se to vezlo, 0:3.

Snažil jsem se svou chybu odčinit, bojoval jsem v dalších zápasech nejen se soupeři, ale i sám se sebou, a snad jsem to napravil. Byly to vyrovnané zápasy a musím říci, že jsem soupeře deptal hlavně prasátky. Rozhazovali rukama a kroutili hlavami dost často. Tolik prasátek jsem (včetně hran stolu) už dlouho v žádném utkání nezahrál. Škoda, že jsem je nepočítal, bylo by to zajímavé číslo. Nejvíc mne potěšil protihráč Svatoš, po mém vyhraném třetím setu (11:4) rozčíleně zařval, napůl pro sebe, napůl pro celou tělocvičnu: „Dyť má jenom štěstí!“.

Možná ho měl on, protože v průběhu našeho zápasu utkání skončilo dosažením 10. bodu soupeřů a nepřišel o svůj skalp. Musím ale dodat, že ve čtvrtém setu mu to šlo, a za stavu 4:3 v pátém jsem kvůli únavě na dohrávání netrval, ale kdoví.

Pár slov k ostatním zápasům:

Na začátku se soupeři divili, že hrají ve velké tělocvičně, hledali malou z minula. Později mi to došlo, nechtěli, aby jim kluci znepříjemňovali hru lobovanou obranou. Byly to v pondělí krásné zápasy a  dlouhé výměny, plné obětavých, až neuvěřitelných zákroků. Škoda, že tam nebyla televize. Nebo alespoň naše web kamera.

Za stavu 6:8 to chvíli vypadalo, že tu remízu vybojujeme. Kluci bojovali statečně, ale na rozdíl ode mne se smůla přilepila na ně. Helena bojovala jako lvice, v deblu bodovala sebevědomými drajvy, Konopáska málem porazila, Gargulákovi vzala set, zarputilý Svatoš se k ní bohužel moc gentlemansky nechoval. Takže tak.

Jeden  celkový postřeh na závěr, překvapilo mne letos, jak jsou mužstva v naší třídě vyrovnaná. Svádíme souboje s prvními a s posledními, nepamatuji takovou vyrovnanost.“

Sluší se napsat pár mých poznámek k výše uvedenému textu. Ivo určitě svoji zápisovou chybu odčinil, neb neprohrál. Ovšem s těmi prasátky pravdu nemá. To umí už od dětství. Pamatuji se, jak mě vytáčel, když nám bylo „náct“. Protože jsem vždy od něj dostal prasátek nepočítaně. A druhý, kdo to uměl (ta prasátka… vlastně i vytočit mě), byl Ríša!

Nevím, proč soupeř hledal malou tělocvičnu, když v éře RTTI tady ani jeden z nich nehrál. Měli jsme Stodůlky ve skupině v páté třídě a to byla jiná sestava. Třeba klamali tělem.