Áčko po dlouhém půstu vyhrálo svůj zápas. Na domácích stolech si vedlo výtečně. A navíc dost jasně. Béčko a céčko hrálo ve stejný den (středa) a oba týmy navíc venku. Měl jsem strach, jestli to zvládneme personálně, ale dopadlo to dobře.
SK START Praha A vs. Slovan KST Bohnice A 10:3
Na utkání jsem nemohl dorazit a tak jsem opět nechal zpravodajství na Martinovi. Docela jsem trpěl u mobilu a čekal na nějakou zprávu. Když kluci prohrávali svá utkání, tak se na displeji objevovaly stavy po každém zápase. Teď stále nic. Až najednou v 21:53 přišel text od Martina: „Mezistav, 9:3 vedeme…“. Nejvtipnější na tom bylo to slovo mezistav v okamžiku, kdy utkání spělo ke svému konci. Vzápětí v 22:00 přišlo: „10:3 ufffff“. Dávám slovo Martinovi.
Druhou polovinu divizní soutěže jsme zahájili, na posledním místě. Ale nemáme poraženeckou náladu. Vloni jsme v 1. třídě byli po třech kolech také poslední a od čtvrtého kola už neprohráli. Divize je velmi silná soutěž a opravdu nelze odhadnout, kdo koho může porazit a s kým prohrát.
Porazili jsme třetí El Niňo v jejich nejsilnější sestavě, měli jsme velkou šanci porazit Michli která je druhá. A prohráli s předposlední Spartou…
Do druhé poloviny jsme využili nabídku Vršovic, které k nám pustily na střídavý start svého hráče Honzu Krameše. Sice nám zásadně pokazí věkový průměr, ale o to více vylepší pozici v záchranářském boji. Interní diskuze na téma střídavého startu byla složitá a nebyla na začátku úplně jasná. Je však vidět, jak jsou diskuze, byť sebevíc divoké, důležité. Nakonec jsme se všichni jednomyslně shodli, že střídavý start ano. Hned po prvním zápase musím říct, že rozhodnutí bylo správné!
Zápas s Bohnicemi jsme vyhráli 10:3, což na první pohled vypadá velmi jednoznačně, ale průběh zápasu tomu vůbec neodpovídal. Čtyřhry nastoupily ve složení: Petr J. s Milanem a Dan se mnou. Kluci vyhráli celkem v klidu, ale našemu deblu se moc nedařilo. Bylo cítit, že nám odpovědnost svazuje ruce a nohy. Nakonec jsme však obě čtyřhry vyhráli, což byl velmi dobrý základ! Po první kole jsme už vedli 6:0 a přišlo další kolo a najednou to bylo 6:3. Za tohoto stavu jsem si prostě musel vzpomenout na zápas v Michli, kde jsme soupeře mohli smáznout při vedení 6:2, ale nakonec jsme prohráli 6:10 (Michle je na 2.místě). Trnul jsem, ale raději jsem to klukům nepřipomínal.
Milan ukončil zápas svým třetím bodem, ten večer neprohrál a hrál výborně, ale všichni podali výborný, bojovný a soustředěný výkon! Důležité bylo, že konečně bodoval každý hráč týmu!!! Panovala skvělá týmová nálada, všichni jsme si fandili a vyhráli jsme i na první pohled ztracené zápasy (Dan, Petr). Pozitivní a soustředěná atmosféra, děkuji všem.
Ještě se zmíním se o naší nové posile. Honza na mě udělal velký dojem, v zápase s Maršíkem složil maturitu ve hře proti antitopspinu. Přišel na to, jak proti tomuto materiálu hrát a vyhrál. Ve druhém zapase bylo vidět, že mu trochu chybí takové ty mazácké zkušenosti, protože protihráč, Pavel Brož, se bál daleko víc než Honza, ale ten toho bohužel nevyužil. Hraje velmi dobře a bude určitě růst. Škoda, že ho máme už jen na 4 zápasy.
Jen dodám pár postřehů od konce. Jsem rád, že se kluci nakonec jednomyslně rozhodli pro Honzu. Měl jsem zprávy, že na svůj věk hraje dobře. A jestli někdo má v loňské sezoně v 1. třídě 18%, letos v té samé soutěži přes 80% a táhne béčko Vršovic k postupu, tak to asi musí umět. Je jen velká škoda, že jsme na to nepřišli před sezonou. Podle mě bychom teď neměli sestupové starosti. Jak píše Martin, už Honzu můžeme využít jen ve čtyřech zápasech. A bude na Martinovi, aby pečlivě zvážil, ve kterých zápasech Honzu využijeme.
Výkony dalších hráčů v utkání byly parádní, mělo by to zase zvednout psychiku. Já si totiž myslím, že nebýt toho nešťastného utkání v Michli, tak dnes nemáme problémy. Všechny soupeře, kteří jsou také ohroženi sestupem máme ve druhé půlce doma! Všichni věříme, že na konci sezóny budeme slavit udržení v divizi.
Jo, a to ještě nehrála naše nová posila Fanda Jouda. Ztratil brýle když se koupal na náplavce ve Vltavě. Bez nich si to namířil na opačnou stranu. V současné době ho hledáme v oblasti letiště v Ruzyni.
TJ Sokol Nusle Praha F vs. SK START Praha B 1:10
S tímto soupeřem jsme se na úvod sezóny pěkně přetahovali doma o vítězství a nakonec těsně zvítězili. Takže očekávání bylo veliké, zvláště když Honza, stejně jako v domácím utkání, zase musel stíhat zápas z pracovní cesty na Moravu. Sestava byla klasická: Honza, Jirka, Patrik a já. Debly jsme postavili také klasicky, tedy složení, která jen tak neprohrávají. Předpoklad se naplnil a oba debly zvítězily lehce 3:0. I když nuselským chyběl jejich nejlepší hráč Svoboda, stejně byli žebříčkově dost silní. Po deblech se zápas vyvíjel vcelku nečekaně. Po první rundě jsme vedli 6:0 a jediný problém měl paradoxně Honza s Gebauerem, když o vítězství musel bojovat na pět setů. Jinak je Honzova hra velkou jistotou a byl to on, kdo svým třetím bodem ukončil celé utkání. Jirka ztratil jeden set, ale zrovna jeho dnešní soupeři mu naprosto vyhovovali. Sami se s ním snažili bodovat přes kontry po celém stole, ale to je přesně to, co Jirkovi vyhovuje.
Patrik v prvním zápase přejel soupeřovu jedničku 3:0. Hrál dobře a současně využíval rad Honzy, který ho pozorně sledoval a opřený o „mantinel“ fandil. To zřejmě deptalo Patrikova soupeře, protože od druhého setu začal hrát jakoby bez zájmu. Jemu však nevadilo naše fandění vlastnímu hráči, ale to, že na něj se spoluhráči vyflákli. Mezi druhým a třetím setem přišel k mantinelu a ironicky zavolal na svého mladého spoluhráče: „Děkuji ti, že mi tak pěkně fandíš!“. Ani se mu nedivím, mlaďoch seděl na schodech, přes mantinel nebyl vidět a mastil na mobilu nějakou zajímavou hru…
Já jsem první zápas odehrál proti hráčce, která hraje divizi žen a hrála proti nám v deblu. Proti ženám je vždy ošidné hrát. Sice všechny hrají podobným stylem, ale když ho umí, není to příjemné. Výborné kontry, pink a bloky ostrých spinů. Tahle dáma měla kupodivu problém s pinkem, nepoznala čop a náraz. A blokovat namotaný spin byl pro ni také problém, to jsme zjistili s Honzou při deblu. Prohrál jsem první set, ale spíš proto, že jsem zkoušel tvrdošíjně všechny servisy, které umím, abych zjistil, který jí dělá problém. A P.T. čtenáři, kteří mě znají ví, co kvalitních servisů umím, že …?
Musím zmínit, co se mi v zápase s ní povedlo. Vybíral jsem míček zprava bekhendem, šel křížem doleva, dosedl na síťku, jel po ní snad deset centimetrů vlevo a spadl z ní na boční hranu stolu. Nádhera, řekl bych dvojité selátko, ale znásobené tím posunem po síťce. Omlouval jsem se, ale neodpustil jsem si Zábranovu hlášku o tom, že „se to muselo líbit i soupeři“. Nesla to statečně.
Po první rundě přišla další tři naše vítězství. Již avizovaný boj Honzy, naprosto lehké vítězství Jirky nad mojí předchozí soupeřkou a moje vítězství nad jedničkou sokolů. Vyhrál jsem celkem jasně první dva sety. Ve třetím soupeř přišel s jinou taktikou. Přestal se tlačit, což dva sety vedlo k tomu, že kazil, a čekal na moje chyby. Začalo mu to vycházet. Navíc mu bledý a roztřesený mladý spoluhráč vydatně tleskal. Konečně mu někdo fandil. Čtvrtý set jsem měl již pod kontrolou i když jsem musel bojovat. Nakonec mi bylo soupeře i trochu líto, stahoval moje vedení 10:7, ale za stavu 10:9 dostal ode mě prasátko. Svěsil ruce a prohlásil: „Tak má to cenu vůbec hrát? Já se snažím a pak dostanu prase!“ Omluvil jsem se mu ještě jednou a oznámil mu oblíbenou větu, že to platí na celém světě. Ale byl v pohodě.
Už jsme se těšili domu, ale Patrik prohrál své utkání s mlaďochem lehce. Ve třetím setu vedl snad 7:1 a přesto to nedotáhl. Ke stolům museli nastoupit Honza s Jirkou a bylo jasné, že minimálně jeden z nich vyhraje. Patrik svoji porážku nesl těžce a neustále nadával, jak si to sám podělal. Řekl jsem mu, že se nic neděje a dodal jsem ještě, jako správný kamarád, že přeci nemůže čekat, že bude dělat stejně bodů jako my. Evidentně jsem ho potěšil…
Před zápasem jsme měli bojovnou náladu a věřili si, že vyhrajeme. To že to zvládneme takovým suverénním stylem jsme nečekali. Začíná v nás hlodat červíček a nejspíš přehodnotíme naši nechuť návratu do 3. třídy. Uvidíme.
Protože jsme začínali v 18 hodin a zápas trval jen hodinu a dvacet minut, jel jsem se ještě podívat na zápas našeho céčka do Hostivaře.
VŠSK MFF Praha B vs. SK START Praha C 1:10
S matematiky jsme hráli v sestavě: Vašek, uzdravený Ivoš, Radek a Pavel. Posledně jmenovaný proti stejnému soupeři nastoupil na podzim a nerozehraný umožnil hráčce soupeře ukořistit první, a dosud také jediné, vítězství. Tentokrát neponechal nic náhodě a šel v pondělí trénovat na Střelák s Ivošem! Evidentně to pomohlo.
Dorazil jsem v okamžiku, kdy naši vedli 8:1, takže jsem toho už moc neviděl. Poprosil jsem tedy Ivoše, aby mi poslal nějaké postřehy ze zápasu. Tady jsou:
Ve středu hrálo C na MFF ve Sportovním středisku UK v Měcholupech. Po sněhové bouři to chvíli vypadalo, že budeme hrát ve třech, ale Vašek nakonec dorazil. Herna působila smutným dojmem a zdálo se, že soupeř vnímá naše postavení v tabulce. Nicméně ve čtyřhře se nechtěli jen tak lehce vzdát a proti Ivošovi s Pavlem uhráli dokonce set.
Dále vše probíhalo dle papírových předpokladů, dalo by se říci bez jakéhokoli vzrušení, byla to taková rutinní sehrávka. Pozorný divák by však odhalil drobnosti, které je třeba ještě vyšperkovat.
Radek se dále sžívá s novou pálkou a Ivoš po přestávce vsadil na starou dobrou „samohrajku“, neboť vánoční dárky má málo vyzkoušené a i po pondělním tréninku ještě evidentně nedosahují jejích kvalit.
Pavel hrál nadopovaný antibiotiky, ale statečně. První vyrovnaný zápas smolně prohrál v pátém setu, ale ve druhém zápase zabojoval a s přispěním rad zkušeného dorazivšího předsedy zvítězil jasně 3:0. Protože na vedlejším stole Radek udělal desátý bod, slavili jsme vítězství 10:1 a šli jsme dom.
Dodávám, že až na Vaška, který si dlouhou vánoční pauzu chtěl vynahradit a dohodl se se soupeřem (museli rozehrát zápas za stavu 9:1), že odehrají celý zápas jen do osobních statistik.
Skončil docela pěkný první týden se skóre START vs. Soupeři 30:5.